Prototyp rozstřikovacího automobilu – raná verze - 1937.
V období po konci Velké války Československo nevyrábělo otravné látky. Naopak, likvidovalo munici plněnou bojovými otravnými látkami ze zásob bývalého Rakouska-Uherska. V druhé polovině dvacátých let však bylo jasné, že bez výroby vlastních otravných látek není možné užití chemických zbraní v příští válce. Proto Hlavní štáb MNO v roce 1928 rozhodl o zřízení vojenské továrny VT-4 v Žilině. Plánovaný maximální roční výkon této továrny představoval 450 tun yperitu a 540 tun fosgenu. K uskladnění bojových chemických látek armáda vybudovala tři sklady v prostorech Trněný Újezd u Berouna, Ostrov u Macochy a Skalka u Trenčína. Škodovy závody k sériové výrobě připravily chemické náboje ráže 80 mm, pro letectvo byl vyvinut prototyp speciální 50kg pumy Mu306 pro náplň yperitu. V druhé polovině třicátých let branná moc disponovala leteckými dýmovnicemi vz. 35, ručními dýmovnicemi vz. 36 a přenosnými rozstřikovači vz. 36. Také se pracovalo na konstrukcích zvláštních pancéřových železničních vozů k rozstřiku bojových chemických látek, zamořovacích automobilů, sulfonálových hrnců, chemických min, leteckých dýmovniček a zadýmovacích přístrojů pro stíhací letouny.
Prvoválečné zkušenosti ukázaly, že rozvoj letectva zásadně mění celý způsob vedení války. Zcela novým faktorem se stala schopnost napadat cíle v zápolí. Otázkami obrany proti leteckým útokům a odstraňování jejich následků se začali zabývat vojenští odborníci. V roce 1936 vzešel ze strany MNO podmět k zahájení vývoje automobilu, jež by byl schopen provést asanaci komunikací zasažených bojovými chemickými látkami. Dále tento vůz měl sloužit i k rozstřiku bojových otravných látek.
Prototyp RA – fotografován v továrně Chema před provedením úprav – 1937.
V průběhu závěrečného cvičení v roce 1937, které se konalo v okolí Malacek, byly zkoušeny ruční dýmovnice vz. 36, letecké dýmovnice vz. 36, přenosné rozstřikovače vz. 36, dráždivé svíčky a sulfonálové hrnce. Ale především proběhly zkoušky prototypů speciálních chemických automobilů. Zkoušelo se Zamořovací auto „Tatra 72“, Rozstřikovací auto „RA“ a Chemický zásobovací automobil „CHZA“. Ve dnech 9. a 10. září 1937, ještě před zahájením cvičení, byla uvedená vozidla předvedena vojenské komisi v Hodoníně. V době cvičení automobil RA ani CHZA nebyl převzat do majetku vojenské správy, ani obsluha vozů nebyla vycvičena. Během jízdy v terénu se zdál podvozek automobilu RA přetížen. Dalšími zkouškami se mělo prokázat, zdali bude nutné vozidlo odlehčit. Silné zahřívání motoru komise přičítala tomu, „že auto je dosud nezaběhané“. Šíře rozstřiku měla být měnitelná. Vzhledem k tomu, že obsluha nebyla zapracována a také pro nedostatek lahví se stlačeným vzduchem nemohla komise posoudit možnosti postřiku i dalších ostatních funkcí. Z důvodu údržby a očisty bylo doporučeno opatřit rozstřikovací automobil „hladkým krytem a povrchem“. Během cvičení se zkoušelo zásobování vozidla RA automobilem CHZA. V případě CHZA se také doporučovalo odlehčení vozidla. Automobil RA měl krom motoru pro vlastní pohon ještě motor pro čerpadlo, který pro jeho daleko slyšitelný hluk bylo nutné nahradit jiným druhem motoru. V závěrečné správě komise doporučila, aby vlastní motor vozidla poháněl jak čerpadlo, tak i kompresor k plnění tlakových lahví. Zásobovací automobil byl také vybaven tryskami k asanaci vozovek, které se však ucpávaly, proto se měl jejich průměr zvětšit.
Nyní poněkud odbočím od speciálních chemických automobilů k výcviku. Československá branná moc v rámci cvičení a zkoušek vojenské techniky poměrně často užívala bojové otravné látky. Tato cvičení většinou probíhala na vojenském cvičišti nedaleko Sevljuše (Podkarpatská Rus). Během jednoho cvičení se stal poměrně kuriózní úraz. Dne 26. října 1937 si vyzkoušel četař aspirant Dr. František Vymětal na vlastní kůži účinky kontaminované půdy, jež byla asanovaná ohněm. Jmenovaný si dobrovolně přiložil hlínu na levou ruku a nechal jí 35 minut působit. Na fotografiích je zachycen průběh zranění, které si jmenovaný svým neuváženým jednáním způsobil.
Pokožka Dr. Františka Vymětala zasažená zpuchýřující otravnou látkou (Yperit nebo Lewisit), jedná se o lehký případ.
Nyní se vraťme zpět k vozidlům RA a CHZA. Ve čtvrtek 25. listopadu 1937 byl na MNO vypracován „přehled útočného chemického materiálu“ který stanovil mobilizační potřebu speciálních chemických vozidel. Za předpokladu, že by za mobilizace došlo k postavení 27 chemických rot, měla každá rota mít čtyři vozy RA a dva CHZA. Dále se plánovalo postavení 73 asanačních rot, z nichž měla disponovat dvěma vozy CHZA. Což v celkovém množství znamenalo zajistit výrobu 108 vozů RA a 200 CHZA.
Ve dnech 31. ledna až 7. února 1938 proběhly zkoušky prototypového vozidla RA. V úterý 1. února vyjel prototyp na zkušební trať: Lutín – Lipník nad Bečvou – Hranice – Nový Jičín – Příbor – Frenštát pod Radhoštěm – Valašské Meziříčí – Bystřice pod Hostýnem – Holešov – Hulín – Přerov – Olomouc – Lutín. Jízda byla vykonána s vozidlem ocelkové hmotnosti 6 290 kg (automobil byl zvážen na městské váze v Hranicích) včetně dvou mužů a plachty, kterou byl automobil zakryt. Vůz měl tovární evidenční značku M-48-673. Na zkušební trať automobil vyjel v 8 hodin a 10 minut. V prvním úseku Lutín – Příbor byla státní silnice dlážděna „velkou i malou kostkou“. Vozovka místy pokryta uježděným sněhem až náledím, místy suchá. Silnice vedla terénem vlnitým a kopcovitým, místy rovinatým. Délka trati činila 84,4 km, tu automobil zdolal za 2 hodiny 15 minut, při průměrné rychlosti 41,5 km/hod. Druhý úsek Příbor – Hodslavice měřil 47,6 km. Okresní silnice, válená, vlhká až blátivá, pokrytá rozbředlým, od Frenštátu uježděným sněhem. Trať klikatá. Terén kopcovitý. Největší (15%) stoupání přes Hukvaldy překonáno na I. rychlostní stupeň. Od úpatí Radhoště vykonán průzkum osobním automobilem na horské silnici směrem na Pustevny. V jízdě po této silnici se nemohlo pokračovat jednak proto, že dlouhé sněhové závěje byly prokopány pouze těsně pro osobní automobily, jednak proto, že nebylo možné nasadit sněhové řetězy z výstroje vozidla. Pytle na řetězy byly shnilé, řetězy rezavé vesměs krátké. Čistá doba jízdy trvala 1 hodinu a 28 minut. Průměrná rychlost jízdy činila 29,2 km/h. Třetí úsek Hodslavice – Lutín probíhal na asfaltové silnici místy dlážděné. Vozovka byla z části mokrá, z části blátivá, místy pokrytá sněhem. Terén vlnitý. Automobil trať v délce 106,7 km projel za 3 hodiny a 35 minut průměrnou rychlostí 32 km/h. Osádku na 10 minut zdržela výměna „píchnuté“ levé, zadní, vnější pneumatiky. Během zkušební jízdy vozidlo spotřebovalo 95 litrů paliva. Průměrná spotřeba tedy činila 39,8 litru na 100 km. V průběhu jízdy byly zjištěny tyto závady: „Elektrická houkačka je připevněna k příčné stěně, při houkání nastane chvění stěny a houkačka vydává chraplavý tón. Upevnění zpětných zrcátek vpravo i vlevo nedovoluje spouštět okna. Přesto, že byly namontovány chytače hřebíků, byla před Hulínem píchnuta pneumatika.“
Ve středu 2. února vyjel prototyp RA na zkušební trať: Lutín – Olšany – Kostelec – Plumov – Drahany – Jedovnice – Křtiny – Husovice – Brno – Telnice – Klobouky – Čejč – Hovorny – Kyjov – Bzenec – Moravský Písek – Kostelany – Kroměříž – Tovačov – Lutín. Jízda byla vykonána stejně vybaveným vozidlem jako předchozího dne. Vůz vyjel na zkušební trať v 8 hodin 23 minut. V prvním úseku Lutín – Husovice byla okresní silnice válená, většinou velmi blátivá, další úseky v „Moravském Švýcarsku“ pokryty uježděným sněhem (mlha). Silnice vedla z počátku rovným a vlnitým terénem, počínaje Kostelcem, terénem kopcovitým. Trať velmi klikatá. Délka trati činila 89,2 km, tu automobil zdolal za 3 hodiny 7 minut, při průměrné rychlosti 28,6 km/hod. Druhý úsek Husovice – Kostelany měřil 111,5 km. Okresní silnice válená, většinou velmi blátivá, ke Kostelenům pokryta uježděným sněhem. Trať klikatá. Čistá doba jízdy trvala 3 hodinu a 11 minut. Průměrná rychlost jízdy činila 35,1 km/h. Třetí úsek Kostelany – Lutín probíhal po okresní silnici, válené a velmi blátivé. Automobil trať v délce 68,9 km projel za 1 hodinu a 57 minut průměrnou rychlostí 37,2 km/h. Během zkušební jízdy vozidlo spotřebovalo 114 litrů paliva. Průměrná spotřeba tak činila 42,3 litru na 100 km. V průběhu jízdy byly zjištěny tyto závady: „Při použití rozmrazovače došlo k prasknutí předního skla u řidiče. Stropní svítilna je umístěna v prostoru za pomocníkem řidiče, kde je uložen zvláštní výstroj. Svítilna zde osvětluje přístroje pro obsluhování rozstřikovacího zařízení. K tomu účelu je jí tam třeba, však je zády pomocníka, který například na mapu nevidí. Komise proto doporučuje, aby na strop byla umístěna ještě jedna svítilna. Plechový kryt pro zadní pohybové ústrojí znemožňuje úplné otevření uzávěry tažného háku.“
Ve čtvrtek 3. února na vojenském cvičišti „Kocourovec“ se měly konat jízdy v terénu. Terén zde byl pro zkoušky nezpůsobilý, proto padlo rozhodnutí vykonat jízdní zkoušky v blízkém okolí Lutína na polních a lesních cestách státních a lesních statků. Které však byly z počátku kluzké, pokryté umrzlým sněhem a později blátivé. Stoupání až 17% zde automobil překonával na I. rychlostní stupeň se zapnutým diferenciálním závěrem bez použití „protiklouzacích“ řetězů. Zhruba po 54minutové jízdě vůz odbočil na lesní průsek, kde uvízl po ujetí cca 200 metrů. Kola prokluzovala a bořila se do bahna. Po všemožných pokusech bylo vozidlo pracně uvolněno za pomoci kladkostroje přivezeného z továrny Chema. Vyproštění vozidla trvalo zhruba pět hodin. Pak se automobil vrátil do továrny k naplnění nádrží. Po naplnění nádrží a uvedení motoru do chodu se zjistilo, že je v motoru proraženo těsnění mezi dvěma válci. Proto bylo upuštěno od dalších jízd a závada se měla odstranit do druhého dne. Během jízd došlo také u utržení chytačů hřebíků a levé stupačky tím jak automobil najel na mezník. Uvíznutí automobilu jasně ukázalo, jak je důležité „tažné točidlo – kabestan“. Kdyby tímto zařízením bylo vozidlo vybaveno, vyproštění by netrvalo pět hodin.
V pátek 4. února se pokračovalo v terénních jízdách ve vojenském prostoru u letiště. Kde půda prorostlá travou byla rozmoklá a pod slabým poněkud soudružným terénem byla poněkud kluzká blátivá zem. Automobil jezdil většinou na I. a II. rychlostní stupeň. V průběhu čtyřhodinové zkoušky se nevyskytly žádné technické problémy. Po jízdní zkoušce se konaly postřikové, asanační a zadýmovací zkoušky. Nakonec se přezkoušela plynotěsnost řidičské budky. Výsledky zkoušky byly v podstatě dobré, komise jen podotkla, že podvozek je přetížen a pro sériové vozy RA je třeba zvážit užití zesíleného podvozku typu Praga RV.
Z dochovaného zápisu výzbrojní komisem, jejímž úkolem bylo přezkoušet a převzít prototyp RA, si můžeme alespoň udělat mlhavou představu o vzhledu prototypu:
Prázdné vozidlo: s úplnou výstrojí, plnými nádržkami na olej, petrolej a chlórové vápno, naplněnými rozstřikovači avšak s prázdnou hlavní, dýmovou asanační nádrží, bez osádky.
Největší délka | měřeno přes rozstřikovací lopatky a přes hlavní tažný hák | 5 900 mm |
Největší délka | bez rozstřikovacích lopatek | 5 800 mm |
Největší šířka | přes zadní blatníky | 1 960 mm |
Největší výška | přes kryt filtru na budce pro řidiče | 2 160 mm |
Světlá výška | spodek klikové skříně | 260 mm |
Celková hmotnost | 4 770 kg |
Výškové hodnoty jsou pro pneumatiky fy. Kudrnáč 6.50 – 20 Bus, které továrna s podvozkem obdržela, ale ve vozovém sešitě však byly uvedeny pneumatiky rozměru 6.00 – 20 Bus. Komise doporučila přidělit pneumatiky 6.00 – 20 jaké jsou u nákladních automobilů Praga RV.
Naložené vozidlo: vybaveného, s plnou hlavní, dýmovou a asanační nádrží, s dvěma muži o váze 200 kg v řidičské budce.
Největší výška | přes kryt filtru na budce pro řidiče | 2 140 mm |
Světlá výška | spodek klikové skříně | 245 mm |
Celková hmotnost | 6 280 kg |
V pondělí 17. ledna 1938 připravilo MNO předběžnou objednávku k nákupu podvozků pro speciální chemická vozidla, konkrétně se jednalo o 54 kusů typu Tatra 85, 54 kusů Wikov PD a 12 kusů Praga RV. Podvozky měl převzít dělostřelecký pluk 401 a následně je předat firmě „Chema, akc. spol., Lutín u Olomouce“, kde by došlo k montáži „zvláštního zařízení“.
Ve dnech 1. až 3. března 1938 se ve „zvláštním cvičném prostoru lesní správy Šraněk“ na vojenské střelnici v Hlubokém konaly zkoušky prototypů speciálních chemických automobilů. K „ostrým“ zkouškám se užily skutečné bojové otravné látky, proto byl cvičný prostor střežen a na veškerých přístupových cestách byly umístěny výstražné tabulky s nápisem „Nebezpečí smrti – přístup zakázán!“ V tomto termínu zamořeného prostoru využil i Pluk útočné vozby 2 (PÚV 2), který zde provedl zkoušky asanace a průjezdu zamořeným prostorem. PÚV 2 zde zkoušel obrněné automobily OA vz. 27 a OA vz. 30, Tančík vz. 33, tanky LT vz. 34 a LT vz. 35. Dále zde byly zkoušeny tanky LT vz. 34 a LT vz. 35 opatřené improvizovanou ochranou proti bojovým chemickým látkám. Před zahájením zkoušek byly automobily ZA a RA natřeny ochranným nátěrem proti působení bojových otravných látek (konkrétně yperitu). Automobil RA byl ještě navíc natřen detekčním barvivem. Ochranný nátěr pro zamořovací automobil poskytl Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ). Veškeré nátěry pro automobil RA dodala firma Chema, jejíž ochranný nátěr nebyl příliš kvalitní, protože byl řídký a rozpustný ve vodě. Proto jej smyl ranní déšť ještě před zahájením zkoušek, kdežto detekční pásy zůstaly a dobře se osvědčily. Po naplnění nádrží bojovou otravnou látkou byla oběma vozidlům vykolíkována dráha, jež se měla zkušebně zamořit. Při zkoušce se u vozidla ZA nevyskytl žádný problém. Vozidlo RA mělo drobné problémy s ucpáváním trysek. Po provedení postřiku byla obě vozidla prohlédnuta a detekčním práškem R-5 se informativně zjistil rozsah zamoření povrchu obou automobilů. U automobilu RA se žlutý detekční prášek R-5 zbarvil červeně na větší části čela a potrubí hlavní nádrže, na discích zadních kol, zadní polovině blatníků a ochozů. Přítomnost chemické látky také ukazovaly úzké žluté pásy, jež provedla firma Chema detekčním barvivem na míniovém (suřík) nátěru vozidla. U automobilu ZA se zjistilo zamoření vlastní trysky a krycího plechu pod ní. Po provedení prohlídky odjela obě vozidla na asanační základnu, jež se nacházela na ploše 5x10 metrů posypané chlórovým vápnem. Na základně bylo připraveno osm kádí o objemu 400 litrů, zapuštěných ze ¾ do země. Dále zde byly tři 200litrové barely petroleje a 200 kg hadrů. Na základě zjištění kontaminovaných míst byl rozstřikovací automobil RA opláchnut proudem vody, aby se zamezilo zamoření okolí vozu. Pak bylo s automobilem zajeto k předem vykopané jámě umístěné na mírném svahu, přičemž byl vůz postaven zadní částí po svahu a z nádrže vypuštěno zhruba pět litrů chemické látky. Pak se do nádrže „napumpovalo“ cca 150 litrů vody a vůz vyjel na trať 400 metrů dlouhou. Během jízdy řidič několikrát prudce přibrzdil, aby se opláchly stěny nádrže. Následně byla voda z nádrže vypuštěna a tento postup se opakoval ještě třikrát. Potom se nádrž plně naplnila vodou a nechala se tak do druhého dne. Druhého dne byla voda vypuštěna a její kontrolou se zjistilo, že obsahuje otravné látky. Pak následovala asanace vozu „chlórovým mlékem“ z vlastní nádrže automobilu RA. Ostříkána byla zadní část vozidla až k řidičské budce mimo kol a spodku vozu. Spotřebovalo se 50 litrů chlórového mléka. Po třiceti minutách byla provedena detekce s opět pozitivním výsledkem. Následně byl vůz odeslán k rybníku, kde byl povrch oplacován pomocí vlastní pumpy vozu RA čistou vodou po dobu 60 minut. Na stejném místě se pokračovalo v asanaci vnitřku nádrže. Po čtyřnásobném naplnění a vypuštění nádrže bylo napuštěno do nádrže 250 litrů 3% roztoku uhličitanu sodného a vůz byl tak ponechán do druhého dne. Kdy detekční zkouška ukázala, že vozidlo je negativní. Očista automobilu ZA probíhala poměrně jednodušeji. Z nádrže byl vypuštěn zbytek otravné látky cca 30 litrů. Do nádrže napuštěno 150 litrů vody a tak vozidlo ponecháno do druhého dne. Druhé dne byla voda z automobilu vystříkána. Ochranný nátěr vozu byl na několika místech odstraněn a detekcí se zjistilo, že povrch vozidla není bojovými chemickými látka zasažen. Následně bylo s automobilem zajeto ke sprchovým lázním, kde došlo ke smytí ochranného nátěru teplou vodou. Mytí trvalo dvě hodiny a bylo při něm spotřebováno cca 500 litrů vody. Pak automobil odjel k rybníku, kde byla nádrž třikrát naplněna vodou a následně vystříkána. Zkoušky přinesly cenné poznatky a mnoho podmětných připomínek k zlepšení konstrukce. Jednou z nich byl návrh na umístění větrných korouhviček nebo praporků na chladič vozidla či jiné dobře viditelné místo, aby obsluha během rozstřiku mohla sledovat proudění větru. Nebo aby v zájmu snadné asanace, byly sedadlové polštáře opatřeny snímatelným potahem z gumového plátna obsahujícího detekční barvivo.
V pátek 15. dubna 1938 došlo k objednání dvanácti podvozků Praga RV pro stavbu rozstřikovacích automobilů RA. Cena jednoho podvozku činila 84 500,-Kč. Pro výrobu dalších speciálních chemických vozidel bylo dále objednáno padesát čtyři podvozků TATRA 85 a stejné množství podvozků pro vlečné cisterny u firmy Wikov.
Osádka rozstřikovacího automobilu RA neměla možnost výhledu za vozidlo, proto v dubnu 1938 proběhly zkoušky s blíže neuvedeným typem periskopu, jež byl upevněn ve střeše kabiny. Dle zápisu z 28. dubna 1938 periskopová výška by vyhovovala v případě, že byl spolujezdec vyšší postavy. Velikost zorného pole nebyla valná, ale dostačující. Problém však nastal při pohybu automobilu, i při malé rychlosti bylo kmitání vozu tak značné, že spolujezdec musel pozorování věnovat veškerý svůj čas a nemohl provádět další úkoly. Pozorování bylo hodnoceno jako velmi obtížné a značně unavující. Negativní výsledky zkoušky vedly k tomu, že od instalace periskopu bylo upuštěno a zvažovala se instalace jednoduchého zrcadlového periskopu či dvou zrcadel vhodně umístěných před řidičem a spolujezdcem.
V úterý 10. května 1938 se VTLÚ vyjádřil k podvozkům a pneumatikám pro sériové vozy. Vzhledem k hmotnosti vozidel bylo nutné použít zesílené podvozky a pneumatiky 6.50-20 Bus.
Ve dnech 10. až 26. června proběhly zkoušky druhého prototypu automobilu RA, který byl označován jako RA-II a nesl evidenční číslo 10.976. U zkoušeného automobilu továrna Chema provedla částečně zesílení podvozku. Vyztuženy byly oba podélníky a zadní příčka. Další vyztužení měla provést dodatečně firma ČKD. Největší šířka zkoušeného vozidla (měřeno přes blatníky) činila 1 900 mm. Strojírna ČKD dodala podvozek Praga RV firmě Chema s pneumatikami Baťa o rozměru 6,50 – 20 Bus. O vzhledu RA-II si můžeme udělat částečnou představu díky zápisu, kde se můžeme dočíst, že:
Pravděpodobně byl automobil pouze v základním nátěru, usuzuji dle „K čl. 11“, ve kterém se praví: „Pro nátěr vozidla použije továrna barev schválených VTLÚ.“
V neděli 12. června proběhly zkoušky RA-II v terénu. Jízdy se konaly v okolí Svatého Kopečku u Olomouce. Vozidlo překonalo při terénní jízdě na polní cestě stoupání 35% druhým rychlostním stupněm s redukcí. V terénu byla vyjeta stoupání až 50%, při čemž poháněná kola byla bez protiklouzacích prostředků. Komise doporučila odstranění ochrany pneumatik proti hřebíkům. Dále se doporučila montáž protiklouzacích řetězů střídavě, tj. na střední vnitřní kolo a zadní vnější kolo. Během zkoušky protiklouzacích řetězů pravý vnitřní řetěz zachytával se o odlučovač kapaliny. Levý řetěz se zachytával o tyč spojky zařízení pro postřik. Komise doporučila změny konstrukce: odlučovač kapaliny se měl přemístit spolu s bojovým filtrem na pravý blatník. Dále bylo třeba upravit tyč spojky postřikovacího zařízení.
V pondělí 13. června automobil RA-II plně vystrojený s plnými nádržemi i nádržkami o celkové hmotnosti 6 310 kg vyjel na zkušební trať: Lutín – Prostějov – Plumov – Stichovice – Ostrov – Skalní mlýn. Většinou byly okresní silnice válené, místy dlážděné, v kopcovitých úsecích rozbité. Na trať v délce 68,5 km RA-II vyrazil v doprovodu CHZA u kterého v Stichovicích došlo k poruše spojky. Oprava trvala přes dvě hodiny. Konstrukce pojezdového ústrojí RA-II nebyla dokonalá. Během jízdy přední pneumatiky narážely na ostré hrany držáků blatníků tak, že hrozilo proražení pneumatik. Automobil byl spolu s CHZA odeslán do továrny Chema k předělání držáků blatníků. Po opravě se pokračovalo v dalších jízdních zkouškách.
V úterý 14. června byly automobily RA-II a CHZA zkoušeny na trati: Lutín – Vyškov – Zlín – Val. Polanka – Trenčín. Po ujetí 47 km se u automobilu RA-II vyskytla závada redukční skříně, která byla za necelou hodinu odstraněna. Automobil RA-II při této zkoušce ujel 224 km při spotřebě 80 litrů paliva.
Ve středu 15. června vyrazily oba automobily na trať: Trenčín – Žilina – Těrchová – Ružomberok – Hybe – Štrba – Poprad. Automobil RA-II za tento den ujel 240 km s průměrnou spotřebou, jež činila 37,9 litru na 100 km.
Ve čtvrtek 16. června jízdní zkoušky pokračovaly na trati: Poprad – Bartotovce – Prešov – Košice – Dargov – Mukačevo – Sevljuš. Jízda proběhla celkem bez problémů jen u obce Dargov došlo u automobilu RA-II k defektu pneumatiky.
V dalších dnech proběhly zkoušky rozstřiku, asanace a zadýmování na vojenském cvičišti nedaleko Sevljuše.
V závěrečném hodnocení přejímací komise konstatovala, že rozstřikovací automobil RA-II v celku vyhovuje. Proto jej převzala do majetku vojenské správy s výhradou, že továrna Chema ještě provede tyto úpravy:
V úterý 16. srpna 1938 byl Československou republikou ratifikován ženevský protokol o zákazu užívání dusivých, otravných nebo podobných plynů. Však s výhradou, že ČSR nebude vázáno tímto protokolem vůči každému státu, jehož ozbrojená moc nebo ozbrojená moc jeho spojenců užije otravných látek v boji.
Ve středu 14. září 1938 se na vojenském cvičišti v Milovicích (v prostoru Vinice) konaly předváděcí zkoušky s rozstřikovacím automobilem RA-II, chemickým zásobovacím automobilem CHZA a chemickým zásobovacím vlečným vozem. Na základě výsledků zkoušek bylo navrženo zařadit speciální vozidla do výzbroje čs. armády pod názvem:
Pro chemický zásobovací automobil s chemickým zásobovacím vlečným vozem bylo doporučeno označení CHZAVV vz. 38.
Přípravné práce před zkouškami započaly dne 13. září 1938. Byly připraveny tři šestičlenné asanační hlídky, sprchové lázně, nádrže na přípravu suspenze chlórového vápna, čtyři prázdné přenosné rozstřikovače vz. 36, devět chemických min vz. 38 a 500 kg sulfonalu ve čtyřech sudech (bojová otravná látka). Vojenský chemický ústav dodal 1 000 kg chlórového vápna. V Milovicích bylo odebráno 100 litrů petroleje. Milovická posádka zajistila i střežení zamořené plochy, zdravotní hlídku a stavbu sprchové lázně určené k asanaci. Technická správa zemědělská provedla posekání travin.
Zkoušky chemických automobilů spočívaly z:
Vojenská komise v závěrečné zprávě konstatovala, že nedostatky vozidla RA byly u druhého prototypu odstraněny. Oproti prvnímu prototypu spolujezdec v RA-II mohl sledovat terén za vozidlem a během pěti vteřin začít s vypouštěním dýmu, aniž by vůz zastavil. Dýmotvorné zařízení by se tak stalo jedinou ochranou při napadení RA nepřátelskou útočnou vozbou. Plnění RA – II a CHZA trvalo i s přípravnými pracemi zhruba dvanáct minut, což plně vyhovovalo. Hmotnost prázdného RA-II činila 3 810 kg, plného 6 310 kg.
Ochranný oděv vz. 36 pro osádky chemických automobilů.
Přenosný rozstřikovač vz. 36 sloužící jak asanaci tak i k zamoření.
V sobotu 29. října 1938 byla navržena částečná likvidace objednávky speciálních chemických automobilů, zároveň se hledalo nové využití pro podvozky, jejichž objednávku nebylo možné stornovat.
V sobotu 5. listopadu 1938 během komisionelního řízení bylo konstatováno, že by dodávka automobilů RA a CHZA se mohla ponechat v plném rozsahu z důvodu přílišné „rozpracovanosti“. Pro automobily CHZA továrna Tatra nedodala čtrnáct podvozků. Vzhledem k tomu, že se firma nacházela v „okupovaném území“ nebylo zcela jasné, zda zbývající podvozky budou skutečně dodány.
Ve středu 9. listopadu 1938 informoval dozorčí orgán VChÚ u firmy Chema škpt. děl. Miloslav Kaizl o stavu výroby chemického materiálu. Dokončen byl první RA vz. 38 (prototyp RA-II). Na dalších jedenácti vozech montáž nebyla zahájena. Jedenáct řidičských budek bylo rozpracováno u firmy Henzl v Olomouci. Obdobná situace nastala i u nádrží, které vyráběla firma Wikov v Prostějově.
Ve čtvrtek 17. listopadu 1938 proběhlo komisionelní šetření stavu rozpracovaného zařízení automobilů RA. Z předložené korespondence komise zjistila, že byly objednány tyto hlavní druhy materiálu:
Ve střdu 7. prosince 1938 se na MNO uskutečnila porada řešící duševní vlastnictví konstrukcí Ch-min vz. 38, CHZA vz. 38 a RA vz. 38. Firma Chema si již v roce 1937 podala patentní přihlášky na zvláštní zařízení automobilů RA a CHZA. Vojenská správa však v zákonné lhůtě uplatnila nárok na převod vynálezů. Projednání otázky duševního vlastnictví se tak muselo odsunout až do doby vyřízení patentních přihlášek.
V sobotu 10. prosince 1938 odeslala firma Chema na MNO ke schválení „popis zvláštního zařízení RA vz. 38“, ze kterého uvádím poměrně zajímavou pasáž: „U vozidel, která byla použita k dopravě nebo rozstřiku yperitu nebo lewisitu jest bojovou látkou silně znečištěna nádrž vozidla, v menší míře jest potřísněna karoserie a podvozek vozidla. Stupeň zamoření povrchu karoserie a podvozku není vždy stejný. U vozidel CHZA při opatrném plnění a vyprazdňování nepřichází povětšinou vůbec v úvahu. U vozidel ZA nebo RA záleží do značné míry na povětrnostních podmínkách, za kterých byl proveden postřik. Největší zamoření jest na zadku vozidla v blízkosti rozstřikovacího zařízení. Menší možnost zamoření jest na podvozku a pneumatikách. Do pryže oježděných pneumatik vsakují se kapky lewisitu a yperitu. Protože snadnou a všeobecně přístupnou povrchovou asanací nelze pneumatiky očistiti, vyplývá z toho, že bojová látka vniklá do hlubších vrstev pryže zamořuje tyto po delší dobu, pokud nepodléhá procesu hydrolysačnímu. Jest proto nutno po skončeném zamoření projeti s vozem několik set metrů po nezamořeném prostoru, aby třením kol o zemi byly z povrchu pneumatik odstraněny kapky bojové látky.“
V úterý 20. prosince 1938 Hlavní štáb MNO rozhodl s konečnou platností, že objednávka RA zůstane v platnosti v plném rozsahu, stejně tak i objednávka CHZA, pokud by firma Tatra dodala zbývajících čtrnáct podvozků. V opačném případě by se objednávka snížila o čtrnáct kusů.
Ve čtvrtek 9. února 1939 MNO umožnilo firmě Chema nabízet automobily RA, CHZA a CH-miny Jugoslávii, Francii a Anglii.
V sobotu 18. února 1939 firma Chema žádala MNO o zapůjčení vozidel RA vz. 38 a CHZAVV vz. 38 k předvedení ve Francii a Velké Británii. Ministerstvo však neschválilo předvedení speciálních chemických automobilů mimo území česko-slovenského státu. Své rozhodnutí obhájilo tak, že s ohledem na mezinárodní smlouvu o nepoužívání BCHL podepsanou Československem v srpnu 1938 a s ohledem na tehdejší situaci, bylo velké nebezpečí, že by se prozradily cizím státům zamořovací vlastnosti vozidel. Následně by tato skutečnost mohla vést i k tomu, že by cizí státy dosáhly zrušení všech česko-slovenských továren vyrábějících chemický materiál.
V listopadu 1939 „Ministerstvo národní obrany v likvidaci“ převzalo posledních jedenáct souprav CHZAVV vz. 38, které obratem komise předala zplnomocněnému zástupci německé armády p. Hptm. Dr. Rühfelmannovi (dne 30. listopadu 1939). Domnívám se, že obdobná situace nastala i v případě RA vz. 38, které po dokončení byly předány německé branné moci.
Poděkování autora za rady a pomoc náleží Michalu Mahnigovi, Jakubu Cifrovi a Martinu Říhovi.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více