Když pole přikrylo hedvábí

Autor: Vladimír Marek 🕔︎︎ 👁︎ 17.709

Výsadek uskutečněný během cvičení Vltava 66 byl největším nasazením čs. výsadkářů od druhé světové války.

Jedno z největších cvičení, realizované v dobách Varšavské smlouvy, na území Československa neslo název „Vltava 66“ a konalo se od 19. do 25. září 1966 (přípravná část začala již 7. září). Za jeho námět posloužily pohraniční boje vševojskové armády a rozvíjení útočné operace ke zničení silného nepřítele za rozsáhlého použití vzdušných výsadků a letectva. Kromě Čs. lidové armády se ho účastnily jednotky Sovětské armády, Maďarské armády a Národní lidové armády Německé demokratické republiky (NDR). Jen ze zahraničí se do tohoto cvičení zapojilo na 12 000 vojáků. Podstatně více bylo ale těch domácích, československých. Celkově se cvičení Vltava účastnilo okolo 90 000 příslušníků ozbrojených sil. Došlo také k doslova masovému nasazení techniky. Jednalo se o 670 tanků, 1500 obrněných transportérů, 630 děl, 800 letadel a 13 800 automobilů. Jen ze zálohy bylo povoláno 15 200 osob a 705 motorových vozidel.

Reklama

Nácvik balení sovětských padáků D-3

Na straně modrého, tedy nepřítele, cvičily: útvary naší 1. armády v síle dvou motostřeleckých divizí, výsadková divize, brigáda Pohraniční stráže, raketová brigáda, protiletadlová dělostřelecká brigáda a 10. letecká armáda, posílená leteckými prostředky ostatních zemí Varšavské smlouvy, především tehdejšího Sovětského svazu.

Na straně červeného cvičily: naše tanková divize, čtyři motostřelecké divize, brigáda Pohraniční stráže, kanonová, protitanková a protiletadlová dělostřelecká brigáda, dvě raketové brigády, ženijní brigáda, dvě letecké armády a divize PVOS. Přestože se jednalo pouze o výcvikovou záležitost, ani ztráty nebyly úplně zanedbatelné. O život přišlo pět našich vojáků a jeden příslušník Národní lidové armády Německé demokratické republiky. Podstatně více bylo zranění.

Asi nejzajímavější epizodou cvičení Vltava 66 byla rozsáhlá výsadková operace. A právě na ni se zaměříme.

Takovýto pohled se nabízel výsadkářům během hlavního seskoku

Cvičná výsadková divize

Reklama

Pro potřeby cvičení byla vytvořena fiktivní cvičná výsadková divize. Ta měla působit na straně modrých, tedy protivníka, a procvičit především útočné operace. Její základ tvořila 22. výsadková brigáda. Konkrétně se jednalo o 65., 71. a 72. výsadkový prapor a 22. výsadkový protitankový dělostřelecký oddíl. Brigádu dále posiloval 33. motostřelecký pluk bez tankového praporu, dělostřelecký oddíl houfnic ráže 122 mm, spojovací prapor, protiletadlová baterie a sovětský oddíl samohybných protitankových děl.

Přepravu výsadku zajišťovaly 12. a 24. vrtulníkový pluk, 12 letounů Il-14 z 1. leteckého dopravního pluku a dva sovětské letecké pluky, které měly celkově k dispozici 90 čtyřmotorových hornoplošníků An-12. Pro potřeby cvičení byly dále vyčleněny čtyři těžké sovětské vrtulníky Mi-6.

Letouny Il-14 zajišťovaly přepravu výsadkářů nad bechyňské letiště

Pro výsadek bylo předurčeno celkem 1635 osob. Formoval se ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Zde byl doplněn zálohami, technikou a některými dalšími předurčenými jednotkami. Dostal pouhý týden času na sladění. Protože v té době naše nové padáky OVP-65 vykazovaly jisté známky nespolehlivosti, bylo rozhodnuto o tom, že výsadek se uskuteční na sovětských neřízených padácích D-3. Za tímto účelem jich bylo dodáno 1500 kusů. Výsadkáři měli pouhých 10 dnů na to, aby se s nimi seznámili a zvládli přechod na jejich použití. Novinkou na našem území bylo rovněž nasazení 90 letounů An-12, které k tomuto účelu poskytla Sovětská armáda. Tyto velkokapacitní sovětské stroje nebyly nikdy ve výzbroji našeho letectva. Čs. vojáci a především výsadkáři se s nimi mohli seznámit v předchozích letech na velkých zahraničních cvičeních Varšavské smlouvy, během nichž z nich řada našich výsadkářů dokonce skákala. Tyto stroje byly schopny přepravit 20 t materiálu, příp. 90 výsadkářů. V tomto konkrétním případě z nich skákalo 60 výsadkářů s kompletní výzbrojí a výbavou.

Vzdušná flotila obřích An-12

Reklama

Unikátní na naše poměry byly i těžké vrtulníky Mi-6. Ty dokázaly přepravit až 70 výsadkářů. Původně se uvažovalo o tom, že budou operovat z táborského letiště. Po rekognoskaci bylo ale rozhodnuto, že pro toto cvičení budou nasazovány především ze záložního letiště Blatná-Thořovice a z letišť Bechyně a Havlíčkův Brod. Během tohoto cvičení byl rovněž představen víceúčelový vrtulník čs. konstrukce HC-3A.

Technika vysazovaná na padácích

Kromě výsadkářů měla být na padácích vysazena i technika. Na padákové plošiny P-127 o nosnosti 3500 kg bylo možné umístit terénní automobil GAZ a bezzákluzový kanon vz. 59. Plošina byla vybavena brzdicím padákovým systémem o 2–4 vrchlících. Každý z nich měl přitom plochu až 850 m2. Kromě toho se využívaly také padákové plošiny B-127. Ta byla bržděna raketovým motorem zavěšeným na laně asi 10 m nad ní. K jeho zážehu docházelo v závislosti podle váhy nákladu od 10 do 2 m nad zemí. Těžší technika, jako např. sovětské samohybné houfnice SU-85, obrněné transportéry OT 64, 122mm houfnice a protiletadlové 30mm dvojkanony Pldvk, byla přepravována na palubě letounů An-12.

Příprava techniky na shoz s plošinou

Datum uskutečnění výsadkové operace nebylo vybráno náhodně. Bylo stanoveno na 19. září 1966; čekalo se totiž na dokončení sklizně na polích, které se měly stát nejen doskokovou plochou, ale na nichž se měla odehrát i následná bojová dějství.

Vojáci se podle místa určení přesunuli z vojenského výcvikového prostoru Libavá na letiště Mošnov, Prostějov a Přerov, kde již byla připravena letecká přepravní kapacita. Před samotným výsadkem bylo potřeba „vyčistit“ plochu o rozměrech 3 × 5 km, která se nacházela v oblasti jihočeských blat zhruba 20 km severně od Českých Budějovic v prostoru obcí Hartmanice, Zálší a Mažice. Na ni měli přistát na padácích výsadkáři. Vzdušným útokem na případného protivníka bylo pověřeno čs. stíhací bombardovací letectvo. Na samotném přepadu se podílely letouny MiG-15 a MiG-17.

Letouny An-12 na přerovském letišti

Nástup do letounů An-12

Hromadný seskok nad Hartmanicemi, Svinami a Zálším

Výsadek přímo nad touto oblastí nacvičovali čs. výsadkáři již od začátku září. Svědčí o tom zápis z obecní kroniky v Dolním Bukovsku, které leží těsně na hranici dopadové plochy: V sobotu 3. září kolem deváté hodiny dopolední přiletěly čtyři skupiny po třech letadlech od západu přes lesík Klínek do prostoru polí za Vokovanci k Borkovicům, Mažicům a Svinům; z letadel vyskakovali parašutisté. Za slabého deště za lesem Kopaniny se se strojními puškami a jiným potřebným materiálem stáhli do lesů. Snad po útoku směrem k Hornímu Bukovsku. Druhá fáze seskoku parašutistů byla provedena od půl třetí do třetí hodiny odpolední, rovněž z 12 letadel.

Letoun An-12 při přeletu v sestavě

 

Tři výsadky

Ostrý hromadný seskok více než 1200 výsadkářů se uskutečnil z 21 letadel An-12 již zmíněného 19. září. Letouny zamířily do jižních Čech z mošnovského letiště ve formaci tvořené vždy tříčlennými roji, vzdálenými od sebe zhruba jeden kilometr. Seskok byl uskutečněn za krásného letního počasí. Výsadkářům seskakujícím v závěru sestavy se otevřel pod nohama úchvatný pohled na plochu jakoby zasněženou, pokrytou celistvou vrstvou bílých vrchlíků padáků. Při shozu techniky a při vysazení nedošlo k sebemenší nehodě. Také shromáždění jednotlivých rot a praporů, vyhledání materiálu a jeho příprava k boji byly provedeny přesně, napsal pro A report jeden z účastníků cvičení, výsadkář pplk. Petr Čejka.

Výsadkáři krátce po přistání na bechyňském letišti

Také po vysazení byly jednotlivé prapory chráněny ze vzduchu naším stíhacím a bombardovacím letectvem. Úkolem výsadkářů bylo co nejrychleji zajistit přechody přes řeku Lužnici v oblasti Soběslavi. Pak měli pokračovat v útočné činnosti dál na východ směrem na Deštnou u Jindřichova Hradce. Noc přečkali v lesích mezi obcemi Budislav a Mnich. V odpoledních hodinách 20. září z tohoto prostoru, již posíleni dalšími prvky podpory, přešli za mohutného přispění letectva a dělostřelectva do nové fáze útoku na pluky Maďarské armády a Národní lidové armády NDR.

Výsadek nad doskokovou plochou poblíž Veselí nad Lužnicí

Zhruba půl hodiny po uskutečnění hlavního výsadku seskočilo nad bechyňským letištěm 220 parašutistů ze 71. a 72. výsadkového praporu. Do prostoru vysazení je dopravily letouny Il-14 1. leteckého dopravního pluku. Úkolem výsadku bylo letiště dobýt a obsadit. Měl ho udržet a připravit pro přistání letounů hlavního sledu s bojovou technikou. S pomocí takto vytvořeného leteckého mostu se měl zajistit přísun mechanizovaných záloh svazku. Ty se v následné fázi společně s výsadkáři, kteří obsadili letiště, měly připojit k hlavnímu výsadku a podporovat jeho útok východním směrem.

Dlouhá šňůra výsadkářů během seskoku

Po obsazení přistávací dráhy a objektů spojených s provozem letišti výsadkáři dobyli i kasárny a další budovy. Součástí výsadku byl také sovětský letecký návodčí, který měl zajistit přistávání letounů An-12 s technikou. Ty přistávaly ve skupinách vždy po 20 letounech v minutových intervalech. Okamžitě uvolňovaly přistávací dráhu a následovalo vyložení techniky. Celá tato fáze trvala necelou hodinu.

Vykládání techniky přímo na letištní ploše

Další vrtulníkový výsadek v síle motostřeleckého praporu měl obsadit oba břehy řeky Vltavy a zajistit tak stavbu pontonového mostu přes ni. Toto strategické místo pak následně držel až do příchodu tankových jednotek. Jejich úkolem bylo přepravit se na druhou stranu a zapojit se v hlavním směru do útoku.

I výsadkáři musí umět přejít do obrany a zakopat se

Přehlídka na závěr

I po 20. září, kdy výsadkáři splnili svůj úkol, pokračovalo cvičení další etapou. O tom ostatně svědčí další zápis v kronice z Dolního Bukovska: Dvacátého druhého září silná střelba směrem od západu a v 11 hodin první mohutná rána. O čtvrt hodiny později pět mohutných ran ve vzduchu nad Dolním Bukovskem. U mostu u prodejny č. 37 vojáci-kuchaři vařili v polní kuchyni oběd, knedlíky a maso. Na konci Bezské ulice u č. 255 hrála v 18 hodin večer vojenská hudba a paní Lukešová pekla vojáků cmundu na 10 plechách. Po ní se jen zaprášilo.

Cvičení definitivně ukončila až závěrečná přehlídka v Českých Budějovicích v neděli 25. září, kde sídlil štáb cvičících vojsk a kde bylo také postaveno velké stanové městečko.

Výsadkáři na přehlídce v Českých Budějovicích po skončení cvičení

Mnozí z výsadkářů, kteří se před téměř 50 lety účastnili tohoto cvičení, na ně vzpomínají jako na neopakovatelný zážitek. Podle nich to byla zlatá léta čs. výsadkového vojska, které právě úspěšným vystoupením na tomto cvičení mělo nakročeno k dalšímu dynamickému rozvoji. Tomu však zabránil srpen roku 1968 a politické změny, jež po něm nastaly. I přes skutečně masové nasazení výsadkové techniky ale existují jedinci, kteří tehdejší operace hodnotí mnohem střízlivějšíma očima. Byla to velká Potěmkinova vesnice. Vše bylo mnohokrát nacvičováno do nejmenších podrobností a letecký most byl jen symbolický. V letounech přistálo a následně bylo vyloženo jen několik transportérů. Ostatní byly schovány v blízkých lesích, odkud na rozkaz řídícího cvičení vyjížděly do akce. Také hlavní nasazení bylo sníženo tím, že pečlivost přípravy byla násobena několika nácviky naostro. Skákali jsme na tuto plochu celkem šestkrát a naši kluci tam znali každý stromeček a věděli, kde mají zalehnout, kam se mají přesunout a kde se zastavit, vše podle časového harmonogramu cvičení, vzpomínal na tyto okamžiky v knize Červené barety další přímý účastník cvičení, Jiří Šolc.

Závěrečná přehlídka před Domem ROH v Českých Budějovicích

Mnohé fragmenty výsadkové části cvičení skutečně byly nacvičovány dopředu; ani to ale nic nemůže změnit na skutečnosti, že čs. výsadkové vojsko v té době doznalo největšího rozmachu a v rámci armád Varšavské smlouvy se těšilo nemalému renomé. Samotné cvičení pak nabídlo našim výsadkářům možnost vyzkoušet si některé nové postupy a získat tak nemálo nových zkušeností.

 

Zdroje: Bílek, J.: Ve vzduchu, na zemi i ve vodě. Praha 2009; Čejka, P.: Pláň plná hedvábí. A report 23/2006; Kronika obce Dolní Bukovsko; Šolc, J.: Červené barety. Praha 2003.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více