Adolf Rummer sv. pán von Rummershof, generál pěchoty

Autor: Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔︎︎ 👁︎ 12.545

Poslední čestný majitel vysokomýtského c. a k. pěšího pluku č. 98 generál pěchoty Adolf svobodný pán Rummer von Rummershof. Zde vyobrazen ještě v hodnosti polního podmaršálka z počátku roku 1908. Za povšimnutí jistě stojí vysoké císařské Řády Leopoldův (<em>v třídě Komtur{C}<!--cke_bookmark_178S-->{C}<!--cke_bookmark_178E--></em>) a Železné koruny (<em>v třídě Ritter</em>), Vojenský záslužný kříž (<em>MVK</em>) a četná vyznamenání, služební a pamětní medaile získaná během mnohaleté úspěšné aktivní vojenské služby v Rakouské a Rakousko-Uherské armádě
Poslední čestný majitel vysokomýtského c. a k. pěšího pluku č. 98 generál pěchoty Adolf svobodný pán Rummer von Rummershof. Zde vyobrazen ještě v hodnosti polního podmaršálka z počátku roku 1908. Za povšimnutí jistě stojí vysoké císařské Řády Leopoldův (v třídě Komtur) a Železné koruny (v třídě Ritter), Vojenský záslužný kříž (MVK) a četná vyznamenání, služební a pamětní medaile získaná během mnohaleté úspěšné aktivní vojenské služby v rakouské a rakousko-uherské armádě

Vážení přátelé císařsko-královské armády a jejich předních představitelů, nyní si zde v krátkém životopisném medailonku představíme zcela výjimečnou osobnost posledního čestného majitele vysokomýtského pěšího pluku č. 98, generála pěchoty Adolfa svobodného pána Rummer von Rummershofa. Zabývat se budeme především jeho vojenskou kariérou, zařazením, služebním postupem a získanými vojenskými dekoracemi a řády. V profilu se seznámíme s mužem, který se z prostého leč díky svému intelektu a na tehdejší poměry velmi vzdělaného a kultivovaného tkalce stal brilantním příkladem nezlomného, houževnatého k monarchii a císaři díky své výchově zcela loajálního císařsko-královského oficíra, budoucího učebnicového vzoru pro nejednoho kadeta, aspiranta na důstojnický stav. Adolf Rummer se narodil 24. července 1847 ve Dvorcích na Moravě (Hof in Mähren, politický okres Šternberk, později politický okres Moravský Beroun) jako jeden ze tří synů středně stavovské rodiny měšťanské buržoasie (tzv. Bürgertum) v domě č. 124.

Reklama

Po získaném triviálním vzdělání na obecné škole a absolvování nižší reálné měšťanky se jeho otec rozhodl nechat chlapce vyučit odbornosti tkalce, neboť toto řemeslo mělo v tamním kraji tradici a značně prosperovalo. Jeho život tak mohl jít poklidným, prací a rodinou naplněným tradičním maloměstským způsobem života. Byla zde ale jedna zásadní motivační skutečnost, která nenechala tohoto mladíka zcela klidným. Pro Adolfa byl totiž obrovským vzorem a hnací silou jeho o patnáct let starší bratr Karel (ročník 1832), který sloužil u k. k. Gendarmerie, rakouského teritoriálního četnictva. Tento po všech služebních a morálních stránkách vynikající důstojník, který později dosáhl hodnosti plukovníka četnictva a jehož vrcholem kariéry bylo velení četnickému sboru v Linci, za své zásluhy o stát navíc povýšeného do prostého šlechtického stavu, značně pozitivně ovlivnil svého mladšího bratra a přiměl jej ke vstupu do služby u císařsko-královské armády jako voják profesionál.

Karl Rummer Edler von Rummershorst tak stál na začátku Adolfovi vojenské kariéry, který ve své tornistře tehdy nevědomky ukrýval onu pomyslnou maršálskou hůl. Dvacátého čtvrtého ledna 1865 se proto Adolf Rummer dobrovolně přihlásil k prezenční vojenské službě u slavného císařsko-královského řadového pěšího pluku č. 35 polního zbrojmistra Františka hraběte Khevenhüller-Metsche. Již 4. října téhož roku dosáhl díky svému dosaženému vzdělání a snaživosti hodnosti svobodníka řadové pěchoty. Jeho snahou však bylo stát se frekventantem (tzv. Zögling) vojenské pěchotní nebo technické akademie. Nastoupil proto ponejprv ke studiu na vojenské odborné vysoké škole (Militär-Fach-Hochschule), do roku 1874 spadající pod správu c. a k. říšského ministerstva (K. u K. Reichskriegsministerie) s budoucím výhledem stát se důstojníkem. Sedmého října následujícího roku byl tedy upřednostněn a povýšen na dobrovolnického kadeta – svobodníka (Freiwilliger Kadett-Gefreiter). Studium však přerušilo závažné dějinné rozhodnutí ze strany pruského císařství a vypovězení války Rakousku. Jako příslušník 4. pěšího divisionu (přičemž jeden division se skládal ze dvou pěších setnin, každá asi o 170 mužích, tři divisiony pak tvořily pěší prapor) II. polního praporu třicátého pátého pěšího pluku absolvoval čerstvě jmenovaný kadet – svobodník Adolf Rummer roku 1866 nešťastnou Prusko-Rakouskou válku. Během ní působil navzdory titulu své propůjčené kadetské hodnosti především jako obyčejný řadový pěšák – střelec v první linii.

V krvavých bojových střetech obou protivníků u Podolu prodělal 26. června křest ohněm, 28. června prošel peklem ústupového boje u Mnichova Hradiště a nakonec byl 29. června 1866 lehce raněn pruskou kulí v další bitvě u Jičína, konkrétně u Prachova při hrdinné obraně Prachovského sedla. Válku se štěstím přežil, ze zranění se vyléčil a po nutné dlouhodobější rekonvalescenci nadále zůstal v aktivu v řadách císařsko-královského, pozdějšího c. a k. vojska jako délesloužící. Dne 14. července 1867 byl díky dokončenému vojenskému studiu, dosavadní příkladné službě s přihlédnutím k prokázaným bojovým zásluhám a statečnosti před nepřítelem mimořádně povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti podporučíka pěchoty 2. třídy. Z dobrovolnického kadeta se tak stal aktivním důstojníkem Rakouské branné moci.

Za účast v bojových akcích v prusko-rakouské válce byl u příležitosti výročí pětadvaceti let stříbrné vlády císaře a krále Františka Josefa I. v roce 1873 dekorován nově založenou Válečnou medailí. Nyní již jako řádný poručík pěchoty s několikaletou bezchybnou službou u uherského c. k. pěšího pluku  č. 51 polního podmaršálka arcivévody Jindřicha (druhým čestným majitelem tehdy byl polní podmaršálek Anton svobodný pán von Bils) byl svými nadřízenými doporučen a absolvoval v roce 1876 náročné přijímací řízení a po úspěšném složení předepsaných zkoušek se zapsal do vysoce kvalifikovaného dvouletého denního studia na Válečné škole ve Vídni. Prvního května 1876 dosáhl, co by frekventant válečné školy hodnosti nadporučíka pěšího vojska. Po úspěšném zakončení studia závěrečnou zkouškou, slavnostním vyřazení a po uplynutí tříleté zkušební lhůty s předepsanou praxí u bojového útvaru se stal součástí sboru rakouských důstojníků generálního štábu (des Generalstabs-Corps). Dne 1. listopadu 1879 získal hodnost setníka 1. třídy generálního štábu.

V době jeho jmenování do sboru procházel rakouský generální štáb mnoha reformami, ale stále byl vnímán jen jako pomocný úřad ministerstva války. Po roce 1881, za šéfa generálního štábu polního podmaršálka hraběte Friedricha von Beck-Rzikowsky, získala tato prestižní instituce zcela nový význam. Stala se v době míru nositelem značné důvěry, autority, velké odpovědnosti, rozsáhlých závazků a v době válečné tradičně nebývalé pravomoci. Její jádro tvořili vzdělaní, kompetentní a organizačně velmi schopní důstojníci dosazovaní do klíčových a výsadních pozic bez nutné protekce, v řadové armádě té doby bohužel zcela běžné. Hejtman gšt. Adolf Rummer jako důstojník tohoto elitního sboru absolvoval povinné kolečko na různých štábních postech u vyšších armádních celků po celé monarchii. V roce 1880 působil například na generálním velitelství ve Lvově, o tři roky později na štábu V. armádního sboru v Prešpurku, v roce 1885 prováděl praktické vojenské mapování v rámci vojenského kartografického oddělení Vojenského geografického institutu. Současně absolvoval i povinnou řadovou službu u kmenového pěšího tělesa při běžném výcviku branců na postu velitele setniny. Důstojníci sboru generálního štábu byli především předurčeni vykonávat službu ve vlastním štábu, v ústředních útvarech, vyšších velitelstvích do brigády včetně, ve vědeckých ústavech a ve zvláštním určení, především jako vojenští přidělenci v zahraničí.

Po vykonané nezbytné praxi byl Adolf Rummer 1. května 1888 povýšen do první vyšší štábní hodnosti majora sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1889 byl jmenován do funkce Unter-Director III. mapovacího oddílu v Innsbrucku, který byl součástí Vojenského geografického institutu. Podplukovníkem generálního štábu se stal 1. listopadu 1890. Po absolvování dalších odborných stáží přešel na čas do praktické služby jako nově jmenovaný velitel III. polního praporu dolnorakouského c. a k. pěšího pluku č. 84 polního zbrojmistra svobodného pána von Bauer ve Wiener-Neustadtu. Do hodnosti plukovníka generálního štábu byl povýšen 1. listopadu 1893. Za mimořádnou horlivost a spolehlivost projevenou při výkonu služby byl jmenován ředitelem odboru mapování na prestižnějším Vojenském zeměpisném institutu ve Vídni.

Reklama

V roce 1896 získává predikát von (šlechtické označení takzvané Adelsbezeichnung neboli prosté šlechtictví udělené na osobní písemnou žádost se souhlasem od jeho císařské a královské výsosti Františka Josefa I. spojené s udělením významnějšího civilního nebo vojenského řádu) a současně vysoké ocenění za bezchybnou a monarchii přínosnou dlouholetou službu v císařské armádě v podobě Rytířského kříže císařského řádu železné koruny III. třídy. Řád navazuje svým názvem na dějiny Lombardie. Jde o území, které bylo Rakousku Vídeňským kongresem po skončení napoleonských válek navráceno. V den své korunovace železnou korunou lombardskou 20. května 1805 založil Napoleon I. záslužný Řád železné koruny. Až do roku 1814 byla tímto řádem dekorována řada obyvatel území, které se později stalo součástí rakouské říše. Dne 1. ledna 1816 byl z rozhodnutí císaře Františka I. založen, resp. obnoven exkluzivní tří třídový řád nazvaný Císařský řád železné koruny spojený s dědičným šlechtictvím. 

Plukovník generálního štábu von Rummer do té doby prošel mnoha velitelskými a zodpovědnými štábními funkcemi na úrovni pěší setniny, praporu, praporního a plukovního štábu. Posléze působil v různých štábních pozicích na úrovni pěší brigády, armádního sboru a výše zmíněného institutu. Dne 1. listopadu 1899 dosáhl mnoha lety a zkušenostmi vysloužené hodnosti generálmajora. Z postu své nejnižší generálské šarže byl následně jmenován do velící funkce brigádníka josefovské 19. pěší brigády. V roce 1903 oprávněně získal za zásluhy při příkladném vedení svěřeného útvaru Vojenský záslužný kříž. Dne 1. května 1904 obdržel hodnost polního podmaršálka. V rámci svého povýšení převzal velení pražské 9. pěší divize. V průběhu služby na postu divizionáře získal opět vysoké rakouské vyznamenání Rytířský kříž Leopoldova císařského řádu. Dne 6. prosince 1907 byl po víc jak čtyřicetileté službě v císařské armádě povýšen z prostého šlechtictví (Edler) do šlechtického stavu svobodných pánů (Freiherr). Od října 1908 do prosince 1912 se stal velitelem litoměřického (bývalého josefovského) IX. armádního sboru. Za dosavadní celoživotní úspěšnou vojenskou službu a zjevné zásluhy při velení vyšších celků si vysloužil další rakouské vysoké vyznamenání Komandérský kříž Leopoldova císařského řádu. V roce 1909, 1. května, obdržel na tehdejší období míru vysokou hodnost generála pěchoty. Dne 6. ledna 1910 byl slavnostně jmenován čestným majitelem c. a k. pěšího pluku č. 98 Vysoké Mýto. Jeho jméno doprovázelo pluk během všech polních tažení budoucí Velké války. Prvního května 1913 byl s definitivou penzionován a s plnou penzí odešel na zasloužený odpočinek. Usadil ve své rodinné rezidenci v  Grazu.

V průběhu první světové války byl aktivován a stal se velitelem výstrojního depotu v Grazu. Konce Velké války se již nedočkal. Zemřel 17. února 1918 tamtéž. Na závěr tohoto krátkého vojenského medailonku cituji v originále s přibližnými českými ekvivalenty některé významnější von Rummershofovi obdržené záslužné řády, válečná vyznamenání, služební a pamětní dekorace: Kommandeurkreuz des Leopold-Ordens (Komandérský kříž Leopoldova císařského řádu), Ritterkreuz des Leopold-Ordens (Rytířský kříž Leopoldova císařského řádu), Ritterkreuz des Ordens der Eisernen Krone III. Klasse (Rytířský kříž císařského řádu železné koruny III. třídy), Militärverdienstkreuz (Vojenský záslužný kříž), Kriegsmedaille (Válečná medaile, r. 1873), Militärdienstzeichen für Offiziere 2. Klasse (Vojenský služební odznak pro důstojníky 2. třídy za 40 let věrné služby), Bronzene Jubiläums-Erinnerungsrnedaille für die bewaffnete Macht (Bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc, r. 1898), Militär Jubiläumskreuz (Vojenský Jubilejní kříž, r. 1908). Z udělených cizích řádů a dekorací lze například jmenovat Großkreuz des königlich preußischen Roten Adler Ordens (Velkokříž královského pruského řádu Červené orlice) a Kommandeurkreuz des königlich rumänischen Ordens Stern von Rumänien (Komandérský kříž královského rumunského řádu Rumunské hvězdy). Na vojenské kariéře svobodného pána von Rummershofa je kouzelné právě to, že začínal bez protekce a doporučení od prostého pěšáka dobrovolce až po vysněnou hodnost generála a čestného majitele pluku. Vlastní pílí, inteligencí, získaným odborným vzděláním, ale především válečnickým štěstím a praktickými zkušenostmi se dostal do vrcholných partií, ne vždy takto kladně hodnocené vyšší generality Habsburské monarchie přelomu 19. a 20. století.

Zdrojem informací autorovi byl především generálův kmenový list (Válečný archiv Vídeň) a příslušné armádní schematismy z let 1866 - 1918.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více