Boj o Sokolovo - 5. část

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 18.928

K Charkovu

Samotný přesun čs. jednotky k Charkovu, kde měla nasazena v rámci Voroněžského frontu, nebyl jednoduchý. Sovětské železnice byly válkou dosti poničené, proto přesun do stanice Valuiki, odkud měli vojáci pokračovat pěšky, trval tři týdny. Během přesunu, dne 17. 2., na zastávce v Ostrogožsku vykonal slavnostní přehlídku praporu velitel frontu generál Golikov. Současně jednotku přezkoušel improvizovaným taktickým cvičením. V rozhovoru s plk. Svobodou mu sdělil, že podle instrukcí z Moskvy má být nasazení jednotky pouze symbolické a proto jí svěří klidnější úsek fronty proti maďarským oddílům. Podle Golikova mu Svoboda odpověděl: „V našem případě přichází v úvahu pouze jediná možnost – zasazení proti vojskům SS. Jestli mi nebude vyhověno, budu žádat o přeložení naší jednotky k jinému veliteli, který nás proti jednotkám SS pošle.

Golikov údajně po tomto rozhovoru musel vést dlouhé jednání s Moskvou, která nakonec Svobodově žádosti vyhověla.

Reklama

 
F. I. Golikov, velitel Voroněžského frontu
upload.wikimedia.org

V této souvislosti je třeba připomenout v poslední době se často objevující teorie o tom, jak  Sověti chtěli ve skutečnosti naši jednotku schválně nechat na frontě vykrvácet. Bohužel k tomu chybí jakýkoli důkaz a také není jasný případný motiv Sovětů, zejména když později podporovali výstavbu dalších čs. jednotek na svém území.

Naopak jako pravděpodobnější se skutečně jeví snaha vyhnout se politickým komplikacím (Beneš udržoval s SSSR nadstandardně dobré vztahy oproti zbytku západních Spojenců a Sověti nechtěli přijít ani o jeho vliv na západní představitele, ani o přísun informací od čs. rozvědky) a zasazením na klidný úsek fronty zabránit těžkým ztrátám čs. jednotky. Budoucí vývoj na frontě si však vynutil revizi tohoto zámyslu.

Na zachování celistvosti jednotky měla zájem také londýnská vláda, která zaprvé chtěla zachovat bojeschopnost čs. jednotek až pro samotné osvobozování území republiky a navíc ve všech odbojových zahraničních jednotkách viděla nástroj k upevnění moci, po návratu do válkou rozvráceného a destabilizovaného Československa. Naproti tomu zřejmě existovalo něco jako „křídlo jestřábů“, tedy lidí, kteří v zájmu většího politického a propagandistického účinku viděli nutnost opravdového bojového nasazení jednotky s „dostatečným krveprolitím“, nikoliv pouze symbolického statování na klidném úseku fronty. Toto křídlo reprezentovali zejména komunisté v čele s Gottwaldem. Komunisté však nebyli motivováni prospěchem Československa, nýbrž svým prospěchem – posílilo by to jejich postavení v Moskvě v opozici vůči londýnské vládě.

Budoucí npor. Vojtěch Glász k tomu řekl, že „mezi mužstvem a důstojníky se otevřeně hovořilo, že československé vedení vědělo, že Sokolovo bude místem, kde bude krví zpečetěno přátelství mezi Sovětským svazem a Československem, a vědomě se počítalo s tím, že obrovské ztráty, které jednotka utrpěla, jsou za to nezbytnou obětí a cenou.

Reklama

Dne 20. 2. 1943 zahájil 1. polní prapor pochod směrem na Charkov, přičemž přesuny byly povoleny pouze v noci či za špatného počasí, které by vylučovalo leteckou aktivitu nepřítele. 

Během přesunu si vojáci sáhli na dno svých sil. Mezi 20. únorem a 1. březnem prapor urazil usilovným pochodem 350 km, přičemž průměrná denní pochodová dávka činila 35 km. To vše s plnou výstrojí a výzbrojí a zasněženém terénu. Zásobovací situace byla místy tak špatná, že denní stravní dávka byla snížena 400 gramů chleba. Domnívám se, že jen málokdo z nás si dovede představit, co museli tehdy tito vojáci vydržet.

Ve 14.30 hodin dne 1. března 1943 vstoupil pochodový proud 1. polního praporu do Charkova, tehdy největšího ukrajinského města a pátého největšího v celém SSSR. Vyčerpaní vojáci se uložili k odpočinku. V 11.00 hod. dopoledne 2. března obdržel velitel praporu plk. Svoboda informaci, že prapor je zařazen do zálohy frontu, má být vybaven kořistními vozidly a posléze nasazen v sestavě 3. gardové tankové armády. Bezprostředním úkolem bylo vyčlenit vojáky určené k řidičskému výcviku (přednostně měli být vybíráni samozřejmě již zkušení řidiči) a připravit se na přehlídku, při které měl následujícího dne prapor projít charkovskými ulicemi. K tomu však již nedošlo.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více