Bitva u Kann

Autor: Nimitz / Murphy 🕔︎︎ 👁︎ 41.538

216 př. n. l. vyzbrojil Řím největší armádu, jakou kdy poslal na bitevní pole. 80,000 pěšáků a 7000 jezdců pod vedením Varra a Paulluse, kteří se každý den střídali ve velení. Paullus chtěl manévrovat a vyčkat na vhodnou příležitost, ale Varro využil dne, kdy měl velení a nabídl Hannibalovým 40,000 vojákům a 10,000 jezdcům utkat se s ním v bitvě u městečka Kanny 2. srpna 216 př. n. l. Hannibal překročil řeku Aufidu a sešikoval své vojsko tak, že za tok byl za jeho zády. řeka byla sice mělká, avšak při ústupu by i tak představoval vážnou překážku. Obě armády se rozestavily podle tehdejších obvyklých zvyklostí: pěchota uprostřed, jízda na krajích. Hannibal ale umístil slabé a poměrně nespolehlivé galské a hispánské pěšáky do středu voje a své veterány umístil na kraje.

Reklama

Tímto tahem tak „nabídl“ svou slabinu a Římané jí náležitě využily. Varro zahájil bitvu útokem pěchoty na slabý kartaginský střed a silné římské řady zatlačily protivníka dozadu, přesně tak, jak to Hannibal zamýšlel.

Kartaginská linie se tak prohnula a pak značně propadla vzad. Římští legionáři, omámení zjevným úspěchem, se vtlačili do tohoto otvoru v přesvědčení, že prolamují nepřátelskou frontu. V tomto momentu dal Hannibal signál africkým pěšákům, kteří se najednou semkli z obou stran, udeřili na římská křídla a stlačili je tak do malého prostoru, kde vznikla hustě napěchovaná masa lidí. Mezitím Hannibalova těžká jízda na levém křídle porazila slabší římskou jízdu na svém křídle, objela bojující šiky a zaútočila na jízdu na levém římském křídle.

Hannibal nechal numidskou lehkou jízdu pronásledovat zbytky římských jezdců a jeho těžká jízda uštědřila Římanům konečný úder tím, že vpadla do týlu jejich legií, již obklíčených ze tří stran, zranitelných a stlačených natolik, že na účinný odpor se již nezmohly.

Reklama

Z bitvy se v tu chvíli stal masakr. Pouze 6000 ze 76,000 Římanů v ní zapojených bylo schopno probít se a uprchnout. Na zbytek čekala smrt. Ironií osudu byl Varro jedním z těch, kdo se zachránili, zatímco Paullus v bitvě padl. Hannibalovy ztráty byly asi 6000 mužů. Kanny ukázaly, jak může pružně připojená jízda na křídlech využít nepřátelské dezorganizace, vynucené dobrým velitelem. Polybios, hlavní kronikář této války, napsal, že Kanny byly „lekcí pro budoucnost o tom, jak ve vlastním válečném střetu je lépe mít jen polovinu pěchoty a převahu v jízdě, než se postavit svému nepříteli s počtem pěchoty i jízdy, která se nevyrovná jízdě Hannibala“. Kanny se zapsaly do historie jako dokonalá vyhlazovací bitva.

Hannibal zde použil stejnou taktiku, jakou použil o 2159 let později Erich von Manstein, který stejnou taktiku užil ve třetí bitvě u Charkova. Zde Manstein nechal, aby se mezi jeho tankové sbory vklínily jednotky Rudé armády pod velením generálů Golikova a Vatutina, aby na ně pak zaútočil svými tanky. Opět i po tak dlouhé době tato taktika slavila úspěchy. Je však nezbytné říci, že jen díky obrovské důvěře jak Kartaginců, tak Němců ve své velitele, se tyto manévry podařilo uskutečnit.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více