Henschel Hs 129 - operační nasazení

Autor: Pavel Sláma / paulito 🕔︎︎ 👁︎ 15.189


Henschel Hs 129 B-2

V lednu 1942 vznikla první letecká bitevní jednotka. Byla to I. Gruppe Schlachtgeschwader 1, která měla zpočátku letouny typu Henschel Hs 123 a Messerschmitt Bf 109. 4./SchG 1, umístěná v Lippstadtu v severním Německu, měla letouny Hs 129 B-0 a Hs 129 B-1. Do konce dubna 1942 měla eskadra plný stav letounů Hs 129 B-1 a po intenzivním výcviku byla 10. 5. 1942 přesunuta na východní frontu.

Reklama

Jednotka byla podřízena Luftflotte 4. Hs 129 podporovaly postup německých vojsk na Krymu, která měla za úkol obsadit Sevastopol. V červnu eskadra dostala letouny vyzbrojené kanónem Mk 101 ráže 30 mm. Letouny hrály roli v odražení sovětského postupu na Charkov, kdy zničily 23 sovětských tanků T-34, T-60 a Valentine.


MK 101 (30 mm kanón)

Kromě úspěchů o sobě daly vědět i nedostatky letounů, zejména francouzské motory Gnome-Rhone. Motory měly mnoho defektů a přehřívaly se. Navíc měl tendenci vzplanout za letu. Technické problémy prohluboval nedostatek náhradních dílů. Teprve v září 1942 dostaly motory odpovídající vzduchové filtry.

Piloti 4./SchG 1 neprošli výcvikem v ničení tanků. Takže si vyvinuli taktiku opakovaného útoku na jednotlivý tank, který byl neekonomický. Přišly také problémy se zastaralými děly MK 101.


MK 101 (30 mm kanón)

V létě 1942 velení Luftwaffe rozkázalo, aby v každém stíhacím pluku bojujícím v Rusku byla vytvořena jedna eskadra pro boj s tanky, vyzbrojená Hs 129. Ale byla vytvořena jen Panzerjäger Staffel JG 51. Jejím velitelem byl poručík Wilhelm Eggers. Piloti JG 51 byli lépe vycvičeni a měli lepší výsledky. Eskadra působila na středním úseku východní fronty. Během měsíce zničila jednotka 29 tanků. Po stažení prodělala intenzivní výcvik, kdy např. střílela do maket tanků. Ostřelovala také kořistní tanky Rudé armády. Piloti měli 60% úspěšnost.

Na podzim vznikla v rámci II./SchG 1 protitanková eskadra. V listopadu 1942 byla vyslána na jižní úsek východní fronty. Jen několik letounů mělo kanóny MK 101. 16. 11. 1942 prolomila sovětská vojska pozice italských jednotek na Donu. Německé letouny se ukázaly proti sovětským tankům neúčinné, Stuky a Bf 109E neměly úspěchy, ale šest Hs 129 z 8./SchG 1 zničilo devět tanků za dva dny. Jednotka ztratila několik letounů sestřelených protiletadlovým dělostřelectvem nebo palbou pěchoty. S cílem posílit 8./SchG 1 byla eskadra podpořena Panzerjäger Staffel JG 51.

Reklama

Od 1. 1. do 16. 1. 1943 zničily obě jednotky 13 sovětských tanků, z toho dva typu KV. Po doplnění stavu 8./SchG 1 byly jednotky rozděleny. Během bojů o Charkov zničila 8./SchG 1 23 tanků. 27. 1. 1943 byla eskadra (6 letounů) přesunuta ke Kursku.


Nabjení 30mm kanónu Mk103 Henschelu Hs 129 B-2

Od 30. 9. 1942 byla na letišti Deblin-Irena formována druhá bitevní jednotka, 4./SchG 2. Jednotka byla po ukončení výcviku odeslána do Afriky. Během přeletu byly zničeny tři letouny. Po příletu na letiště v Libyi, 18.11.1942, měla eskadra jen čtyři letouny. Letouny nebyly ani nasazeny do boje a už byla potřebná oprava motorů. Kromě zanesení filtrů pískem byly dva letouny ztraceny kvůli selhání motorů. Zbývající letouny byly přesunuty z letiště Staraset do Tripolisu, kde dostaly nové filtry. Ale tato výměna nepřinesla očekávaný efekt. Poslední nepoškozený letoun Hs 129 byl ukořistěn britskými jednotkami 23.1.1943 na letišti v Tripolisu. Personál jednotky byl evakuován do Bari a po přezbrojení a reorganizaci byla jednotka poslána na východní frontu.

Luftwaffe poslala do Afriky další jednotku. Skládala se z personálu Jabo Staffel JG 27 a JG 53 umístěného na Sicílii. Tak vznikla 8./SchG 2. V druhém prosincovém týdnu 1942 byla jednotka přesunuta do Tunisu a operovala z letiště El Aouina. Na počátku měla 7 letounů, po doplnění v únoru 1943 jich bylo 16. Vždy byla ale řada letounů odstavena pro poruchu motorů. V květnu 1943 byla eskadra přesunuta na Sardínii, kde byla krátkou dobu podřízena Fliegerführer Sardinien.


Američtí vojáci prohlížejí ukořistěný německý Henschel Hs 129 B původně z 5.(Pz)/Schlachtgeschwader 1 na letišti El Aouiana, Tunis, květen 1943
United States Library of Congress Photograph

Na počátku července 1943 byla jednotka přesunuta na východní frontu. V únoru 1943 bylo v rámci Luftflotte 4 zformováno speciální Jagdkommando Weisse, velitelem byl podplukovník Otto Weisse. Jednotka bojovala se sovětskými tanky např. na jaře 1943 u Charkova. Z této jednotky vzniklo nové velitelství, Führer für Panzerjagdstaffeln. Pod tímto velením byly shromážděny všechny eskadry vyzbrojené letouny Hs 129. Soustředění bitevních jednotek přineslo pozitivní efekt. Před bitvou u Kurska byly na frontě čtyři eskadry, podřízené kapitánovi Bruno Meyerovi.

Reklama

5. 7. 1943 byla zahájena operace Zitadelle, bitva u Kursku. Letouny Henschel Hs 129 operovaly z letiště Mikojanovka, 20 km na severozápad od Charkova. Bitevní letouny byly používány proti útočícím sovětským tankovým jednotkám. Do historie bitevního letectva se zapsal 8. 7. 1943. Skupina letounů napadla útočící sovětské tanky v oblasti I. SS Panzer Korps. Nejdříve zaútočila skupina vedená kapitánem Bruno Meyerem, poté skupina 16 Hs 129 B-2 z 4./SchG 2, kterým velel kapitán Hans Matuschka a nakonec letouny 8./SchG 2, kterým velel nadporučík Oswald. Boje se zúčastnily také 8./SchG 1 poručíka Ortha a 4./SchG 1 nadporučíka Dornemanna. Dostatek letounů a blízkost letišť umožňovaly stálé napadání tanků nepřítele. U Kursku spolupracovaly Henschely s Fw 190, které bombardovaly sovětskou pěchotu a protiletadlová děla. Během tří hodin bojů zničily letouny Hs 129 80 sovětských tanků, čili ekvivalent dvou tankových brigád. Podobně účinně operovaly bitevní letouny, které zlikvidovaly tankový průlom na linii Orel-Karačev. Celkem u Kursku podnikly bitevní letouny 2 400 bojových letů a zničily 200 tanků a samohybných děl.

19. 10. 1943 změnilo Oberkommando der Luftwaffe organizaci bitevních jednotek. Byla zrušena SchG 1 a SchG 2, jednotky střemhlavých bombardérů byly přejmenovány na bitevní, Schlachtgeschwader. Vznikla nová protitanková jednotka IV.(Panzer)/SG 9 a jiné jednotky dostaly nové označení. Führer der Panzerstaffeln vytvořil Stab IV.(Pz)/SG 9, 4.(Pz)/SchG 1 a 8.(Pz)/SchG 1 byly přejmenovány na 10. a 11.(Pz)/SG 9, dvě eskadry z SchG 2 byly reformovány na 12.(Pz)/SG 9 a 13.(Pz)/SG 9, Panzerjägerstaffel JG 51 na 14.(Pz)/SG 9. Na podzim a v zimě 1943 dostala jednotky Hs 129 doplnění, takže měly 70 % tabulkového stavu.

V březnu 1944 se 10.(Pz)/SG 9, vedená kapitánem Rufferem, zúčastnila bojů východně od Tarnopolu, kde podporovala útok II. SS Panzer Korps. V dubnu tato jednotka zničila na Krymu 80 tanků. Sám kapitán Ruffer zničil 50 tanků. 27. 12. 1943 byla 11.(Pz)/SG 9 stažena z fronty a 20. 1. 1944 byla přeměněna na výcvikové Erprobungskommando 26, které bylo umístěno na letištích Tarnewitz a Breslau-Udetfeld. Tak byly na jaře 1944 na frontě čtyři eskadry letounů Hs 129. V létě 1944 operovaly letouny IV.(Pz)/SG 9 hlavně nad Polskem. Velké úspěchy měly zejména letouny vyzbrojené kanónem ráže 75 mm. Účastnily se také bojů na Narvě v říjnu 1944 a ve Východním Prusku. Letouny Hs 129 operovaly také na západní frontě.

Henschel HS-129 B-3 s 75mm kanónem a 16 ranným zásobníkem.

Po invazi v Normandii byly letouny z výcvikové jednotky II./SG 151 nasazeny proti spojeneckým tankům. Bojových letů se zúčastnilo také pět strojů z SG 101, které byly umístěny na letišti Paříž-Orly. Hs 129, operující z letiště Caen-Carpiquet, napadly jednotky britské 7. tankové divize. Vykonaly však jen několik letů kvůli spojenecké vzdušné převaze a nedostačující stíhací ochraně. Letouny Hs 129B sloužily na východní frontě až do konce války.

7. 1. 1945 byla 11.(Pz)/SG 9 přezbrojena na letouny Focke Wulf Fw 190F a začleněna do I.(Pz)/SG 9. V březnu 1945 napadla 10.(Pz)/SG 9 sovětské tanky v oblasti Wroclaw. Koncem války válčila IV.(Pz)/SG 9 v Sasku a Čechách. V posledních dnech války již kvůli nedostatku paliva nelétaly. Letouny byly umístěny na letištích Zeltweg a Klagenfurt.


Henschel HS-129 B-3 s 75mm kanónem, alias Panzerknacker

Nejlepšími esy bitevního letectva byli např. major Bruno Meyer, který velel eskadře Hs 129B v Africe a u Kursku byl velitelem všech čtyř eskader. V říjnu 1943 se stal velitelem IV.(Pz)/SG 9. Létal na Hs 129 B-3 s kanónem 75 mm.

Dalším úspěšným pilotem byl kapitán Rudolf-Heinz Ruffer. Zpočátku byl pilotem v 8./SchG 1. Na podzim 1943 se stal velitelem 10.(Pz)/SG 9. 10. 3. 1944 zničil během jednoho bojového letu 10 tanků. 9 .6. 1944 obdržel Rytířský kříž. Ruffer padl v boji 16. 7. 1944, když byl sestřelen sovětským protiletadlovým dělostřelectvem na železnici Rawa Ruska-Hrubieszów.


Rudolf-Heinz Ruffer před svým Henschelem Hs 129 B-2

Dalšími známými piloty byli poddůstojník Otto Ritz z 10.(Pz)/SG 9 a kapitán Hans-Hermann Steinkamp z 14.(Pz)/SG 9, létající na Hs 129 B-3.


Henschel HS-129 B-3

Letouny Henschel Hs 129 A/B byly používány také jako výcvikové. Nacházely se ve výzbroji bitevních škol, SG 101, která byla na letišti v Reims, Paříži-Orly nebo Clermont-Ferrand a od června 1944 v Brně a SG 111 na letišti Stubendorf u Opole, Aalborg v Dánsku a Ludwighurst.

Jednotka pro zdokonalení pilotáže byla Erg. Schlachtgruppe, zformovaná v únoru 1943. Koncem roku se označení změnilo na SG 151. Piloti Hs 129 byli cvičeni jen do června 1943. Letouny Henschel Hs 129 sloužily také v maďarském a rumunském letectvu. Maďarské letectvo plánovalo vybavit Hs 129 jednotky, které používaly Junkers Ju 87. Nakonec byla zformována úplně nová jednotka 1. 7. 1943 v Nyiregyháze.

V srpnu 1943 přišly do Institutu letectví na letišti Matyasföld čtyři letouny Hs 129 B-1 a Hs 129 B-2. Během výcviku zahynul jeden maďarský pilot. Letouny nebyly přemalovány, nosily německé výsostné znaky. Po zakončení výcviku ale k vyzbrojení jednotky nedošlo, protože Němci nebyli schopni dodat požadované letouny. Tři letouny byly krátce v nočním síhacím praporu 5/1., kde vykonaly 14 letů a vrátily se do německých jednotek.

Druhým zahraničním uživatelem Hs 129 bylo rumunské letectvo. Na jaře 1943 bylo zahájeno formování nové 8. útočné skupiny (Grupul Asalt), vybavené IAR-81 a Hs 129B-2. Velitelem skupiny byl kapitán Ioan Cara. Výcvik na letounech Hs 129 probíhal v Kirovogradu. Školení bylo ukončeno koncem června 1943, ale teprve v srpnu 1943 začali rumunští piloti bojově létat nad Ukrajinou. Z jednotek byly stahovány zastaralé IAR-81. Na podzim se jednotka zúčastnila bojů u Záporoží, v zimě 1944 u Černovců. V lednu 1944 byla jednotka doplněna 23 letouny Hs 129 B-2. Rumunští piloti získali řadu úspěchů v bojích se sovětskými tanky. U Turgul-Frumos odrazili útok tankové brigády. Ve chvíli kapitulace Rumunska se jednotka nacházela na letišti Ianca s 32 letouny, dalších sedm letadel bylo ukořistěno ustupujícím jednotkám Luftwaffe.

První bojový let proti německo-maďarským jednotkám provedla jednotka 8. 9. 1944. Na počátku září byla 60. eskadra přezbrojena na Ju 87 D a Henschely byly předány 41. a 42. eskadře. Letouny se často staly terčem omylů, kdy byly ničeny sovětským protiletadlovým dělostřelectvem. 16. 10. 1944 vznikla nová 8. Grupul Asalt/Picaj. Skupina měla jednu eskadru bitevní a dvě střemhlavé. V říjnu 1944 operovaly rumunské Henschely nad Maďarskem, ale lety byly jen sporadické. Skupina byla přemístěna na letiště Miskolc. V polovině prosince 1944 zahájily Henschely lety nad Slovenskem, např. 19.12. napadly železniční stanici Rimavská Sobota.

V roce 1945 létaly rumunské letouny nad Moravou a Čechami. V posledním týdnu bojů operovaly u Prostějova. Poslední bojový let byl vykonán 11. 5. 1945. Po zakončení bojů zůstalo jednotce jen 12 letounů. Skupina se vrátila do Rumunska v červenci 1945. Letouny byly v bojových jednotkách do roku 1949, kdy je nahradily Iljušiny Il-10. Sovětská armáda ukořistila několik bojeschopných Hs 129, jeden nebo dva letouny byly prezentovány na výstavě ukořistěné techniky v Moskvě v září 1943. Britové ukořistili v Tunisu dva Hs 129 B-2. Jeden letuschopný letoun byl v červnu převezen do Británie. 27. 7. 1943 byl začleněn do skupiny ukořistěných letounů, 1426. Flightu. Na konci války byl jeden ukořistěný stroj převezen do USA a testován na Freeman Field.


Ukořistěný německý Henschel Hs 129 B-2 nesoucí označení USAAF FE (Foreign Evaluation, FE-4600) na Freeman Field, Indiana (USA), 1946
www.indianamilitary.org, commons.wikimedia.org

Zdroje:
Přeloženo z Avia Series 10 Hs 129
www.operatorchan.org

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více