Bitva u Chattanoogy, 1863

Autor: Pavel Sláma / paulito 🕔︎︎ 👁︎ 5.544

Bylo odpoledne 20. 9. 1863 a pravé křídlo unionistické cumberlandské armády bylo plně zapojeno v bitvě u Chickamaugy v Severní Georgii. Nebyl to řízený ústup, ale útěk, vojáci, kteří celý den statečně bojovali, se proměnili v uprchlíky v panice. Prchající modře odění vojáci byli pronásledováni zvuky postupujících vojáků Konfederace, kteří se zdáli být na všech stranách, neúprosná šedá vlna, která je každou chvíli pohltí. Jejich hrůzostrašný pokřik Rebel Yell byl slyšet nad hlukem bitvy a působil ještě větší paniku.

Když se úniková cesta zúžila, situace se stala chaotickou. Muži, koně, mezci, sanitní vozy, dělostřelecké vozy a děla se pomíchaly dohromady, čímž se ústup zastavil. Přesto na dalších částech bojiště boje pokračovaly s nezmenšenou intenzitou a charakteristickou střelbou děl a mušket. Generálmajor Unie William S. Rosecrans, velitel cumberlandské armády, byl smeten uprchlíky. Rosecrans ztratil schopnost řídit události a lpěl na jedné naději, kterou byl XIV. sbor generálmajora George Thomase, který byl stále v boji.

Reklama

Rosecrans se chtěl připojit k Thomasovi, ale bylo to těžké proti přílivu uprchlíků a cesta se zdála zablokovaná. Rosecrans se nechal přemluvit, aby pokračoval na hlavní základnu Unie v Chattanooze a organizoval obranu zde. Město bylo klíčové strategickou polohou v jihovýchodním Tennesee, a proto muselo být dalším cílem Konfederace. Ale Thomas, který stále sváděl svůj tvrdý boj na levém křídle, o ústupu nevěděl a musel být informován. Rosecransův pobočník, brigádní generál James A. Garfield, který se stal později prezidentem Spojených států, byl vyslán informovat Thomase o špatných zprávách.


Podplukovník Judson Bishop vede 2nd Minnesota Infantry v boji o Missionary Ridge 25. 11. 1863

Sklíčený a poražený Rosecrans dosáhl velitelství v Chattanooze v 16 hodin. Nemohl sesednout ani chodit bez pomoci. Pomáhali mu jeho pobočníci, Rosecrans došel k židli, kde se zhroutil se skloněnou hlavu v dlaních. Omámený a zdrcený velikostí své porážky se zdálo, že se už nikdy nezotaví.

Rosecransovým protivníkem byl generál Braxton Bragg, velitel konfederační armády Tennessee. Ačkoliv byl absolventem West Pointu jako Rosecrans, byl Bragg přinejlepším jen průměrný generál a muž, kterým opovrhovali jeho podřízení i obyvatelé Jihu. Jen blízké přátelství s prezidentem Konfederace Jeffersonem Davisem bylo jediný důvod, proč zůstal v tomto postavení.

Rosecrans i Bragg věděli, že Chattanooga je strategickým cílem celé kampaně. Chattanooga bylo město s 3500 obyvateli na řece Tennessee v srdci pohoří Cumberland. I když mělo málo obyvatel, bylo důležité strategicky, protože zde vedla životně důležitá železnice, která spojovala východní a západní část Konfederace.

Reklama

Bragg našel armádu Unie zakopanou v Chattanooze. Protože zde nebyla téměř žádná pravděpodobnost, že ji dokáže vylákat ven, mohl zkusit obejít Rosecranse překročením řeky Tennessee buď nad, nebo pod městem, ale to nebylo úplně možné, protože Braggova armáda postrádala materiály k postavení pontonového mostu přes řeku. Navíc armáda Tennesee postrádala vozy, potřebné pro zásobování.

Další možností byl přímý útok, ale Bragg věděl, že Chattanooga je opevněna příliš silně, než aby o tom vůbec uvažoval. Další možností bylo pokusit se armádu Unie vyhladovět a Bragg přijal tuto možnost. Dostal informaci, že Yankeeové mají jen šest denních přídělů. To byla z Braggova pohledu dobrá situace, protože obléhání by mu poskytlo čas, aby nashromáždil dostatek materiálu k překonání řeky Tennessee.

Chattanooga měla impozantní obranu, ale také se nacházela v údolí, které bylo obklopeno vysokými hřebeny a horami. Je ironií, že unionisté měli původně umístěné vojáky na Lookout Mountain, ale ti byli staženi, když Rosecrans rozhodl o tom, že je tato pozice neudržitelná. Bragg vyslal tři konfederační brigády na Lookout Mountain, skalní hřeben, který se zdvíhal do výšky 1100 stop, ale místy překonal 2100 stop.

Missionary Ridge, na východ od Chattanooga Creek, byl 400 stop vysoký. Bragg nařídil opevnit hřeben proti pokusům unionistů ho dobýt. Od samého začátku bylo jasné, že bude mít cumberlandská armáda zásobovací problémy. Konfederace měly všechny, nebo téměř všechny přístupy do města dobře pokryté. Missionary Ridge střežil východní přístupy a dělostřelectvo na Lookout Mountain přístupy z jihu a západu. Zbývala jediná cesta ze severu, přes horskou cestu téměř nesjízdnou ve vlhkém počasí a zranitelnou vůči nájezdům kavalérie Konfederace.

Zatímco se uvězněná cumberlandská armáda potýkala s rostoucí krizí dodávek, byly v chodu další změny. Lincoln vytvořil novou divizi Mississippi, která zahrnovala území od řeky Mississippi po Apalačské pohoří a velitelem ustavil generálmajora Ulyssese S. Granta, dobyvatele Vicksburgu. Jedna z prvních věcí, které Grant udělal, byla náhrada Rosecranse Thomasem, jehož výkon u Chickamaugy mu získal přezdívku The Rock of Chickamauga.

Ministerstvo války nařídilo vyslat posily do Chattanoogy. Generálmajor William Tecumseh Sherman mířil na východ se čtyřmi divizemi, celkem 17 000 mužů. Ale jejich pochod byl pomalý vzhledem k tomu, že Sherman měl rozkaz opravit memphiskou a charlestonskou železnici. Další síly Unie byly také na cestě. Ministr války Edwin Stanton přesvědčil Lincolna, aby oddělil dva sbory od potomacké armády a poslal je do Chattanoogy. Jeden byl XI. sbor generálmajora Olivera O. Howarda a druhý byl XII. sbor generálmajora Henry W. Slocuma. To by posílilo městskou posádku o dalších 20 000 mužů. Lincoln poslal do velení těchto dvou sborů generálmajora Josepha Hookera.

Stanton, i když byl autoritářský, byl nejlepší. Přivolal několik prezidentů železnic do své kanceláře a řekl jim, co musí udělat. Byly vydány rozkazy, sestaveny vlaky a 40 hodin po rozhodnutí byly první jednotky na cestě do Chattanoogy. O 11 dní později dorazilo 20 000 mužů, koní a výstroje na místo určení. Grantův příchod byl pro těžce zkoušené muže z cumberlandské armády jako elixír. Jeho zvláštní charisma, přestože navenek byl tichý, nevtíravý a někdy i trochu vzhledově ošuntělý, a přece z něj vyzařovala sebedůvěra a ta se šířila v jakékoliv armádě, které velel.

Grant musel cestovat do Chattanoogy přes tutéž nebezpečnou silnici, přes kterou zásobovali cumberlandskou armádu, takže mohl vidět z první ruky problémy, kterým čelil. Cesta byla strmá, úzká a kluzká a často bahnitá v důsledku neustálých dešťů. Silnice „byla poseta troskami rozbitých vozů a mrtvolami tisíců vyhladovělých koní a mul,“ napsal Grant.

Grant přijel do Chattanoogy 23. 10. 1863. O několik týdnů dříve si vážně poranil nohu, ale ke svému překvapení se cítil dobře i přes náročnou cestu. Grant byl potěšen, když našel již vypracovaný plán pro usnadnění potravinové a zásobovací situace. Vše, co musel udělat, bylo ho schválit. Grant rychle schválil útok na konfederačními vojáky držený Brown’s Ferry 27. 10., aby zřídil zásobovací koridor do obklíčeného města.

Jakmile byl trajekt v rukou Unie, zásobovací parníky začaly dodávat jídlo a krmivo vojsku bránící město zásobovacím koridorem, navrženým generálmajorem Williamem „Baldy“ Smithem, známým jako „Cracker Line“. Na straně Konfederace Braggova rostoucí neoblíbenost vyvrcholila. Longstreet a několik dalších podřízených důstojníků poslalo petici, že se „nehodí se pro velení v poli“. Davis odmítl ustoupit a ponechal Bragga ve velení. Ale Davis dal Braggovi špatný rozkaz. Nařídil Braggovi, aby poslal značné síly, které by vypudily unionisty z Nashvillu.

Bragg splnil rozkaz 4. 11. Vyslal Longstreeta s 15 000 muži k dobytí Nashvillu. Později ho posílil o dalších 5000 vojáků. Longstreet cítil, že je to nesmyslný úkol, protože omezil počet Braggových mužů na 45 000. Věřil také tomu, že 20 000 mužů pod jeho velením nestačí na dobytí Nashvillu.

Reklama

Mezitím byla Grantova armáda stále uzavřena v Chattanooze. Bylo to období relativního klidu a občas došlo ke kontaktům odlehlých hlídek. Káva, tabák a další položky byly předmětem výměny a nepřátelé spolu občas přátelsky mluvili. Ale tyto chvíle musely jít stranou před další válkou.

17 000 vojáků Shermanovy armády z Tennessee dorazilo do Chattanoogy 15.11. Zdálo se, že iniciativa bude v Grantových rukou. Tři unionistické armády, cumberlandská, Tennessee a expediční jednotky z potomacké, měly celkem 60 000 mužů. Ale Konfederace stále držela vyvýšená místa obklopující město a Grant se nechystal nařídit sebevražedné čelní útoky.

Grant se rozhodl zaútočit na křídlo proti Missionary Ridge. Sherman a jeho bitvami zocelení veteráni z armády Tennessee měli hrát hlavní roli. Jejich hlavním cílem bude pravé křídlo Konfederace na severním okraji Missionary Ridge a místo, kde se Braggova zásobovací linie spojovala s komunikační linií s Longstreetem na severu. Sherman chtěl manévrovat na sever takovým způsobem, aby si Bragg stále nebyl jistý jeho skutečným cílem. Ve stejnou dobu by generál Hooker zaútočil na Lookout Mountain na levém křídle Konfederace.

Počasí ale opět způsobilo katastrofu Grantovým dobře promyšleným plánům. Déšť proměnil silnice v bažiny. Shermanovi trvalo tři dny, aby se dostal do pozice, a během té doby vyvstal před Grantem nový problém. Objevily se zprávy, které se ukázaly jako nepravdivé, že se Bragg stahuje. Grant se musel ujistit, takže zatímco Sherman a jeho armáda Tennessee pochodovala po mokrých cestách na svou křídelní útočnou pozici, dostal Thomas rozkaz prozkoumat tuto zprávu. V údolí Chattanooga, mezi městem a Missionary Ridge, byl na východě pahorek posetý stromy jménem Orchard Knob. To byl Thomasův hlavní cíl.


Vojáci generálmajora George Thomase postupují z Chattanoogy a dobývají Orchard Knob 23. 11.


Generálmajor Joseph Hooker získává snadné vítězství nad divizí generálmajora Cartera Stevensona, bránící Lookout Mountain


Kapitán John Wilson z Co. C, 8th Kentucky Infantry, se zúčastnil 24. 11. útoku, který vytlačil konfederační vojáky z Lookout Mountain

Kvůli geografii údolí byl Thomasův pochod 23. 11. podívanou pro obě strany. Okolní kopce tvořily přírodní koloseum, kde byli modří a šedí diváci svědky odvíjejícího se dramatu. Bodáky zářily a jiskřily na slunci a národní a plukovní vlajky se vznášely ve větru. Zahřměla děla a na Thomasův rozkaz vyrazilo 14 000 mužů vpřed. Bragg měl 600 mužů na Orchard Hill a ti se po symbolickém odporu rozhodli rychle stáhnout.

Akce na Orchard Hill byla jen malým vítězstvím, ale přesto vítaným. Znamenalo to, že linie Unie byly mnohem blíže k táboru Konfederace. Bitva o Orchard Hill také ovlivnila konfederační stranu. Bragg zastavil generálmajora Patricka R. Cleburna a jeho muže, kteří nastupovali do vlaku na Knoxville. Cleburne byl irský přistěhovalec, který sloužil dříve v britské armádě. Cleburnova schopnost udržet území tam, kde ostatní selhali, mu získala přezdívku "Stonewall of the West".

Ráno 24. 11. začaly Hookerovy jednotky pracovat na svém úkolu obsadit Lookout Mountain. Tento postup měl být v souladu se Shermanovým tlakem na severní/pravé křídlo Konfederace. Chycena mezi dvěma útoky by byla Braggova armáda rozdrcena. Hooker utrpěl potupnou porážku u Chancellorsville v květnu 1863, a tak by mu toto vítězství dalo šanci obnovit si reputaci.

Konfederační obránci Lookout Mountain byli zpočátku pobaveni yankeejskou pěchotou, postupující do kopce, kterou mohli zahlédnout skrz hustou mlhu. Konfederace měla na kopci 7000 mužů pod velením brigádního generála Cartera Stevensona, ale ti přišli předchozí noc a neznali terén. Navíc byli jeho muži příliš rozptýleni pro účinnou obranu. Naproti tomu Hookerovi vojáci byli koncentrováni, a tak 10 000 modrokabátníků postupovalo proti 1489 jižanům ve směru jejich úderu.

Ještě horší z pohledu Konfederace byl fakt, že jejich dělostřelci nemohli namířit jejich zbraně dostatečně nízko na útočícího nepřítele. Pro dělostřelectvo Unie to nebyl problém a rychle zahájilo na jižany účinnou palbu. Nicméně konfederační vojáci nechtěli ustoupit a boje byly stále intenzivnější s každou další hodinou. Konfederační brigádní generál Edward Walthall byl ohromen odvahou vojáků Unie. Konec bojů na Lookout Mountain přinesl soumrak, ale boj byl stále nerozhodný. Celá hora se třpytila táboráky obou stran a občasnými záblesky z ústí mušket.

Následujícího rána unijní síly na svahu zjistily, že se konfederační vojáci stáhli během noci. Bragg to přikázal částečně proto, že se bál těžkého útoku Shermana na pravém křídle Missionary Ridge a cítil, že by jednotky z Lookout Mountain byly lépe využity na tomto místě. Za rozbřesku vylezl kapitán John Wilson a pět mužů z 8th Kentucky na vrchol Lookout Mountain. Kentucky byl jižanský stát, ale rozdělený a 8th Kentucky byl unionistický pluk. Kentučtí rozvinuli svou vlajku. Hvězdy a pruhy bylo jasně vidět z údolí a z tisíců hrdel vytryskl radostný jásot na velkolepý výhled. Lookout Mountain měla být celé týdny trnem v oku unionistické armádě. Teď tu byl viditelný důkaz, že obležení pro síly Unie je oficiálně u konce.

Ale na unijní levici měl Sherman potíže. Měl 26 000 mužů proti 10 000 konfederačním pod velením Cleburna a Stevensona, ale geografie favorizovala jižanské jednotky. Když Shermanovy jednotky postupovaly ráno 24. 11., zjistily, že jejich původní cíl není součástí Missionary Ridge, místo toho to byla ostruha, oddělená od hlavního svahu roklí. Při útoku by museli Shermanovi modrokabátníci sestoupit z kopce, který obsadili, přejít rokli a pak vyšplhat po strmých svazích proti nepřátelům, kteří byli zakopáni za opevněním z klád a zeminy. Byl to náročný úkol, protože většinu svého postupu by byli pod těžkou palbou Konfederace.

Přesto Shermanovi veteráni vyrazili vpřed, i když ztráty byly těžké. Ale obránci také prokázali odvahu a unionisté je nebyli schopni vytlačit z postavení. Po těžkých bojích byla ofenzíva armády Tennessee zastavena a Sherman poslal zprávu, že jeho muži už nic víc neudělají. Grant vzkázal, aby znovu zaútočili. Sherman splnil rozkaz, ale když se další útok nezdařil, rozhodl se, že nepromarní další životy. Vytáhl doutník a zapálil si ho, dvakrát se zhluboka nadechl, pak se obrátil k pobočníkovi a nařídil jednotkám opevnit se.

Grant se bál, že by Sherman mohl být zatlačen zpět a Sherman byl základním pilířem celého jeho plánu. Existovala možnost, že Bragg pošle víc vojska doprava, čímž se stane Shermanova pozice neudržitelná. Ale pokud by Grant nařídil diverzní útok na Missionary Ridge, Bragg by se mohl soustředit na tuto novou hrozbu a zapomenout na Shermana, alespoň na čas. Grantovi chybělo sebevědomí v Thomasově cumberlandské armádě a měl podezření, že jejich porážka u Chickamauga zničila jejich morálku, přesto neměl jinou možnost, než ji nasadit pro omezenou ofenzívu, která by neznamenala žádná rizika. Thomas a jeho muži měli dobýt konfederační zákopy na Missionary Ridge a pak čekat na další rozkazy.

Grant ale pro jednou špatně odhadl povahu svých mužů. Vojáci z cumberlandské armády znali Grantův názor na ně a pohoršovali se nad ním. Chtěli ukázat svou odvahu a také vymazat vzpomínku na jejich porážku v září. Nemohli se dočkat, než budou vypuštěni na nepřítele. Jejich postup byl pečlivě provedeným vojenským manévrem. Modré řady byly rozmístěny s precizností cvičiště a když odcházeli, bubny bily a plukovní kapely hrály bojové melodie. Konfederační vojáci na vrcholu Missionary Ridge se jen dívali se sotva skrývaným úžasem. Včetně Bragga, jehož velitelství se nacházelo na vrcholu hřebene. Takový útok byl obvykle považován za sebevraždu.

Ale Bragg neznal obrannou válku a nevědomky se dopustil několika závažných chyb. Poslal polovinu každého pluku do okopů 200 yardů od základny hřebene, zatímco zbytek umístil na hřeben. Vojáci dole měli vypálit jednu salvu a pak ustoupit zpátky na kopec, aby se připojili ke svým kamarádům na hřebeni. Ještě horší bylo chybné umístění dělostřelectva na skutečný hřeben Missionary Ridge, nikoli na tzv. vojenský hřeben, což bylo místo, odkud bylo nejlepší palebné pole.


Poté, co se jednotky Unie zmocnily konfederačních okopů na základně Missionary Ridge, nechtěly zůstat vystaveni pekelné palbě dělostřelectva Konfederace z vrcholu Missionary Ridge, a tak se probojovali na vrchol, k úžasu Granta i Thomase


Kapitán Louis von Trebra z 32nd Indiana ukořistil konfederační děla na vrcholku Missionary Ridge

Přesto se zdálo, že to bude, stejně jako Pickettův postup u Gettysburgu, provedení hrdinského postupu, který bude odsouzen ke krvavému selhání. Ale pak se stal zázrak. Unionisté snadno obsadili nejnižší linii zákopů s malými ztrátami. Při zachování původního scénáře tam měli zůstat. Ale dostali se pod palbu z druhé linie zákopů Konfederace v polovině hřebene, a to považovali za naprosto nepřijatelné, a tak unionisté spontánně obnovili útok. S jásotem postupovali do svahu a převálcovali druhou linii zákopů. Vojáci Konfederace byli šokováni modrou vlnou, která je pohltila a začali panikařit a ustupovat.

Bragg se pokusil muže shromáždit. "Tady je tvůj velitel," zakřičel. Ale prchající vojáci dali najevo své pohrdání odpovědí: "Tady je tvůj mezek!"

Když prchali, odhazovali batohy, muškety a přikrývky, aby rychleji unikli. Pouze Cleburnovy jednotky, ty, které úspěšně zastavily Shermanův postup, v pořádku ustoupily. Triumfující modrokabátníci, kteří obsadili Missionary Ridge, slavili svůj úspěch s velkým nadšením. Někteří křičeli, někteří plakali a jiní tančili radostí.

Boj o Chattanoogu byl drahý pro obě strany. Unie měla 753 mrtvých a 4722 zraněných z 56 000 vojáků, zatímco Konfederace měla 361 mrtvých a 2160 zraněných z 44 000 vojáků. Přestože mělo přijít ještě mnoho tvrdých bojů, Chattanooga byla s Gettysburgem a Vicksburgem dalším hlavním bodem obratu ve prospěch Unie.

Vítězství potvrdilo Granta jako nejlepšího generála Unie. Prezident Lincoln ho povýšil generálporučíka 29. 2. 1864 a předal mu velení všem silám Unie. S Chattanoogou v rukou Unie byla Konfederace ve vážném nebezpečí. Obsazení Chattanoogy připravilo v roce 1864 podmínky pro pád Atlanty i Shermanův Pochod k moři.

Zdroj: Military Heritage Fall 2022

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více