Václav Havel

Autor: Janko PALIGA 🕔︎︎ 👁︎ 3.939

Václav Havel, český dramatik, esejista, disident, politik a státník se narodil 5. 10. 1936 v pražské podnikatelské a intelektuálské rodině Václava Marie Havla a jeho manželky Boženy, rozené Vavrečkové. Byl vnukem stavitele paláce Lucerna Vácslava Havla a československého diplomata Huga Vavrečky.

Václav Havel měl mladšího bratra Ivana Miloše Havla, který byl kybernetikem a vědcem. Jeho strýc, Miloš Havel, byl zakladatelem barrandovských filmových ateliérů. Po osvobození Československa navštěvoval internátní školu v Poděbradech, kde mimo jiné byli jeho spolužáky Miloš Forman nebo bratři Mašínové, synové Josefa Mašína. Byl členem skautského oddílu, ve kterém měl přezdívku Chrobák. Po skončení základní školy měl pro svůj „buržoázní“ původ potíže získat umístění na střední škole podle vlastního výběru. Proto nastoupil do učebního oboru jako chemický laborant a rovněž po večerech študoval Střední všeobecně-vzdělávací školu v Praze. Maturitní zkoušku složil v roce 1954. Kvůli svému původu nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního směru. V letech 1955-1957 studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického (ČVUT). Neúspěšně se pokusil přestoupit na filmovou fakultu Akademie múzických umění a nebyl ani přijat zpět na ČVUT.

Reklama


Jiří Kuběna, Václav Havel a Ivan M. Havel (1955)
Knihovna Václava Havla - archiv Ivana M. Havla

Spisovatel

Václav Havel literárně debutoval v roce 1955 v časopise Květy. V roce 1956 vystoupil s kritickým projevem na konferenci (sjezdu) Svazu spisovatelů v Dobříši. Při odvodu neúspěšně simuloval depresivní psychopatii, ale jeho herecký výkon na odvodní komisi neudělal žádný dojem. Podle Michaela Žantovského politruk komise prohlásil, že Havel na vojnu půjde, i kdyby mu scházela noha. V letech 1957-1959 absolvoval základní vojenskou službu v posádce České Budějovice u 15. ženijního praporu. Následně začal pracovat jako jevištní technik v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí.


Ivan a Václav Havlovi jako vojáci
Reprofoto Žantovský - Havel

Svojí první divadelní jednoaktovku Rodinný večer napsal v roce 1959. Jeho druhou hru, Zahradní slavnost, uvedlo 3. 12. 1963 Divadlo Na zábradlí. V průběhu šedesátých let začal dálkově studovat dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Tu absolvoval v roce 1966. V té době se akademické tituly neudělovaly, proto titul MgA. Václavovi Havlovi přiznali až po změně legislativy v roce 1990. V daném období pracoval Václav Havel i jako asistent režie Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských. Po absolutoriu se stal dramaturgem Divadla Na zábradlí. V roce 1964 se po osmileté známosti oženil s Olgou Šplíchalovou, která se mu stala oporou v nejtěžších životních zkouškách.

Na IV. sjezdu československých spisovatelů v červnu 1967 pronesl kritický projev, kde odsuzoval dobové cenzurní praktiky. Za projev byl na příkaz Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) vyštrtnut z kandidátky vedení Svazu československých spisovatelů společně s Ivanem Klímou, Pavlem Kohoutem a Ludvíkem Vaculíkem.

Disident

Reklama

V období Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Byl členem nekomunistického křídla podporovatelů reforem. V březnu 1968 se připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků, který adresovali ÚV KSČ. V dubnu 1968 se stal předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů. V časopise Literární listy publikoval text, v němž požadoval ukončení mocenského monopolu Komunistické strany Československa a zavedení systému více politických stran.

Po invazi vojsk států Varšavské smlouvy do Československa byl s mnoha dalšími postižen zákazem publikovat a přestaly se hrát i jeho divadelní hry. V daném období byl již Václav Havel známý i v zahraničí, kde se hrávaly jeho hry. I díky tomu byl v nasledujících dvaceti letech do jisté míry i finančně nezávislý.

Na podzim 1968 se stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do rozpuštění svazu roku 1970.

Václav Havel se stal jedním z prominentních disidentů, kritikem tehdejšího normalizačního režimu a později i spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. Vystupoval i na obranu politických vězňů.


Václav Havel se svým mercedesem, kterým jezdil, když pracoval v pivovaru
Archiv Karla Bryndy

Od roku 1974 začal pracovat jako  dělník v trutnovském pivovaru. To ho inspirovalo k napsání hry Audience. V dalším roce založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu. Rovněž uvěřejnil otevřený dopis prezidentu Gustávu Husákovi, ve kterém kritizoval „normalizaci“. V roce 1976 se postavil na obranu pronásledovaných hudebníků skupiny The Plastic Peoples of the Universe. Dne 1. 1. 1977 vzniká občanská iniciativa Charta 77, která se zaměřovala na dodržování lidských práv. Václav Havel se stal společně s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem jedním z prvních mluvčích Charty. Za tuhle skutečnost v lednu až květnu 1977 byl umístěn do vyšetřovací vazby a v říjnu byl pak odsouzen za poškozování zájmů republiky v cizině na 14 měsíců podmíněně. V další vyšetřovací vazbě byl v lednu až březnu 1978. Následně v dubnu 1978 se stal spoluzakladatelem a mluvčím Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Výbor v Československu monitoroval případy politických vězňů a snažil se o jejich propuštění. V květnu 1979 byl Václav Havel s dalšími členy VONS zatčen a strávil ve vazbě pět měsíců.

V řijnu 1979 ho při soudním procesu se skupinou disidentů odsoudili za podvracení republiky na čtyři a půl roku nepodmíněně. Od podzimu roku 1982 trpěl následkem vězení opakovanými zápaly plic. Ze zdravotních důvodů mu v únoru 1983 výkon trestu přerušili a umístili ho do domácího vězení.

V roce 1988 se Václav Havel stal členem Českého helsinského výboru. Ten sledoval dodržování lidských práv. U příležitosti mezinárodního dne lidských práv vystoupil 10. 12. 1988 na první oficiálně povolené manifestaci opozičních uskupení v období normalizace. Na počátku demonstrací během Palachova týdne byl 16. 1. 1989 zatčen a v únoru 1989 odsouzen na devět měsíců vězení. Ten mu byl po odvolání snížen na osm měsíců a už v květnu byl podmínečně propuštěn. V září 1989 se stal po zatčeném Alexandrovi Vondrovi mluvčím Charty 77. V říjnu 1989 byl opět krátce zatčen.

Prezident

Reklama

Po rozehnání studentské demonstrace 17. listopadu 1989 se Václav Havel zúčastnil 19. 11. 1989 založení Občanského fóra. Jako jeho kandidát byl dne 29. 12. 1989 jednomyslně zvolen jako devátý a poslední prezident Československa. Po prvních svobodných volbách v roce 1990 byl Václav Havel opětovně zvolen za prezidenta Československa.


Československý prezident

Ve volbách v roce 1992 zvítězil v Česku Václav Klaus a na Slovensku Vladimír Mečiar. Po dlouhých jednáních se oba dohodli na rozdělení Československé federativní republiky. Václav Havel odstoupil z prezidentského úřadu 17. 7. 1992 s účinností od 20. 7. 1992 poté, co pro nedostatek hlasů nebyl zvolen na další funkční období Federálním shromažděním. Abdikaci odůvodnil tím, že nemůže nadále plnit závazky vyplývající ze slibu věrnosti federativní republice způsobem, který by byl v souladu s jeho založením, přesvědčením a svědomím. Následně se stáhl z veřejného života.


Český prezident

Po vzniku samostatné České rebubliky byl 26. 1. 1993 zvolen za prvního prezidenta České republiky. Do druhého funkčního období byl zvolen 20. 1. 1998. To skončilo 2. 2. 2003. Ve funkci ho nahradil Václav Klaus.

Kontroverze

S výkonem funkce prezidenta Václava Havla vznikly i jisté kontroverze. Jednou z nich je i rozsáhlá amnestie pro odsouzené pachatale do tří let. Byla propuštěna řada kriminálníků, z nich mnozí pokračovali v páchání závažné trestné činnosti. Kontroverze vzbudily i některé udělené milosti. Dalším kontroverzním krokem byla omluva sudetským Němcům v Mnichově v roce 1990. Za to si u části veřejnosti vysloužil kritiku. Na Slovensku byl Václav Havel viněn z likvidace tamního zbrojního průmyslu, když po sametové revoluci došlo k zastavení zbrojařské výroby na Slovensku. Ve skutečnosti konverzi zbrojního průmyslu na Slovensku schválila federální vláda už v záři 1989. V roce 1991 Václav Havel obhajoval prodej stovky tanků T-72 do Sýrie z důvodu udržení zaměstnanosti v podnicích na Slovensku.

Za podporu bombardováni Svazové republiky Jugoslávie v roce 1999 mu bylo neprávem přisuzováno použití termínu „humanitární bombardování“. Ve skutečnosti se v doslovném přepisu rozhovoru slova „bombardování“ a „nálety“ vůbec nenacházejí. Podpořil i americkou invazi do Iráku v roce 2003.

V roce 1996 po těžké nemoci zemřela manželka Olga. Ve stejném období mu bylo diagnostikováno nádorové onemocnění plic. Po úspěšné léčbě se v lednu 1997 oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou, se kterou ho na podzim 1989 seznámil Jiří Suchý. S podporou obou manželek se Václav Havel věnoval i charitativní činnosti, především v sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní oblasti. Do této činnosti věnoval několik desítek miliónů korun.

Po prezidentství

Po odchodu z funkce založil Knihovnu Václava Havla, která pro veřejnost i badatele shromažďuje materiály se vztahem ke tvorbě Václava Havla a jeho politickém působení.

Václav Havel byl nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů. Několikrát byl navržen i na Nobelovou cenu míru.

Václav Havel zemřel v spánku na následky oběhového selhání 18. 12. 2011 v 9.46 hodin ve svém domě v Hrádečku, místní části obce VlčiceTrutnova. Státní pohřeb za účasti zahraničních hostí byl uspořádán v pátek 23. prosince 2011 v katedrále Sv. Víta na Pražském hradě. Poslední akt pohřbu byl proveden ve strašnickém krematoriu. Pohřben byl spolu se svou první manželkou Olgou v rodinné hrobce na boční severní straně kaple svatého Václava na Vinohradském hřbitově v Praze.


Náhrobek rodiny Havlovy na Vinohradském hřbitově
Přemysl Otakar, commons.wikimedia.org

Zdroje:
cs.wikipedia.org
www.hrad.cz
www.pametnaroda.cz
dvojka.rozhlas.cz
www.blesk.cz
www.idnes.cz

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více