Jan Antonín hrabě z Rottalu

Autor: Filip Hrabal / Fila00000 🕔︎︎ 👁︎ 4.456

Mládí

O jeho dětství a raných letech života toho mnoho nevíme. Odhaduje se, že se mohl narodit kolem roku 1605.


Erb Rottalů
Johann Siebmacher, commons.wikimedia.org

Rodina

Reklama

První zmínky o rodině Rottalů můžeme sledovat někdy na počátku 15. století, kdy je připomínán jistý Thoman Rottaler jako městský soudce v Gratzu. Od roku 1536 rodu náležel v dědičném držení titul zemského nejvyššího komorníka nad stříbry v jejich domovském Štýrsku. Na Moravu přichází Jan Jakub v roce 1610 kdy je na zemském sněmu po předložení důkazů o šlechtickém původu přijat za obyvatele Moravského markrabství. Do našeho kraje přicházejí Rottalové počátkem 17. století, přesněji v roce 1611, kdy Jan Jakub Rottal kupuje panství Napajedla. Matkou Jana Antonína byla Marie Felicie z Thurzu, dcera slavného uherského palatína Juraje VII. Turza. Jan měl i bratra Ondřeje, sídlícího v Uhrách, a dvě sestry, Zuzanu a Kateřinu.


Johann von Rottal (1605–1674), moravský hejtman, císařský komisař v Uhrách a Sedmihradsku; Rakouský úředník
Franciscus van der Steen, commons.wikimedia.org

Smrt otce a postupný vzestup

Když v roce 1624 umírá Jan Jakub, přebírá do správy majetku matka mladého Jana, Marie. Ještě v roce 1624 však přebírá majetky po otci do svého vlastnictví Jan Antonín. Dvacátá léta 17. století byla bouřlivá a nesla se hlavně ve znamení prvních fází třicetileté války, a právě v tomto období přebírá Jan nijak moc nevýdělečné a podstatně zanedbané panství Napajedla. Po otci sice převzal jméno i majetky, ale nepřevzal jeho víru. Jan Jakub byl totiž nekatolík, ale doba nekatolickým směrům nepřeje, a proto Jan konvertuje ke katolicismu a hojně podporuje pobělohorskou rekatolizaci i na svém panství. K vyznání Jana Jakuba je však dobré poznamenat, že se nijak neangažoval v rámci stavovského povstání, a dokonce si nechal od kardinála a olomouckého biskupa Ditrichštejna písemně potvrdit, že do povstání nijak nezasáhl a zůstal věrný císařskému majestátu.

Jan se v roce 1626 finančně vyrovnává se svými sourozenci za panství Napajedla a svému bratrovi za něj vyplácí 12 000 zlatých a svým sestrám věnné podíly. Ještě ten samý rok si bere svou první ženu Alenu Bruntálskou z Vrbna, vdovu po účastníkovi stavovského povstání Jiřím Bruntálským z Vrbna, majiteli panství Kvasice. Toto panství však od své ženy odkupuje až v roce 1636 za odhadní cenu 24 024 zlatých, a tím jej spojuje s panstvím Napajedla. Hned další rok připojuje ke svému panství Tlumačov a okolí za 20 000 zlatých.

Jak známo, Jan Rottal byl dobrý hospodář, ale krutý pán. Jeho zacházení s poddanými musel někdy řešit i olomoucký biskup.

Vrchol

Reklama

V roce 1633 se Jan stal hejtmanem hradišťského kraje a zároveň přísedícím u zemského soudu; měl i právo se titulovat jako císařský rada a komoří. Této funkce dosáhl v zvlášť vyhrocené době, kdy se české země stávaly bitevním polem třicetileté války a nárazníkovým polem na Vídeň. Roku 1634 potlačil povstání Valachů a donutil je k poslušnosti.

V těchto letech získával pořád více a více funkcí, jak v biskupské správě jako hofrychtéř kardinála Ditrichštejna, nebo vysoké zemské funkce nejvyššího sudího a nejvyššího komořího markrabství moravského. V letech 1640-1642 vykonával společně s Františkem Magnisem ze Strážnice a Kryštofem Pavlem z Lichtenštejna a Kastelkornu správu nad funkcí moravského zemského hejtmana.

V roce 1641 ho císař za výborné služby povýšil do stavu říšských hrabat. V těchto dobách na Moravě postupně řádí dánská a švédská vojska, a vedle mnoha jiných funkcí je Jan i generálním vojenským komisařem a zařizuje v rámci markrabství moravského logistiku pro armády císaře Ferdinanda.

Své vojenské schopnosti znovu uplatnil v letech 1643-1644, kdy zuřilo na Valašsku další povstání. Jan dostal za úkol povstání zlikvidovat a protestantské Valachy znovu přimět k poslušnosti. Proto v roce 1643 vytáhl v čele několika tisíc vojáků v několika směrech společně s maršálem Janem Kryštofem III. z Puchenheimu. Císařští se společně s Valachy, podporovanými několika desítkami švédských vojáků z olomoucké posádky, střetli 26. 1. 1644 u Vsetína. Bitva byla po několika málo hodinách rozhodnuta a povstání bylo potlačeno. Jan nechal asi 200 vzbouřenců 16. 2. 1644 ve Vsetíně popravit a tato poprava se zapsala do našich dějin jako jedna z nejmasovějších a nejkrvavějších. Sám potom předsedal v Brně soudu s vůdci povstání a 20 jich poslal na popraviště.


Znak z doby konce vlády
Odis, commons.wikimedia.org

Po konci třicetileté války se stal moravským zemským hejtmanem a císař mu umožnil vysoké privilegium, používat před jménem a titulem predikát vysokorodý a blahorodý. Roku 1650 se stává císařským tajným radou a kupuje panství Veselí nad Moravou, zároveň v tomto čase zakládá vesnice Rusava, Alenkovice a Novou Dědinu. Do vlastnictví se mu dostává i Holešov, kde postupně vybuduje barokní zámek podle plánů architekta Filiberta Lucchese a přesune sem sídlo panství. Ve stejný rok však umírá i jeho první žena Alice, ale hned následující rok si zvyšuje reputaci a postavení sňatkem s Annou Marií ze Šternberka, dcerou známého Adama II. ze Šternberka. Anna po dvou letech manželství umírá a odkazuje veškeré majetky svému manželovi, některé majetky (panství Bílina) však Jan v roce 1656 musí po soudním rozhodnutí vrátit rodině Lobkoviců (Oldřich Adam Popel z Lobkowicz byl první manžel Anny ze Sternberga), ale v rámci majetkového vypořádání dostane náhradou panství Horní Beřkovice.

Po smrti manželky se čím dál více začíná uchylovat k císařskému dvoru do Vídně a mezi lety 1658 a 1659 působí jako vyslanec u španělského dvora v Madridu. Jan se stává v roce 1663 rytířem řádu zlatého rouna, který mu udělil španělský král Filip IV. Španělský.

V letech 1661 až 1673 Jan zastával úřad císařského zplnomocněnce pro Uhry, kam ho císař poslal, aby zabránil vzpouře místní šlechty. Po prvotních neúspěších se mu nakonec podařilo odhalit a rozbít spiknutí kolem Františka Vešeléniho a následně předsedal soudům v Levoči a Prešpurku, který poslal zrádce a vzbouřence na smrt. Tímto činem upevnil na další řádku let císařskou moc v Uhrách. V roce 1673 je však z funkce odvolán a znovu se uchyluje do Vídně, aby zařídil, že jeho majetek zůstane po jeho smrti v rukách jeho rodu, proto ustanovuje univerzálními dědici své dva štýrské synovce, Jana Kryštofa a Julia Viléma, a svého vnuka vyplácí v hotovosti. Životní cesta Jana Antonína hraběte Rottala končí dne 19. 12. 1674 ve věku 69 let.

Reklama


Zámek Holešov, hlavní sídlo Rottalů
Vlach Pavel, commons.wikimedia.org

Zdroje:
holesov.jinak.cz
cs.wikipedia.org
Kvasice, Petr Klapil, 2005

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více