166 - 180 - Markomanské války

Markomanské války (166-180 n.l.)


Tyto tzv. "markomanské války" by se spíš měly nazývat germánsko-sarmatské války, jelikož je Římané nevedli pouze z Markomany, ale i s jinými germánskými kmeny (Kvádové, Hermunduři, Naristové) a mimoto i s kmeny negermánskými - se Sarmaty (Iazygové, Roxolani, Alani). (Nicméně název jako takový je vžitý a běžně užívaný).


Tyto války se udály za vlády římského císaře Marka Aurelia (161-180 n.l.). Byl to vážný zásah do hospodářství a správního systému Římské říše a prakticky předznamenaly počátek krize Římské říše. Z hlediska periodizace Barbarika jsou tyto události brány jako mezník mezi starší a mladší dobou římskou.


O Markomanských válkách nás informují (mimo archeologických, numismatických a epigrafických nálezů) vyobrazení na 30 m vysokém sloupu Marka Aurelia v Římě. K hlavním písemným památkám náleží životopisy císařů Marka Aurelia a Commoda z cyklu životopisů římských císařů (Scriptores historiae augustae).


Tyto válečné události dělíme na dvě hlavní etapy:
1) germánské nájezdy (166-171 n.l.)
2) římská protiofenzíva (172-180 n.l.)


A co vedlo Germány k těmto zprvu malým výbojům, které pak přerostly v opravdický tvrdý válečný konflikt? Germáni by se dostali všeobecně rádi pod římskou správu v této době - tj. to by znamenalo mj. vznik další provincie a následná romanizace obyvatelstva a prostředí (mělo by to pro ně mnoho výhod - mj. lepší znalost technologíí, lepší ekonomiku atd.), navíc potřebovali větší prostory než jen jimi obsazené území. Nicméně toto nevyhovovalo samotným římanům - z důvodu že by se jim to absolutně nevyplatilo - ba co víc - ještě by na tom byli ekonomicky i finančně ztrátní. Je nutno také říct, že již před Markomanskými válkami byli s římany mnohé kmeny v tzv. klientelském vztahu - tedy kdy za jisté služby (poskytnutí vojáků do pomocných jednotek, bránění určitého uzemí mimo římskou říši v zájmu říše atd.) byli tito placeni peněžně nebo jinými materiálními prostředky jakými byla třeba keramika a spousta dalších jiných věcí, po kterých byla mezi Germány scháňka ať již proto že si je sami nedovedli vyrobit v dostatečné kvalitě, množství nebo je neuměli vůbec udělat. Tyto věci většinou dostával panovník nebo spíš kmenový náčelník, který je pak eventuálně dále přerozděloval (s tím že si pochopitelně to nejlepší nechal pokud možno skoro určitě pro sebe).


Jelikož Řimané nehodlali ze svých stanovisek ustoupit nezbylo tedy vlastně germánským kmenům nic jiného než jednat i když tyto procesy se dají jen těžko přímo doložit a nebyli určitě hromádného rázu.



1) DROBERJAR, Eduard. Encyklopedie Římské a Germánské Archeologie : V Čechách a na Moravě. Praha : Libri, 2002. 456 s. ISBN 80-7277-106-X
2) Přednášky - Doba Římská a SN - přednášející dr. Ondrej Šedo
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#180340 Verze : 0
Markomanské války - germánské nájezdy (166-171 n.l.)


Již v roce 165 n.l. asi šest tisíc germánských bojovníků (uvádí se, že se jednalo o Langobardy a Obiery) překročilo řeku Dunaj a pronikly až na půdu Horní Panonie. Jednalo se o první (a zatím neúspěšný) pokus o přechod římského limitu.


Markomané si byli vědomi své viny a tak po té co vybrali finance a jiné cennosti na odškodné se vydalo 11 jednatelů spolu s markomanským králem Ballomariem (Ballomarem), který stanul v čele této družiny, vyjednávat o mír s hornopanonským legátem M. Ialliem Bassem. I přesto, že byl mír sjednán, neměl dlouhého trvání, jelikož již v roce následujícím (166 n.l.) protrhly germánské a sarmatské kmeny římskou hranici na Dunaji a pronikly do Panonie, převalily se i přes Alpy až do Itálie a na Balkán. V roce 167 n.l. se Římanům podařilo dosáhnout jistého dílčího úspěchu, ale jen na krátkou dobu. Římské legie vracející se z tažení na východě navíc s sebou zavlekli na západ epidemii (není jasné jakou konkrétní, předpokládá se ale že to byl mor).



Následujícího roku (168 n.l.) se vydali oba římští spolucísařové Marcus Aurelius a Lucius Verus spolu s vojskem do Aquileie. Tímto si získali alespoň dočasný respekt zvláště u Kvádů. Kvádům Římané dokonce dosadili nového krále - snad Furtia a potvrdili tak současně jejich závislost na Římské říši.


Jak Marcus Aurelius tak i Lucius Verus se obávali možných germánských vzpour a nevypočitatelných protiúderů a proto se rozhodli v tažení pokračovat. Poté co překročili Alpy, dosáhli v těžké bitvě markantního úspěchu. Z písemných pramenů, které nám zanechali můžeme vyčíst, že na straně Germánů bojovaly i jejich ženy, jelikož se našla i těla žen ve vojenské zbroji. Po této bitvě se Římané stáhli do Auquileie.


V následujícím roce 169 n.l. umírá adoptivní bratr Marka Aurelia a jeden ze spoluvladařů Lucius Verus. Rovněž V Aquileii propukla morová epidemie. Těchto skutečností využili bravurně Germáni. Markomani spolu s Kvády pronikli již podruhé přes Norikum a Panonii do hloubky Římské říše, kde se dostali až do severní Itálie. Aquileia byla obléhána, ale odolala. Toto štěstí ale nemělo nedaleko stojící město Opitergium, které bylo dobyto a vypleněno.


Řím se tak dostal do velmi nezáviděníhodné situace, kterou nezažil od dob druhé punské války. Do vojska byly povolávaní obyvatelé Itálie (kteří byli už dávno z odvodní povinnosti vyvázáni), místní pořádkové síly, germánští žoldnéři, gladiátoři a údajně i otroci. Lepších úspěchů dosáhli Římané až v letech následujících, zvláště pak v roce 171 n.l. Jelikož byly Germánské kmeny probíhající válkou natolik decimovány, že už nemohly udržet území předtím dobytá a obsazená.


Hlavní zásluhu na vytlačení barbarů z provincií Norika a Panonie měl v této době velitel I. Legie Adiutrix se sídlem v Brigetiu, Pertinax - budoucí císař Římské říše. Marcus Aurelius přenesl svů hlavní stan do hornopanonského Carnunta a připravoval se na protiofenzivu. Jako prvořadý cíl bylo určeno pokoření Kvádů, obývajících území jihomoravsko-západoslovenské, tj. prostor mezi Markomany a Iazygy. Začátek tažení byl určen na začátek roku 172 n.l. pod označením Expeditio Germanica prima (první germánská válka).


1) DROBERJAR, Eduard. Encyklopedie Římské a Germánské Archeologie : V Čechách a na Moravě. Praha : Libri, 2002. 456 s. ISBN 80-7277-106-X
2) PODBORSKÝ, Vladimír a kol. Vlastivěda Moravská země a lid : Pravěké dějiny Moravy. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 1993. (ed. Nová řada, sv. 3). ISBN 80-85048-45-0
3) Přednášky - Doba Římská a SN - přednášející dr. Šedo
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#180344 Verze : 0
Markomanské války - Římská protiofenzíva (172-180 n.l.)


Počátkem roku 172 n.l. začalo tažení proti Kvádům oznažené expeditio Germanica prima (první germánská válka). Římská vojska překročila řeku Dunaj někde u Carnunta a směřovala dále do Kvádské země. Jelikož byly mezi Germány vnitřní rozpory a tlak římských legií na Kvády byl velký, uzavřeli mír. V této době byl zřejmě take dosazen Kvádům král Furtius.


Další boje vedli Římané s Markomany, přitom padl M. Macrinius Vindex, v pořadí druhý prefekt císařské gardy zabitý v této válce. Ovšem to nic nezměnilo na konečném vítězství Římských vojsk.


Po těchto výrazných úspěších razili Římané mince s alegorií podrobené Germánie s nápisy Germania subacta.


Ovšem již v roce 173 n.l. svrhli Kvádové dosazeného krále Furtia a zvolili si krále nového - Ariogaisa. Důsledkem bylo další tažení proti Kvádům, které bylo zahájeno ještě v témže roce zřejmě z Brigetia. K tomuto tažení se váže zpráva o tzv. "zázračném dešti". Podle W. Jobsta k této události ale mělo dojít již v roce 172 n.l. Během letního vedra měli Kvádové obklíčit Římské legie pod vedením Pertinaka nebo Pompeiana a čekat až je vedro zcela zničí (nedostatkem vody). Římany však zachránil nenadálý prudký příval deště doprovázený krupobitím a blesky. Tuto událost nám dokládají sestercie s nápisem Religio Augusti. Celková situace si i nadále vyžadovala císařovu přítomnost v Kvádské zemi.


Markus Aurelius plánoval zřízení nové Římské provincie Marcomannie, která měla sestávat z území osídleném Kvády a Markomany, tedy především z území Čech; římská říše by tím získala kratší hranici chráněnou horami.


V následujícím roce (174/175 n.l.) uzavřeli Římané s Kvády, Jazygy a Markomany opět mít, který trval až do roku následujícího. Zřejmě ještě před touto událostí byl král Ariogaisos zajat a internován v Alexandrii. Důvodem byla vzpoura Avidia Cassia, který se na východě prohlásil císařem. Marcus Aurelius se tak musel vydat k jejímu potlačení s poměry na Dunaji se snažil uspořádat tak, aby zde aspoň na čas zavládl relativní klid. Na východ odcestoval i přesto, že se dověděl, že Cassius byl zabit.


Roku 175 n.l. byl povolán na germánskou frontu Commodus. Následujícícho roku se Marcus Aurelius vrací do Říma a Commodus společně s ním oslavuje triumf. Senát odhlasoval stavbu vítězného oblouku k poctě Marca Aurelia.


Druhá germánská válka (expeditio Germanica secunda) vypukla v roce 177 n.l. a trvala až do roku 180 n.l. Bojiště byla na sever do Dunaje a take na Jižní Moravě. V tomto prvním roce Římané odolávali úspěšně tlaku Kvádů, ale padl již třetí velitel císařovy stráže M. Bassaeus Rufus (takováto ztráta velitele by se dala dnes přirovnat snad jen ke ztrátě náčelníka GŠ přímo v boji). Poté došlo ke změně římské taktiky. Marcus Aurelius se vydal spolu s Commodem roku 178 n.l. přímo na bojiště v doprovodu nového praefekta praetoria Tarruntenia Paterna spolu s celou řadou zkušených a významných bojovníků té doby. Toto způsobilo zásadní obrat ve válkách Markomanských. Během roku 179 n.l. se díky vítězství v jedné z nejtěžších bitev dostali Římané až hluboko do Barbarika. To nám dokládají jak nálezy Římských táborů na území Jižní Moravy, tak i nápis na skále v Trenčíně.


Tento nápis je svědectvím o přezimování pomocné jednotky (vexillatio) I. Legie Adiutrix v místech dnešního Trenčína. Jednotce o síle 855 mužů velel M. Valerius Maximianus.


V následujícím roce 180 n.l. zemřel Marcus Aurelius (snad na nemoc, jejíž epidemie stále zuříla) patrně ve Vindoboně (Vídeň) - nebo možná v Sirmiu. Tím bylo plánům na vybudování nové provincie učiněno za dost. Commodus nebyl schopen a ani nechtěl vest dál válku a dokončit tak dílo svého otce. Rovněž germánské kmeny se do dalších bojů nijak nehrnuly. To vedlo k definitivnímu míru a konci Markomanských válek.


1) DROBERJAR, Eduard. Encyklopedie Římské a Germánské Archeologie : V Čechách a na Moravě. Praha : Libri, 2002. 456 s. ISBN 80-7277-106-X
2) Přednášky - Doba Římská a SN - přednášející dr. Ondrej Šedo
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#180670 Verze : 0
Do textu jsem doplnil něco širších souvislostí.


Lepší srovnání než s druhou punskou válkou bych viděl se situací během germánských vpádů v letech 105 - 101 př.n.l. (ale to je detail)



Rozhodopádně díky za příspěvek do starověku, sekce která strádá nezájmem přispěvatelů Wink
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#183476 Verze : 0
Zdravím,
mně se článek líbí (i když by bylo lepší, kdybyste ho z Droberjarovy encyklopedie neopsal téměř doslova).


Je samozřejmě vynikající, že jste v souvislosti s markomanskými válkami zmínil slovenský nápis na skále u Trenčína. Bylo by také vhodné připomenout momentálně ještě o něco významnější vojenský tábor v Iži, a také skutečnost že i u nás máme velmi zajímavé svědectví bojů markomanských válek v podobě významného římského vojenského tábora na Mušově.


S pozdravem
Saša
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#183479 Verze : 0
K vojenství starého Říma - hlavně Markomanských válek - doporučuji Vaší PT pozornosti články na Legiox GPF


Ještě doplním:
Legio X GPF - (tedy 10. legie, Gemina, Pia Fidelis) je jistě nejlepší spolek HŠ/LH zabývající se antickým Římem. Volba označení se váže k našemu území, kde se v dnes již zaniklé lokalitě Mušov (zatopeno Novými Mlýny na jižní Moravě) našlo rozsáhlé římské opevnění z Markomanských válek, v němž nyly nalezeny i cihly s kolkem X legie Gemina Pia Fidelis. Více už na jejich stránkách - včetně supr fotek v galerii - doporučuji ISARNO 2006 (ne všichni zúčastnění jsou příslušníci LEGIO X)
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#185102 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více