Historie arabsko-izraelského konfliktu

Autor: Petr Karas / Petr Karas1 🕔︎︎ 👁︎ 21.317

Důsledky první světové války - zánik Osmanské říše


Na rozsáhlé území Osmanské říše, která stála po boku Ústředních mocností, si dělaly "zálusk" Velká Británie a Francie, které se dohodly na rozdělení tureckého "dědictví" v tzv. Sykesově - Picotově dohodě (1916), podle níž měla Británie získat Irák a oblasti okolo Perského zálivu a Francie Sýrii, Palestina se měla dostat pod mezinárodní kontrolu. Tato dohoda však nikterak nebránila Britům, aby slibovali Arabům i Židům nezávislost za pomoc v boji. Právě díky tomu se podařilo Thomasi Lawrenceovi (Lawrence z Arábie) získat podporu krále Husajna a vyvolat široké protiturecké povstání. Podobně byla také Židům slíbena domovina v Palestině v tzv. Balfourově deklaraci(8).
Reklama

Britům plány vyšly, armáda E. Allenbyho dobyla Palestinu a na sliby se zapomnělo. Egypt a Saudská Arábie získaly, byť omezenou, suverenitu, o zbytek se podělila Británie s Francií. Nespokojenost dávali najevo především oklamaní Arabové, Židé naopak využili situace k další (3.) přistěhovalecké vlně (1919-1923). Roku 1920 byl Brity ustaven mandát v Palestině, což Společnost národů potvrdila roku 1922. Jako prostředník mezi Židy a britskou mandátní správou je ustavena Židovská agentura.


V souvislosti se 4. přistěhovaleckou vlnou (1924-1928), vykupováním půdy Židy od Arabů a celkově rostoucí židovskou populací v Palestině roste napětí mezi oběma etniky. Množí se ozbrojené srážky, etnicky motivované vraždy a dochází k posilování ilegálních polovojenských jednotek. Situace v Palestině se pomalu, ale jistě, stává neřešitelnou. Arabové (Palestinci) i Židé považují Palestinu za svou vlast, bojí se nároků druhé strany a hlavní příčinou třenic je otázka židovského přistěhovalectví - pro jedny nepřijatelné, pro druhé nezbytné. Společným nepřítelem jim pak je britská mandátní správa, která má sice často dobrou vůli věci řešit, ale její čtvrt století trvající činnost je poznamenána vážnými chybami a bezradností. V 30. letech se sionismus a arabský nacionalismus otevřeně střetávají a olejem přilévaným do ohně se stává mohutná 5. přistěhovalecká vlna (1929-1939) podmíněná především nástupem nacismu v Německu(9).


Situace vyústila roku 1936 v generální stávku Arabů a právě po ní se v "Peelově komisi", která byla pověřena vyšetřit události, poprvé objevuje myšlenka na rozdělení Palestiny (na arabskou, židovskou a britskou oblast - viz mapa č. 1). S tím však Palestinci rozhodně nesouhlasili a v letech 1938-1939 proběhlo arabské povstání (zaměřené proti Židům i Britům). Ačkoliv se vzpouru nakonec podařilo potlačit, reagovala britská vláda vydáním "Bílé knihy" (květen 1939), která pohřbila návrhy "Peelovy komise", ale co bylo důležitější, přísně omezila židovské přistěhovalectví(10), což se rovnalo rozsudku smrti pro statisíce Židů prchajících před nacismem.


To se již blížil začátek druhé světové války, která znamenala tragický zlom v dějinách židovského národa, ale podobně jako první světová válka měla také přinést velké změny pro celý Střed. východ.


 

Předchozí stránka          Následující stránka

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více