Ling-Temco-Vought XC-142A

Autor: Pavel Sláma / paulito 🕔︎︎ 👁︎ 4.764

Program XC-142 Tilt-Wing V/STOL měl kořeny v doporučení od vládní poradní skupiny v roce 1959. Skupina doporučila vývoj letadla se specifickými požadavky pro námořnictvo a armádu. Kromě vojenského nasazení mělo mít letadlo také možnost civilního nasazení. Skupina poznamenala, že ze všech předchozích programů VTOL bylo jen málo funkčních. U XC-142 bylo rozhodnuto, že tento systém bude testován v provozu. Bylo tedy rozhodnuto, že systém má splnit požadavky americké armády, letectva a námořnictva.

V roce 1961 byla uvolněna žádost o návrh a v září byl návrh od Vought-Hiller-Ryan vyhlášen jako vítězný. Bylo také oznámeno, že letectvo bude řídit program s tím, že náklady na ně budou sdíleny pro všechny služby. Vought Aeronautics Division z Ling-Temco-Vought byl hlavní dodavatel, Hiller a Ryan sloužily jako hlavní subdodavatelé. Vought zadal design a výrobu zadní části, motorové gondoly a křídla firmě Ryan. Celková převodový systém a vybrané komponenty byly zadány Hilleru, který byl také zodpovědný na výrobu klapek a křidélek. V porovnání s předchozími testovacími stroji byl nový V/STOL velké letadlo s optimistickými výkonnostními cíli, podobnými armádním DHC-4 Caribou.

Reklama

Základní design byl poměrně typický pro nákladní letadlo, sestávající z velkého krabicovitého trupu se skloněnou zadní částí s nakládací rampou. Měl rozpětí křídel 20 m, maximální výšku 7,9 m a délku 18 m. Trup obsahoval 9,1 m dlouhý, 2,3 m široký a 2,1 m vysoký nákladový prostor s poněkud hranatým kokpitem v přední části pro posádku dvou pilotů a nakladače. Stroj byl hornoplošník, stejně jako ocasní plochy, aby bylo místo pro nakládání. Měl tříkolý podvozek, hlavní kola se zatahovala do gondol na bocích trupu. Pro operace V/STOL bylo letadlo „přeměněno“ nakloněním křídel do vertikální pozice. XC-142 mohl mít plnou hmotnost 16 900 kg a prázdnou hmotnost asi 10 780 kg. Křídla nesla velké zadní dvouštěrbinové klapky po celé délce každého křídla. V nákladovém prostoru mohlo být neseno 32 plně vyzbrojených vojáků nebo čtyři tuny nákladu. Kromě toho byla plánována montáž přídavných nádrží, které by výrazně rozšířily dolet. Původní výkres byl určen jako náhrada za Sikorsky HR2S, s užitečným zatížením 4500 kg. BuWeps vydal revidovanou specifikaci se stejným užitečným zatížením, ale prodloužil operační dolet na 400 km a zvýšil cestovní rychlost na 460–560 km/h a maximální rychlost na 560–740 km/h. Vought odpověděl novým návrhem, kombinujícím své zkušenosti s návrhy Ryanu a Hilleru, které měly rozsáhlejší zkušenosti s vrtulníky.


XC-142 během zkoušek na palubě USS Bennington (CVS-20) v roce 1966
commons.wikimedia.org

Jejich návrh vyhrál soutěž a na začátek byla na počátku roku 1962 podepsána zakázka na pět prototypů s dodacím termínem v červenci 1964. Design byl zpočátku známý jako Vought-Ryan-Hiller XC-142, ale když se stal Vought součástí konglomerátu LTV, toto jméno bylo vypuštěno. Během vývoje prototypu se rozhodlo námořnictvo pro ukončení programu. Mělo obavy, že silný proud vrtule by ztížily jejich provoz a byl by nevhodný pro útočné operace. První prototyp vykonal první konvenční let 29. 9. 1964, první kolmý vzlet 29. 12. 1964 a první změnu za letu 11. 1. 1965. První XC-142A byl dodán testovacímu týmu letectva v červenci 1965. Během programu XC-142A bylo celkem nalétáno 420 hodin při 488 letech. Pět XC-142A provozovalo 39 různých vojenských a civilních pilotů. Testy byly včetně přepravních operací, simulovaných záchran, výsadků a shozu nákladu z malé výšky. Během testování letadla se jeho Achillovou patou ukázala být křížová hnací hřídel. Hřídel působila nadměrné vibrace a hluk, což mělo za následek vysoké vytížení pilotů. Navíc se ukázalo náchylné k problémům kvůli prohnutí křídla. Tyto problémy spolu s chybami pilotů vedly k řadě tvrdých přistání. Při jedné havárii byly způsobeny tři smrtelné úrazy. C-142 byl poháněn čtyřmi turbohřídelovými motory General Electric T64 s vrtulemi 4,7 m Hamilton. Letoun měl vynikající všestranný výkon, který zahrnoval maximální rychlost přes 640 km/h, což z něj dělalo jedno z nejrychlejších VTOL dopravních letadel té doby.


Letoun XC-142A testovaný ve výzkumném středisku NASA v Langley v roce 1969
commons.wikimedia.org

Letadlo nikdy nepřekročilo fázi prototypu. V roce 1966, zatímco testy byly stále v běhu, letectvo požádalo o návrh sériové verze C-142B. Od doby co odstoupilo námořnictvo, mohl být požadavek na kompatibilitu eliminován, což dramaticky snížilo prázdnou hmotnost. Další navrhované změny pro tuto verzi byly aerodynamický kokpit, větší trup, modernizované motory a zjednodušená údržba motoru. Po přezkoumání návrhu C-142B nevydal vedoucí tým další požadavek na V/STOL dopravní letadlo. Testování XC-142A skončilo a zbývající stroje byly vráceny do NASA na výzkumné testování od května 1966 do května 1970. Ve službě by C-142B nesl 32 vybavených vojáků nebo 4000 kg nákladu. Měl mít maximální vzletovou hmotnost 19 000 kg. Byla také navržena civilní verze Downtowner. Ta měla přepravit 40–50 cestujících cestovní rychlostí 470 km/h a používala pouze dva motory.


XC-142A v National Museum of the U.S. Air Force
commons.wikimedia.org

Zdroj: Air Force November 2022

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více