Battly nad Sedanem

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 14.808

Skutečný soudný den nadešel pro osádky lehkých bombardérů Fairey Battle z Předsunuté letecké útočné armády (AASF) 14. května 1940. Britští letci v zastaralých letounech a bez náležitého zajištění vlastními stíhačkami byli velením nekompromisně vrženi přímo do epicentra probíhající bitvy, do oblasti Sedanu. Výsledkem se stal jeden z největších masakrů bombardérů RAF během celé druhé světové války.


Fairey Battle Mk. I sériového čísla L5420 z výzbroje 12. perutě RAF, Francie 1940

Situace na frontě 14. května

Reklama

Právě v prostoru Sedanu leželo těžiště celého německého západního tažení, zahájeného 10. května 1940. Útočily zde tankové divize Skupiny armád A genplk. Gerda von Rundstedta. Po předchozím bleskovém průniku hornatých Arden následoval 13. května stejně rychlý přechod řeky Máza. Přitom právě o její tok se opíraly obranné pozice francouzské 9. a 2. armády. Němci okamžitě přistoupili ke stavbě pontonových mostů. Již před půlnocí 13. května Němci dokončili úvodní z nich v Gaulieru, severozápadně od Sedanu. Od prvních hodin 14. května po něm přecházel na druhý břeh stále sílící proud německé techniky a posléze, počínaje 7.20 hod., také tanků z 1. Pz. Div., patřící do XIX. sboru gen. Guderiana. V té době již německé předmostí na západním břehu Mázy dosahovalo šíře 5 km a hloubky 9 km. Do pozdního večera němečtí ženisté dokončili také pontonové mosty v Donchery (určené pro 2. Pz. Div.) a ve Wadelincourtu (pro 10. Pz. Div.). Přes řeku se dostalo velké množství techniky a výzbroje, včetně masy tanků.

Reakce francouzské armády byla naprosto neadekvátní a pomalá. Francouzi plánovaný tankový protiútok proti německému předmostí se výrazně opozdil. Posléze byl proveden jen omezenými silami a zcela ztroskotal. Již nic nemohlo zabránit zhroucení francouzské obrany. Mezi otřesenými útvary francouzské 9. a 2. armády (jejíž levé křídlo již večer 14. května prakticky neexistovalo) se rozevírala mezera, kterou nepřítel dokonale využil k dalšímu postupu, vyústivšímu v pověstné „seknutí srpem“, tedy v průnik až k pobřeží kanálu La Manche, a posléze v odříznutí v Belgii bojujících spojeneckých armád.


Stroj patřící pravděpodobně 226. peruti RAF během průzkumného letu nad Francií, 20. září 1939

Britové mohli svému spojenci u Sedanu pomoci pouze letecky. Krátce před půlnocí 13. května vydal A/M A. S. Barratt, velitel britských leteckých sil ve Francii (BAFF), rozkaz připravit na ráno následujícího dne nálety proti třem pontonovým mostům v Sedanu a proti dvěma v Dinantu. Operaci začal připravovat štáb A/V/M Playfaira, velitele AASF. Nálety obdržely nejvyšší prioritu. Ještě během noci nicméně přišla (nepřesná) zpráva, že Francouzi během protiútoků dokázali zničit dva mosty v Dinantu a útočí rovněž na německé konvoje postupující po silnici z Cenay do Dinantu i na nepřítele na komunikacích vedoucích do Sedanu ze severu a východu. Proto bylo rozhodnuto soustředit aktivitu bombardérů AASF proti Sedanu a tamním pontonovým mostům.

Byl vypracován nový rozkaz, č. 664, odeslaný ze štábu BAFF v 1.45 hod. Rušil předešlý rozkaz, č. 662, z předchozího dne. Podle nového nařízení měly bombardéry útočit na trojici pontonových mostů, jejichž stavba byla hlášena v prostoru Sedanu mezi Vrigne a Douzy. Útoku se měly zúčastnit čtyři dvojice bombardérů. Volba taktiky útoku byla ponechána na velitelích, k náletu však mělo dojít za prvního světla brzy ráno. Bombardérům měla poskytnout podporu jedna stíhací letka hurricanů. Postupně přicházely další upřesňující rozkazy, mj. bylo rozhodnuto o plném nasazení stíhacího 67. wingu AASF.

Barrattovi i Playfairovi bylo jasné, že se schyluje ke zcela zásadní operaci. Problém ovšem představovala skutečnost, že bojeschopnost AASF již byla po předchozích dnech bojů vážně otřesena těžkými ztrátami: 10. května 1940 uskupení pozbylo 24 battlů, následujícího dne 11, 12. května 14 a 13. května (díky omezení aktivity) jeden bombardér tohoto typu. Přitom v úvodní den německé ofenzivy u osmi bombardovacích perutí AASF sloužilo kolem 130 battlů. Osádky se za situace, kdy jednotky ztrácely často více než polovinu vyslaných strojů, nacházely pod obrovským psychickým tlakem.

První útoky RAF

Reklama

Za RAF (a celé spojenecké letectvo) zahájilo 14. května bombardovací akce šest battlů 103. perutě, umístěné na letišti Bétheniville. Vzlétly v 5.05 hod. Formace bombardérů přilétla do prostoru Sedanu zhruba o půl hodiny později. Battly útočily z výšky zhruba 500 m. Osádky nárokovaly přímý zásah jednou pumou do pontonového mostu severně od Villers-sur-Baru (tedy v Donchery). Německé stíhačky se neobjevily, odpor kladla pouze palba ze země. Pět z bombardérů se bezpečně vrátilo na mateřskou základnu, šestý (sériového čísla P2191) nouzově přistál u vesnice Cauroy s těžce raněným pilotem za řízením.

Počínaje 7.35 hod. vzlétly z letiště Ecury dvě dvojice battlů 150. perutě. Na cíl bombardéry zaútočily zhruba v 8.00 hod. střemhlavým letem a neúspěšně bombardovaly pontonové mosty severozápadně od Remilly-Aillicourtu a severně od Villers-devant-Mouzonu. Akce se obešla beze ztrát.


Battle přechází do střemhlavé zteče, předválečný snímek

Poté zaútočilo na cíle v prostoru Sedanu (byť ne přímo na pontonové mosty) francouzské Armée de l’Air. Nejdříve v 10.00 hod. přišel úder bitevníků Breguet 693 a po poledni útok bombardérů Amiot 143 a LeO 451. Nedostatečně razantně provedené nálety (vysoké procento osádek se pod různými záminkami vrátilo předčasně) nedosáhly ničeho. Ztráty v podobě čtyř bombardérů a tří padlých a dvou zajatých letců lze označit za lehké (operaci popisuje autorův článek „Francouzské bombardéry nad Sedanem“, Military revue 12/2010).

Zatímco pro osádky bombardovacích letounů Armée de l’Air bitva nad Sedanem končila (další nálet tohoto kritického dne již Francouzi neprovedli!), pro muže bombardovacích perutí AASF se naopak blížily okamžiky pravdy. Francouzi žádali po svém britském spojenci nejvyšší nasazení. Barratt si byl vědom kritické situace na sedanské frontě a rozhodl se vrhnout v odpoledních hodinách do útoku všechny své zbývající síly.


Zbrojíři nakládají do křídelní pumovnice battlu pumu o hmotnosti 113,4 kg

Krátce po poledni přikázal štáb AASF podřízeným perutím zaútočit na pět mostů a pontonových mostů v prostoru Sedanu. Seznam cílů byl následující: Jako č. 1 byl v dokumentech značen most jižně od Sedanu (šlo tedy o pontonový most zbudovaný německými ženisty ve Wadelincourtu). Most č. 2 rozkaz kladl do Remilly (ve skutečnosti se nacházel severozápadně od Remilly-Aillicourtu). Most č. 3 se nacházel v Douzy, tedy na řece Chiers, přítoku Mázy. Mosty č. 4 a 5 zpravodajci umístili do Mouzonu (první z nich ve skutečnosti ležel severně od Villers-devant-Mouzonu a druhý pak ve vlastním Mouzonu). Část bombardérů se měla soustředit na německé kolony postupující po silnici N58 z Bouillonu přes Givonne do Sedanu.

Válečné operace, zejména pokud je vedou koaliční síly, jsou vždy provázeny řadou pochybení, a došlo k nim při výběru cílů i tentokrát. Na seznam se tak dostal most v Mouzonu, jihovýchodně od Sedanu, který ovšem v té době (o čemž Britové nevěděli) stále ještě držela francouzská armáda.

Do náletů mělo být nasazeno celkem 77 bombardérů. Zdá se však, že jich Britové nakonec k akci shromáždili jen 71: 63 battlů a osm blenheimů. Více strojů AASF prostě po předchozích těžkých ztrátách dohromady nedalo.


Do útoků proti německým jednotkám u Sedanu 14. května 1940 zasáhly jak francouzské bombardéry Amiot 143 (v popředí), tak britské battly (vzadu)

Masakr

Rostoucí aktivita spojeneckých letadel nad Sedanem samozřejmě neunikla německé pozornosti. Vzhledem k předpokladu, že budou útoky spojeneckého letectva ještě sílit, požádal velitel XIX. sboru gen. Guderian letectvo o zesílení ochrany pozemních vojsk. Zprvu nedostatečná přítomnost stíhaček Luftflotte 3 během dopoledne narostla. Odpoledne tak již musely osádky lehkých bombardérů RAF nad Sedanem čelit smrtelně nebezpečné koncentraci Messerschmittů Bf 109E.

Odpolední vlnu britských náletů zahájily dvě čtveřice battlů 142. perutě. Vzlétly z letiště Berry-au-Bac a v cílové oblasti se jednotlivé roje objevily těsně před 13.00 hod. Osádky obdržely během briefingu rozkaz bombardovat pontonový most č. 1 u Wadelincourtu a most č. 4 u Villers-devant-Mouzonu. Cestou k cílům na britské letouny zaútočily jednomotorové stíhačky, které osádky určily jako „Me 109“. Až mnoho let po skončení konfliktu vyšla na světlo trpká pravda – ve skutečnosti se jednalo o M.S. 406 od GC III/7. Na britské letouny uspořádaly nelítostnou honičku a zaznamenaly celkem čtyři sestřely, které v dokumentech figurují jako „Henschely Hs 126“. Ve skutečnosti Francouzi sestřelili Battly P2246, P2333 (dva muži osádky padli), K9333 a L5517 (padla tříčlenná osádka). Ještě dlouhá desetiletí tento tragický bratrovražedný souboj francouzští historikové prezentovali jako úspěšný zásah proti německým henschelům.

Reklama


Battle Mk.I sériového čísla K9204 z výzbroje 142. perutě, francouzské letiště Berry-au-Bac

Hlavní útočná operace AASF byla naplánována do tří vln, přičemž každou měly tvořit letouny jednoho wingu. Plán předpokládal, že jednotlivá křídla bombardérů budou nad zadané cíle pronikat postupně, s krátkými časovými odstupy: Nálet měl zahájit 76. wing (12., 142. a 226. peruť) útokem v 15.00 hod. O 20 minut později měl dle původního harmonogramu útočit smíšený, perutěmi battlů a blenheimů tvořený 71. wing (105., 114., 139. a 150. peruť). Jako třetí měl pět minut po půl čtvrté na cíle nalétnout 75. wing (88., 103. a 218. peruť). Stíhací ochrana byla svěřena pro daný úkol zcela nedostatečnému počtu hurricanů stíhacího 67. wingu AASF.

Původní časový plán se ovšem dodržet nepodařilo: 142. peruť (76. wing) svou akci uspíšila (a zaplatila ztrátou čtyř battlů, sestřelených omylem piloty francouzské GC III/7). U jiných útvarů pak došlo ke zpožděním. Rozběh akce se zdržel zhruba o půl hodiny; letouny vzlétaly opožděně a v jiném pořadí, než bylo původně určeno. Protože nakonec startovaly bombardéry všech tří útočných vln prakticky současně, v rozmezí několika minut, vzala za své představa vytvoření tlaku na nepřítele postupnými útoky větších formací bombardérů. Nyní do prostoru Sedanu směřoval proud často malých sestav letounů, které si kvůli zhroucení koordinace nemohly poskytnout vzájemnou podporu. Bombardéry navíc rychle přišly i o stíhací podporu, neboť piloti hurricanů RAF se cestou k cíli zapletli do boje s německými bombardovacími výpravami, a na doprovod battlů rezignovali.

Tak se stalo, že jako první na nepřátelské cíle udeřily mezi 15.20–15.30 hod. čtyři battly 150. perutě, které původně patřily až do druhé útočné vlny 71. wingu. Dva z nich měly za cíl pontonový most č. 1 ve Wadelincourtu a dva most č. 2 severozápadně od Remilly-Aillicourtu. Zpět na mateřskou základnu Ecury-sur-Coole se nevrátil ani jeden z nich. Předpokládá se, že všechny čtyři bombardéry sestřelily německé stíhačky, nejspíše Bf 109E od I./JG 53 a I./JG 76. Z celkem 12 mužů osádek přežil jediný letec, zraněný střelec LAC A. K. Summerson.


Mezi battly sestřelenými 14. května u Sedanu se nacházel také stroj L5239 patřící 142. peruti RAF

Hlavní nápor britských bombardérů proti pontonovým mostům a kolonám proběhl zhruba mezi 15.25 a 16.25 hod. Německá obrana battly a blenheimy očekávala v plné síle. Pálila snad každá protiletadlová zbraň v prostoru a na nebi křižovaly početné formace stíhaček. Osádky britských bombardérů houževnatě směřovaly na zadané cíle, mnoho z nich se však odebralo do leteckého nebe ještě před odbombardováním. Další shodily pumy mimo zadané cíle: u Mouzonu došlo k útokům na mosty stále ještě držené Francouzi. Bojový duch osádek perutí AASF sice značně kontrastoval s tím, co dříve předvedly (některé) osádky bombardérů Armée de l’Air, ale pro zajištění úspěchu to nestačilo. Pontonové mosty zůstaly prakticky nedotčeny.

A nyní k jednotlivým zaangažovaným jednotkám: Pontonový most č. 1 ve Wadelincourtu měly za cíl (vedle battlů 142. perutě z první útočné vlny a strojů 150. perutě z druhé útočné vlny) také osádky čtyř battlů 218. perutě ze třetí plánované vlny. Stejná peruť dále vyslala sedm battlů proti kolonám postupujícím v prostoru mezi Bouillonem a Givonnem. Z 11 lehkých bombardérů 218. perutě, které vzlétly z letiště Auberive-sur-Suippes, se kolegové na základně nedočkali plných 10! Neúplné dokumenty umožňují detailněji podchytit ztrátu pouze pěti battlů. Z jejich osádek se vrátil jediný letec, vážně popálený pilot Battlu L5232 P/O W. A. R. Harris, čtyři další muži padli, dva byli prohlášeni za nezvěstné a čtyři skončili v zajetí.

Tříčlenný roj lehkých bombardérů Fairey Battle Mk.I 218. perutě RAF, Francie 1940. Stroj v popředí (K9353) byl ztracen 12. května u Bouillonu

Pontonový most č. 2 v Remilly-Aillicourtu měl být dle původního plánu napaden vždy čtyřmi bombardéry z každé útočné vlny. Nakonec proti němu směřovaly čtyři battly 103. perutě (ze třetí vlny) a čtyři battly 105. perutě (patřící do druhé vlny). Obě tyto perutě velení vyčlenilo výhradně k útokům na pontonové mosty. Čtyři lehké bombardéry 103. perutě rovněž napadly most č. 5 v Mouzonu. Peruť po skončení operace postrádala tři stroje: dva připadly na konto flaku a jeden sestřelily německé stíhačky. Padli dva muži. Sto pátá peruť vedle pontonového mostu č. 2 atakovala třemi battly most č. 3 v Douzy a čtyřmi lehkými bombardéry most č. 5 v Mouzonu. Během akce utržila katastrofální ztráty: Z 11 lehkých bombardérů po akci postrádala šest a dva další se sice vrátily, ale pro poškození musely být vyřazeny. O život přišlo devět letců a tři další zajal nepřítel.

Most č. 3 v Douzy byl dále cílem pro osádky dvou battlů z 226. perutě, patřící do první vlny. Stejná peruť vyslala čtyři lehké bombardéry také proti mostu č. 5 v Mouzonu. Zde je nutno opět připomenout, že tuto obec stále ještě držely francouzské jednotky. Jako první nad cíl pronikl stroj K9345 F/Lt V. Butlera. Shodil čtyři pumy, z nichž polovina dopadla do řeky, dvěma však nárokoval přímý zásah mostu. Ze tří dalších battlů útočících na most č. 5 byly dva sestřeleny a třetí se sice vrátil na mateřské letiště, ale již nikdy proti nepříteli nevzlétl. Zvlášť tragickým faktem zůstává, že k těmto ztrátám (ne-li výhradně, tak zcela jistě významně) přispěla obranná palba francouzských jednotek.

Celkem se tedy z battlů 226. perutě na mateřské letiště Reims-Champagne nevrátily tři bombardéry. Z osádek vykázali pět mužů jako padlé, tři byli nezvěstní a jeden se zachránil na padáku a byl zajat Němci. Čtyři další lehké bombardéry si z akce přinesly různě vážná poškození, přičemž dva z nich zůstaly ponechány na letišti během evakuace, a je tedy nutno je rovněž zařadit mezi ztráty.


Tříčlenná osádka 226. perutě nastupuje do svého válečného oře

Do třetí vlny patřící 88. peruť dělila pozornost mezi most č. 4 severně od Villers-devant-Mouzonu, proti kterému vyslala čtyři battly, a kolony mezi Bouillonem a Givonnem. Proti pozemním jednotkám vyslala šest battlů. Peruť z operace vyvázla velmi dobře: odepsala pouze jeden stroj, sestřelený protiletadlovou palbou (osádka padla). Další battle se sice vrátil, ale musel být ponechán na letišti Mourmelon-le-Grand při evakuaci o dva dny později.

Pět battlů 12. perutě z první vlny velení vyslalo proti německým kolonám v oblasti mezi Bouillonem a Givonnem. Peruti se do Amifontaine vrátil jediný stroj, jehož osádka odhodila pumy předčasně, ještě před proniknutím k cíli. Ostatní battly zůstaly zmasakrovány Bf 109E od 4./JG 52. Padlo šest letců a stejný počet skončil za dráty německých zajateckých táborů.

Tragická bilance

Velení AASF původně doufalo, že po návratu budou bombardéry opět vyzbrojeny a s doplněnými pohonnými hmotami provedou další masivní nálet. K jeho realizaci však již uskupení nemělo dost sil. Ztráty byly skutečně katastrofální – blížily se až k hranici 60 %. Z odpoledního náletu se ze 71 bombardérů nevrátilo plných 40 (35 battlů a pět blenheimů), jeden stroj nouzově přistál a zhruba jich osm bylo poškozeno! Několik celých perutí bylo doslova vybito.


Hrozivého protivníka lehkých bombardérů Fairey Battle během květnových akcí představovaly obsluhy německého lehkého flaku

Sebevražedný nálet battlů AASF neměl na rychlost postupu wehrmachtu podstatnější vliv. Zcela bez výsledku ale útoky britských letců přece jen nebyly. Jasně o tom hovoří večerní situační zpráva Guderianova XIX. sboru: Dohotovení vojenského mostu v Donchery nebylo doposud dokončeno kvůli těžké boční dělostřelecké palbě a dlouhým bombardovacím útokům proti předmostí… Během dne všechny tři divize přetrpěly letecké útoky – speciálně při přechodu a na předmostí. Naše stíhací krytí je neadekvátní. Požadavky (pro navýšení stíhací ochrany) jsou stále neúspěšné.

Zdroje (výběr):
Cornwell, P. D.: The Battle of France Then and Now. Old Harlow 2007;
Franks, N. L. R.: Valiant Wings. Londýn 1988;
Šnajdr, M.: Muži a stroje proti přívalu. Praha 2013.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 1-2/2015 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více