Liberatory pro čínské bojiště

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 23.880

Dne 4. května 1943 zahájila 14. AF do té doby největší ofenzivní akci USAAF na čínském bojišti. Z letišť v Čcheng-kungu, Jen-kchaji a Kchun-mingu ráno odstartovalo na 30 bombardérů a 24 stíhaček P-40. Tucet bombardérů zastupovaly na čínském nebi dosti obvyklé střední bombardéry B-25 Mitchell, patřící 11. BS. Vedl je veterán známého Doolittlova náletu na Tokio z předchozího roku, Maj. Everett W. Holstrom. Naopak ke svému bojovému debutu v Číně vyrazilo 18 mohutných čtyřmotorových těžkých bombardérů Consolidated B-24D Liberator čtyř perutí 308. BG (H). V pumovnicích měly umístěn náklad 227 kg a 454 kg pum. Ve vedoucím Liberatoru letěl velitel 308. BG, Col. Eugene H. Beebe Jr. Stíhací ochranu zajišťovaly Warhawky 23. FG pod velením Col. B. K. Hollowaye. Svaz vyrazil kolem 8.30. Po dosažení Hanoje (kde se letouny staly cílem nedůsledné protiletadlové palby), hlavního města Japonci okupované Francouzské Indočíny, se americká sestava rozdělila. Mitchelly, doprovázené stíhačkami, zamířily k Haiphongu, kde měly zaútočit na cementárnu. Osádky však nalezly cíl zahalený oblačností, a tak pumy svrhly na přístav a poté se obrátily k návratu. Col. Beebe naopak vedl svůj svaz jihovýchodním směrem nad vodami Tonkinského zálivu, nad zátoku Sama na jižním konci ostrova Chai-nan. Liberatory pronikly nad cíl a pumy svrhly na místní letiště, skladiště uhlí, oblast dílen, skladů a přístavní instalace.

Nepřítel byl ofenzivní akcí zcela zaskočen. Japonské stíhačky se neobjevily a protiletadlová palba byla velmi slabá. V cílové oblasti osádky Liberatorů po bombardování pozorovaly rozsáhlé požáry, podzemní zásobník pohonných hmot explodoval v záplavě plamenů. Sloup dýmu dosáhl výšky 1500 m a osádky vracejících se bombardérů jej mohly pozorovat ještě o 40 minut později. První akce těžkých bombardérů 14. AF skončila naprostým úspěchem. Většina B-24D přistála na mateřských letištích jednotlivých perutí. Liberator 41-424237, pilotovaný Lt. Johnem H. Keenem z 375. BS, měl problémy s jednou pohonnou jednotkou již během letu k cíli. Zbytek akce absolvoval s vyřazeným motorem. Při návratu donutil nedostatek paliva pilota přistát v Jung-ningu. Keene a jeho osádka se k útvaru vrátila následujícího dne. Do větších obtíží se dostal B-24D, 41-24143, z 373. BS Lt. D. L. Willise. Cestou domů mu pro selhání palivového systému (palivo nemohlo být kvůli tomu přečerpáno z nádrží v pumovnici do křídelních nádrží) došly pohonné hmoty. Celá osádka bombardér opustila na padácích asi 240 km od Kchun-mingu. Jeden letec zahynul, když se mu neotevřel padák, devět ostatních se po několika dnech vrátilo na základnu.

Reklama


Liberatory 308. BG (H) útočí v Číně na japonský sklad.

Po tomto bojovém křtu následovaly další nálety. 308. BG (H) vedla jako jediná těžká bombardovací skupina zařazená do 14. AF, svou kampaň z čínských letišť až téměř do konce války.

Globální válka a 308. BG (H)

Jestli nějaké letectvo během 2. světové války provádělo bojové operace ve skutečně globální dimenzi, pak to bylo USAAF. Jeho letouny působily skutečně nad všemi kontinenty, na téměř všech bojištích. Útvary se na své bojové základny přesouvaly přes obrovské vzdálenosti a zajištění jejich bojové činnosti nezřídka představovalo příkladné výkony válečné logistiky. Do takové skupiny patří také akce 308. BG, jejíž Liberatory prošly bojovým křtem právě 4. května 1943. Skupina se nacházela na samém konci zásobovacího řetězce, v Japonci zcela izolované Číně. Vše, co 308. BG potřebovala ke své aktivitě, muselo být dopraveno vzduchem. Skupina proto svou letovou aktivitu dělila mezi bombardovací akce a dopravní lety mezi Indií a Čínou přes známý „Hump“ (hrb). Pod tímto eufemistickým označením se ukrývaly velehory Himálaje. Liberatory při nebezpečných zásobovacích letech dopravovaly pohonné hmoty, náhradní díly, munici, pumy, zkrátka vše, co jednotka potřebovala pro svůj provoz. Na každý bojový vzlet bylo potřeba provést tři zásobovací lety přes „Hump“, při nichž osádky čelily rozmarům počasí, námraze a nebezpečí tisíce a jedné technické poruchy.


B-24J 308. BG na čínském nebi

308. BG (H) velení ustavilo 28. ledna 1942. Skupina byla aktivována 15. dubna téhož roku ve státě Idaho na základně Gowen Field. Tvořily ji čtyři perutě: 373., 374., 375. a 425. BS. 20. června byl letový sled skupiny přesunut na arizonské letiště Davis-Monthan Field k výcviku. Téměř celý původní personál však byl 28. července převelen k 330. BG. Jednotka tedy existovala pouze na papíře až do září 1942, kdy k vytvoření základního kádru personálu po - sloužili muži přesunutí od 39. BG. Stavy byly naplněny až v listopadu 1942, po příchodu personálu od 15. Replacement Wing. Výcvik dále probíhal na základnách Davis-Monthan Field aWendover Field. 14. září převzal velení Col. Beebe, který skupinu vedl do listopadu 1943 také v Číně. Postupně byly sestavovány osádky. Letový personál zprvu cvičil na zastaralých B-18, v říjnu se pod dohledem 39. BG přeškolil na Liberatory. Výcvik skupiny byl završen po přesunu na coloradské letiště Pueblo. V lednu 1943 308. BG převzala 35 nových bombardérů B-24D. Col. Beebe očekával, že bude záhy přemístěna do severní Afriky.

Mezitím padlo rozhodnutí, 308. BG nasadit v operační oblasti nazývané CBI (China-Burma- India Theater), tedy na Dálném východě. Během setkání Gen. Arnolda s Gen. Stilwellem a Biselem na štábu 10. AF v Indii 2. února 1943 bylo domluveno, že skupina zahájí strategické nálety z čínských letišť.

Odysea

Již samotný přesun 308. BG z USA na nové působiště byl svým způsobem pozoruhodným leteckým počinem. Letový a pozemní personál se do bojové oblasti přesouvaly samostatně, osádky vzduchem, mechanici podstatně pomaleji lodí přes Pacifik. Šlo o skutečnou odyseu.

Letový sled, zhruba 30 B-24D, vyrazil z Morrison Field, West Palm Beach na Floridě 15. února 1943. Trasa přeletu vedla přes Střední a Jižní Ameriku, Atlantský oceán, napříč Afrikou, a pak do Indie. Nad horami, pouštěmi, džunglí i oceány. Výčet mezipřistání byl skutečně impozantní: Borinquen Field na Portoriku v Karibském moři, pak britská ostrovní kolonie Trinidad, letiště Atkinson Field (Georgetown) v britské Guyaně. Poté následovala brazilská letiště v Belemu a Natalu. Během přeletu Atlantského oceánu měly letouny tankovat na letišti sopečného ostrova Ascension (rozloha pouhých 88 km2, podle účastníka přeletu, střelce z B-24D „The Little Flower“, „jen tečka v Atlantiku). Další etapa k západoafrickému pobřeží trvala asi 8 hodin. Po překonání nekonečné vodní plochy Liberatory přistály v Akře na africkém Zlatém pobřeží. Poté osádky čekal přelet napříč černým kontinentem se zastávkami na letišti Mai - duguri v Nigerii a Chartúmu v Súdánu. Pak následoval přelet Adenského zálivu a zastávka v britském protektorátu Aden na Arabském poloostrově (dnes v Jemenu). Další etapu tvořil let nad Indickým oceánem a Indie: přístav Karáčí (v dnešní době v Pákistánu) a posléze severoindická Ágra. A to vše musely postoupit sotva vycvičené osádky, složené z mladíků, kteří se ve většině případů do té doby nikdy nepodívali mimo Spojené státy!

Reklama


B-24J „Bitch’s Sister“ od 375. BS, 308. BG, Čína

Přelet dopadl velmi dobře, svého druhu představoval ideální završení výcvikového programu pro osádky dálkových bombardérů. Neobešel se samozřejmě bez adrenalinových událostí. Přistání Liberatoru Maj. R. Fenslera ze 425. BS v Georgetownu skončilo havárií, když letounu kvůli poruše hydraulického systému selhaly brzdy (stroj byl opraven a později přelétnut do Číny jako záložní). Nad Atlantikem, cestou k ostrovu Ascension, začal jeden z bombardérů ztrácet výkon motorů a také výšku. Když se již zdálo nouzové přistání do vln nevyhnutelné, pilot nechal z letounu vyházet veškerý náklad a vybavení a stroj doslova dotlačil na ostrov. Cestou došlo k několika nouzovým přistáním na neplánovaných letištích, avšak bez fatálních důsledků.

Col. Beebe po příletu do Ágry okamžitě vyrazil do Karáčí a Dillí, kde se na štábu 10. AF dozvěděl, že zatímco byly jeho bombardéry na cestě, padlo rozhodnutí 308. BG nasadit z čínských letišť u Kchun-mingu. Základny se nacházely mimo dolet japonského letectva umístěného ve východní Číně, současně však měly Liberatorům umožnit zahájení kampaně proti cílům v Japonci okupované Francouzské Indočíně. Krátce po 20. březnu celý letový sled 308. BG přelétl na kchun-mingská letiště. Zde se skupina stala součástí 14. AF, vedené charismatickým Maj.Gen. Clairem L. Chennaultem.


Příslušník 308. BG Maj. Horace S. Carswell Jr. obdržel posmrtně Medal of Honor za akci 26. října 1944

Než však mohla 308. BG zahájit bojové akce, musely se její Liberatory změnit ve stěhováky a potřebné zásoby, pohonné hmoty, pumy a munici dopravit svépomocí přes Himálaje. Jako výchozí letiště tohoto vzdušného mostu sloužila indická Chabua. K 1. květnu 1943 skupina v Číně shromáždila kolem 450 000 litrů pohonných hmot, 90 600 kg pum a mohla začít připravovat první ofenzivní akci.

Nasazení

308. BG (H) během svého nasazení v Číně používala jako hlavní základnu letiště v Kchun-mingu a od 10. února 1945 letiště Hsin-ching. Bojové akce prováděla z celé řady základen v Číně i Indii. Věnovala se strategickým bombardovacím náletům proti letištím, přístavům, vojenským základnám v Číně a Francouzské Indočíně. Při akcích z Indie na konci roku 1943 bombardovala dílny, sklady a doky v barmském Rangúnu. Důležitou část její aktivity představovaly protilodní akce ve Východočínském moři, Formoské úžině, Jihočínském moři a Tonkinském zálivu. Cíle napadala z velkých výšek i při hloubkových útocích, kladla rovněž námořní miny. V porovnání se standardem, kterému se těšily skupiny těžkých bombardérů v Evropě, ale často také v Tichomoří, operovala za velmi obtížných podmínek. Personál strádal nedostatkem materiálu, primitivním zázemím, obdobími monzunových dešťů.


PB-24D 308. BG vzlétá z letiště v Kchun-mingu

Reklama

Mezi dramatické měsíce v nasazení 308. BG patřil srpen 1943. Skupina vykonala pět operací, při kterých došlo k bojovým ztrátám šesti B-24D. Další Liberator byl ztracen během návratu z Kuej-linu při přesunu po náletu, absolvovaném předchozího dne. Za jednu z akcí téhož měsíce, nálet na sklady a doky v Chankchou 21. srpna, skupina obdržela své první ocenění za vynikající výkon v boji, Distinguished Unit Citation.

Náletu se zúčastnilo 14 B-24D dvou perutí 308. BG z Čchen-kungu. V čele sestavy 374. BS zaujal vedoucí pozici Liberator Maj. Waltera „Bruceho“ Beata, 375. BS vedl Maj. Henry G. Brady. Nad letištěm Cheng-jang se k těžkým bombardérům mělo přidat sedm B-25 a eskorta P-40. Harmonogram akce však narušila ofenzivní akce japonského letectva proti tomuto letišti. Krátce předtím, než měly Liberatory přiletět nad Chen-jang, musel velitel 23. FG Col. Bruce K. Holloway vyslat stíhačky proti blížícím se nepřátelským letounům. Poté co se Japonci po ostrém souboji stáhli, Holloway přikázal Warhawky co nejrychleji připravit k doprovodné akci. Čas však ubíhal a mechanici stihli uschopnit pouze šest z 12 stíhaček. Nakonec Curtissy P-40 nad Chan-kchou doprovodily pouze Mitchelly. Liberatory po selhání rendezvous (podle jednoho zdroje Liberatory vůbec nedorazily, neboť cestou k cíli Chen-jang minuly, podle jiného zdroje nad letiště sice dorazily, ale eskorty se během kroužení nedočkaly) pokračovaly v akci samostatně.


Velitel 14. AF Gen. Claire L. Chennault

Ještě před příletem nad Chan-kchou na svaz Liberatorů zaútočily japonské stíhačky. Boj popsal v časopise Jing Bao Journal Maj. H. G. Brady, letící v čele 375. BS: „Dávno předtím, než byl Chan-kchou na dohled, na nás zaútočil roj Zer. Beatovo letadlo najednou přešlo do strmého piké, v kterém jej následovala většina letounů 374. BS, domnívajících se, že Bruce provádí bojový obrat. Naše peruť udržovala výšku, neboť jsme byli přesvědčeni, že Bruce přešel do piké z jiných důvodů než kvůli manévru. Naše obavy se potvrdily, když se stalo zřejmým, že Bruce hoří, a bum! Jeho letoun vybuchl. Pokračovali jsme k cíli skrze sršní hnízdo japonských Zer a dosáhli přímých zásahů v cíli díky vynikající navigaci Ballengera (2Lt. Edwin Ballanger) a skvělému bombardovacímu umění Stauffera (2Lt. Robert S. Stauffer)… Jak jsme opustili cíl, snížili jsme výšku, aby horní palubní střelci měli lepší výstřel na Zera, zasahující nás většinou při čelních útocích. Střelci pálili jako šílení… Letadla 374. BS jsem viděl naposledy, když byla jejich formace rozptýlená a Zera se nacházela všude nad nimi…

Podle oficiální historie USAAF Liberatory 308. BG svrhly pumy na oblast doků. Svedly těžký boj s velkým počtem japonských stíhaček. Osádky napočítaly 60 až 100 nepřátelských strojů. Stíhači útočili s maximálním nasazením a rozhodností. Při první zteči sestřelili Liberator velitele perutě, Maj. Bruce Beata (šlo o stroj B-24D „Rum Runner“, 41-24243) a zranili piloty v každém vedoucím bombardéru. Boj zuřil nekonečných 27 minut. Druhý B-24 nouzově přistál se třemi mrtvými a dvěma vážně zraněnými. Třetí vážně poškozený bombardér nouzově přistál v Ling-ling. Další dosáhly Kuej-linu. Ze 14 B-24 byly dva zničeny a 10 těžce poškozeno. V přeživších letounech padl jeden zadní střelec. Tři piloti a jeden druhý pilot utržili zranění. Ačkoliv Američané útočící japonské stíhačky identifikovali jako Zera, ve skutečnosti je pronásledovaly stíhačky Císařského armádního letectva Ki-43. Tyto letouny naštěstí pro osádky 308. BG disponovaly pro boj s Liberatory naprosto nedostatečnou výzbrojí v podobě pouhých dvou kulometů. Jako první do bitvy zasáhly Ki-43, patřící 25. Sentai. Velitel pluku, Shosa T. Sakagawa, nárokoval sestřelení vedoucího bombardéru z formace B-24 (evidentně stroj Maj. Beata). Jeho jednotka dále nárokovala sestřelení druhého bombardéru tohoto typu. Později se do boje zapojily také Ki-43 z 33. Sentai. Američtí palubní střelci nahlásili sestřelení více než 40 japonských stíhaček, což samozřejmě nemělo žádnou oporu v realitě. Velení 374. BS po padlém Maj. Beatovi převzal Capt. Robert Barnet.

Druhý DUC 308. BG dostala za útoky proti japonským lodím v období od 24. května 1944 do 28. dubna 1945.

Medaile cti

308. BG se mohla pochlubit udělením nejvyššího amerického vyznamenání za hrdinství, Medal of Honor (Medailí cti). Příslušník skupiny, Maj. Horace S. Carswell Jr. ji dostal (po smrtně roku 1946) za noční akci 26. října 1944.

Tento rodák z Forth Worthu sloužil do jara téhož roku u 374. BS jako pilot a operační důstojník. Za řízením radarem vybaveného B-24J vzlétl 26. října v 17.15 z předsunutého letiště Liou-čou (644 km jihovýchodně od Kchun-mingu) k dálkové průzkumné misi, při které měl lokalizovat japonský konvoj v Jihočínském moři. Ve 20.15 radarový operátor zachytil v oblasti jihovýchodně od Hong Kongu na svém přístroji 12 lodí. Carswell provedl na plavidla dva nálety.


B-24D „Ramp Rooster“ patřící 308. BG

Při prvním zaútočil na loď identifikovanou jako torpédoborec z výšky 180 m. Během zteče prováděné z pravoboku, svrhl sérii šesti 454 kg pum. Jedna z nich explodovala ve vodě pouhých 6 m od boku lodě. Osádka nezaregistrovala žádnou obrannou palbu evidentně překvapeného nepřítele. Liberator kroužil kolem konvoje 35 min, a poté zaútočil na nákladní loď nebo tanker. Pilot zteč provedl opět ze 180 m a svrhl tři pumy. Dvěma z nich docílil přímé zásahy. Další pozorování již nebylo možné, ale předpokládalo se, že loď byla pravděpodobně potopena. Carswell po odhozu pum strhl bombardér kmořské hladině a vyrovnal zhruba ve 45 m.

Japonci se tentokrát zaskočit nedali a bránili se intenzivní protiletadlovou palbou. Jeden granát explodoval v pumovnici Liberatoru. Vyřazeny byly motory č. 1 a 3, motor č. 2 byl poškozen, střepiny zneschopnily hydraulický systém a prorazily palivovou nádrž č. 2. Druhý pilot Lt. Rinker utržil střepinou vážné zranění do pravé ruky, kapitána letounu však neinformoval, a než jej vyřadilo krvácení a šok, pokoušel se dále asistovat při pilotáži.

Protože nebylo možno zcela uzavřít poškozenou pumovnici, případné nouzové přistání by skončilo okamžitým potopením letounu. Carswell neměl jinou možnost než zamířit k čínskému pobřeží a pokoušel se stoupat. Pro zdárný přelet pohoří potřeboval alespoň 1200 m výšky. V zájmu odlehčení byly do moře odhozeny tři zbývající pumy a letci vyházeli také vše postradatelné z vybavení letounu (kulomety, protiflakové vesty, munici atd.). Carswell dokázal téměř nemožné. Pouze s jedním plně funkčním a jedním poškozeným motorem postupně doslova tlačit poškozený bombardér do větší výšky.

Pobřeží bombardér přelétl v 1070 m. Pilot pokračoval v letu až do definitivního selhání poškozeného motoru č. 2, k čemuž došlo asi hodinu po překonání pobřeží. Poté vydal osádce rozkaz k opuštění letounu na padácích. Protože jeden z letců, bombometčík Lt. Hillier, měl střepinami potrhaný padák, rozhodl se Carswell provést nouzové přistání. Osm mužů osádky vyskákalo ve 23.15 a na palubě těžce poškozeného bombardéru zůstal jen pilot, druhý pilot Lt. O’Neil (vystřídal zraněného Lt. Rinkera) a bombometčík. Letoun ulétl ještě nějakých 15 km na západ a poté narazil do úbočí hory a explodoval. Z letců, kteří vyskočili, zahynul Lt. Rinker, který pro zraněnou ruku nedokázal otevřít padák, a Sgt. Steinman. Ostatním pomohli Číňané a dopravili je na spojenecké území.

Závěr

Liberatory 308. BG pokračovaly v akcích z čínských letišť až do léta 1945. V červnu 1945 byla skupina přesunuta do Indie. V závěru války odtud do Číny dopravovala palivo a zásoby. Závěrečné přelety „hrbu“ absolvovaly její Liberatory v září téhož roku. Poslední kontingent personálu 308. BG vyrazil z Indie zpět do Států 7. prosince, na lodi SS General Black. Po stažení do USA byla skupina 6. ledna 1945 deaktivována.

Hlavní díl válečné práce 308. BG odvedla při útocích na japonské lodě. Bylo jí (nepochybně nadsazeně) přisuzováno potopení 107 obchodních a 12 válečných lodí včetně tří křižníků a sedmi torpédoborců o celkových 427 045 t. Pravděpodobně mělo být potopeno 29 lodí (o 102 765 t) a poškozeno 48 (o 187 045 t).

Zdroje (výběr):
Davis, L.: Liberator in Action;
Glinners, C. V.: Chennault’s Forgotten Warriors;
Maurer, M.: World War II Combat Squadrons of USAAF;
USAAF Heavy Bomb Group, Aircam Aviation Seriens No S13.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 5/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více