Nejtvrdší z nejtvrdších

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 45.360

Vojáci SAS ovládají značné množství zbraní. Polní děla, minomety, kulomety, řízené střely (a to jak protitankové, tak země - vzduch), miny a další nástrahy apod. Nás samozřejmě budou zajímat jen ruční zbraně, protože z těch (tedy aspoň některých) bychom si teoreticky mohli vystřelit i my. Následující popis není běžnou charakteristikou zbraní s takticko-technickými daty, nýbrž subjektivním pohledem příslušníků SAS na jejich bojové vlastnosti.

Útočné pušky

Základními ručními zbraněmi pěchoty během II. svět. války byly pušky (většinou opakovací, ale koncem války se objevily i pušky samonabíjecí, jako např. americká M1) a samopaly, tedy zbraně na pistolové střelivo schopné střílet dávkou. Od konce války se začal vyrábět nový druh ruční zbraně. Šlo o útočnou pušku, tedy zbraň schopnou střílet dávkou, avšak na výkonnější náboj než pistolový. Nový druh střeliva byl kompromisem mezi vysoce výkonnými puškovými náboji a slabou pistolovou municí. Útočné pušky jsou již od konce II. svět. války základní zbraní pěchoty. SAS jich používá celou řadu. Jsou to mimo jiné i tyto:

Reklama

FN FAL - Belgickou FN ráže 7,62 mm NATO používali příslušníci SAS velmi dlouho - až po válku na Falklandech v roce 1982. FN byla mimořádně odolná a spolehlivá puška, při střelbě dávkou však byla obtížně ovladatelná a méně přesná.

Heckler & Koch G 3 - Německá útočná puška ráže 7,62 mm NATO je, jako většina výrobků ze SRN, mimořádně kvalitně zpracovaná a velmi spolehlivá. Pro její schopnost fungovat v nepříznivých povětrnostních podmínkách si ji příslušníci SAS velmi oblíbili.

Heckler & Koch G 41 - v zásadě jde o G 3 ovšem v ráži 5,56 mm NATO. Je k vidění u vojáků SAS především při operacích v Severním Irsku.

M 16 - jedna z nejúspěšnějších útočných pušek ráže 5,56 mm NATO na světě. Jedná se o vynikající zbraň pro boj v džungli, krátká, lehká a na krátkou vzdálenost velmi účinná - vesměs vlastnosti, které ji předurčují pro boj v terénu se sníženou dohledností. Když pluk bojoval v Ománu, ukázalo se, že v poušti si tato puška vede hůře. Nesnáší dost dobře písek a její přesnost na větší vzdálenosti není nijak valná. Puška je ve srovnání s puškou FN lehčí a používá lehčí střelivo, což je požehnáním pro vojáky, kteří musí vláčet zbraně a střelivo na velké vzdálenosti. Má také menší zpětný ráz, takže střelba je z ní příjemná. M 16 vyžaduje každodenní čištění; závažnějším problémem je však malá odolnost proti drsnějšímu zacházení. SAS používá pušky M 16 dodnes především při operacích v džungli a předpokládá je ve své výzbroji ještě v příštím století.

SA 80 - nová standardní pěchotní zbraň britské armády a náhrada za FN. Má ráži 5,56 mm NATO a je typu bullpup, tzn., že zásobník je umístěn v pažbě, což při stejné délce hlavně zbraň zkracuje o cca 20 cm oproti běžným modelům. Puška je sice přesná, avšak velmi citlivá na nečistoty, a tak její spolehlivost s přibývajícími výstřely prudce klesá. SAS ji sice zkouší, ale zatím raději dává přednost osvědčeným typům.

AK 47 - SAS je důvěrně obeznámena se zbraněmi z výzbroje vojsk SSSR. Kalašnikovy byly od počátku konstruovány pro nenáročnou údržbu a čištění, jsou odolné vůči špatnému zacházení a nečistotám. Bylo jich vyrobeno kolem 50 miliónů kusů, což svědčí o úspěchu konstrukce. AK 47 ráže 7,62 × 39 mm je jednoduchá a robustní zbraň. Jejími jedinými vadami jsou menší přesnost nad 400 m a hlučná páčka pojistky a přepínače režimu střelby, což ztěžuje provedení utajené operace. SAS je používá všude tam, kde má přítomnost SAS zůstat tajemstvím, především při protipartyzánských nebo protiteroristických operacích v oblasti Zálivu a také v Severním Irsku, protože tato zbraň je často ve výzbroji teroristů z IRA.

AK 74 - v podstatě běžný Kalašnikov, ovšem v ráži 5,45 mm. Menší zpětný ráz spolu s účinnou úsťovou brzdou, která značně omezuje zdvih hlavně, činí tuto zbraň přesnější a ovladatelnější při střelbě dávkou.

Reklama

Steyr AUG - futuristicky vyhlížející puška ráže 5,56 mm NATO v konstrukčním uspořádání bullpup patří k nejlepším na světě. Vyznačuje se vynikající přesností a spolehlivostí a, třebaže tělo zbraně, pažba i zásobník jsou z plastu, snese velmi tvrdé zacházení (SAS ji při zkouškách nechala přejet šestitunovým náklaďákem. Tato zkouška však musela být opakována 15×, než konečně něco prasklo. Zbraň však byla nadále střelbyschopná - příznivý výsledek ve srovnání s puškami M 16 a SA 80). SAS ji používá, díky kompaktním rozměrům a malé hmotnosti, především při plnění úkolů v Severním Irsku.

Samopaly

Po příchodu útočných pušek byla samopalům prorokována černá budoucnost. Tvrdilo se, že samopaly už nebudou třeba, vždyť útočné pušky v sobě spojovaly možnost střelby dávkou a schopnost palby na velké vzdálenosti. Se zahájením protiteroristických akcí se však náhle objevila potřeba malé lehké zbraně, s velkou palebnou silou, určené k boji na malé a střední vzdálenosti. Útočné pušky byly příliš těžké a rozměrné, při boji v budovách se ukázaly jako příliš nemotorné a jejich střelivo mělo zbytečně velký výkon. Jejich střely buď probíjely zdivo nebo se od něj odrážely se stále smrtícím účinkem. Značný hluk střelby zhoršoval komunikaci mezi vojáky a pušky měly také menší rychlost střelby a podstatně hůře se ovládaly při střelbě dávkou. Změna zbraně byla nevyhnutelná a samopaly tak byly znovu na scéně. Mezi samopaly, jež používá SAS, patří:

MAC 10 - výrobek americké firmy Ingram. Zásobník na 32 nábojů ráže 9 mm Luger v rukojeti (podobně jako Uzi). Byl hlavní zbraní SAS pro protiteroristické akce do roku 1980, kdy byl nahrazen samopalem MP 5. Toto rozhodnutí bylo dobré, protože MAC 10 není jako samopal nijak výjimečný - je dost neohrabaný, a co je horší, nepřesný, zvláště při střelbě jednou rukou. Zdá se však, že SAS jej stále upřednostňuje při tajných operacích v Severním Irsku, zřejmě pro možnost skrytého nošení díky kompaktním rozměrům a vysoké kadenci (1 100 ran za minutu).

Heckler & Koch MP 5 - pravděpodobně nejlepší samopal světa (ráže 9 mm Luger, kadence 900 ran/min). Jeho nejdůležitější vlastností je, že na rozdíl od drtivé většiny samopalů střílí z uzavřeného závěru. U většiny ostatních zbraní tohoto druhu zůstává závěr po natažení zachycen v zadní poloze. Po stisknutí spouště je pak prudce vržen vpřed, zasune náboj do hlavně a odpálí jej. Tento několikacentimetrový pohyb s prudkým zastavením vede k náhlému posunu těžiště zbraně, s rušivým účinkem na zamíření. U MP 5 se však stisknutím spouště uvolní pouze úderník, proto je tento samopal extrémně přesný. Při protiteroristických akcích SAS, které obvykle proběhnou za méně než čtyři vteřiny, se počítá pouze první rána, a tak je tato vlastnost neocenitelná. Zároveň, a to nelze podceňovat, je MP 5 velmi spolehlivý a ovladatelný, a tak je pro SAS jednoznačně zbraní číslo jedna.

Sterling Mk 4 - robustní, jednoduchý, spolehlivý a laciný samopal ráže 9 mm Luger. Je zaveden v britské armádě od roku 1956, pluk jej dosud používá, pravděpodobně pro nízkou pořizovací cenu a snadnou údržbu, při práci v Severním Irsku.

Uzi - tato slavná izraelská zbraň ráže 9 mm Luger je ve výzbroji mnoha speciálních jednotek po celém světě. SAS používá zbraně z licenční výroby u belgické firmy FN (Fabrique Nationale). Uzi je spolehlivý, kompaktní a skvěle vyvážený, díky čemuž je velmi dobře ovladatelný.

Pistole

Vhodnost krátkých zbraní pro protiteroristické operace byla často zpochybňována, přičemž se argumentovalo skutečností, že samopal je překonává jak palebnou silou, tak přesností střelby. Revolvery jsou skutečně pro podobné akce nevhodné, mají malou palebnou kapacitu i rychlost střelby a je velmi obtížné je znovu rychle nabít. Pistole je však oproti samopalu snáze ovladatelná jednoruč a umožňuje rychlejší zamíření. Nevýhodou je obtížnější zvládání znatelnějšího zpětného nárazu, který také ovlivňuje přesnost následujících výstřelů. SAS však dokázala tento problém z větší části obejít, a to především dokonalým výcvikem svých vojáků. Ti jsou schopni vesměs svoje třinácti nebo patnáctiranné devítky vyprázdnit do terče za méně než tři sekundy (dublování, kdy se střílí vždy dvě po sobě rychle jdoucí rány, v současnosti ustoupilo nepřerušované rychlopalbě). I při takovéto palbě, kdy je ovládání zbraně a tedy i přesnost střelby značně ztížena, jsou vojáci SAS schopni umístit všechny střely do cíle velikosti lidské postavy. Je to možné jen díky velmi intenzívnímu výcviku - každý voják roty při cvičení v Killing House, budově pro nácvik technik osvobozování rukojmích a rychlého vniknutí do objektu, spotřebuje kolem 5000 nábojů! SAS používá mimo jiné i tyto pistole:

Browning High Power 35 - ráže 9 mm Luger, kapacita zásobníku 13 nábojů. Pistole se vyrábí od roku 1935, což samo o sobě svědčí o úspěchu konstrukce. Zbraň je spolehlivá, přesná a nenáročná. Pistole charakteristická pro SAS - pluk ji používá od počátku 80. let. V kombinaci se speciálním rychlopouzdrem Lena Dixona je její účinek děsivý. Při operaci Flavius 8. března 1988 v Gibraltaru se čtyři vojáci SAS přiblížili ke třem podezřelým osobám - jak se později ukázalo, jednalo se o Maired Farrellovou, Seana Savage a Daniela McCanna, všechno radikální teroristy z IRA. Když se vojáci SAS dostali k podezřelým na dva nebo tři metry, došlo k přestřelce. Teroristé však neměli sebemenší šanci a byli skoseni nemilosrdnou rychlopalbou vojáků SAS. Farrellová byla zasažena 5 střelami - dvěma do šíje a třemi do trupu. McCann byl zasažen devětkrát a Savage byl strašlivě provrtán 15 devítimilimetrovými střelami. U obou došlo k příšerným poškozením tkání.

Reklama

Colt M 1911 A1 - v mnoha směrech ideální služební pistole. Vyžaduje však dostatek času k výcviku, protože ke zvládnutí jejího zpětného nárazu je třeba jisté zkušenosti. Naučit se s ní střílet vyžaduje čas. Jinak je Colt naprosto spolehlivý, snadno se obsluhuje a jeho náboj ráže .45 ACP má děsivou zastavující schopnost. U SAS jej ale, možná pro malou kapacitu zásobníku (pouhých 7 nábojů), používají jen fajnšmekři.

Glock - pistole Glock jsou extrémně lehké, protože jejich těla jsou vyrobena z odolného polymeru. Jsou tudíž ideální pro protiteroristické operace. SAS má zájem především o model Glock 18 v ráži 9 mm Luger, s velkokapacitními zásobníky na 17, 19 nebo 33 nábojů, schopný střílet dávkou.

Sig-Sauer - pistole této švýcarské firmy patří mezi nespolehlivější na světě. Nedávno přišly do výzbroje SAS a není těžké odhalit proč. Deset pistolí P 226 ráže 9 mm Luger bylo podrobeno zkoušce, během které z nich bylo vypáleno 150 000 ran. Výskyt závad byl 0,007 %. S takovouto úrovní spolehlivosti jsou tyto pistole ideální pro činnost SAS, kde se počítá pouze první rána. Pistole Sig-Sauer se dále vyznačují mimořádnou přesností a hladkým chodem mechanismů. Modely P 226 a P 228 (kompaktní verze předchozího modelu. P 226 má zásobník na 15 a P 228 na 13 nábojů) postupně začaly u SAS nahrazovat pistole Browning HP. Děje se tak ale velmi zvolna, protože starší příslušníci SAS dávají přednost pistolím, na něž jsou zvyklí. Jediným nedostatkem pistolí Sig-Sauer je vysoká pořizovací cena. To ale nepředstavuje problém pro SAS, která má vlastní prostředky a zdroje z rozpočtu ministerstva obrany.

Brokovnice

SAS poprvé použila brokovnice jako zbraň pro boj zblízka v džungli. Dnes SAS používá brokovnice při protiteroristických akcích, speciálně pro vyrážení dveřních závěsů a zámků. Jsou velmi účinnou protiteroristickou zbraní, hlavně proto, že mohou střílet velmi rozmanitými druhy střeliva - brokovými náboji, náboji s jednotnou střelou, s explozívními střelami, se střelami s náplní plynu CS apod. Při použití proti živé síle má brokovnice ohromnou zastavující schopnost. Účinek jednoho náboje obsahujícího 10 hrubých broků z měkkého olova je srovnatelný s desetirannou dávkou ze samopalu. Vzhledem k rozptylu broků se však brokovnice nikdy nepoužívá, pokud jsou v místnosti rukojmí.

Remington M 870 - opakovací brokovnice se závěrem ovládaným posuvným předpažbím (tzv. pump action). Sedm nábojů ráže 12 v trubicovém zásobníku pod hlavní. Remington je hlavní útočnou brokovnicí SAS. Je široce používán v Ulsteru, zvláště k vylamování dveří při zatýkání podezřelých příslušníků IRA.

SPAS 12 - italská firma Franchi začala vyrábět speciální útočné brokovnice (SPAS - Special Purpose Automatic Shotgun - samočinná brokovnice pro zvláštní účely) s možností ovládat závěr posuvným předpažbím nebo samonabíjecí či samočinné funkce. SPAS 12 má pod hlavní trubicový zásobník na sedm nábojů ráže 12 a speciálně konstruovanou sklopnou opěrku, jejíž zvláštní hák umožňuje střelbu jednou rukou. Na ústí hlavně lze nasadit speciální nástavec, který zaručí okamžitý rozptyl broků - to je užitečné při střelbě v místnosti.

SPAS 15 - zbraň odvozená od SPAS 12, od níž se liší především výměnným schránkovým zásobníkem na šest nábojů, jenž nahradil trubicový zásobník pod hlavní. Obě zbraně SPAS jsou však dosti těžké a konstrukčně komplikované.

Odstřelovačské pušky

Odstřelovači SAS jsou cvičeni k plnění dvou velmi odlišných úkolů. Prvním z nich je činnost během konvenční války, kdy je úkolem odstřelovače zasáhnout cíl do vzdálenosti 1 000 m. Při druhém působí odstřelovači SAS při protiteroristické činnosti, což vyžaduje od odstřelovače zcela jiné dovednosti. Očekává se od něj, že usmrtí cíl první ranou (zatímco na bojišti je zpravidla úspěchem i zranění cíle), i když bude mít cíl v zaměřovači mnohdy extrémně dlouhou dobu (až několik hodin), kdy bude čekat na povolení k výstřelu. Je ovšem pravda, že v takovém případě je palba vedena na velmi malé vzdálenosti - obvykle do 100 m. Je zajímavé, že SAS při protiteroristických akcích nepoužívá odstřelovačské pušky ráže 5,56 mm, ale výhradně dává přednost výkonným armádním zbraním v ráži 7,62 mm NATO.

L96A1 - výrobek britské firmy Accuracy International PM. Nová odstřelovačská puška britské armády. Její přesnost je sice skvělá, nikoliv však výjimečná. Zbraň je vybavena speciální podpěrou pažby, která umožňuje dlouhodobé zamíření na cíl s minimální únavou střelce. Existuje i speciální verze této zbraně s tlumičem, která je při použití podzvukového střeliva přesná do vzd. 300 m.

Sig-Sauer SSG 3000 - je příkladem současných špičkových evropských vzorů. Nezapře svůj původ u firmy Sig-Sauer, když je mimořádně spolehlivá a přesná. SAS jí dává přednost při protiteroristických akcích.

Při protiteroristických operacích v Severním Irsku příslušníci pluku používají velmi pestrou škálu nejrůznějších zbraní. Naproti tomu palné zbraně, které nosí vojáci SAS při operacích na záchranu rukojmích, se obvykle omezují na samopal MP 5 a pistoli HP, někdy se používá brokovnice Remington M 870 pro vniknutí do místnosti.

Heckler & Koch MP 5 má malou hmotnost, je spolehlivý a má značnou palebnou sílu, což jsou vlastnosti vyhledávané protiteroristickými jednotkami. Z toho důvodu je to u SAS útočná zbraň první volby. Každý příslušník útočného týmu SAS musí být vycvičen na mimořádně vysokou úroveň, protože u zbraně schopné vypálit 15 nábojů za sekundu je přesné umístění rány zásadní věcí.

Pistole Browning High Power představují v akci obvykle záložní zbraň, i když muž v čele bude často postupovat s pistolí, protože mu umožní držet v druhé ruce výbušku. Navíc je pistole ideální zbraní v omezeném prostoru, kde může být manévrování se samopalem obtížné.

Obě tyto zbraně jsou ráže 9 mm Luger, což má tu výhodu, že vojáci nemusí sebou nosit dva různé druhy střeliva. Zdá se ostatně, že SAS dává této ráži přednost vždy, kdykoliv je to možné. Je to zajímavé, když uvážíme, že toto střelivo nedisponuje právě ideálním zastavujícím účinkem. A při akci na záchranu rukojmích je nezbytné, aby cíl byl hned první ranou zneškodněn natolik, že nezpůsobí škodu rukojmím nebo členům zásahového komanda. K tomu není zapotřebí nijak velké ráže, ale spíše účinného střeliva. Brzy se tedy vyjasnilo, že konstrukce střeliva pro bezpečnostní a protiteroristické akce je komplikovaná protichůdnými požadavky. Na prvním místě je požadavek na střelu, která spolehlivě složí cíl na místě. To samo o sobě není obtížné, problém však vyvstává s požadavkem, že by střela neměla projít cílem a zasáhnout někoho jiného, a že se nesmí v případě minutí cíle odrazit od tvrdého povrchu a zasáhnout rukojmí nebo nezúčastněnou osobu.

Mnohé speciální jednotky mají silný odpor k diskusím o speciálně konstruovaném střelivu. Haagská deklarace z roku 1898 zakázala používání expanzních střel ve válce a od té doby je pravidlem celoplášťová střela. Konvence se však vztahuje výhradně na mezinárodní válečné konflikty a neomezuje výzbroj, kterou může používat policie a vnitřní bezpečnostní síly. Na to někteří lidé zapomínají, když křičí, že policie používá nedovolené střelivo. SAS, jež ostatně zahaluje tajemstvím drtivou většinu svých činností, nehodlá zřejmě nikoho dráždit a neposkytuje žádné informace o používané munici. Neexistují tedy žádné důkazy, že by pluk používal některý druh dále popsané munice. Nicméně vám poskytne představu o střelivu, které může být ve výzbroji speciálních a elitních jednotek. Všechna provedení jsou v ráži 9 mm Luger, kterou používá SAS při operacích na záchranu rukojmích.

Střely Hydra-Shock - jsou americkým vynálezem. Střela je téměř celá z olova a aby dosáhla žádoucí expanze, má špičce půlkulovou dutinu, v jejímž středu je vyčnívající kolík. Po zásahu se deformuje do hřibovitého tvaru a působí nejen těžké zranění, ale především traumatický šok. Nevýhodou těchto střel je nepravidelná deformace (nedostatečná expanze je obecně problém jakékoliv střely s rychlostí menší než 700 ms-1), nedostatečná přesnost a nadměrné zanášení vývrtu hlavně olovem. Tyto problémy jsou však už dnes prý vyřešeny.

Glaser Safety Slug - další americká myšlenka. Střela se skládá z tenkého plechového pláště, vyplněného drobnými broky. Při zásahu neživých předmětů jako sklo nebo lehké kovy se nerozkládá a má značný průbojný účinek. Při zásahu tělesných tkání se však ihned rozkládá a uvolňuje přes 330 druhotných projektilů, jejichž dráhy se kuželovitě rozbíhají. Předává tedy v cíli veškerou energii a vyznačuje se značným zastavujícím účinkem. Důležité je, že nehrozí průstřel a střela se také nemůže odrazit od překážky, protože se jednoduše rozpadne.

THV - tato střela se zvlášť děsivým účinkem pochází z Francie. Střela má tvar několika kuželů zasunutých do sebe a díky velké rychlosti má značný účinek. Efekt je podobný jako když plácnete rukou do vody naplocho. Riziko průstřelu je značně omezeno. Při střelbě do želatinového bloku měl vstřel průměr 84 mm (!) a střela se zastavila na dráze 140 mm.

HSA - High Safety Ammunition - Vysoce bezpečné střelivo. Výrobek britské firmy Cobra Gun Company. Střelu tvoří vpředu otevřený plášť vyplněný šipkami. Za letu zůstávají šipky uvnitř pláště. Při zásahu cíle se plášť rozpadne a uvolní šipky, které se po zásahu tkáně začnou převracet a výsledkem je rychlý přenos energie. Střely nehrozí nebezpečím průstřelu a způsobují rozsáhlá poškození tkání.

Všechny tyto střely se vyznačují tím, že odevzdávají v cíli maximum energie, způsobují rovněž značná poranění a traumatický šok a zabrání tak teroristovi použít jako „poslední možnost“ ruční granát.

Zvláštností SAS je fakt, že těžce zranění nebo zmrzačení příslušníci pluku nejsou propouštěni ze služby. Velení SAS tvrdí, že všichni jejich vojáci jsou nesmírně zkušení a cenní specialisté, a kdykoliv je to možné, využívá služeb těchto mužů coby instruktorů při výcviku. To je samozřejmě velké gesto a pro muže, kteří by tak byli odkázáni jen na státní podporu, to představuje ohromné sociální zabezpečení. SAS ale nemá vlastní hřbitov. Její mrtví vojáci leží rozptýleni po celém světě, v padesáti zemích a zemičkách, jejichž jména většině lidí vůbec nejsou známa. Kdykoliv je to možné, odvážejí se těla padlých do Británie a vždy se předávají rodině k pohřbení. Na náhrobku se však nikdy neuvádí SAS, ale vždy původní jednotka, ze které voják do SAS přišel. SAS ale nezapomíná na muže, kteří bojovali a padli v jejích řadách. Existuje jeden pomník. Uprostřed kasáren v Herefordu stojí nízká masívní věž postavená z fošen a natřená tmavou hnědou barvou. Na vrcholku jsou hodiny, proto je známá jako „Orloj“. Kolem jeho základny jsou desky z bronzu, do kterých jsou vyleptána jména padlých, data a místa, kde zahynuli. Po každém úmrtí někoho z příslušníků pluku se zde koná krátká slavnost. SAS si nepotrpí na ceremoniály, takže rozloučení s mrtvými není nikterak okázalé, avšak také ne méně opravdové. Všichni muži, kteří nejsou ve službě, nastoupí k „Orloji“, aby vzdali svým kamarádům poslední poctu. Potom je odhalena nová bronzová deska. Zazní povel a vojáci se prsty dotknou okraje svých pískově žlutých baretů se znakem okřídlené dýky a heslem

WHO DARES WINS

- KDO SE ODVÁŽÍ, ZVÍTĚZÍ -

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více