Dějiny bleskové války

Autor: Pavel Koudelka 🕔︎︎ 👁︎ 27.036

Boje v západní Evropě

V létě 1943 se britské a americké jednotky vylodily na jižním cípu Sicílie, na podzim v Itálii u Salerna. SSSR tím získal dlouho požadovanou druhou frontu v Evropě a i když by dal raději přednost vylodění ve Francii, akce v Itálii pro něj znamenala alespoň důkaz, že to Američané a Britové myslí s bojem proti Německu vážně. V Itálii se následně zhroutil Mussoliniho režim, takže obranu Itálie proti Spojencům museli převzít sami Němci, už tak značně vysílení boji na východní frontě.

Němci nyní očekávali invazi Spojenců ve Francii, nevěděli ale přesně, kde k ní dojde, a museli proto rozdělit své jednotky tak, aby pokryli všechny možnosti. Nejvíce se obávali útoku u Pas de Calais, nejužšího místa kanálu La Manche, naproti tomu Rommel, velitel německé skupiny armád B, předpokládal vylodění v Normandii a snažil se umístit jednotky zde, aby jim v případě útoku Spojenců nepřátelská letadla nezabránila v přesunu na místo vylodění. Naopak Rommelův nadřízený von Rundstedt držel tankové jednotky více vzadu, aby se zde mohly soustředit k mohutnému úderu pro případ, že by Spojenci prorazili obranné linie na pobřeží. Obával se, že příliš předsunuté jednotky by mohly být letadly zastaveny dříve, než by se stihly stáhnout kvůli útoku v jiné oblasti. Nakonec došlo ke kompromisu a německé síly byly rozděleny na část podléhající Rundstedtovi a část Rommelovu.

Reklama

Když pak 6. června 1944 k vylodění skutečně došlo, události daly za pravdu Rommelovi. Spojenci se vylodili v Normandii a jejich letecká převaha byla zničující. Spojenecké taktické bombardéry všech tříd ničily mosty a železnice pro přesun obrněných jednotek nepřítele. Pokud se náhodou tanky odvážily na pochod, byly nemilosrdně decimovány spojeneckými letadly, takže se nakonec veškeré přesuny musely odehrávat v noci. Němečtí vojáci s notnou dávkou černého humoru říkali, že když jsou na obloze letadla opatřená kamuflážním nátěrem, jsou britská, když stříbřitá, tak americká, a když žádná, tak německá.

Spojencům také významně napomohlo Hitlerovo přesvědčení, že útok v Normandii je klamný a ke skutečnému vylodění dojde v prostoru Pas de Calais. Hitler proto nedal svolení k posílení jednotek v Normandii, až teprve 12. června byly přisunuty posily z východní fronty.

Strategie Spojenců pro první fázi tažení po vylodění byla relativně jednoduchá. Montgomery chtěl použít britské a kanadské jednotky v oblasti Caen, aby zde poutaly Němce. Američané měli současně ze západu obejít hlavní bojovou linii a proniknout do vnitrozemí Francie. Byl to chytrý plán, který využíval německou taktiku proti Němcům samým. V Polsku a ve Francii Němci překvapili vysláním obrněných kolon přes oblasti považované do té doby za neprůjezdné pro tanky a Montgomery chtěl nyní udělat to samé. Zatímco v okolí Caen byla otevřená krajina vhodná pro tankový boj, takže zde Němci soustředili značné síly, v americkém sektoru se nacházela zemědělské krajina protkaná mezemi a živými ploty, těžko průchodná pro obrněnou techniku, a proto německá obrana v těchto místech nebyla tak silná.

Přestože Spojenci měli drtivou leteckou převahu a Němci naopak značné organizační problémy, způsobené především rivalitou von Rundstedta a Rommela, celá akce se značně protáhla. Navíc na obraně Normandie se podílela zejména německá pěchota a dělostřelectvo a tanky zůstávaly v záloze, takže se mohly stát nepříjemnou hrozbou ve chvíli provedení průlomu. Montgomery proto s cílem zničit německé tanky naplánoval v oblasti jižně od Caen operaci Goodwood, jednu z největších tankových bitev 2. světové války, která soutěží v tomto oboru o primát s bitvou u Kurska. Proti 1 350 britským a kanadským tankům zde stálo 400 německých, v průběhu akce přisunuli Němci další jednotky. Celá akce prokázala značnou zaostalost spojenecké obrněné techniky, a skončila neúspěchem Spojenců. Pro Brity měla tato bitva ještě jeden nepříjemný dopad: ztratili zde tak velké množství sil, že už nikdy potom nebyli schopni vést samostatné akce, bez podpory Američanů.

Naproti tomu v americkém sektoru došlo na sklonku července k významnému průlomu, když Američané pod vedením generála Pattona prorazili německou obranu v tankové bitvě u Avranches. Patton dále plánoval přenechat Bretaň pěchotě, zatímco tankové síly by vyrazily na východ, do srdce Francie. Jeho záměry mu potom poněkud usnadnil Hitler, když nařídil mohutný útok tanků do jediného bodu spojenecké obrany, pro který byly vyhrazeny síly, jež mohly být použity daleko účelněji. V oblasti města Falaise tak byly ve spojeneckých kleštích zbytečně vyplýtvány dvě německé armády, a i když se mnoha německým jednotkám podařilo vyklouznout, ztratily většinu své výzbroje. Mezitím Američané pod vedením generála Pattona vyrazili na východ, vyhnuli se bitvě u Falaise a vstoupili do Paříže.

Je důležité si uvědomit, že v Normandii a vlastně ani nikdy potom nedokázali Spojenci zvítězit pomocí nějakých mistrovských taktických kousků, ale vždy jen díky početní převaze a vychytralosti. Přesto si dokázali osvojit německý způsob boje, přijmout bleskovou válku za vlastní.

Reklama

Němci se ještě jednou pokusili o zvrácení situace a naplánovali svou poslední ofenzívu, ke které došlo v Ardenách. Snažili se zopakovat svůj úspěch z roku 1940, protože oblast Arden byla stále považována za neprůchodnou pro tanky. Počítali především se špatným počasím, které by zabránilo spojeneckým letadlům vzlétnout. Skutečně, dokud bylo zataženo a spojenecká letadla musela zůstat na zemi, Němci byli poměrně úspěšní. Ale přestože počáteční šok způsobil ústup některých amerických jednotek, zůstala řada těch, které se postavily na odpor. Do oblasti se rychle přesunuly další spojenecké jednotky, které se neustále pohybovaly a rozmisťovaly, přičemž vyvíjely tlak na německé oddíly. Tuto taktiku zkoušeli v roce 1940 i Francouzi, ale neúspěšně, takže nakonec umístili své tanky do statických obranných postavení.

Nakonec Němcům došly pohonné hmoty a vyjasnilo se, takže spojenecké letectvo ihned vyrazilo proti německým jednotkám, čímž německá ofenzíva skončila. Němci při ní ztratili 100 000 mužů a 600 tanků a ještě větším ztrátám zabránily jedině organizační zmatky ve spojeneckém velení. V podstatě znamenala německá ofenzíva v Ardenách podobně zbytečné vyplýtvání sil jako v případě Falaise a úplnou německou porážku příliš neoddálila.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více