Hiro G2H1 Daiko

Hiro G2H1 Daiko / 広廠 G2H1・九五式陸上攻撃機
     
Název:
Name:
Hiro G2H1 Hiro G2H1
Originální název:
Original Name:
九五式陸上攻撃機
Kategorie:
Category:
bombardovací letoun bomber aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1933-DD.MM.193R Hiro Naval Arsenal, Hiro /
DD.MM.1936-DD.MM.1936 Mitsubishi Heavy Industries, Ltd., Nagoya /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1933-DD.MM.1936
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
8:
Hiro - 6
Mitsubishi - 2
První vzlet:
Maiden Flight:
14.05.1933
Osádka:
Crew:
7
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
pevný fixed
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola wheels
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
7567 kg 16682 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
11000 kg 24251 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg ? lb
Rozpětí:
Wingspan:
31,680 m 103ft 11,24in
Délka:
Length:
20,150 m 66ft 1,3in
Výška:
Height:
6,280 m 20ft 7,24in
Plocha křídla:
Wing Area:
140,00 m2 1506.95 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
78,57 kg/m2 16.09 lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
2
Typ:
Type:
Hiro typ 94 model 1, kapalinou chlazený osmnáctiválec s válci do W o výkonu 802-868 kW (1090-1180 k).
Vrtule čtyřlisté dřevěné s pevným úhlem náběhu.
Hiro Type 94-1 eighteen-cylinder W-type water-cooled engines, rated 1,075 - 1,164 hp,
driving a four-blade wooden fixed-pitch propellers
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
? ?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
244 km/h v 1000 m 151.6 mph in 3281 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
167 km/h v ? m 103.8 mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s ? ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
9,5 min do 3000 m 9,5 min to 9843 ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
5130 m 16831 ft
Dolet:
Range:
1557 km 967.5 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
2880 km 1789.5 mi
Výzbroj:
Armament:
4x pohyblivý kulomet Type 92 ráže 7,7 mm
1x v předním střelišti,
1x zdvojený ve hřbetním střelišti a
1x ve výsuvném střelišti pod trupem
Pumový náklad do hmotnosti: 1 600 kg (4x 400 kg nebo 6x 250 kg aj.)
One flexible 0.303 inch Type 92 machine-gun in a nose-mounted,
one twin flexible 0.303 inch Type 92 machine-guns dorsal retractable turret-mounted and
one flexible 0.303 inch Type 92 machine-gun ventral retractable turret-mounted.
Bomb load: six 551 lb bombs or four 881 lb bombs.
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
九五式陸上攻撃機 / Kjūgošiki rikudžō kōgeki-ki / Námořní útočný torpédový bombardér typu 95 model 1


Dai-ko = velký bombardér (jap.)
九五式陸上攻撃機 / Kyū go-shiki rikujō kōgeki-ki / Navy Type 95 Land-based Attack Aircraft (G2H1)


Dai-ko = Big Bomber


The Hiro G2H1 was one of the first long-range land-based bomber aircraft designed and built for the Imperial Japanese Navy.
Zdroje:
Sources:
Rene J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
Robert C. Mikesh a Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Putnam Aeronautical Books, str. 100-101, rok 1990, ISBN-13: 978-1557505637
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Hiro-G2H1-Daiko-t1256#110204 Verze : 0
Hiro G2H1
- / Dai-ko / -
九五式陆上攻击机 / - / námořní útočný torpédový bombardér Type 95 Model 1

Historie:


Krátce po skončení první světové války námořní mocnosti spustily závody ve stavbě mohutných bitevních lodí, zvyšoval se výtlak, síla pancéřování a ráže děl. Washingtonská smlouva z roku 1922 omezila počty a celkový výtlak velkých válečných lodí všech významných námořních mocností, tato smlouva byla později doplněna další smlouvou, která byla sjednána v Londýně v roce 1930. Londýnskou smlouvou byl již omezen i výtlak pro jednotlivé kategorie lodí a toto omezení se vztahovalo i menší jednotky včetně letadlových lodí a křižníků.

Japonské námořnictvo mělo velké ambice, aby se stalo rozhodující námořní velmocí, a těmito smlouvami bylo početně značně znevýhodněno tak, že loďstvům USA nebo Velké Británie by nemohlo konkurovat. Tato situace byla jedním z důvodů, proč se štáb japonského námořnictva (Kaigun Koku Hombu) rozhodl posílit jednu ze složek zbraní, na kterou se omezení nevztahovalo – útočné letouny operující z pozemních základen.

Japonské námořní letectvo se tak od samého počátku třicátých let snažilo získat pro své bombardovací jednotky účinný těžký bombardér. Hlavním iniciátorem vývoje dálkového bombardéru (ať těžkého či středního) byl tehdejší náčelník technické správy námořního letectva kontradmirál (Šóšó - 少将) Isoroku Jamamoto. Tento vzdělaný vysoký důstojník zavčasu odhadl ničivý potenciál bombardérů operujících z pozemních základen a požadoval, aby nový těžký bombardér unesl 2 000 kg pum na vzdálenost 2 000 námořních mil.

V tomto duchu byly následně zformulovány technické požadavky na nový dálkový bombardér a ty byly předány Námořnímu arzenálu v Hiru formou specifikací Shizaku (Šizaku) 7-Shi. Námořní arzenál v Hiru byl námořnictvem vybrán, protože zde již konstruktéři měli zkušenosti se stavbou celokovových letadel, obeslána byla také společnost Mitsubishi Jukugyo K. K., která navrhla čtyřmotorový letoun, který byl námořnictvem odmítnut.

Konstrukčních prací se zde ujal vedoucí konstruktér korvetní kapitán (šósa - 少佐) Jun Okamura, tento zkušený konstruktér byl v té době velmi zaneprázdněn dalšími pracemi, zároveň pracoval na létajícím člunu typ 91 (H4H1). Konstruktér Jun Okamura navrhl pro nový bombardér opravdu velké křídlo, které kontrastovalo s poměrně úzkým trupem, na jehož konci byly dvojité směrovky, ne nepodobné směrovkám létajícího člunu. Horkou novinkou v Japonsku byla vysouvací válcová střelecká věž s jedním kulometem Type 92, později byla tato věž také použita v menším, ale moderněji pojatém bombardéru Mitsubishi G3M1 Nell. Tato výsuvná věž byla instalována do spodní části trupu, střelec po jejím vysunutí mohl svým kulometem postřelovat prostor pod letounem v okruhu 360°, nevýhodou byl značně omezený výhled a velký aerodynamický odpor, který letoun zbrzdil právě v době, kdy potřeboval prostor střetu s nepřátelskými stíhačkami co nejrychleji opustit. Určitou zajímavostí byly také použité pohonné jednotky, Jun Okamura navrhl použít výkonné motory Hiro typ 94. Tyto motory vznikly vlastním vývojem francouzských motorů Lorraine-Dietrich řady 12. Japonci zakoupili licenční práva na výrobu dvanáctiválcových motorů a dále se je snažili vylepšit. Nový osmnáctiválec byl vyvinut arzenálem v Hiru, na rozdíl od francouzských osmnátiválců Lorraine se japonský motor vyloženě nepovedl, motor byl nespolehlivý, trpěl vibracemi a měl sklony k přehřívání. Válce motoru byly uspořádány do tvaru písmene W (tři řady po šesti válcích), toto uspořádání válců sebou přeneslo také větší čelní odpor, ale na druhou stranu v té době představovaly nejvýkonnější motory vyráběné v Japonsku. Motory roztáčely čtyřlisté dřevěné vrtule, listy měly pevný úhel náběhu.

První prototyp byl dokončen 19. 4. 1933 a lodí byl přepraven na námořní základnu v Yokosuce. Jednalo se skutečně o velký letoun, byl v té době největším letadlem v námořním letectvu a druhým největším v Japonsku (převyšoval jej pouze armádní bombardér typ 92, v systému Kitai Ki-20). První let se konal v polovině května téhož roku za přítomnosti admirála Jamamota, v kabině prototypu seděli námořní piloti Shinnosuke Muneyuki a Toshihiko Odahara. Předvedení letounu bylo díky jeho velikosti efektní, bombardér prolétl nad hlavami přítomných námořních důstojníků a odlétl na základnu Kasumigaura, kde později bezpečně přistál.
Výsledky námořních zkoušek odlétaných v Kasumigauře, při kterých došlo k havárii letounu, nebyly vůbec povzbuzující, nový bombardér byl v té době docela výkonný, ale znehodnocovaly jej nespolehlivé a nevyzrálé motory, nepříjemným jevem byly silné vibrace ocasních ploch a třepetání křidélek, odstranění těchto potíží si následně vyžádalo dosti velké úpravy.

Bombardér byl do výzbroje japonského námořního letectva přijat až v červnu 1936 pod označením zkráceným G2H1, zároveň s tímto bombardérem byl přijat modernější G3M1. Neoficiálně se G2H1 nazýval Dai-Ko (velký) a G3M1 Chu-Ko (střední). Oba letouny se měly vyrábět souběžně, sériová výroba G2H1 měla také probíhat v továrně Mitsubishi, tam však byly postaveny pouze dva letouny. Následoval příkaz od Kaigun Koku Hombu, na základě kterého byla další výroba těžkých bombardérů zastavena ve prospěch menších, ale mnohem spolehlivějších G3M1, velký bombardér se již stával zastaralým.

Všech osm vyrobených bombardérů měla ve výzbroji od 1. 4. 1936 Kisarazu Kokutai, ale pro jejich nízké výkony a malou spolehlivost motorů nebyly tyto stroje nikdy považovány za plně bojeschopné a byly používány spíše k výcviku osádek při dlouhých letech nad oceánem. Tato situace se však měla změnit, v srpnu 1937, tedy v době kdy bombardéry G3M1 a G3M2 utrpěly citelné ztráty na čínském bojišti. Japonské námořnictvo se tehdy dostalo do obtížné situace a tak bylo rozhodnuto, že nasadí do boje i své těžké bombardéry typu 95. Již během samotného přeletu na letiště v Koreji byl jeden bombardér ztracen, letoun havaroval nedaleko Tokia.

První bojovou misí byl nálet na Šanghaj dne 30. 9. 1937. Těžké bombardéry operovaly v rámci 1. Rengo Kokutai. Překvapivě jejich první bojové operace byly úspěšné a obešly se beze ztrát! Pravdou je, že tou dobou již aktivita čínského stíhacího letectva značně poklesla. Osudové ztráty přišly dne 24. 10. 1937, při přípravě na start došlo na jednom bombardéru k požáru motoru, požár se rychle rozšířil na celý letoun, následný výbuch tří dvěstěpadesátikilogramových, pěti šedesáti a pěti padesátikilogramových pum zcela zničil čtyři další bombardéry a pátý byl těžce poškozen. Tento výbuch tak znamenal konec bojových letů těžkých bombardovacích letadel typu 95.

Osud zbývajících dvou letadel se mi již nepodařilo zjistit.
Letoun byl také posledním dokončeným bombardérem v námořním arzenálem v Hiru, další rozpracované projekty byly předány společnosti Mitsubishi Jukugyo K. K. a námořnictvo následně provedlo změny v organizaci svých vývojových pracovišť, arzenál v Hiru byl označen jako 11. námořní arzenál a soustředil se na především výzkum a vývoj nových technologií.

Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2.
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05.
Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha, Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7.
forum.axishistory.com
alternathistory.org.ua
https://crimso.msk.ru/Site/Crafts/Craft32198.htm
https://www.airwar.ru/enc/bww2/g2h.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Hiro-G2H1-Daiko-t1256#281007 Verze : 1
Fotografie jsou dosti vzácné
http://www.airwar.ru/enc/bww2/g2h.html
Hiro G2H1 Daiko -


Hiro G2H1 Daiko -


Hiro G2H1 Daiko -


Hiro G2H1 Daiko -


Hiro G2H1 Daiko -


URL : https://www.valka.cz/Hiro-G2H1-Daiko-t1256#110208 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více