Balóny a vzducholodě

Autor: Duan Barry 🕔︎︎ 👁︎ 36.713

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

1914

Všeobecně měly vzducholodě sloužit k bombardování a k průzkumu. U armádních to pak měla být ještě spolupráce s postupujícími německými jednotkami podle momentálních taktických potřeb. Za tímto účelem byla vybudována síť základen na západní hranici, jež se postupně rozšířila o mnohé další směrem na sever k Baltskému moři a na východ.

Válka vypukla na západní hranici 3. srpna 1914 a již v noci z 5. na 6. odstartovala armádní Z.VI z Kolína nad Rýnem k náletu na Lutych, na který dopadlo 200 kg pum. Při letu byla však zasažena šrapnelem a poškozena. Podařilo se jí ještě navrátit do Německa, kde byla zničena při nouzovém přistání u Bonnu. Tuto „návštěvu“ ji oplatila 9. srpna francouzská vzducholoď armádního typu Flerus, jež vzlétla ze základny Verdun a napadla Trevír. Srpnové denní akce pak pokračovaly 23., kdy Z.VII prováděla průzkum nad ustupující armádou z Alsaska. Ta již neměla tolik štěstí jako Z.VI a klesla k zemi v nepřátelském území nedaleko St. Quirinu v Lotrinsku. Ve stejný den vzlétla k bojovému letu také Z.VIII s podobným úkolem. Zprvu jí ostřelovali Němci, poté Francouzi baterií protiletadlových kanónů ráže 75 mm pod velením Lt. Quiquadona. Skončila pádem na francouzské straně a posádka byla zajata. 25. srpna napadla Z.IX devíti pumami belgické město Anverps. Při útoku bylo usmrceno 26 osob. Pumy dopadly i na zámek, v němž sídlila královská rodina.

Reklama

I na východní frontě panoval vzducholodní provoz armádních Z.IV, Z.V a Schütte-Lanz SL.2. Pumami, ostřelováním a průzkumem se účastnily bojů rakousko-uherských vojsk u Chelmu a Lublinu, mezi srpnem a říjnem často bombardovaly ruské pevnosti a nádraží. Pro příklad aspoň uveďme, že 22. srpna provedla vzducholoď Shutte-Lanz SL.2 průzkumný let na trase Chelm-Lublin-Krasnik. To pomohlo rakouským spojencům k vítězství v bitvě u Krasniku o den později. Průzkumné akce přispěly k německému vítězství v bitvě u Tannenbergu ve Východním Prusku 26. srpna, kde ke konci srpna zajala německá armáda 120 000 ruských vojáků a ukořistila 500 děl. Také na východní frontě byla bombardována města. 24. září dopadlo čtrnáct pum ze Z.IV na Varšavu z výšky 2 800 m, přesné ztráty na obětech a majetku se však nepodařilo zjistit. Obětí východní fronty se stala Z. V, kterou sestřelili 28. srpna. Ještě předtím naslepo shodila dvě pumy, které zabily 26 Rusů. Po nouzovém přistání do lesa byla celá posádka, vyjma mrtvého kapitána, zajata.

Chybami se člověk učí, říká jedno staré přísloví, avšak německé zkušenosti byly zaplaceny ztrátou čtyř cenných zeppelinů (námořní vzduchoplavba ztratila první vzducholoď ve válce až 17. 2. 1915 - L.3 a L.4). Dlouhá doutníkovitá tělesa, pohybující se relativně malou rychlostí, se ve dne stávala terčem palebných prostředků všech kalibrů. A to nejen nepřátelských, neboť to nebyla jen Z.VIII, ze které si utvořily cíl vlastní jednotky. Neboť už o den později (24. srpna) byla francouzskými vojáky sestřelena jejich vlastní armádní vzducholoď Dupuy-de-Lôme, považovaná omylem za nepřátelský zeppelin. Proto se akce armádních vzducholodí začaly přesouvat na noci, a to pokud možno bezměsíčné. Dokonce i létání jen tak nad liniemi skončilo. Úkoly začaly nabývat spíše strategického charakteru.

Mnohem lépe si vedla v prvním měsíci války námořní vzduchoplavba se svou jedinou vzducholodí L.3. Ta se do zadaných úkolů pustila s vervou a prováděla průzkumné lety nad Severním mořem, ze základny Fühsbuttel. Již 12. srpna vykonala mimořádný čin, když vypátrala a zničila holandskou válečnou lod De Zeven Provinien u Waddeneilandenu v oblasti Terschellingu. Při hlídkovém letu 17. srpna se dostala L.3 až nad Skagerrak, čímž vykonala let dlouhý 960 km. L.5 se odvážila ještě dále. 19. října se přiblížila na necelých 100 km od Great Yarmouth. Tyto lety byly prapředky dlouhých německých výletů nad Severní moře.

Je sice pravdou, že vzducholodě měly zakázáno bombardovat civilní objekty, avšak nedostatek prostředků přesné navigace spíše zapříčinil opak. Navíc se bombardování přesunulo na noc, což vše ještě ztěžovalo. Aby však vzducholodě mohly vůbec dosáhnout jakýchkoliv úspěchů, bylo zapotřebí doplnit válečné ztráty a prořídlé parky vzducholodních základen. S tím také souvisí výcvik nových posádek. Námořní vzduchoplavba dostala v rámci prvních válečných dodávek (vzducholodě řady m). L.4 v září a do konce roku pak další čtyři kusy (L.5, L.6, L.7, L.8). Luftschiftbau Zeppelin začaly pracovat na plné obrátky a v krátké době se k nim připojila i společnost Schütte-Lanz. Do konce roku pokračovala námořní vzduchoplavba ve svých hlídkových a průzkumných letech nad vodami Baltského a Severního moře. Kromě toho se také věnovala kladení min. To vše s takovou intenzitou a úspěšností, že Britové s respektem řekli:„ V této službě měl jeden zeppelin hodnotu pěti až šesti křižníků.“ To lze vidět i na počtu průzkumných letů. L.5 měla 47 průzkumných a jeden nálet, L.7 78 průzkumných a jeden bombardovací. Jestliže vezmeme, že při dobrém počasí měla posádka výhled 48 km, mohla tedy kontrolovat pás vodní hladiny široký 96 km. Což by znamenalo, že při průměrné rychlosti 72 km/h, by byla schopna za 12 hodin letu zkontrolovat 82 000 km2!

Je samozřejmostí, že Angličané nemínili jen přihlížet a s respektem hodnotit německou činnost. Po celou dobu války vymýšleli, jak se tohoto „trnu“ zbavit. Z počátku války se jevilo jako nejschůdnější řešení bombardování zeppelinů přímo v jejich hangárech na základnách, roztroušených po Německu a obsazeném území. První nálet tohoto druhu, a vůbec první bombardovací nálet I. sv. války, provedli francouzští letci poručík Césari a desátník Prudhommeau s letouny Blériot XI. Jejich útok z druhého týdne války směřoval na základnu Metách-Frescaty. O výsledku toho náletu však prameny nehovoří. Tutéž základnu navštívili znovu 18. srpna a hlásili zničení tří vzducholodí. To ale nebyla pravda, ovšem podařilo se jim alespon jednu poškodit. Další nálet se uskutečnil 22. září 1914, kdy měly bombardovat dva páry letadel BE-2 od 2. perutě RNAS (Royal Naval Air Service - Královská námořní letecká služba) vzducholodní hangáry v Düsseldorfu a v Kolíně nad Rýnem. Nad Düsseldorf se opravdu jeden letoun dostal. Pilotoval jej F/Lt C. H. Collet, jeho bomby cíl zasáhly, ale nevybuchly (jiné zdroje uvádějí dva stroje nad Düsseldorfem, avšak jejich pumy dopadly v bezpečné vzdálenosti od hangárů - první údaj se však zdá být pravděpodobnější). Němci si ale dobře uvědomili, jaké nebezpečí zde hrozí. Byl vydán rozkaz, že vzducholodě musí být schopny vzlétnout ihned, jak to bude nařízeno. Při včasném vyhlášení poplachu pak mohly nabrat výšku a odlétnout do bezpečného německého vnitrozemí. Když by byla letadla zpozorována pozdě, měl pozemní personál za úkol uzavřít vrata hangárů, aby letci nemohli rozpoznat, které jsou prázdné a které ne. I když díky špionáži byli letci moc dobře informováni o tom, ve kterých hangárech se vzducholodě nacházejí.

Reklama

Počátkem října se válka dotýkala i Antverp, přestože se Dohodové mocnosti snažily vší silou udržet tyto pozice, musely již 8. října začít s evakuací. Ve městě se nacházela i malá perut RNAS, která byla vybavena letadly Sopwith Tabloid. Poslední akcí této perutě před evakuací z města se stal nálet na základny vzducholodí. Ve 13 hodin 20 minut 8. října vzlétl se svým letounem Sqadron Commander D. A. Spencer Grey. Ten zamířil ke Kolínu nad Rýnem, avšak pro mlhu a špatné počasí nenalezl cíl, a bombardoval proto jen hlavní nádraží. Úspěšnější byl F/L R. L. G. Matrix, který odstartoval ve 13 hodin a 30 minut a zamířil k Düsseldorfu. Hlídka slyšící hukot motorů jeho letadla si však nebyla jistá, zda jde o stroj vlastní či cizí, a když to zjistila bylo již pozdě. Matrix se se svým Tabloidem vrhl střemhlav proti halám hangárů a ve výšce 60 stop odhodil čtyři 20librové (9 kilogramové) pumy typu Hale. Následující explozí byl zničen dva měsíce starý (resp. nový) armádní zeppelin Z.IX. O důležitosti přikládané britskou stranou těmto náletům svědčí i to, že sám Winston Churchill, vrchní velitel admirality, rozhodl o útoku na hangáry ve Friedrichshafenu, Zeppelinově mateřském závodě na břehu Bodamského jezera. Za tímto účelem přelétla ke konci října do Belfordu letka letadel Avro 504. Z toho alsaského města pak 21. listopadu zaútočila trojice (i když startovala čtveřice) těchto letounů pilotovaných Squadron Commanderem E. F. Briffsem, F/C J. T. Babingtonem a F/Lt S. V. Sippem na základnu ve Friedrichshavenu. Každý z nich nesl tři pumy po 20 librách (9 kg).Přestože si počínaly dobře, zapálily vodíkovou nádrž a výrobnu toho výbušného plynu, zkáze těsně unikla L.7, jež byla teprve ve stavbě. Piloti se pak v pořádku, až na J. T. Babingtona, vrátili na základnu. Babington měl totiž poraněnu hlavu hustou kulometnou palbou, jíž Němci své vzducholodě chránili. Největší základnou námořních vzducholodí byla Nordholz. Kromě proslulého otočného hangárů měla ještě pět statických. Všechny nesly jména počínající slabikou „No“ (jako Nordholz) - Nobel, Norman, Nora, Norbert, Nogat a Nordstern. Na ně dohlížel inženýr Leutnant Wrobbel. Celá základna pak čítala 1500 mužů pozemního personálu.

A tento gigant se měl stát terčem dalšího náletu 26. prosince. Do německých výsostných vod vpluly britské lodě HMS Riviera a HMS Empress s doprovodem. Obě konkrétně jmenované lodě byly uzpůsobeny k nesení složených hydroplánů firmy Short, jež měly být před německým pobřežím složeny a pomocí jeřábů dány na vodu, odkud již mohly startovat. Naneštěstí celé uskupení včas zpozorovala ponorka, hlídkující v této oblasti, jež ihned uvědomila admiralitu. K hlídkám vzlétly L.5 a L.6. První z nich spatřila kolem osmé hodiny ranní, při přelétávání nad ústím Wessery, severně od své pozice tři velké hydroplány směřující k Nordholzu. Radista L.5 odvysílal upozornění, a tak když se zde krátce po čtvrt na deset letadla objevila, přivítala je hustá protiletadlová palba. Tím ale vše neskončilo. L.5 zaútočila dvěma pumami na anglickou ponorku E.II u Norderney - bezúspěšně. L.6 svrhla jednu pumu na lod HMS Empress, domnívajíc se, že jde o britské dopravní plavidlo, avšak nezasáhla ji. Staly se tak prvními vzducholoděmi, které se utkaly s válečnými loděmi. Dlouho po soumraku se pak vrátily do svých „domečků“. Z plánované kořisti se stal lovec.

To nebyl jediný vánoční nálet, už o den dřív se uskutečnil nálet na základnu v Cuxhafenu. Zde totiž sídlilo jak loďstvo, tak vzducholodě. Devět hydroplánů - lovců - vzlétlo v 6 hod 12 km daleko od ostrova Helgoland. Dva hydroplány se nedostaly ani do vzduchu a nad cíl dolétl jen jeden, a ani ten nenapáchal žádné škody. Nálet skončil naprostým fiaskem. Většina z těch, co odstartovala, se ztratila a z nedostatku paliva přistála porůznu na hladině moře. Zajímavostí však zůstává, že původním cílem měla být základna Nodrholz, avšak kvůli mlze se letci rozhodli pro náhradní cíl. Další nálet pak byl chystán až na jaro 1915, avšak díky průzkumné činnosti vzducholodí byl zmařen již v počátku. Na německých základnách pak zazněl letecký poplach ještě mnohokrát, mnohdy sice pouze planě. Lépe však než být nepříjemně překvapen. V prvním necelém půl roce války získali Němci mnoho zkušeností, i když draze zaplacených, které se později staly nepostradatelnými.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více