Thunderbolty USAAF nad Barmou

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 16.661

Robustní stíhačky Republic P-47D Thunderbolt začaly v amerických barvách působit v jihovýchodní Asii až během roku 1944, podstatně později než v Evropě, Středomoří či v Pacifiku. Od léta zde zasahovaly do tvrdých bojů proti Japoncům na barmském bojišti. 

Mladí američtí piloti Thunderboltů zde operovali po boku britského RAF: částečně v sestavě 10. Air Force USAAF, která byla do Indie ze Spojených států přemístěna na jaře 1942, a částečně přímo pod britským velením. Barma totiž tvořila součást operační oblasti SEAC (South-East Asia Command), v jejímž čele stál Brit, lord Adm. L. Mountbatten. Spojenecké letectvo bylo organizováno do integrovaného velitelství Air Command, South-East Asia, resp. Eastern Air Command (Východního leteckého velitelství), zahrnujícího jak čistě britské, tak čistě americké a také smíšené svazky.

Reklama

Jestliže Barma, bývalá korunní kolonie uchvácená Japonci během bleskového tažení končícího v květnu 1942, byla označována za „zapomenutou frontu“ samotnými Brity, o to více představovala ztracenou vartu pro Američany. Ti během celé 2. světové války hleděli skrze prsty na britský kolonializmus a marný boj o zachování impéria. V případě amerických politiků šlo samozřejmě o velmi pokrytecký přístup, neboť USA stárnoucího britského lva v pozici světového četníka a vedoucího „imperialisty“ rychle nahradily. Je tedy pochopitelné, že akce amerického letectva v Barmě (s výjimkou oslavované skupiny AVG, Flying Tigers, působící v oblasti do jara 1942) se v USA těšily jen relativně malé pozornosti. Z těchto hledisek vedli piloti Thunderboltů v Barmě skutečnou válku na „zapomenuté frontě“.

Úvodní P-47D dorazily do Asie v březnu 1944, kdy sto letounů přibylo po moři do indického přístavu Karáčí. V lednu 1945 se v oblasti CBI (Čína–Barma–Indie) nacházelo již 405 P-47D. V rámci jednotek USAAF sloužilo na sklonku téhož měsíce u 10. AF 140 Thunderboltů, u dalších útvarů v indicko-barmské operační oblasti 97 a u 14. AF v Číně 51. Thunderbolty představovaly v lednu 1945 druhý nejpočetnější americký typ sloužící v CBI u USAAF, hned za P-51 (těch zde bylo 417). V následujících měsících počty Thunderboltů pomalu klesaly, zatímco narůstala kvantita Mustangů. V červenci se již ve stavu nacházelo jen 296 P-47D oproti plným 753 P-51.

Thunderbolty 10. AF

Vzhledem k omezené délce článku není možno sledovat všechny zákruty vývoje uspořádání spojeneckého letectva v oblasti. Stačí konstatovat, že zahájení působení Thunderboltů se kryje s reorganizací Eastern Air Command. To od 20. června 1944 tvořilo šest složek, přičemž jednu z nich, čistě americkou, představovala právě 10. AF USAAF. Její štáb sídlil v té době v indickém Ásámu. Úkol letecké armády spočíval v obraně oblasti Ásám–Myitkyina, ochraně spojení přes Himálaje do Číny, zajištění letecké podpory a zásobování spojeneckých jednotek v prostoru Myitkyiny.

První jednotkou USAAF létající s P-47D v Indii se stala 33. FG (58., 59. a 60. FS), vedená Col. Loringem F. Stetsonem. Do oblasti byla přesunuta v únoru 1944 ze Středomoří, kde zasáhla do bojů nad Tuniskem, Sicílií a Itálií. Původně létala s P-40 a po vylodění v Karáčí okamžitě prošla přezbrojením na Thunderbolty (používala např. P-47D-15-RA). V Indii zůstala jen po dobu nezbytnou k výcviku, přičemž působila v rámci CBI Air Forces Training Command. Poté byla v březnu a dubnu přemístěna ke 14. AF do Číny.


P-47D-23-RA ze stavu 88. FS, 80. FG USAAF pojíždí po ploše letiště Tingkawk Sakan.

Reklama

Thunderbolty 33. FG působily nad Čínou necelý půlrok, aniž se významněji střetly s japonským letectvem. Po návratu zpět do Indie se skupina od 24. srpna 1944 stala součástí 10. AF. Velitelem byl Lt.Col. O. G. Cellini a od 9. září Col. D. D. Terry Jr. Její perutě od přelomu srpna a září působily z indických letišť Moran (58. a 59. FS) a Nagaghuli (60. FS plus štáb skupiny). Do bojů nyní zasahovaly nad Barmou.


Thunderbolt patřící 33. FG pojíždí po ploše indického letiště.

Nejaktivněji se na operačních akcích podílela 58. FS. Právě její piloti 14. října během ofenzivní akce nárokovali na zemi zničení řady japonských letadel. 15. října tatáž squadrona za nepříznivého počasí přišla o tři P-47D. 18. října 58. FS vykonala ofenzivní sweep nad barmská letiště Mingaladon a Hmawbi. Na Mingaladonu zaznamenali piloti 58. FS zničení čtyř letadel na zemi. Ve vzdušném boji F/O H. P. Rouse a 1/Lt. A. G. Freese Jr. nárokovali každý po sestřelu jedné stíhačky Ki-43 (Oscar). Jedna z P-47 byla zasažena v boji 20mm granátem do křídla, což naznačuje, že Američané ve skutečnosti zápolili také se stíhačkami Ki-61 (Tony).

Ovšem 33. FG v Barmě s Thunderbolty nepůsobila dlouho. Již v listopadu 1944 zahájila přezbrojení na P-38 Lightning. Během měsíce převzala úvodní letouny právě 58. FS, která do 26. prosince působila z indického letiště Moran a pak se přemístila na barmskou základnu Sahmaw. Ze stejného letiště působila 60. FS již od 20. listopadu (59. FS naopak zůstala v Indii). Celá skupina kompletně přešla na Lightningy začátkem roku 1945.


P-47D-23-RA, sériového čísla 42-27571, vybavená odhazovatelnými přídavnými nádržemi

Další jednotkou Thunderboltů 10. AF se stala 80. FG (88., 89. a 90. FS), odeslaná do Indie přímo z USA v květnu 1943. Na novém působišti zprvu používala P-40 a P-38 (ty druhé u administrativně podřízené, jinak však samostatně operující 459. FS).

V roce 1944 prošla přezbrojením na Thunderbolty (P-47D-21-RE, P-47D-23-RA). Své Warhawky doplnila úvodními Thunderbolty během června 1944. V té době stál v jejím čele Col. A. L. Evans Jr. 80. FG působila v operační oblasti NCAC (Northern Combat Area Command) na severu Barmy, kde bojovaly hlavně čínsko-americké jednotky, vedené americkým Gen. Stilwellem. Vedle útoků na pozemní cíle se podílela rovněž na stíhacích akcích při ochraně důležité trasy spojeneckých transportních letounů, zásobujících Číňany přes Himálaj.

K úvodnímu střetu Thunderboltů 80. FG s japonským armádním letectvem došlo 29. července. Na americké straně se na něm podílely čtyři P-47D 88. FS (byla umístěna na barmském letišti Shingbwiyang a její odřad operoval z Myitkyiny). Američané se v prostoru Myitkyo utkali s 12–14 japonskými letouny. 2/Lt. L. O. Austin byl sestřelen a nouzově přistál v Mogaungu. Na americké straně byla Maj. R. J. Beckerovi přiznána poškození dvou Ki-43 a 1/Lt. W. R. Gomovi jeden poškozený Oscar.

Reklama

Na Thunderboltech 80. FG vybojovala jediný skutečně úspěšný souboj 14. prosince 1944. Piloti 90. FS v jeho průběhu nárokovali čtyři sestřely. Peruť v té době působila z barmského letiště Tingkawk Sakan. K boji došlo během doprovodu transportních C-47 ze 3. Combat Cargo Group v oblasti nad cestou Bhamo–Lashio. Američané se setkali s 20 Ki-43 z 64. Sentai. Podle Japonců čítala nepřátelská sestava 12 P-47 a osm transportních strojů. Američané začali po spatření nepřítele stoupat, aby nabrali výšku a také rychlost pro střet. Osm Ki-43 se vrhlo dolů na C-47, zbytek se pustil za Thunderbolty. V následném střetu 1/Lt. Samuel E. Hammer docílil tří vítězství a 2/Lt. Steadman L. Howarth jednoho. Sestřelené stroje američtí letci identifikovali jako Tojo, tedy armádní stíhačky Ki-44. Japonci ve skutečnosti pozbyli dvě Ki-43. Heichó Yoshio Hayashi pronásledoval kouř vypouštějící P-47, ale sám byl napaden a sestřelen jinou P-47D a padl. Další Ki-43 (Heichó Masahiro Fujikawa) během úniku před Thunderboltem vrazila do stromu. Třetí Ki-43 se vrátila z boje poškozena. Američtí stíhači nicméně nedokázali své svěřence ochránit. Dvě C-47 byly ztraceny (po jedné z 10. CCS a 12. CCS) a jedna poškozena.


P-47D-23-RA, 42-27545, velitele 80. FG na barmské základně v Myitkyině. Letoun byl ztracen během nehody 5. června 1945

Perutě 80. FG zprvu operovaly z různých indických a barmských letišť. Na začátku ledna 1945 se sešly na barmské základně v Myitkyině. V květnu 1945 se skupina vrátila do Indie, kde se věnovala výcviku před uvažovaným nasazením v Číně. 80. FG používala P-47D až do japonské kapitulace, bojovou aktivitu nicméně ukončila v dubnu 1945. V bojích ve vzduchu sice příliš nevynikla, zato odvedla množství dobré práce při útocích na pozemní cíle a při podpoře pozemních útvarů. Na nepřátelské obranné pozice, koncentrace sil, silniční i železniční komunikace a skladiště vojenského materiálu Thunderbolty útočily pumami i kulometnou palbou. 80. FG byla zrušena 3. listopadu 1945, po návratu do USA.

Letečtí commandos

Thunderbolty se v Indii objevily také ve výzbroji stíhací složky 1. Air Commando Group (ACG – skupina pro podporu speciálních operací), jednotky USAAF, určené k podpoře operací v týlu nepřítele, jejichž průkopníkem byl britský Gen. Orde Wingate, organizátor speciálních jednotek, tzv. Chinditů. Vedle stíhaček 1. ACG tvořily rovněž bombardéry B-25, transportní C-47, lehké spojovací stroje a vrtulníky. P-47D v létě 1944 u skupiny vystřídaly původně užívané P-51A Mustang. Jednotka byla zajímavá tím, že netvořila součást americké 10. AF (její podřízenost nebyla během reorganizace EAC 20. června 1944 přesně určena).


Do bojové akce startující P-47D-23-RA, 42-28152, z výzbroje 1. ACG

Zbrusu nové P-47D-23 určené pro 1. ACG dorazily do Asansolu na konci srpna 1944. Spolu s nimi v tutéž dobu přišli ze Států čerstvě vyškolení piloti pro Thunderbolty, kteří společně s veterány původní stíhací složky 1. ACG vytvořili dvě nové perutě. Jako první byla v indickém Asansolu 1. září 1944 aktivována 5. FS (Commando), vedená Capt. R. R. Lynnem. 6. FS (Commando) pak vznikla na stejné základně koncem měsíce (aktivována byla 30. září s Capt. O. B. Carterem včele). Obě perutě měly stav po 25 Thunderboltech.

Paradoxem ovšem je, že se obě speciální stíhací perutě žádné speciální akce nikdy nezúčastnily. Iniciátor konceptu Gen. Wingate ještě předtím zahynul při leteckém neštěstí a poslední hloubková akce (operace Thursday) přinesla velmi těžké ztráty. Původně se sice počítalo s operacemi speciálních sil při plánované nové ofenzivě na barmském bojišti, ale nedostatek britských speciálních jednotek i transportních letounů způsobil, že Adm. L. Mountbatten speciální síly v lednu 1945 zrušil. 5. i 6. FS tedy od začátku působily jako „normální“ stíhací útvary USAAF.

Bojovým křtem prošly Thunderbolty 1. ACG v říjnu 1944. Od 15. do 21. října odřad tvořený personálem a letouny z obou perutí (vždy 12 P-47D) operoval z malého indického letiště Cox’s Bazar v Arakanu, nedaleko barmských hranic. Jednotka se podílela na přípravných akcích před zahájením velké ofenzivy britské 14. armády GenLt. Slima. 17. a 20. října se Thunderbolty vybavené odhazovatelnými přídavnými nádržemi zapojily do masivních dálkových sweepů spojeneckého letectva proti japonským letištím v prostoru Rangúnu. Američané atakovali letiště v Mingaladonu, Hmawbi a Zayatkwinu.


P-47D od 1. ACG spolupracovaly během spojenecké ofenzivy v Barmě s obrněnými kolonami britsko-indické 14. armády.

Piloti odřadu při ofenzivních akcích sestřelili dva japonské letouny jistě (po jednom sestřelu vybojoval 2/Lt. M. C. Ball z 5. FS a 1/Lt. E. L. Kelly z 6. FS), tři pravděpodobně a jeden poškodili. Devět dalších nepřátelských strojů pak Američané zničili na zemi. Během celé kampaně z Cox’s Bazar utržily poškození jen dvě P-47D.

Mezi 2. a 8. listopadem operoval z letiště Cox’s Bazar další odřad 6. FS. Thunderbolty této jednotky i sesterská 5. FS se 3. a 4. listopadu zúčastnily dálkových akcí do prostoru Rangúnu. Ve vzdušných bojích poškodili dvě Ki-43 a na zemi nárokovali zničení jednoho bombardéru Ki-21 a poškození dvou japonských strojů.


Pilot Lt. Mullins z 1. ACG vzlétá se svým Thunderboltem k nové akci.

V dalším období Thunderbolty 1. ACG aktivně zasahovaly do bojů a zejména podporovaly postup britsko-indické 14. armády GenLt. W. Slima, která v prosinci 1944 zahájila rozhodující ofenzivu (operace Capital) přes řeku Čjintwin, vedoucí ke znovudobytí barmské Mandalaje a Rangúnu.

Na indické letiště Feni (Američany nazývané též Fenny) se 8. listopadu přemístilo 23 P-47D od 5. FS, odtud zahájily další kolo bojových akcí. Při bombardovacích úkolech útočily na japonské cíle v Barmě a doprovázely také transportní letouny i bombardéry. Během měsíce působení z Feni 5. FS vykonala 51 operací o 355 vzletech, svrhla 84 t pum a nárokovala zničení sedmi mostů. Ke střetům s japonským letectvem nedošlo. Ztraceni byli dva piloti. Poté byla ve Feni jednotka vystřídána 6. FS (její odřad odtud operoval od 1. do 24. prosince).

Šestka“ narazila během svých akcí z Feni na Japonce pouze jednou, 13. prosince. Toho dne P-47D obou perutí 1. ACG doprovázely Liberatory RAF během útoku proti mostu číslo 71 v pohoří Kaladan. V šarvátce s Ki-43 50. Sentai Capt. J. Klarr ze 6. FS pravděpodobně sestřelil jeden Oscar a jeho číslo, Lt. A. E. Havert, další stíhačku poškodilo. Poslední akci z Feni vykonala 6. FS 22. prosince a poté se vrátila do Asansolu. Během tří týdnů absolvovala 440 vzletů.

Na předsunutém letišti ji opět nahradila 5. FS. Vrátila se do Feni 28. prosince a zahájila další sérii intenzivní bojové činnosti. Během měsíce vykonala 58 operací o 702 vzletech. Ztratila jednoho pilota.

Na začátku února se 5. FS vrátila zpět do Asansolu, kde působila také 6. FS. Zde se obě perutě připravovaly pro další větší akci, podporu obsazení Meiktily. Obě stíhací perutě byly pro tuto operaci soustředěny společně s 1. a 2. FS (létající s Mustangy) do prozatímní stíhací skupiny (First Provisional Fighter Group). 7. února se P-47D přemístily na letiště Hay, odkud měly působit v prospěch britsko-indické 14. armády.


Jeden z pilotů 1. ACG, 1/Lt. Jack Klarr, létal u 5. FS a 13. prosince 1944 pravděpodobně sestřelil japonskou stíhačku Ki-43.

Jejich specializací se nyní stala přímá podpora spojeneckých pozemních útvarů. Díky dodávce P-47D-23 se stavy perutí zvětšily na 30 strojů. Na začátku roku 1945 byly u některých Thunderboltů 1. ACG v Asansolu původní, v pásmu vysokých frekvencí (HF) pracující radiostanice SCR-274-N nahrazeny VHF přístroji SCR-522. Nové radiostanice měly pilotům během podpůrných akcí umožnit přímé spojení s britskými pozemními návodčími na tzv. VCP (Visual Control Posts). Tvořil je důstojník RAF a radista na džípu, doprovázející čelní kolony. Jejich úkolem bylo přivolat pomoc ze vzduchu, identifikovat cíle a pomoci pilotům s naváděním. Taktický koncept, přezdívaný Cap Rank, byl převzat od Britů. Čtyřčlenné roje při něm v hodinových směnách neustále hlídkovaly nad útočícími kolonami a na požádání zasahovaly proti nepříteli. Američané spolupracovali s útvary britského IV. sboru 14. armády. Piloti dosáhli v této roli skutečného mistrovství, někdy útočili na cíle vzdálené od Britů necelých 100 m!

Vedle hlídek Cap Rank perutě P-47D prováděly obvyklé ofenzivní akce proti japonským komunikacím, zásobovacím liniím a jednotkám. Ačkoliv spojenecké letectvo drželo ve svých rukou vzdušnou nadvládu, Thunderbolty se několikrát také utkaly s japonskými letouny.

Thunderbolty 5. FS byly 19. února vyslány k útočné akci proti železničním cílům jižně od Meiktily, v prostoru Thazi, Heha a Pyinmany. Zhruba ve stejnou dobu provádělo ofenzivní akci také císařské letectvo. 14 Ki-43 64. Sentai doprovázelo dva lehké bombardéry Ki-48 z 8. Sentai proti britským obrněným kolonám u Myinmu. Během návratu se pět Ki-43 a jedna Ki-48 setkaly se třemi P-47 z A Flightu 5. FS, které hlídkovaly nad železnicí jižně od Thazi. Američané se soustředili na pozemní cíle a přehlédli blížící se Japonce. Rychle se však vyhnuli útoku a unikli letem nízko nad zemí. Lt. Marion Ball ještě předtím poškodil jednu Ki-43. Z akce se nevrátil nezvěstný Lt. F. Byrne. Od svých tří kolegů z A Flightu se vzdálil ještě před vypuknutím šarvátky s Japonci, načas se přidal ke čtyřem strojům B Flightu, ale poté se oddělil a již jej nikdo neviděl.

Další boj proběhl 26. února, opět proti 64. Sentai. 14 Ki-43 vzlétlo z Mingaladonu vyzbrojeno pumami k útoku proti britským pozemním kolonám. Do boje s nimi vedle Spitfirů RAF zasáhly také P-47D 6. FS. Na americké straně nárokovali sestřel jedné nepřátelské stíhačky Lt. Ch. M. Posten Jr. a Lt. G. Feickert. Japonci přišli o jeden stroj (Heichó Yoshihara Watanabe padl), ale dostali velitele 1. ACG Col. Clintona Gatyho. Tento důstojník byl sice zkušený pilot, ale postrádal stíhací výcvik a nepodílel se na bojových akcích se stíhacími útvary. Nicméně, toho dne se ze své iniciativy v kabině Thunderboltu sólově zúčastnil jedné Cab Rank hlídky a byl Japonci sestřelen.

Celkem od listopadu 1944 do konce března 1944 obě stíhací perutě 1. ACG pozbyly 13 pilotů, z nichž 10 padlo. Významné části z nich se stala osudnou japonská protiletadlová palba.

Vyvrcholením bojové činnosti Thunderboltů 5. a 6. FS se stala podpora vylodění spojeneckých vojsk u Rangúnu. 1. května doprovázely bombardéry B-25 12. BS a B-24 7. BG. V následujících dnech pak hlídkovaly v prostoru rychle dobyté barmské metropole. Poslední bojové vzlety absolvovaly 8. května a poté se vrátily do indického Asansolu.

Z americké perspektivy dobytí Rangúnu znamenalo konec barmského tažení. Japonské síly již neohrožovaly pozemní spojení s Čínou a útvary USAAF byly poté na základě předchozí dohody s Brity vyvázány z akcí a vráceny do Indie k plánovanému přemístění přímo na čínské bojiště. Protože koncept speciálních leteckých jednotek, stojících mimo běžnou organizaci USAAF, již ztratil své opodstatnění (a také příznivce v CBI i ve Washingtonu), padlo rozhodnutí o jejich rozpuštění. Štáb Army Air Forces India–Burma Theater předpokládal sloučení všech čtyř stíhacích perutí z 1. a 2. ACG do jediné „normální“ stíhací skupiny a její následné převelení do Číny. V druhé polovině května proto 5. a 6. FS odevzdaly své opotřebované P-47D (u 1. ACG sloužily jak starší „razorbacky“, např. P-47D-11-RE či P-47D-23, tak stroje s kapkovitými kabinami: P-47D-25 a P-47D-30 – ty poslední dorazily koncem dubna 1945) a převzaly zbrusu nové P-51D a P-51K. Již však s Mustangy do bojů nezasáhly. Obě perutě byly začátkem října naloděny v Karáčí, odeslány domů a 30. listopadu 1945 v USA zrušeny. 

Zdroje (výběr):
Freeman, R.: Thunderbolt. Londýn 1978;
Young, E.: Air Commando Fighters of World War II. North Branch 2000;
Shores, Ch. F.: Air War for Burma. Londýn 2005;
Van Wagner, R. D.: Any Place, Any Time, Any Where. Atglen 1998

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 1/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více