František Fajtl

"Život válečných letců ve Velké Británii byl velice rozmanitý, bohatý na zážitky všeho druhu, ale i tvrdý.
Angličané jim sice poskytovali obrovskou pomoc a pohodlí, ale vyžadovali od nich dokonalé výkony i oběti. Když zůstala Anglie proti nepříteli sama, bylo hlavně na nich, aby ji ubránili a odvrátili invazi..."

Toto jsou slova Františka Fajtla - hrdiny, bojovníka a skvělého člověka, který stejně jako jiní odešel dobrovolně do zahraničí s odhodláním čelit nepříteli. Francozské letectvo i britské RAF mu, stejně jako mnohým ostatním dobrovolným letcům z celého světa, dalo šanci toto odhodlání naplnit.

Ale vraťme se o několik let zpět. František Fajtl se narodil se 20. srpna 1912 v Doníně, v okrese Louny. Roku 1932 maturoval na obchodní akademii v Teplicích, aby následně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1935 z ní byl vyřazen jako poručík letectva - pilot. Do okupace české země Německem sloužil u leteckého pluku 2 v Olomouci a v Přerově.

V červnu 1939 uprchl přes Polsko do Francie, kde vstoupil do jejího letectva jako seržant "á titre étranger" (cizinec). Bojoval ve dvou francouzských perutích Groupe de Chasse, u Lyonu a Paříže na stíhacích letounech Bloch MB.152 a Morane-Saulnier MS.406. Když Francie padla, ustoupil do Severní Afriky přes přístav Port Vendres a odtud se dostal přes Gibraltar do Anglie. Nakonec vstoupil do Královského letectva RAF (Royal Air Force). V něm se zúčastnil slavné bitvy o Británii (10. 7.-31. 10. 1940) na letounu Hurricane jako pilot s hodností Pilot Officer (poručík), v 17. britské stíhaci squadroně. V roce 1941 se stal velitelem 313. československé stíhací perutě a rok poté velitelem 122. stíhací squadrony jako první Čechoslovák pověřený velením anglické perutě.

5. května 1942 byl sestřelen v souboji nad severní Francií. S hořícím Spitfirem nouzově přistál v Atlantickém valu mezi Němce. Utekl z jejich obklíčení a za dramatických okolností cestou přes okupovanou i neokupovanou Francíí, Pyreneje a do Španělska (tam byl zajat a uvězněn v koncentračním táboře Miranda ve městě Miranda d'Ebro). Po propuštění (díky Britským diplomatům) byl odvezen na Gibraltar odkud se vrátil zpět do Anglie.

Takový zážitek by mnohé natolik ovlivnil, že by s bojovým létáním na čas nebo definitivně skončili, avšak František Fajtl byl skutečný bojovník a možnosti boje proti tolik nenáviděné Luftwaffe se nevzdal. Hned po návratu byl určen velitelem dvou anglických leteckých bází v anglické hodnosti Wing Commander (podplukovník) a na vlastní žádost se znovu vrátil do bojů jako velitel 313. čs. stíhací perutě se kterou bojoval až do konce roku 1943. A to i přesto, že mu byla nabízena možnost učit nováčky.

V lednu 1944 byl určen velitelem skupiny dvaceti stíhacích pilotů, s nimiž na základě mezivládních úmluv odjel do Sovětského Svazu. Po přeškolení na sovětských stíhačkách Lavočkin La-5FN organizoval 1. čs. samostatný stíhací pluk v SSSR a v jeho čele odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povsání na letiště Zolná u Zvolena.

Dohromady ve válce sestřelil 4 nepřátelská letadla, poškodil několik dalších a sám byl dvakrát sestřelen. Po návratu z války se stal prozatimním velitelem 1. letecké divize v Praze. V roce 1948 absolvoval Válečnou školu, stal se důstojníkem Generálního štábu a poté lektorem na Vysoké vojenské škole. Roku 1949 byl propustěn, protože pro něho "nebylo zařazení". Rok na to byl zatčen, degradován na vojína úderníka a poslán do vězení na Mírově jako nepřítel lidu, jeho rodina byla vystěhována z bytu bez náhrady. Po sedmnácti měsících byl propuštěn. Poté pracoval jako stavební dělník, skladník a nakonec jako úředník v okresním stavebním podniku v Lounech. Roku 1964 byl částečně rehabilitován, povýšen na plukovníka v záloze a 4 roky zaměstnán ve státní letecké moci. Roku 1990 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen na generálmajora ve výslužbě a vyznamenán řádem generála M. R. Štefánika. V roce 2002 byl povýšen do nejvyšší hodnosti generálporučík.

Své zážitky a zkušenosti spojené s bojovými výsledky svých kamarádů - spolubojovníků popsal celkem ve 14 knihách. Dnes můžeme jen litovat, že se mu uznání nedostalo již po válce a že byl, jako celá řada jeho spolubojovníků takto zneuctěn.