Čínské řády udělené občanům ČSR v letech 1918-38

Květoslav Growka

Zahraničně politická orientace nového československého státu se v letech 1. republiky projevila i ve faleristice, zejména pokud jde o zavedenou diplomatickou praxi vzájemného udělování vyznamenání mezi spřátelenými zeměmi. Uniformy našich legionářů zdobila bojová vyznamenání Ruska, Francie, Itálie a Velké Británie. Na uniformách československé armády a na společenských fracích pak přibývala vyznamenání, řekněme „honoris causa“ – Francie, Jugoslávie, Rumunska (tedy Malé dohody) a stejně jako Československo nových nezávislých států Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska.

Českoslovenští občané, zejména však vojáci, navíc obdrželi i vyznamenání jiných zemí, s nimiž nás sice nepojily bezprostřední politické svazky, ale vytvořily se mezi nimi v důsledku historických okolností krátce po r. 1918 vztahy, které umožnily hlavně plodnou hospodářskou spolupráci. Připomeňme alespoň země Dálného východu – Čínu a Japonsko. I když to byly Československu země vzdálené a nesouměřitelné, vazba mezi nimi byla silná: týkala se především zbrojního průmyslu a ohlasu na vystoupení československých legií na Sibiři ve společném boji proti bolševismu. Avšak další, nikoli jednoduchý vnitro- i zahraničně politický vývoj těchto zemí vedl k tomu, že jejich vzájemné vztahy nepřekročily určitou míru oficiálnosti. Bylo to dáno navíc politikou světových velmocí ve 20. a 30. letech, v níž malé země hrály podružnou roli, jak Československo konečně poznalo v r. 1938.

Chceme našim čtenářům podat výběrovou, a přesto první souhrnnou informaci o tomto tématu. Než však nahlédneme do seznamu vyznamenaných osob, stručně nastíníme i historickou situaci země, za níž se vyznamenávání československých občanů odehrávalo.

V r. 1911 proběhla v Číně revoluce, která svrhla vládu mandžuské dynastie Čching a vyhlásila republikánské zřízení. Revolucionáři vytvořili vládu, v jejímž čele stanul Sunjatsen jako prozatímní prezident republiky, vyhlášené 29. 12. 1911. Revoluce však získala pozice především ve vyspělejších jižních oblastech. Sever zůstal pod kontrolou vlády diktátora gen. Jüan Š-kchaje. Oba tábory se 12. 2. 1912 shodly v Nankinu na kompromisu. Nezletilý císař Pchu I. abdikoval, Sunjatsen se vzdal prezidentské funkce ve prospěch generála, který uvedl v život ústavu s výraznými prezidentskými pravomocemi. Mezi ním a Sunjatsenovou politickou stranou Kuomitang rostlo napětí, které po řadě incidentů přerostlo r. 1913 v další revoluci. Povstalci byli před Pekingem poraženi, Kuomitang zakázán a Sunjatsen musel uprchnout do ciziny. Jüan Š-kchaj zemřel v r. 1916. Po jeho smrti si velitelé armády, tzv. „militaristé“, Čínu fakticky rozdělili. Boj Kuomitangu a komunistické strany za sjednocení země probíhal v letech 1924-1927, oslabily jej však vnitřní rozpory. Když velitel Národně revoluční armády Kumitangu Čankajšek zbavil v r. 1926 komunisty všech funkcí ve vedení, zasel símě, které uzrálo v dalších dvou občanských válkách: 1928-36 a 1946-49. Pauzu mezi oběma válkami vyvolala společná nutnost čelit japonské agresi. V r. 1927 Čankajšek dobyl Šanghaj a provedl státní převrat. Sídlo své vlády přenesl do Nankinu a po dobytí Pekingu vyhlásil 10. 10. 1928 vytvoření národní vlády ve sjednocené Číně. Ta byla uznána západními mocnostmi a přijata do Společenství národů. Československo navázalo s Čínou diplomatické styky 5. 12. 1930, prvním vyslancem v Pekingu byl dr. Robert Feitscher (1931-37, pak na dva roky Jan Šeba).

Československo-čínské vztahy navazovaly na dobré hospodářské kontakty již z dob Rakousko-Uherska. Škodovy závody v Plzni dodávaly do Číny jak lokomotivy, kolejnice, mosty, tak také děla. Svržení monarchie a občanské války vytvářely předpoklady, že zbrojní dodávky do Číny mohou být lukrativním podnikem. Avšak vzhledem k velikášství československé diplomacie se nepodařilo žádnou zakázku realizovat, oproti Německu například. To se nebálo jako první evropská země podepsat s Čínou bezprostředně po mírové konferenci v Paříži dohodu na rovnoprávném základě, a následně ovládnout zbrojní trh. V letech 1923-1931 se přece jen Škodovy závody uchytily na čínském trhu s mírovým zbožím, stejně jako před l. světovou válkou. Druhému československému zbrojařskému podniku Zbrojovka Brno se podařilo dodávat pušky a kulomety. Iniciativa vzešla od strany čínských „militaristů“ a měla sice nepříjemné diplomatické dohry, ale obchodně proběhla skvěle, Číňané platili, zisk byl 20 %. V r. 1930 byla podepsána Československo-čínská obchodní a přátelská dohoda. Po vypuknutí dalšího vnitřního válečného konfliktu naše zbrojovka sice přišla o dosavadní trhy, ale zato dodávala zbraně oběma válčícím stranám v občanské válce: Čankajškovi v Nankinu i jeho odpůrcům v Kantonu: za sedm let zde zbrojovka vyvezla zbraně za 130 milionů Kč. Škodovce se však stále nedařilo prosadit s prodejem těžkých zbraní, i přes velké sliby čínské strany. Čankajšek totiž svěřil budování armády do rukou německých poradců a ti, v době, kdy světem otřásala velká hospodářská krize, a v Německu se dostal k moci Hitler, si veškeré zakázky hlídali. Ani konec občanské války nepřinesl pro naše Škodovy závody změnu, i přes velké „dotace“ lobistům a uzavření smlouvy na velké dodávky zbraní ! Již podepsaná smlouva se změnila v cár papíru – r. 1937 začala totiž čínsko-japonská válka. Naše vláda – ústy ministra zahraničí E. Beneše - se stala jedním z nejrozhodnějších kritiků japonského militarismu.

První etapa vyznamenávání československých občanů čínskými řády proběhla v návaznosti na pobyt československého vojska na Dálném východě. Můžeme to doložit jen útržkovými zprávami:

18. října 1920 poslal delegát vlády ČSR v Pekingu pplk. Miloš Hess Ministerstvu zahraničních věcí v Praze diplom „o udělení řádu vládou Čínské republiky československému členu Mezispojenecké železniční komise se sídlem v Charbině, panu inženýru Bohumilu Člupkovi“.

Ministerstvo zahraničí v Praze zaslalo tamnímu Ministerstvu národní obrany originál dopisu kontradmirála K. C. Lina, ex-komodora čínského námořnictva, velitele I. eskadry ve Vladivostoku s překladem, dle kterého „čínský president udělil panu plukovníkovi Wuchterlovi IV. stupeň řádu ‚Wen-ho‘. ... Ministerstvo zahraničních věcí… upozorňuje zároveň, že vyznamenání určené panu podpluk. Brožovi t. č. legačnímu radovi v ministerstvu zahraničních věcí bylo jmenovanému přímo odevzdáno.“

Druhou etapu tvořilo podepsání smlouvy mezi Čínskou republikou a Škodovými závody r. 1937. Prezident ČR vyznamenal v červnu 1938 Řádem jaspisu 1. třídy následující československé občany:

dr. Milan Hodža, předseda vlády,
dr. Kamil Krofta, ministr zahraničí,
dr. Karel Löwenstein, prezident Škodových závodů – v jeho případě však nakonec nedošlo k vyznamenání, protože mezitím zemřel; řád obdržel o rok později nový prezident Škodovky ing. Vilém Hromádko, ovšem nižšího stupně.

2. třídu Řádu jaspisu obdržel Robert Feitscher, velvyslanec ČSR v Šanghaji.

Třetí závěrečná etapa vyznamenávání proběhla u příležitosti státního čínského svátku 27. výročí revoluce. Dne 10. října 1938 bylo vyznamenáno čínským Řádem jaspisu 70 cizích příslušníků:

	1. třída	2. třída	3. třída	4. třída	5. třída	6. třída	7. třída	celkem
Francie		6	1	7	5	7	2	28
USA		5	2		2	2		11
Anglie					1			1
Belgie	1	2	1	1			1	6
Itálie				3	2			5
Nizozemí		1	2	2				5
Švédsko						1		1
Norsko		1						1
ČSR		3			8	1		12
celkem	1	18	6	13	18	11	3	70

Z uvedeného přehledu je patrné, že Československo bylo výrazně favorizováno, vždyť naši občané obdrželi po Francii nejvyšší počet řádů! Zvláště zarážející je, že vyznamenání neobdržel nikdo z Německa – ovšem již nacistického, které před týdnem zabralo za souhlasu evropských mocností československé pohraničí. Mezi vyznamenanými nebyl žádný příslušník diplomatického či konzulárního sboru, až na norského vyslance v Brazílii, kam byl z Číny přeložen v září t.r.. Seznam oceněných Čechoslováků byl připravován na čínském velvyslanectví v Praze, svůj vliv v něm uplatnil ing. Bušek, čínský honorární konzul v Praze a hlavně funkcionář Zbrojovky.

Řád jaspisu 2. třídy obdrželi:

Jaromír Smutný, šéf diplomatického protokolu v Praze,
dr. Jan Jína, šéf kabinetu ministra Krofty
gen.mjr.V. Šára, předseda správní rady Zbrojovky.

Řád jaspisu 5. třídy získali:

V. Havlíček, ředitel Zbrojovky,
O. Bušek, ředitel Zbrojovky,
V. Hromádko, prezident Škodovky,
V. Víšek, legační rada,
F. Kubka (jména jsou uváděna dle znění v tištěném anglickém komuniké; možná je zde chyba, mělo by jít o legačního radu Krupku),
F. Plamínková, senátorka a místopředsedkyně komitétu pro pomoc obětem války v Číně,
J. F. Schneider, profesor techniky, předseda akčního výboru pro pomoc obětem války,
M. Havránková, předsedkyně komitétu pro pomoc obětem války.

Řád jaspisu 6. třídy obdržela:

S. Sukúlová, členka výboru a tajemnice komitétu pro pomoc obětem války.

Diplomatická praxe předpokládala reciproční gesto. Naše velvyslanectví v Číně sondovalo u francouzského velvyslance, zda-li z jeho strany nevyjde podnět na udělení Řádu čestné legie. Vzájemně posoudili těžkou situaci ústřední čínské vlády, která byla ohrožena japonským tažením. Proto československý velvyslanec soudil, že „není vhodná doba pro dekorace“.

Čínský řád však obdrželi i další českoslovenští občané. Prezident ČSR dr. Edvard Beneš obdržel 1. třídu Řádu jaspisu v roce 1936 a arm. gen. Ludvík Krejčí, náčelník Hlavního štábu čs. branné moci 1933-39, získal zřejmě 3. třídu. Další doplnění seznamu by si vyžádalo zevrubný archivní průzkum v archivu Ministerstva zahraničí ČR, jehož realizace je však pro soukromý účel dosti obtížná.

Samotný Řád jaspisu byl konstruován jako vyznamenání udělované cizincům, a proto i jeho uspořádání vyšlo z evropských zvyklostí, avšak v exotičtější podobě. O stupni řádu rozhoduje nejen způsob nošení stuhy – velkostuha, nákrční a náprsní stuha, ale i rozdílná barevnost. Řád byl založen o devíti třídách:

1. třída – velkostuha – červená s bílými okraji
2. třída – velkostuha – modrá
3. třída – velkostuha – bílá (s červeným okrajem)
4. třída – nákrční – červená s bílým a modrým okrajem
5. třída – nákrční – bílá s červeným a modrým okrajem
6. třída – náprsní – červená rozeta s modrým a bílým okrajem
7. třída – náprsní – modrá rozeta s červeným okrajem
8. a 9. třída – medaile.

Pro názornost přinášíme vyobrazení Řádu jaspisu 5. třídy ze sbírky dánského sběratele K. Meyera.

Literatura a prameny
Fairbank, John F.: Dějiny Číny. Nakl. LN, Praha 1998.
Bakešová, Ivana: Československé zbrojní dodávky do Číny v době mezi dvěma světovými válkami. Historie a vojenství 4, 1992, s. 20-38.
Politická elita meziválečného Československa 1918-1938. Kdo byl kdo. Pražská edice, Praha 1998.
Klimek, Antonín – Kubů, Eduard: Československá zahraniční politika 1918  - 1938. Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1995.
Fidler, Jiří: Vyznamenání prezidentů republiky – Řád bílého lva. Katalog k výstavě 27. 10. 2000 – 7. 1. 2001. Praha 2000.
Měřička, Václav: Orden und Auszeichnungen. Artia, Praha 1966 (2.vyd. 1969). č. 190.
Armádní generál Ludvík Krejčí v dokumentech a fotografiích. Spolek přátel čs. opevnění, Brno 2000.
archiv autora