malosériově vyráběná letadla, motor MK4S Kasei 24.
Výrobce
Období výroby
Vyrobeno kusů
Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha at Nauro
07.1939 – 05.12.1941
projekt a stavba jediného prototypu
1942
5 předsériových letadel
1943 - 1944
malá série 9 letadel
Použité prameny: Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1 Airplanes of the World, Imperial Japanese Navy Reconnaissance, No. 47, Bunrindo Co. Ltd., rok 1994/7, ISBN4-89319-044-X http://www.combinedfleet.com/ijna/e15k.htm archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawanisi-E15K-Siun-Norm-t177368#522368
Verze : 1
Velení japonského námořního letectva (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu), vydalo v roce 1939 specifikace 14-Shi (14-Ši), kterými mimo jiné požadovalo, aby společnost 川西航空機株式会社 - Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Kawanishi) zahájila projektové práce na rychlém průzkumném letounu, který měl operovat z palub bitevních lodí a křižníků. Letoun této kategorie (E) vzlétal z lodě pomocí katapultu, ale přistání proběhlo na mořskou hladinu v blízkosti mateřské lodě, z toho důvodu musel být vybaven plováky, tento druh přistávacího zařízení je však značným zdrojem aerodynamického odporu a technické oddělení Kaigun Kōkū Hombu mělo ve specifikacích vlastně jen jeden požadavek – rychlost plovákového letounu měla být zárukou obrany i před protivníkovými stíhači startujícími z pozemních základen nebo palub letadlových lodí. Druhým, námořnictvem přímo nedefinovaným, ale logickým požadavkem byl dlouhý dolet.
Práce na projektu továrně označeném K-10 zahájil konstrukční tým již v červenci roku 1939. Konstruktéři se snažili, aby byl požadavek na vysokou rychlost splněn zcela, použili proto celou řadu novinek, bohužel, následné odstraňování problémů protahovalo práce při stavbě prototypu natolik, že k prvnímu vzletu mohlo dojít až koncem roku 1941.
Výsledným dílem byl velice ladný, celokovový dolnoplošník, dvoučlenná osádka seděla ve společné kabině. Přistávací zařízení tvořil jeden hlavní plovák pod trupem a dva pomocné plováky, které se po vzletu zatáhly pod křídlo směrem k trupu. U plováků se ještě musím zmínit o jejich konstrukci, konstruktéři si byli vědomi, že plováky jsou značným zdrojem aerodynamického odporu a ten citelně sráží tak potřebnou únikovou rychlost letounu, proto přistoupili k neobvyklému řešení - hlavní plovák je k trupu připevněn nýty, které mohly být, v případě nouzové potřeby, odstřeleny pyropatronami, plovák by následně odpadl a rychlost letounu měla stoupnout až na hodnotu 550–570 km/h. Vyrovnávací plováky byly také zajímavé, jak jsem se již zmínil, byly zatahovací, jejich spodní část byla pevná - kovová, horní část byla tvořena několika látkovými vrstvami spojenými kaučukem, tím vznikly nepropustné vaky, které bylo možno podle potřeby nafukovat nebo vypouštět. Před přitažením ke křídlu byl vzduch vypuštěn a plovák se následně ke křídlu pevně přitiskl. Křídlo mělo profil, který umožňoval laminární proudění a na jeho konstrukci se podílel profesor Ichiro Tani z tokijské univerzity. Neméně zajímavou byla i pohonná jednotka, tvořil ji dvouhvězdicový čtrnáctiválec Mitsubishi MK4D (Kasei 14), motor samotný měl malý poměrně průměr a díky těsné kapotáži měl malý odpor vzduchu, ale musel být nuceně ochlazován ventilátorem. Výkon motoru byl přenášen reduktorem na dvě dvoulisté protiběžné vrtule. Takový pohon nebyl dosud v Japonsku použit a konstruktérům přinesl vedle několika mála výhod více problémů, ty se týkaly reduktoru, nastavení náběhu vrtulových listů a občasného přehřívání motoru. Výhodou tohoto řešení je odstranění klopného momentu, který je působen hmotností roztočené vrtule, tento klopný moment je velmi nepříjemný právě pro hydroplány při vzletu a přistání. Neřešeným problémem byla zcela chybějící pasivní ochrana, prostory pro osádku nebyly vůbec chráněny a ani palivové nádrže neměly žádný bezpečnostní prvek.
Prvním vzletem však problémy neskončily, právě naopak, v průběhu továrních zkoušek bylo nutno řešit již zmíněné problémy s pohonnou jednotkou a před předáním námořnímu letectvu bylo odstraněno i zatahování vyrovnávacích plováků. Kladem byla solidní ovladatelnost, řešena byla jen mírná směrová nestabilita.
Námořní letectvo letoun zkoušelo intenzivně a ještě během zkoušek v roce 1942 objednalo stavbu malé série těchto letadel, tyto letouny byly vybaveny výkonnějším motorem. Většina při zkouškách zjištěných problémů byla velmi pracně a zdlouhavě napravována a tak se do služby dostal jen malý počet Shiunů. Námořnictvo přijatým letounům přidělilo bojové jméno, japonské průzkumné letouny dostávaly poetická jména podle oblaků a tak se letounu dostalo jména 紫雲 – Shiun, což v japonštině znamená Fialový oblak. Plné oficiální pojmenování bylo: “二″ 式高速水上偵察機 「紫雲」- “Ni″-shiki kōsoku minakami teisatsu-ki Shiun - Námořní vysokorychlostní hydroplán typ 2 Šiun“, zkrácené označení bylo E15K1 11, devět malosériově vyrobených letounů s výkonnějším motorem MK4S Kasei 24 bylo označeno jako model 12.
Tři letouny operovaly z paluby lehkého křižníku Ójodo (Oyodo), šest dalších letadel bylo nasazeno nad Palau, zde jim spojenecká zpravodajská služba přiřadila kódové jméno Norm. Bohužel, Shiuny již byly konstrukčně zastaralé a tak všechny zde nasazené stroje byly rychle ztraceny v bojích. Příčiny stoprocentních ztrát - spojenecké stíhačky je lehce překonávaly svou rychlostí, výzbroj jedním kulometem puškové ráže byla zcela nedostatečná, osádka bez pancéřové ochrany a nechráněné palivové nádrže vše ještě umocnily.
Poznámka autora: Dovedu si jen obtížně představit, co muselo s letadlem udělat odhození centrálního plováku, změna těžiště a celková změna letových vlastností, vždyť plovák byl mohutný a přistání na dva vyrovnávací plováky... V každém případě však považuji Shiuny za nejzajímavější a asi i nejelegantnější ze všech plovákových letadel.
Použité prameny: René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), グリーンアロー出版社 (1999/09), ISBN-13: 978-4766332926 Tadeusz Januszewski, Krzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarki 1912-1945, tom 1., Wydawnictwo Lampart, Warszawa, rok 2000, ISBN: 83-86776-56-0 Famous Airplanes Of The World No. 47, Imperial Japanese Navy Reconnaissance Seaplane, Bunrindo Co., Ltd., rok 1997, ISBN4-83919-044-X Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1 L+K 16/1984, Václav Němeček, Letadla 1939-45, Kawanishi E15K Shiun http://ja.wikipedia.org/wiki/ www.historyofwar.org http://www.combinedfleet.com/ijna/e15k.htm http://www.airwar.ru/enc/sww2/e15k.html archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawanisi-E15K-Siun-Norm-t177368#522369
Verze : 1
Reklama
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.