Krvavé jaro roku 1945 (6)

Autor: Václav Vlk st. 🕔︎︎ 👁︎ 18.044

Cvičí kostry prostná? 

Děs a hrůza mají své limity. Když se zeptám čtenáře předcházejících kapitol, o kolika mrtvých a zavražděných a o kolika hromadných hrobech jsme mluvili, určitě to nebude vědět. Od určité doby nám jedna hrůza s druhou splývají. Jak říkal Jan Werich v jednom vyprávění o hrůze (volně interpretuji):

Když přijdete o půlnoci na hřbitov a objeví se najednou mezi hroby kostra, strašně se leknete. Když se objeví další kostra, hrozně se bojíte. Když se zjeví třetí kostlivec, už se bojíte neuvěřitelně. Pokud se ale bude mezi hroby potulovat těch koster nakonec deset, tak už se přestanete bát. A začnete spíš čekat, kdy se seřadí a začnou cvičit prostná.

Reklama

Takže je nutno, aniž by mne to zvláště těšilo, změnit jakési „historické zločiny proti obětem“ na skutečné příběhy. Jedině tak si je čtenáři vtisknou do paměti. Tuhle věc psychiatři a psychologové dobře znají, obecně však poněkud uniká. A to i v případě věcí skutečně vážných, jako jsou válečné zločiny nacistů. Hovoří o tom i Daniel Johan Goldhagen ve své světově proslulé knize „Hitlerovi ochotní vrazi“ (typické pro dnešní Českou republiku je to, že kniha - vydalo vydavatelství Lidové noviny v r. 1997 - je beznadějně vyprodaná a dle informací na e-knihkupectvích i od knihkupců se „neuvažuje o jejím dotisku“. Obávám se že dnes už to není dost „salonfähig“ - tedy společensky přijatelné).

Než začnete dále číst, protože Goldhagen se primárně zabýval genocidou Židů, doplňte si informace, pokud to opomenu já, že jde vždy o vraždění příslušníků také jiných národů. Cituji: [proloženě citáty z D. J. G, klasické písmo autor]

Výklad genocidy (a vůbec všech úděsných zločinů spáchaných Němci a jejich spolupracovníky za II. světové války) vyžaduje, abychom měli stále na zřeteli dvě věci. Když píšeme nebo čteme o vyhlazovacích operacích, velice rychle přestaneme na papíře vnímat počty mrtvých. Deset tisíc mrtvých na jednom místě, čtyři sta na druhém, patnáct na třetím. Každý z nás by se měl zarazit a uvědomit si, že deset tisíc mrtvých znamená, že Němci zavraždili deset tisíc osob - neozbrojených mužů, žen a dětí, starých, mladých i nemocných - že Němci zničili deset tisíc lidských životů. Každý z nás může přemítat o tom, co to asi znamenalo pro Němce, kteří se takového krveprolití zúčastnili. Když si uvědomíme bolest, odpor nebo morální rozhořčení, jež vyvolá jediná vražda či „hromadná vražda“ dejme tomu dvaceti lidí - lhostejno, zda se jedná o mnohonásobného vraha nebo psychopata poloautomatem střílejícího a vraždícího v bistru - pak vytušíme něco z reality, s níž se tito Němci konfrontovali. Židovské oběti (i lidé jiné národnosti) nebyly žádnými „čísly ze statistiky“, jak nám dnes na papíře připadají. Pro vrahy, kteří před nimi stanuli, byli lidé, kteří v jednu chvíli ještě dýchali, a vzápětí leželi zbaveni života, často přímo před nimi. A toto všechno se odehrávalo nezávisle na vojenských operacích.

Druhou věcí, na kterou nesmíme nikdy zapomínat, je úděsnost toho, co Němci prováděli. Každý, kdo se nějaké vražedné scény zúčastnil a sám Židy střílel, nebo přihlížel, jak je střílejí jeho kamarádi, se stal součástí nepopsatelně hrůzného dění. (Což se týká i jiných druhů vražd, hromadného upalování lidí v domech, oblíbeného zvláště na území SSSR, pohřbívání stovek mrtvých ale i živých do hromadných hrobů v Polsku po varšavském povstání atd.) Pouhé klinicky čisté popisy vyhlazovacích operací deformují celkový obraz vražedné scény, tlumí emocionální složky činů, takže jim nemůžeme správně porozumět. Pokud chceme hodnověrně vylíčit události, o nichž je zde řeč, musíme provést rekonstrukci světa, jak se jevil vrahům, bez níž se v žádném výkladu neobejdeme. Z tohoto důvodu jsme se vyvarovali (americký autor a jeho spolupracovníci) klinického přístupu a pokusili se vyjádřit, jak hrůzné a děsivé byly tyto události pro pachatele (což samozřejmě neznamená, že je tak vždycky i prožívali). Krev, kosti a mozky poletovaly kolem, nezřídka dopadaly na vrahy. A tato skutečnost se jich ani v nejmenším duševně nedotýkala.

Také já se dále pokusím na mnoha příkladech vylíčit skutečnosti, které jsou dnes záměrně zamlčovány anebo bagatelizovány. Jako když mi jedna mladá pracovnice na obecním úřadu v obci, kde je hromadný hrob zavražděných cca 300 lidí, řekla: „Proč se ptáte? Koho to dneska zajímá...

Němci vytvořili v rámci německého nacionalismu i zásady „nové arijské morálky“ a s ní související předpisy a „kodexy“. Pro civilní obyvatelstvo byl takovým kodexem barbarství rozkaz o zvláštním zákonodárstvím v oblasti „Barbarossy“ (krycí název nacistického plánu na přepadení SSSR), vyřazující okupovaná území z válečného pásma a dokonce i z pravomoci vojenských soudů a vystavující je totální zvůli prakticky každého důstojníka, poddůstojníka či vojáka Wehrmachtu. Akcí proti civilnímu, tedy bezbrannému obyvatelstvu se zúčastnily statisíce vojáků německé branné moci. Korunou pak bylo nasazení operativních skupin bezpečnostní policie a SD - vražedných einsatzkomand…

Reklama

Jak vypadala taková praxe běžných německých vojenských jednotek na obsazeném území, v tomto případě se týkající Čechů a Čechoslováků, ukazuje tento - z nepochopitelných důvodů téměř neznámý - dokument:

--------------------------------------------------------------------------------

ZÁPIS

o vyvraždění obyvatelstva, spálení a vyloupení obce Český Malín hitlerovskými zločinci

Sepsáno dne 3. dubna 1944 v obci Český Malín, okres Ostrožec, oblast Rovno. (Ukrajina, tehdy SSSR)

[jména jsou uváděna v ruském stylu, tedy i s „otčestvom“]

Z rozkazu velitele 1. čs. samostatné, řádem Suvorova a Bohdana Chmelnického vyznamenané brigády v SSSR generála Ludvíka Svobody byla utvořena k vyšetření zločinu komise, do které byli jmenováni:
škpt. JUDr. Procházka Jaroslav, osvětový důstojník brigády jako předseda,
npor. Marcelly Pavel,
ppor. Štíma Michal,
ppor. MUDr. Hoenig Jan,
ppor. Hermann Hanuš, jako členové.
Za obyvatelstvo obce Český Malín byli přibráni do komise na návrh starosty tito místní občané:
Činka Jan Jiří, t. č. starosta obce Český Malín,
Kinšt Václav Václavovič,
Pospíšilová Anna Jaroslavovna,
Zajícova Marie Josefovna,
Činková Ludmila Václavovna,
Martinovský Josef Aloisovič, od 28. III. 1944 vojín čs. armády,
Žrout Antonín Ivanovič.

Na základě svědeckých výpovědí místních obyvatel, dokumentů, fotografií a místního ohledání zjistili podepsaní toto:

Dne 13. července 1943 asi v 7 hodin ráno připochodoval německý oddíl o síle kolem 1500 mužů od městečka Olyky k obci Malín. Němci nejdříve obklíčili Ukrajinský Malín a odtud i obec Český Malín.

V Českém Malíně zašli do každého domu a pod záminkou přezkoumání dokumentů vyhnali všechno obyvatelstvo na ulice, od nejmladšího do nejstaršího, nemocné i zdravé. Kdo nemohl jíti, musel býti odvezen. Seskupili je a po skupinách pod bodáky odvedli na pole do Ukrajinského Malína. Tam oddělili děti, ženy a starce od mužů a mladíků.

Zatím již v Ukrajinském Malíně začala střelba. Němci stříleli po utíkajících obyvatelích Ukrajinského Malína.

Po seřazení a spočítání obyvatel Českého Malína odvedli je Němci do zahrad mezi domy v Ukrajinském Malíně. Zatím už Němci začali pálit Ukrajinský Malín, také střelba se zesilovala. Němci tvrdili, že prý byli napadeni tlupou „banderovců“.

Reklama

Ze skupiny mužů oddělili Němci 16 mladých chlapců, kteří potom podle jejich rozkazu hnali z obce pod bodáky uloupený dobytek. Dále oddělili 22 nebo 25 mužů, kteří později jako kočí odvezli pod bodáky naloupený majetek

Potom Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela a školy a jiných budov v Ukrajinském Malíně, které polili hořlavinou a podpálili. Ty, kdož se snažili utéci nebo vyskočit z oken, pobili ranami z automatů a jiných zbraní.

Většinu žen s dětmi a starce odvedli Němci po skupinách nazpět do Českého Malína. Cynicky objasňovali ustrašeným ženám, že je za pět minut propustí. Zatím je však nahnali do stodol, stodoly podpálili. Ty, kdož se snažili utéci, postříleli. Dále pokračovali ve svém řádění v Českém Malíně, podpalovali ostatní domy a budovy.

Z násilím sehnaného obyvatelstva Českého Malína se zachránili a zůstali naživu jedině ti, kteří 13. července 1943 náhodou nebyli v obci přítomni nebo byli na poli, ti, kteří hnali na rozkaz Němců uloupený dobytek nebo vezli naloupený majetek. Kromě toho se podařilo uniknout z hořící školy občanu Uhlířovi Václavu Vladimíroviči, z hořících stodol Zajícové Marii Josefovně a Činkové Ludmile Václavovně. Byli také upáleni 4 Češi z jiných obcí, kteří osudného dne dleli náhodou v Českém Malíně.

Očití svědci líčí jednotlivé hrůzné scény bestiálního chování Němců. Němci zabíjeli klečící před nimi ženy s dětmi, úpěnlivě prosící o slitování. Před hořící stodolou napíchli na bodáky klečící před nimi dětí, prosící o zachování života a hodili je do ohně. Zavřeli stařenku do chlívka, chlívek podpálili a do chlívka stříleli. V nemocnicích zabíjeli na lůžkách nemocné, kteří nemohli chodit. Do sklepů, kde se schovávali lidé, házeli ruční granáty.

Němci nejenom že obec Český Malín spálili, nýbrž také vyloupili. Sehnali a dali odehnat všechen dobytek. Z prázdných domů před jich zapálením odnesli vše, co se jim líbilo.

Český Malín hořel týden. Oběti hitlerovského zločinu, pokud byly vůbec nalezeny jejich pozůstatky v podobě kostí, popela, zohavených a spálených těl, byly pečlivě sesbírány a pochovány ve společném hrobě na hřbitově v Českém Malíně.

Obec Český Malín byla založena roku 1871 a patřila k nejkulturnějším a nejbohatším českým obcím na Volyni. Z kdysi kvetoucí obce učinili němečtí zločinci za několik hodin liduprázdné ssutiny a spáleniště se smutně trčícími komíny.

Český Malín měl před 13. červencem 1943 444 obyvatel české národnosti, 26 obyvatel polské a jiné národnosti. V obci žilo 14 zajatců-Rusů. Dne 13. července dleli v Malíně 4 Češi, kteří přišli z jiných obcí. Němci povraždili a upálili celkem 374 Čechy, z toho 104 muže, 161 žen, 65 dětí mužského pohlaví do 14 let, 40 holčiček do 14 let, dále 26 Poláků. Mezi upálenými jsou také 4 Češi z jiných obcí. V Ukrajinském Malíně vyvraždili celkem 132 obyvatel.

V Českém Malíně bylo před 13. červencem 1943 celkem 102 domů. Z toho bylo spáleno 68 domů, takže zbylo 34 domů. Bylo 82 stodol, spáleno 61 stodol, zůstalo 21 stodol. Bylo 102 chlévů, spáleno 54, zůstalo 6 špýcharů. Byly dva sály. Jeden Němci spálili, jeden zůstal. Bylo 90 jiných malých budov, z toho spáleno 58, zůstalo jich 32. Mnoho budov spálili Němci v Ukrajinském Malíně, také kostel a školu.

V Českém Malíně bylo před 13. červencem 1943 512 kusů krav, z toho Němci uloupili 442, zbylo 70 krav. Bylo 160 koní. Němci uloupili 130 koní, zbylo 30 koní. Bylo 920 vepřů, Němci uloupili 870 vepřů, zbylo 50 vepřů. Bylo 200 ovcí, Němci uloupili 170, zbylo 30 ovcí. Počet naloupené drůbeže a jiného ukradeného majetku nebyl zjištěn.

Vinníci zločinu nebyli dosud zjištěni a vypátráni. Mezi zločinci byl, jak uvádějí svědci, kreislandwirtleutnant Vogl Friedrich, dále německý četník Malek a německý voják Martin Lewandovský.

Hitlerovští zločinci dne 13. července 1943 v Českém Malíně znovu prokázali, že jejich cílem je vyhubení a fysické vyhlazení slovanských národů, také národa českého. Po Lidicích a Ležácích v naší dosud ještě okupované vlasti spáchali další hrůzný zločin v obci Český Malín na dočasně obsazené Ukrajině. Diky vítěznému postupu Rudé armády byl tento nový zločin hitlerovců odhalen.

Krev nevinně zabitých a zvířecky upálených českých lidi volá po pomstě. Rudá armáda a s ní společně také čs. vojenské jednotky v SSSR jsou už v Karpatech nebo se k nim přibližují. Není již daleko den konečného zúčtování se všemi hitlerovskými zločiny. Také zločin malínský bude pomstěn!

Smrt německým vetřelcům!

Po hlasitém přečtení všichni podepsaní stvrdili, schválili a podepsali:

Škpt. JUDr. PROCHÁZKA JAROSLAV v. r.
Npor. MARCELLY PAVEL v. r.
Ppor. MUDr. HOENIG JAN v. r.
Ppor. HERMANN HANUŠ v. r.
ŽROUT ANTONÍN IVANOVIC v. r.
POSPÍŠILOVÁ ANNA JAROSLAVOVNA v. r.
ZAJÍCOVA MARIE JOSEFOVNA v. r.
ČINKOVÁ LUDMILA VÁCLAVOVNA v. r.
KINŠT VÁCLAV VÁCLAVOVIČ v. r.
MARTINOVSKÝ JOSEF ALOISOVIČ v. r.
CINKÁ JAN JIŘÍ v. r.
Velitel 1. čs. samostatné brigády v SSSR, vyznamenané řádem Suvorova a Bohdana Chmelnického, generál SVOBODA LUDVÍK v. r.
JAN ČINKA, starosta v. r.

--------------------------------------------------------------------------------

O tyto vojáky z takzvané Svobodovy armády, tedy Prvního československého samostatného polního praporu v Sovětském svazu, si neustále otírají hubu kdejací hledači „skutečných pravd“ a zločinů na Němcích při vymýšlení teorií o poválečných masakrech v Postoloprtech, Ústí nad Labem atd. Aniž by byl jediný důkaz, že se na údajných vraždách Němců jakkoli podíleli. Spíš to svědčí o tom, že ač předstírají, že nic netuší, dobře vědí, co provedly jednotky Wehrmachtu v českém Malíně. A nedovedou si představit, že by se někdo za tato nelidské zločiny na rodinách čs. vojáků - volyňských Čechů, krutě nemstil. Myslím, že z nich dodnes mluví strach a špatné svědomí zakrývané siláckými řečni o zločinech „Čechů“.

Obzvláště bych doporučil vše pozorně si přečíst pasáž o tom, jak „nadlidé“ zacházeli s dětmi a jaký to musel být arijský vtípek, zavřít stařenku, něčí matku a babičku, do prasečího chlívku a tam ji upálit.

Pravdu má D. J. Goldhagen, když říká: Holocaust (šířeji chápané jako německé vražedné šílenství vůči všem porobeným národům a rasám) a s ním související proměna vnímavosti (Němců) se však vzpírají vysvětlení. Ve dvacátém století, ba ani v celé moderní evropské historii nenajdeme srovnatelnou událost… (Německá arijská „čest“ popírá i například tisícileté tabu zakazující civilizovanému národu zabíjení dětí) … Musíme podrobně zkoumat jejich činy a pokusit se vysvětlit jejich jednání…… musíme.. zaměřit pozornost a intelektuální energii, …, na samotné pachatele, totiž na muže a ženy, kteří nějakým zásadním způsobem vědomě přispívali k vyvražďování Židů…. Holocaust (dle mne ovšem nejen v úzkém židovské pojetí, ale obecně všelidsky) je nejenom historií Židů v první polovině dvacátého století, ale také historií Němců

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více