Badatel: Kyjev byl nejúspěšnější ofenzivní akcí Čechoslováků na východní frontě

Autor: Tomáš Málek 🕔︎︎ 👁︎ 13.178

Převzato se svolením autora z www.lidovky.cz/kyjev1943

Přes sto tisíc lidí si o víkendu v ukrajinském Kyjevě připomnělo výročí osvobození města. Důležitou roli v událostech před sedmdesáti lety sehráli českoslovenští vojáci. „Už jenom oznámení, že na východní frontě působí celá brigáda. Navíc tři Čechoslováci vojáci byli vyznamenáni Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu. To bylo důležité jak pro spojence, tak pro domácí odboj,” říká badatel Milan Kopecký.

Reklama

Jak si Čechoslováci při postupu ulicemi ukrajinského hlavního města vedli?

Brigáda jako celek bojovala poprvé. Tvořilo ji téměř tři a půl tisíce lidí, ale jen pětina z nich měla bojovou zkušenost od Sokolova. Tam se bránili jako pěšáci. „Veteráni“ od Sokolova, tvořící základ tankového praporu – úderné síly celé čs. brigády –, tak vedli ofenzivní akci vůbec poprvé (k bitvě došlo 8. března 1943 – pozn. red.). Navíc za sebou měli zkrácený výcvik. Pěchota, která tanky doprovázela, byla v bitvě většinou také poprvé. Její jádro totiž tvořili podkarpatští Rusíni, kteří k jednotce přicházeli ze sovětských lágrů. Část mužstva tvořili i Slováci, kteří přešli na sovětskou stranu nebo byli zajati Rudou armádou. Klíčové je, že vůbec poprvé brigáda útočila tak, že nasadila tankový prapor podporovaný vlastním dělostřelectvem s vlastními ženisty a spojaři...

Jak vypadala situace československých vojáků na počátku 5. listopadu 1943?

Byli ve středu útoku na Kyjev, tvořili úderný klín akce. Stáli mezi dvěma sovětskými divizemi. Postup Čechoslováků byl rychlý a ukázali, že dobře umí kombinovat nasazení všech druhů vojsk, se kterými se probíjeli do středu města. Na to, jak krátký výcvik měli za sebou, to byl velmi slušný výkon.

Na první pohled to vypadá, že to byla jednoduchá akce...

To není pravda. Brigáda se hned na počátku útoku musela dostat přes protitankový příkop, což pro tanky bylo v boji poprvé. Ženistům se podařilo za stálého ostřelování příkopu srazit hrany a tanky mohly pokračovat dál. Brigáda navíc dokázala postupovat rychle. Pro srovnání: sovětský pluk na levém křídle Čechoslováků za nimi v této fázi boje zaostával. Ke komplikacím patřilo také to, že naši vojáci bojovali ve velkoměstě, což je nejen pro boj složitý prostor.

Reklama

Útok však začínal na předměstí...

Ano, ale pak se těžiště boje přesunulo do města. Nejprve se bojovalo o kasárny, pak o hlavní osobní nádraží ve městě, které bylo důležitým železničním uzlem. Na to, co znali, co uměli a jak byli Čechoslováci vyzbrojeni, si vedli velmi dobře. Byla to nejúspěšnější ofenzivní akce našich jednotek za druhé světové války na východní frontě. Nutno podotknout, že celý útok byl ze sovětské strany velmi dobře připravený.

V popisu boje často zmiňujete jméno Richarda Tesaříka. Podal tak mimořádný výkon?

Všichni tři velitelé rot – tedy kromě Tesaříka i Antonín Sochor a Josef Buršík – podali skvělé výkony. Podařilo se jim postupovat městem nejrychleji ze všech útočících jednotek. Jako první se dostali k Dněpru. To byl důvod, proč dostali vyznamenání. Tesařík bojoval v lehkém tanku T-70, který měl pouze dvoučlennou osádku. Musel tak dávat pokyny řidiči, velet celé rotě deseti strojů, nabíjet si kanon, vyhledávat cíle a ještě z něj střílet. Měl prostě plné ruce práce.

Dokazují to i ztráty? Například v porovnání s předcházející bitvou u Sokolova, kde jednotka přišla o třetinu lidí a veškerou těžkou výzbroj?

Ano, Čechoslováci ztratili přímo v Kyjevě jen několik lidí. Vysvětluji si to obratným nasazením dělostřelectva, pěchoty i tanků. Všechny tři složky si vzájemně pomáhaly. Navíc německé jednotky byly u Kyjeva pod silným tlakem, a to ze všech stran. Takže jejich síla byla roztříštěná.

Řečeno novinářskou zkratkou: zatímco v Kyjevě byli Čechoslováci ve správný čas na správném místě, o pár měsíců dřív u Sokolova to bylo přesně naopak? Tedy ve špatný čas na špatném místě východní fronty?

Reklama

Ano. Chtěl bych ale podotknout, že Němci se u Kyjeva necítili poraženi. Naopak plánovali protiútok a chtěli město znovu získat. Naše brigáda se nestřetla s rezignovaným nepřítelem. To nakonec ukázal i další průběh operací na západ a jih od města, kde německé jednotky přinutily Rudou armádu přejít do obrany.

Takže vyzdvihování podílu Čechoslováků na dobytí dnešního hlavního města Ukrajiny, které jsme viděli v naší komunistické historiografii, už je passé?

Kyjevská akce měla význam. Už jenom oznámení, že na východní frontě působí celá brigáda. Navíc tři českoslovenští vojáci byli vyznamenáni Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu. To bylo důležité jak pro spojence, tak pro domácí odboj.

Jak byste ve zkratce popsal člověku, který se o československé vojsko na Východě nezajímal, co se změnilo od jara do podzimu 1943?

Rozhodující faktor byli lidé. Jednotka se od svého vzniku potýkala s nedostatkem vojáků. U Sokolova její jádro tvořili lidé, kteří po okupaci Československa uprchli do Polska a v září 1939 je zadržela sovětská armáda. Pak tam byli ti, kteří žili v Sovětském svazu ještě před druhou světovou válkou. Počítal se každý a tomu odpovídal věkový průměr. U Kyjeva už tvořili většinu mužstva podkarpatští Rusíni, kteří uprchli ze svého regionu před poměry a hrozbou služby v maďarské armádě. V SSSR v drtivé většině nejprve skončili v lágrech, často za polárním kruhem. Dodnes přesně nevíme, kolik jich tam zemřelo. Rusíni, kteří v roce 1943 posílili brigádu, byli mladí, a jednotka tak omládla. Důležitý byl příchod menší skupiny československých důstojníků z Velké Británie a důstojníků, kteří předtím bojovali na Středním východě.

A po technické stránce?

Byl to obrovský skok. Brigáda získává deset středních tanků T-34/76, deset lehkých tanků a stejný počet obrněných automobilů. Má dva vlastní dělostřelecké oddíly. K tomu jednotku doprovází ještě vlastní protiletadlový oddíl a nesmíme zapomenout na dva pěší prapory, ke kterým patřila většina mužstva. Takže vidíme mnohem akceschopnější a samostatnější jednotku, než byla ta, která se objevila před pár měsíci u Sokolova. Vojenský potenciál Čechoslováků na Východě poskočil o několik pater výš.

Na jaře 1943 vypukl spor o to, kdo bude velet brigádě. Ve hře byli dva plukovníci: Ludvík Svoboda, který byl s jednotkou od počátku, a Jan Kratochvíl, který přiletěl z Velké Británie. Kdo tedy u Kyjeva velel?

Prezident Beneš nakonec sám rozhodl, že brigádě bude velet Ludvík Svoboda. Zřejmě to udělal proto, že Svobodu už Sověti znali a důvěřovali mu. Z Kratochvíla se stal velitel všech jednotek v Sovětském svazu. Stál tedy nad brigádou a bitvy u Kyjeva se zúčastnil.

Co tam dělal? Uvádí se, že právě Kratochvíl dal rozkaz k dalšímu, nočnímu postupu ulicemi Kyjeva.

Tato informace se v literatuře objevuje. Domnívám se, že Kratochvíl sám dostal rozkaz pokračovat v útoku od velení sovětské 38. armády, pod kterou Čechoslováci v tom okamžiku spadali. Jestli při vydání rozkazu hrála roli nějaká jeho zvláštní iniciativa, k tomu jsem zatím v pramenech nenašel podklady.

Ustoupil Beneš jmenováním Svobody Sovětům?

Podle zvyklostí předválečné čs. armády byl přirozeným kandidátem na velení Kratochvíl, ale Svobodu „tlačili“ komunističtí poslanci v čele s Gottwaldem a také československý velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger. Kratochvíl měl vyšší vojenské vzdělání, ale že by získal více praktických zkušeností s velením vojáků v právě probíhající válce, o tom se dá diskutovat. Jestli Beneš ustoupil, to jednoznačně říct nedokážu.

Jak se k jednotce dostaly tanky T-34?

Už na cestě do Sokolova vojáci mezi sebou vybírali peníze a šperky na pořízení obrněné techniky. Společně s vojáky u náhradního pluku v Buzuluku sebrali dost na nákup pěti strojů. Od Sovětů dostali starší stroje, na kterých cvičili. Pak se československá strana ozvala s tím, že chce nové obrněnce. Sověti následně dodali pětici nových tanků T-34 a brigádě navíc nechali i ona ojetá „téčka“. Ale nesmíte si představovat, že to byly nějaké vraky. Podle výrobních čísel se dá zjistit, že byla stará jen několik měsíců.

Jak to bylo s životností typu T-34/76, který byl hlavním tahounem sovětského válečného úsilí?

Životnost motoru se počítala na nějakých 150 hodin provozu, tedy zhruba na půl roku provozu, motory se ale po opotřebování obvykle vyměnily. Prakticky záleželo na počtu a způsobu provedení válečných operací, kterých se tanky účastnily. Proto takový tank mohl sloužit pouze několik dnů, ale také více než rok či déle.

Proč se od Kyjeva nedochovaly žádné fotografie?

Rotný Karel Borský, který byl u města jako brigádní fotograf, postupoval s tankovým praporem. Pokoušel se fotografovat. Byl však těžce zraněn, posekaly jej střepiny a musel být rychle operován v polních podmínkách. Když se pak dostal do nemocnice, sovětský chirurg se údajně vyjádřil, že lékaři na frontě odvedli špičkovou práci. Borský byl pak zraněn ještě dvakrát – na Dukle –, ale nikdy tak těžce. Co se stalo s jeho fotoaparátem, není jasné.

Jaký byl osud tanku T-34 s nápisem Lidice?

Tankový prapor měl deset středních tanků tohoto typu. Jeden z nich nesl na věži nápis Lidice, ale zřejmě jen pro fotografování. Během operací za Kyjevem prapor o pár středních tanků přišel a jako náhradu dostal dva tanky nové. Jeden z nich, s novým nápisem Lidice, bojoval na Dukle. V září 1944 byl těžce poškozen u kóty 534. Dnes je ve sbírkách Vojenského historického ústavu (v současné době stroj prochází generální opravou – pozn. red.). Původní Lidice se také objevily na Dukle. Ale už s nápisem Žižka. Dá se to poznat podle malého technologického čísla 409 na odlitku věže. Ten byl zničen 1. října 1944. Byl to vlastně jediný T-34/76, který ve výzbroji vydržel od Kyjeva až k československým hranicím, byť jen menší část z nich byla zničena nepřítelem.

Milan Kopecký (* 1971)

Dlouhodobě se zabývá historií československých jednotek na východní frontě. Je autorem knih 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR (2001), Československý samostatný ženijní prapor 1 (2007), Československý sborový dělostřelecký pluk 5 (2012), spoluautorem monografií sovětského středního tanku T-34/76 (2007) a německého tankového stíhače Hetzer (2001). Spolupracuje s Vojenským historickým ústavem Praha, publikoval několik desítek článků jak v odborném časopise Historie a vojenství, tak i v populárněji laděném časopise II. světová válka a mnoha jiných.

Převzato se svolením autora z www.lidovky.cz/kyjev1943

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více