Main Menu
User Menu

Krize Československého státu

Autor : 🕔05.10.2020 📕2.774
Rozpočet valka.cz 2021 : 85.000,- Kč Příjmy doposud : 83.494,- Kč
♡ Chci přispět

Takzvaná mnichovská zrada je jisto jistě již součástí jak české či československé historie, tak i české národní povahy tak se pojďme na tuto problematiku společně podívat. 

Základním problémem této krize byla národnostní politika všech československých vlád. Československá státní moc se snažila prosazovat Masarykovu ideu smyšleného československého národa a přehlížela všechny požadavky jednotlivých menšin republiky což samozřejmě muselo mít dohru. Dokonce jsou známy případy, kdy při sčítaní lidu československé úřady přepisovaly německému obyvatelstvu na Hlučínsku německou národnost na českou. Paradoxně tento krok prvorepublikových úřadů zachránil Hlučínské Němce po válce od odsunutí. Jedním z největších případů selhání ústavního systému bylo nedodržení článků 3-9 československé ústavy, které zaručovaly samosprávnost a autonomii Podkarpatské Rusi, kterou se zaručilo Československo vytvořit a dodržovat podpisem Saintgermainské smlouvy v roce 1919. 


Národnostní mapa Československa podle sčítání lidu z roku 1930
Vojenský zeměpisný ústav v Praze – Atlas světa, commons.wikimedia.org

V roce 1933 se dostala v Německu k moci národně socialistická strana v čele s Adolfem Hitlerem. Již od začátku vlády se nacisté snažili ovlivnit a dostat do své moci justici a státní orgány, což se jim také povede v roce 1934 kdy zemřel spolkový prezident a německý hrdina Velké války Paul von Hindenburg. Hitlerovi přímo do spárů padá i úřad říšského prezidenta. Ihned začíná zbrojit a plánovat útočnou válku proti evropským státům. Hitler se sice ještě v roce 1934 bál reakce západních států a především Polska, které by mohlo být během pár dní v Berlíně, ale žádná reakce ze strany těchto států se nekoná. Dokonce i Československé válečné plány počítaly s útočnou preventivní válkou proti Německu. 

V roce 1935 se v Československu konají volby do poslanecké sněmovny a senátu, které vyhraje sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei) pouhými 15 procenty. Jak již z tohoto výsledku můžeme vidět, tak je Československá politická scéna značně roztříštěná což bude mít za následek budoucí krizi a zánik Československého státu.  

S nástupem Hitlera k moci se nejvyšší Československá politická a vojenská patra, obávaly o bezpečnost republiky a vláda vydává na armádní účely až 15 % československého HDP. V roce 1935 Německo postupně začíná odbourávat a ničit omezení dané Versailleskou smlouvou, zřizuje Luftwaffe, zavádí brannou povinnost a v roce 1936 dokonce obsadí dvě německé divize demilitarizované Porýní, které se mají v případě francouzské reakce stáhnout. Generál Gamelin, velitel spojeneckých vojsk, se obává války a francouzská armáda nijak nereaguje. V tomto okamžiku se nám začíná rýsovat politika appeasementu.  


Fall Grün, nikdy neuskutečněný německý plán vojenského úderu proti Československu
www.svornost.com

V roce 1937 jsou dokončeny německým hlavním velením plány Fall Grün a koná se vojenské cvičení Wehrmachtu, které má simulovat útok proti Československu. Dokonce je připravena první výsadková operace v dějinách lidstva s krycím jménem Unternehmen Freudenthal, která má prorazit Československé linie na severní Moravě. Němci tuto operaci vyzkouší po obsazení Sudet, ale jak prohlásil admirál Wilhelm Canaris „Za války by se nebyla tato akce podařila. Bylo to divadlo.“  Nejspíše by byl tento výsadek zničen sice za cenu těžkých zrát Československou armádou a nijak by neohrozil těžká postavení Československé armády na severní Moravě. Když už jsem u osoby admirála Canarise, bylo by dobré poznamenat, že po celou dobu nacistické vlády byl admirál Canaris zapojen do protinacistického odboje za což byl také v dubnu 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg oběšen. Tento významný protinacistický odbojář dokonce plánoval společně se skupinou důstojníku Werhrmachtu a Abwehru puč proti Hitlerovi v případě německého útoku na Československo a již od roku 1936 byl kvůli plánům Hitlera proti Československu ve spojení s britskou zpravodajskou službou, která tento kontakt bohužel brala jako hru Abwehru.  

9. března 1938 rakouský kancléř Kurt Schuschnigg jednoznačně odmítl Hitlerovy požadavky a rozhodl se, že se Hitlerovi pokusí postavit. Jenže 11. března se rakouští nacisté dostanou pomocí státního převratu k moci a již další den 12. března 1938 vpochodoval do Rakouska Wehrmacht. Nacisté vyhlásili referendum, ve kterém se 99 % hlasujících vyslovilo pro připojení k říši. Ale jak již podle čísla vidíme, tak referendum bylo zmanipulované, čemuž naznačuje i to že rakouská vláda Kurta Schuschnigga několik dní před anšlusem vyhlásila petici proti připojení k říši, kterou podepsalo přes milion občanů Rakouska. Žádné větší protesty vůči anšlusu Rakouska ze strany západních mocností nepřišly.  


Jásající davy vítají Němce ve Vídni
commons.wikimedia.org

Po anšlusu Rakouska se Československo dostalo do svízelné situace a bylo donuceno přesunout část svých sil na hranici se dříve „přátelským“ Rakouskem a muselo začít urychleně budovat obranu a opevnění i na své jižní hranici. Což snížilo šanci Československa k účinné obraně. 18. května přichází Československá zpravodajská služba se zprávou o větší koncentraci německých vojsk na jižní hranici Československa. Z obavy před německým útokem vyhlásilo 20. května Československo částečnou mobilizaci a Francie varuje Německo, že v případě útoku německých vojsk přijdou Československu na pomoc. Tato krize nedlouho po mobilizaci 23. května odezněla. 

28. března 1938 při tajné schůzce v Berlíně instruuje Adolf Hitler předáky SdP Konrada Henleina a K.H. Franka o tom že mají vznášet na Československou vládu podmínky, které budou nesplnitelné. Všechno začíná 10. září 1938 kdy z Norimberku přichází rozkaz o zahájení akcí Freikorpsu, který začne útočit na budovy, příslušníky státní správy, četnictva a policie. Bez lítosti vraždí bezbranné české civilisty, ale i příslušníky bezpečnostních složek. V některých oblastech se tyto potyčky změní na regulérní bitvy za účasti těžké techniky Československé armády. 12. září v Sudetech vypuká regulérní povstání na což vláda zareaguje 13. září vyhlášením stanného práva a vyšle do pohraničí jednotky SOS a armády, ale pořádek zřizovaly i jednotky, o kterých se dnes vůbec nemluví, zvané Rote Wehr což byly polovojenské jednotky DSAP. Pod nátlakem prezident Beneš všechny podmínky SdP přijal, ale s tím Hitler ani vedení SdP nepočítali a přerušili všechna vyjednávání s Československou vládou. 16.září je zakázána a rozpuštěna SdP a předáci SdP utíkají za hranice do Německa. 19. září se Chamberlain schází v Berchtesgadenu s Hitlerem. Hitler požaduje odstoupení pohraničních okresů kde je více než 50 procent německého obyvatelstva. Vláda tento návrh přijme s čímž Hitler zase nepočítá, a tak stupňuje své požadavky.  

21. září se o návrhu odstoupení pohraničí dozvěděla veřejnost a ihned začíná vlna nevole a demonstrací. Největší demonstrace se konala před tehdejším sídle parlamentu Rudolfinem, kde se shromáždilo více než 250 000 lidí kteří požadovali demisi vlády což se také stalo. 22. září podává vláda ministerského předsedy Hodži demisi a nastupuje vláda armádního generála Syrového tzv. Vláda obrany republiky. Ještě večer 21. září večer předává francouzský vyslanec v Praze prezidentu republiky Dr. Benešovi komuniké Francouzské vlády, ve kterém Francie doporučuje Československu mobilizovat. 22. září jsou povoláni všichni důstojníci v záloze a na dovolené. V pátek 23. září ve 22.15 večer vyhlašuje prezident republiky pan Dr. Edvard Beneš dle paragrafu 23 branného zákona mobilizaci Československé branné moci. Mobilizace je provedena do několika hodin s výborným výsledkem. 24. září se stěhuje hlavní štáb Československé armády do Račic u Vyškova a Francie částečně mobilizuje.


Mobilizace Československé armády 1938
Viděl jsem ukřižování ISBN 9788085617641, commons.wikimedia.org

25. září Československo odmítlo Hitlerovo Godesberské memorandum a Francie ujišťuje Československou vládu, že v případě německé agrese přijde na pomoc. 27. září Hitler pokládá další ultimátum, které je smeteno ze stolu. 28. září se již chystá schůzka čtyř v Mnichově. 29. září ještě náčelník hlavního štábu Československé branné moci armádní generál Ludvík Krejčí informuje prezidenta Dr. Beneše o nevyjasněném postoji Polska a Maďarska.  


Fotografie z průběhu Mnichovských jednání
zleva: Neville Chamberlain za Velkou Británii, Édouard Daladier za Francii, Adolf Hitler za Německo a Benito Mussolini za Itálii

Bundesarchiv, Bild 183-R69173 / CC-BY-SA 3.0

Večer se schází v Mnichově MussoliniDaladier, Chamberlain a Hitler. Krátce po půl noci je podepsána smlouva která vejde do dějin jako Mnichovská dohoda. Českoslovenští diplomaté Vojtěch Mastný, tehdejší Československý velvyslanec v Berlíně a Hubert Masařík nebyli na jednání vůbec vpuštěni a podle jejich svědectví se s nimi jednalo jako s podřadnými. Československá vláda a prezident republiky jsou donuceni tento diktát přijmout (tím porušili článek 3 ústavy Československé republiky, jelikož o změně hranic státu může rozhodovat jedině parlament, který se od března 1938 neschází). Jsme zrazeni, ale armáda a lid chtějí bojovat. Tehdejší velitel 4. armády armádní generál Lev Prchala chtěl dokonce prezidenta Beneše za přijmutí Mnichovského diktátu osobně zastřelit. V tehdejších Československých vojenských kruzích kolovala myšlenka o svrhnutí prezidenta Beneše a vojenském puči, ale autorita prezidenta Dr. Beneše je tak velká, že si to nikdo nedovolil.  


Československá republika v roce 1938
Autor: Aktron – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org

1. října začne Československo vyklízet své pohraničí ve prospěch Německa, Polska, a dokonce i Maďarska. Naši malodohodoví spojenci Jugoslávie a Rumunsko jsou nám sice ochotni přijít na pomoc, ale jejich pomoc je vázaná na Francii a můžou přijít na pomoc jenom v případě útoku Maďarska. Rumunsko dokonce na konci září 1938 dokončuje poslední fázi mobilizace, ale už to nic nedokáže zvrátit. Do 10. října celé pohraničí obsadí Wehrmacht a již 5. října pan prezident Dr. Edvard Beneš abdikuje pod nátlakem z Berlína. Končí nám demokratické období Československa a postupně se nám Československo změní v autoritativní stát s rasovými a protižidovskými zákony nerespektující ústavu a základní lidská práva. Už budeme jenom loutka Berlína. 14. března 1939 se odtrhává Slovensko a 15. března zbytek republiky obsazuje Wehrmacht. Československo právě přestalo existovat. 


Hitler v Praze 15. března 1939
Autor: Bundesarchiv, Bild 183-2004-1202-505 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, commons.wikimedia.org

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔05.10.2020 📕2.774