Zapomínaní válečníci slavné bitvy

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 22.217

Mezi často zapomínané účastníky tehdejších dramatických dějů patří osádky a letouny Coastal Command, Velitelství pobřežního letectva. Na začátku července 1940 disponovalo zhruba 500 letouny všech typů. Právě v řadách CC sloužil jediný v bitvě Královským letectvem aktivně využívaný americký typ, hlídkový bombardér Lockheed Hudson.

CC v létě 1940

Operační oblast Coastal Command vykrývala (samozřejmě v pásmu doletu letounů) vodní plochy kolem celých britských ostrovů. Vytíženost velitelství dramaticky stoupla po francouzské červnové porážce. Jednak zmizelo zapojení hlídkových letounů Aéronautique Navale a současně dramaticky narostla operační oblast. Nepřítel záhy přesunul do dobytých francouzských přístavů svá plavidla a začal zde (podobně jako v okupovaném Norsku) připravovat základny pro zesílení ponorkové války proti Británii.

Reklama


Hudson Mk.I prolétá kolem hořícího francouzského přístavu Dunkerque, květen 1940

Prvoliniové jednotky CC působily ze základen na mateřských ostrovech rozděleny do tří skupin. Do akcí nad Atlantikem (včetně tzv. Western Approaches – západních přístupů) zasahovaly letouny No 15 Group. Nad kanálem La Manche a částí Severního moře (mezi jihovýchodním pobřežím Anglie a okupovaným pobřežím kontinentální Evropy od Francie po Nizozemsko) působily stroje No 16 Grp. a nad Severním mořem (až po norské pobřeží) a Atlantikem ze severoanglických a skotských letišť letadla No 18 Grp.

Hlavním úkolem letounů CC během bitvy o Británii zůstával námořní průzkum, hlídkové protiponorkové akce, doprovody konvojů a útoky na nepřátelské lodě. Přibyly speciální protiinvazní hlídkové lety, zahájené v červenci 1940. Osádky CC ovšem působily také nad pobřežními oblastmi okupovaného Nizozemska, Belgie, Francie, Dánska a Norska a omezeně rovněž nad pobřežím vlastního Německa. Podílely se totiž na rušivých náletech proti celé paletě pobřežních cílů, včetně přístavů, skladů, elektráren, továren, letišť a ve vrcholné fázi bitvy také proti soustředění invazních lodí.


Lockheed Hudson kódového označení QX-G z výzbroje 224. Sq. RAF

U všech tří skupin CC sloužily během letecké bitvy o Británii hlídkové bombardéry Lockheed Hudson. Používalo je celkem pět perutí RAF. Tyto americké letouny představovaly po zastaralých Ansonech druhý nejpočetnější typ sloužící u Velitelství pobřežního letectva. Co se týče procentuálního zastoupení, tak k 7. září 1940 tvořily Hudsony 18 % výzbroje CC (Avro Ansony 21 %).

Bombardér z dopravního letounu

Charakteristicky tvarovaný dvoumotorový hlídkový bombardér Lockheed Hudson vznikl na základě britských požadavků celkem jednoduchou úpravou z kvalitního dopravního typu Model 14. Dodávky Hudsonů Mk.I (Lockheed Model B14L) byly zahájeny v dubnu 1939 a do 3. září, kdy Spojené království vyhlásilo Německu válku, dorazilo 84 strojů. V září 1940 sloužilo u pěti operačních perutí 101 strojů. Od téhož měsíce přicházely nové, nepatrně odlišné Hudsony Mk.II (9 v září, 8 v říjnu). Do poloviny října 1940 dorazilo od zahájení dodávek do Británie celkem 363 strojů Mk.I a Mk.II.

Na začátku války letouny tohoto typu sloužily u 224. a 233. Sq., nově je přebírala 220. Sq. Všechny tři perutě byly soustředěny u No 18 Grp. V únoru 1940 přibyla 206. a v dubnu 269. Sq. V červenci 1940 za sebou měly osádky Hudsonů nejen protiponorkovou hlídkovou činnost, ale také aktivní nasazení v bitvě o Norsko a u francouzského Dunkerque. Získaly slušné bojové zkušenosti s bombardovacími útoky, a to jak na lodě, tak rovněž proti pozemním cílům. Silně motivované osádky se příležitostně zapojovaly také do stíhání německých námořních hlídkových letounů. Hudsonu ostatně náleží čest prvního sestřelu vybojovaného v barvách RAF letounem americké konstrukce. Osádka F/O F. F. Burtona ze 224. Sq. jej nárokovala po hlídce nad Severním mořem již 5. září. Jejich protivník, létací člun Dornier Do 18 z 2./KüFlGr.506 ve skutečnosti unikl s pouhými třemi zásahy. Prvním skutečně zničeným letounem se stal 8. října Do 18 M7+UK z 2./KüFlGr.506, který nouzově přistál do vln Severního moře po boji s trojicí Hudsonů 224. Sq. Velitelem jednoho z nich byl opět pilot F/O Burton, další Hudsony vedli F/L A. L. Walmersley a Sgt. Cargill.


Nově vyrobený Hudson Mk.I přistává na továrním letišti firmy Lockheed v Burbanku

Reklama

Během letecké bitvy o Británii působila 206. Sq. v čele s W/C J. Constablem-Robertsem z letiště Bircham Newton (No 16 Grp.). Věnovala se protiinvazním hlídkovým letům a svou aktivitu dále dělila mezi konvojové eskorty a ofenzivní akce, směřující hlavně k nizozemskému pobřeží. 220. Sq. W/C T. H. Carra měla mateřskou základnu v Thornaby (hrabství Yorkshire, No 18 Grp.). V červenci, po předchozích akcích u Norska, obrátila svou pozornost hlavně do prostoru Dánska a pobřeží severního Německa. Hudsony 224. Sq. W/C E. A. Hodgsona byly umístěny ve skotském Leuchars (No 18 Grp.). Prováděly akce v norských vodách, bombardovaly konvoje a útočily na cíle na jih až k Helgolandu. Odřady perutě používaly také další letiště, včetně Aldegrove (No 15 Grp.). 233. Sq. W/C H. A. Purvise sídlila v Leuchars (No 18 Grp.) a od 3. srpna do 14. září působila z Aldegrove (No 15 Grp.). Většinou operovala nad Severním mořem a u pobřeží Norska; během akcí ze severoirského Aldegrove chránila konvoje plující z přístavů Liverpool a Clyde. 269. Sq. hřadovala v severoskotském Wicku (No 18 Grp.) a rovněž operovala nad Severním mořem a u Norska. V čele stál W/C Perace a od 9. srpna W/C R. A. McMurtrie.

V závěru letecké bitvy o Británii získala během října první Hudsony do stavu také nizozemská 320. Sq. RAF v Leuchars (No 18 Grp.). Vznikla v Pembroke Docks (No 15 Grp.) 1. června 1940 a zprvu užívala plovákové dvoumotorové Fokkery T.VIII-W, s kterými osádky unikly v květnu 1940 z poražené vlasti (poslední akci s tímto typem provedla 15. října). Od srpna výzbroj rozšířily Ansony Mk.I a v říjnu bylo zahájeno přezbrojování na Hudsony Mk.I. Velitelem byl Lt/Cdr. J. M. van Olm a od října Lt/Cdr.W. van Lier.

Hudsony CC ve víru bitvy

Podle tradičního členění, zastávaného britskými historiky, začala letecká bitva o Británii 10. července 1940, kdy Luftwaffe zesílila svou činnost nad kanálem La Manche. Perutě Hudsonů zahájily bitvu dosti aktivně, nejen hlídkovými akcemi, ale také ofenzivními výpady. Například 19. července vzlétlo z Bircham Newton šest strojů 206. Sq., aby podnikly noční útok na lodě u německého přístavu Emden. V noci z 20. na 21. července zaútočily Hudsony téže perutě na palivové nádrže v nizozemském Vlaadingenu, jeden stroj atakoval stejný cíl v Gentu a následující noci tři Hudsony lodě a doky v Emdenu. V nocích z 28. na 29. a z 29. na 30. červenec letouny 206. Sq. bombardovaly palivové nádrže v Amsterdamu.


Zkoušky prototypu Hudsonu Mk.I (obdržel sériové číslo N7205) byly zahájeny v prosinci 1938. Stroj nesl místo skutečné střelecké věže pouhou dřevěnou maketu

K úvodní ztrátě během bitvy došlo 13. července. Hudson Mk.I sériového čísla N7231 a kódového označení NR-S, patřící 220. Sq., během návratu z hlídky vlétl do balonové baráže, narazil do lana a zřítil se v Boldon Colliery. Po dopadu začal hořet a rozmetala jej exploze pum. Ve vraku nalezla smrt celá čtyřčlenná osádka P/O G. W. C. Careye. Osádky Hudsonů se čas od času během hlídkových letů setkávaly se svými nepřátelskými protějšky. V takovém případě se chovaly dosti bojovně. 23. července stroj 269. Sq. zpozoroval 185 km východně od Karma Dornier Do 18. Vzápětí se objevily dva další létací čluny a zapojily se do boje trvajícího 40 (!) min. Následně musel jeden Do 18 nouzově přistát do mořských vln a osádka se zachránila na člunu. Kroužícímu Hudsonu Němci signalizovali v angličtině „Jeden zraněný“. Hudson utržil poškození do hydrauliky a po návratu musel přistát se zataženým podvozkem. K dalšímu boji došlo například 24. července, kdy se dvojice Hudsonů z 269. Sq. u norského pobřeží pokoušela bezvýsledně sestřelit Do 18.

Akce u norského pobřeží přiváděly Hudsony do hájemství stíhaček operujících v sestavě Luftflotte 5. Messerschmitty představovaly smrtelně nebezpečného nepřítele. 21. července spatřila osádka hlídkového Hudsonu ZS-Y 233. Sq. 55 km od majáku v Listeru konvoj jedné velké a pěti malých lodí plus hlídkující Do 18. Šlo o čtyři minolovky z 1. Minensuchflottille doprovázející 12 000t tanker Nordmark. Do útoku proti konvoji CC vyslalo z Leuchars sedm dalších Hudsonů. Britové nárokovali dva zásahy pumou do tankeru (který nicméně ve skutečnosti vyvázl). Proti útočníkům zasáhly Bf 110 z II./ZG 76. Těžké stíhačky sestřelily stroj N7035 QX-X P/O V. C. R. Morrisona, patřící do 224. Sq., a N2742 ZSZ P/O W. L. Athera z 233. Sq. Obě osádky padly. Hudsony si na konta připsali piloti Zerstörerů Lt. Eckhardt a Uffz. Ladwein. K dalšímu fatálnímu střetnutí s německými stíhači došlo 31. července, kdy se Hudson Mk. I N27224 ZS-O P/O J. M. Horaana z 233. Sq. nevrátil z ranní hlídky. Předpokládá se, že jej u norského pobřeží sestřelil pilot Bf 109E z II./JG 77, Ofw. Arnoldy. Z mužů na palubě nepřežil žádný.

Celkem od 11. července do konce měsíce CC ztratilo během operačních akcí pět Hudsonů a stejný počet osádek. Během srpna znatelně ubylo nočních bombardovacích útoků proti cílům na pobřeží okupované Evropy; Hudsony se soustřeďovaly na protiponorkové a protiinvazní hlídky a na protilodní akce. Ty měly vesměs podobu útoků jednotlivých strojů a převážně končily bez většího efektu. K prvnímu došlo již 1. srpna, kdy stroj 220. Sq. u Terschellingu neúspěšně atakoval tři ozbrojené traulery a dánskou pomocnou loď. K úvodní ztrátě v novém měsíci došlo 1. srpna, když ve 23.48 nouzově přistál při návratu z hlídky Hudson Mk.I N7314 z 220. Sq. Stroj zasáhl vedení vysokého napětí u yorkshireského Maltby. Pumy explodovaly a čtyřčlenná osádka F/L H. W. A. Sheahana přišla o život.


Formace Hudsonů 233. Sq. RAF

Začátek srpna byl na ztráty Hudsonů vůbec poměrně bohatý. Od 3. do 7. srpna RAF pozbyla celkem šest strojů, přičemž zahynulo 12 letců. Pro 206. Sq. zvlášť nepříznivě dopadl večerní průzkum norských fjordů u Stavangeru a Bjorne. Ze tří letounů zůstaly zničeny hned dva, naštěstí beze ztrát na životech. Jeden (P5153 F/O Feenleye) se zřítil během přistání v Dockingu ve 22.30 6. září. V 0.15, tedy již 7. srpna, během přistání na stejném letišti havaroval Hudson N7395. Pilot P/O Burn špatně rozvrhl manévr, při tvrdém dosednutí poškodil podvozek a bombardér poté narazil do dalšího stroje. Osádky obou odepsaných Hudsonů stačily vraky opustit před explozemi pum. Téhož dne vzlétl v 10.49 z Leuchars ke speciální průzkumné akci Hudson N7282 QX-F 224. Sq. Na mateřskou základnu se již nevrátil. Ve Fedjefjordenu zaútočil na doprovodnou loď NB02 a vzápětí jej i s kompletní osádkou P/O R. B. Forbese poslal u Bergenu do pekel Messerschmitt Bf 110 Fw. Ladweina z II./ZG 76.

I v srpnu došlo k několika šarvátkám s německými námořními hlídkovými letouny. Rekordmanem byla 206. Sq. V noci ze 14. na 15. srpen se 80 km od Terschellingu v nerozhodné 40minutové bitvě utkal s plovákovým Heinkelem He 115 Hudson VX-E. Následující noci stroj VX-V napadl během hlídky He 59 a nárokoval jeho sestřelení 30 km od Borkumu. Němec přistál do vlny a Britové jej naposledy pozorovali ve 22.30, jak hoří na hladině. Šlo o záchranný stroj ze Seenotflukdo 4, z jehož osádky padl Lt. zur See Borner a další letec byl zraněn. 19. srpna se během doprovodu konvoje Hudson VX-N utkal 37 km od Lowestoftu s bombardérem He 111. U Heinkelu byl vyřazen jeden z motorů, a musel ustoupit. Také Hudson utržil lehké poškození.

Reklama

Do konce měsíce CC přišlo, převážně během nehod, o čtyři další Hudsony. A to včetně jednoho z několika strojů tohoto typu, používaných ve fotoprůzkumné roli Photographic Reconnaissance Unit (PRU). Tento stroj seriálu N7321 vzlétl 27. srpna z Coltishallu v 11.05 k průzkumu německého přístavu Cuxhaven. Přelétl nepřátelské pobřeží u Husumu a nad cílem byl poškozen palbou flaku. Střepiny zasáhly palivovou nádrž a ocasní plochy. Při návratu stroji došly pohonné hmoty a F/O Bamber s ním nouzově přistál 24 km od norfolkského Sheringhamu. Osádka vyvázla, s výjimkou nezvěstného Sgt. Sawyera.

Letecká bitva o Británii je vyhrána

Září přineslo ztrátu sedmi Hudsonů, přičemž dva z nich si nejspíše během riskantních průzkumných akcí u norského pobřeží připsali němečtí stíhači. Z hlídky do Leuchars se 8. září nevrátil stroj N7268 QX-D F/O R. G. Cuthberta z 224. Sq. Nikdo ze čtyř mužů na palubě nepřežil. Letoun snad sestřelil u norského Mandalu Ofw. E. Sawallisch z 4./JG 77. Večer 28. září skóroval při honičce na Hudson nedaleko norského pobřeží pilot téže letky, Uffz. Neimayer. Zasáhl stroj P5129 UA-E ze stavu 269. Sq. V 16.20 jej zWicku zvedl k hlídkovému letu Kanaďan P/O L. B. Emeno. Hudson prolétl nízko nad letištěm Herdla chvíli poté, co odtud vzlétla dvojice „109“. Osádka ještě ohlásila, že u norského pobřeží spatřila německý letoun, a pak se navždy odmlčela. Všichni čtyři letci během boje s Bf 109E padli.


Hudson 279. Sq. RAF

Jinak září přineslo obvyklou porci hlídkových a námořních doprovodných letů plus několik soubojů s nepřátelskými vodními letouny. Hudson VX-B z 206. Sq. zaútočil 6. září nad mořem na He 115. Německý stroj později ještě atakoval letoun VX-W a donutil jej se zastavenými pohonnými jednotkami k nouzovému přistání do moře. Zde pak jeho osádka na bezmocného protivníka ještě svrhla pumy. Další zářijová utkání s německými stroji stejného typu výsledky nepřinesla. Do bojové aktivity Hudsonů CC ještě patřilo pár neprůkazných útoků na lodě i ponorky.

V obdobném duchu probíhala také aktivita Hudsonů během října (posledním dnem tohoto měsíce Britové uzavírají leteckou bitvu o své ostrovy). Říjnové bojové ztráty čítaly 13 strojů. Úvodní připadla na 233. Sq., která kvůli nepříznivému počasí přišla o Hudson P5117 ZS-S. Při návratu z hlídky po setmění nedokázala osádka F/O G. K. Brackenridgeho nalézt základnu a utonula poté, co stroj opustila na padácích nad Severním mořem. Automatickým pilotem řízený, opuštěný bombardér havaroval na pevnině, u osady Oxford v Northumberlandu. Mezi pohřešovanými letouny se nacházel také jeden stroj (N7301) patřící PRU. Nevrátil se 26. října z průzkumné akce nad ústí Šeldy. Osádka se, až na P/O C. G. Broomeho, zachránila pod vrchlíky padáků a skončila v německém zajetí.

Ke ztrátám opět přispěly německé stíhačky. Jejich přičiněním se z hlídkové akce nevrátil do mateřského Wicku 24. října Hudson P5132 UA-F 269. Sq. Pravděpodobně jej sestřelil Lt. Deutschle z 6./JG 77. Osádka irského pilota F/L N. B. Moleho padla.


Hudson Mk.I sériového čísla P5120, patřící 206. Sq. během hlídky nad Severním mořem

Poslední Hudson během letecké bitvy o Británii, která skončila vítězstvím obránců, byl ztracen 31. října. Hudson Mk.II T9377 ZSR ze stavu 233. Sq. vzlétl v 10.20 z Leuchars k ofenzivní hlídce. K norskému pobřeží se přiblížil v rámci tříčlenného roje ve 12.44, 10 km severně od Listeru. Britové pozorovali trojici lodí plující kurzem 350°. Trojice Hudsonů se soustředila na největší, 3000t plavidlo. Pohřešovaný Hudson vedený P/OW. O. Weaberem neúspěšně svrhl pumy a poté byl naposledy pozorován během průletu nad doprovodnou flakovou lodí. Podle německých podkladů konvoj tvořily 1600t obchodní loď Ilse L. M. Russ a minolovka M.1103. Britské letouny na ně neúspěšně svrhly 15 pum. M.1103 nárokovala palbou jeden z útočících Hudsonů a nárok na jeden bombardér téhož typu vznesla také II./JG 77. Zdá se tedy, že Weaberův Hudson poškodila protiletadlová palba německých námořníků a nakonec jej dorazil některý z Messerschmittů Bf 109E.

První skutečně poškozená ponorka

Během letecké bitvy o Británii podnikly Hudsony řadu útoků na německé podmořské čluny. Jeden vynořený U-Boot u Mukkle Flugga 24. července atakoval stroj UA–A z 269. Sq. V noci z 31. července na 1. srpna na další ponorku svrhl pumy v pozici 260 km východně od St. Abbs Head letoun NR-E z 220. Sq. K dalším útokům došlo například 22. srpna (Hudson ZS–X z 233. Sq.) či 5. září (letoun ZS-T). Střety nicméně prakticky vždy končily bez zasažení německých ponorek, neboť taktika leteckého protiponorkového boje byla tehdy ještě v plenkách a letouny RAF včetně Hudsonů postrádaly pro tuto činnost skutečně efektivní výzbroj.


233. Sq. byla později přezbrojena na Hudsony Mk.III

K prokazatelnému úspěchu došlo v jediném případě, 25. října 1940. Osádky 233. Sq. poškodily U 46, podmořský člun typu VIIB vedený Kapitänleutnantem Engelbertem Endrassem. Lovci se stala trojice Hudsonů pod velením P/O A. T. Maudsleye (stroj P5156 ZS–E), P/O Winnicotta (T9365 ZS–K) a P/O Walshe (T9284). Letouny na ponorku zaútočily ve 12.25 ve vzdálenosti 18 km od norského Stavangeru. 45kg pumy odhodily pouze stroje ZS–E a ZS–K, u třetího letadla selhaly pumové závěsníky. Němci se bránili protiletadlovou palbou a poškodili stroj ZS–E. Poškozená ponorka dosáhla 29. října Kielu.

U 46 se tak stala první z poměrně dlouhé řady německých U-bootů, které na sobě během 2. světové války pocítily „zuby“ amerických hlídkových bombardérů Lockheed Hudson.

Závěr

Během letecké bitvy o Británii sloužilo u prvoliniových perutí CC celkem 189 Hudsonů Mk.I a Mk.II. Co se týče ztrát, je k dispozici statistika za období od 1. července do 15. října 1940 (která se tedy plně nekryje s oficiálním trváním letecké bitvy o Británii): 27 strojů bylo ztraceno během operačních letů, dva při dalších leteckých nehodách a 23 utržilo při akcích vážná, nicméně opravitelná poškození. Jejich osádky jsou tedy skutečně zapomínanými hrdiny velké bitvy.

Zdroje (výběr):
Ashworth, Ch.: RAF Coastal Command 1939–1969;
Bowyer, M. J.: Aircraft for the Few;
Hendrie A.: Seek and Strike. The Lockheed Hudson in WW II;
McNeill, R.: Royal Air Force Coastal Command Losses, Vol.1.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 6/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více