Na španělském nebi - Heinkel He 112 B

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 21.302

Nacionalističtí Španělé používali jako hlavní typ italský stíhací dvouplošník Fiat CR.32, sice oblíbený a v rukou zkušených pilotů překvapivě bojově účinný, nicméně na tehdejší podmínky již zastaralý a nevýkonný. Proto měli samozřejmě zájem o moderní stíhací jednoplošník schopný vytvořit protiváhu jednoplošným Polikarpovům I-16 republikánského letectva.

Seznamovací lety s He 112 V9 proběhly na letišti La Cenia (Zaragoza) v červnu 1938. Velkou váhu měl v tehdejším povstaleckém letectvu názor nejúspěšnějšího stíhacího esa, známého Morata. Cdt. Joaquín García Morato absolvoval 27. června 1938 s prototypem He 112 V9 z letiště La Cenia 25minutový let. Jeho hlášení bylo velmi pochvalné a přispělo k podepsání kontraktu na sérii He 112 B.

Reklama


První na letišti v Leónu smontovaný He 112 B, konec roku 1938

Na testech prototypu se na stejném letišti podílel také cap. Miguel García Pardo. Ten měl na adresu He 112 V9 po seznamovacích letech pronést známou větu „es un Rolls Royce conmotor de Topolino“.Tedy, že letoun je jako „Rolls-Royce s motorem z Topolina“. Narážel na dokonale zpracovaný celokovovýmoderní drak letounu (odtud příměr k automobilům firmy Rolls-Royce) spojený se slabým motorem (Topolino byl tehdy známým lidovým automobilem italské firmy Fiat). Otázkou je, do jaké míry lze Pardův výrok považovat za autentický. He 112 V9 silou (či slabostí) své pohonné jednotky ničím nevybočoval z tehdejší letecké techniky používané povstaleckým letectvem. Jeho motor Junkers Jumo 210Ea dával vzletový výkon 500 kW (680 k). Obdobná pohonná jednotka, ve verzi Jumo 210D, s nejvyššímvzletovýmvýkonemdokonce pouze 426 kW(580 k), byla také v nejnovějších, ve Španělsku od roku 1938 sloužících Messerschmittech Bf 109 D-1. Podobný dojem z He 112 spíše mohl vzniknout až později, poté co na Iberský poloostrov na sklonku občanské války dorazily vynikající Bf 109 E, jejichž srdce tvořil silný Daimler Benz DB 601A s maximálním výkonem 809 kW (1100 k).

V každém případě He 112 V9 na španělské piloty udělal dobrý dojem a došlo k podepsání smlouvy. Šlo o přímý obchod mezi Španěly a firmou Heinkel, dodané letouny proto nefigurují v seznamech německého Sondestabu W (na rozdíl od jediného prototypu He 112 V6 létajícího ve Španělsku od prosince 1936 do léta následujícího roku). Platby šly přes organizaci zajišťující německo-španělské obchodní vztahy, společnost HISMA (Sociedad Hispano-Marroquí de Transportes Limitada), založenou v marockém Tetuánu již na začátku občanské války. A to prostřednictvím dvou faktur, č. 21730 z 28. června a č. 2104 z 23. prosince 1939.


He 112 B označení 5-56 ze stavu 2a Esc. Grupo 5-G-5 povstaleckého vojenského letectva, začátek roku 1939

Letouny vyvezené do Španělska byly u výrobce značeny, podobně jako všechny exportní stroje, He 112 E. Zastupovaly verzi He 112 B. Obvykle je uváděno, že šlo o stroje, původně objednané Japonci, které nakonec zůstaly Říší vycházejícího slunce neodebrány. O japonské objednávce je toho nicméně známo velice málo, a tak jde spíše o spekulaci.

Jisté kontroverze panují také ohledně počtu pro španělského zákazníka určených letounů, rozdělení dodávek a také v příslušnosti k jednotlivým subverzím.

Nyní převládá názor, že do Španělska putovalo 19 He 112 B (či podle exportního označení He 112 E). Dříve bylo často uváděno dodání pouze 18 strojů označení 5-51 až 5-68. Sporným zůstával 19. stroj (5-69), u nějž bylo z německých dokumentů známo výrobní číslo W.Nr.2066, ale nedochovala se jeho fotografie v nacionalistických barvách a ani nebyl dlouho znám nějaký doklad skutečně potvrzující službu tohoto kusu ve španělském letectvu. Nicméně posléze byla objevena listina z 27. května 1941 dokládající přítomnost opravovaného letounu 5-69 v dílnách španělského letectva v Maroku (Maestranza Aérea de Marruecos).

Montáž Heinkelů He 112 B probíhala na letišti v Leónu. Stroje přicházely baleny vždy do dvou beden: jedna obsahovala trup a druhá křídlo. Na montáži se podíleli technici firmy Heinkel, kterým asistovali španělští mechanici.Také zalétání prvních strojů obstarával pilot výrobce. Na snímcích nosí tradiční německý tyrolský klobouk (Tirolerhut). Do zalétávání nově sestavovaných strojů lednové dodávky se již prokazatelně zapojili španělští letci. V kabině prvního z nich, stroje 5-53, vykonal desetiminutový zálet 18. ledna 1939 cap. Enrique de Cárdenas Rodríguez.

Reklama


Pilot 1a Esc.Grupo 27 tte. Miguel Entrena Klett v kabině He 112 B 5-65, Španělské Maroko

Co se týče struktury dodávek, někdy je zmiňováno, že do konce občanské války dorazilo do Španělska buď všech 19 strojů, nebo pouze 15. Podklady se shodují na tom, že první dva exempláře dorazily z Německa po moři do španělského přístavu Vigo v listopadu 1938. Obdržely označení 5-51 a 5-52.

Podle jednoho ze zdrojů přibylo šest dalších v lednu 1939 a posledních deset se ve Španělsku objevilo v únoru. Podle jiného názoru po dvou exemplářích listopadové dodávky (5-51 a 5-52) následovala druhá dodávka šesti strojů v lednu (5-53 až 5-58).Na konci ledna nebo na začátku února dorazilo sedmdalších (5-59 až 5-65), což dává celkem 15 strojů. Na konci roku 1939 nebo na začátku roku 1940 pak byly převzaty poslední čtyři (5-66 až 5-69).

Buď jak buď, většina strojů byla nejspíše sestavena již v lednu 1939. Je známo, že tte. Alfonso Ruibal Sabio letěl z Leónu se stroji označení 5-63 a 5-64 (tedy 13. a 14.) ve dnech 27. a 30. ledna.

Zcela jednoznačné není ani složení dodávky, vedle exportního označení He 112 E letouny nesly ještě označení udávající verzi, a to znělo He 112 B. Někdy je uváděno, že všechny do Španělska dodané letouny zastupovaly předsériové provedení He 112 B-0. Devatenáct letounů je ovšemna předsérii skutečně značně vysoké číslo. Dle jiných podkladů Španělé převzali dodávku namixovanou ze dvou He 112 B-0 (stroje dodané v listopadu 1938) a na začátku roku 1939 dorazivších sedmi He 112 B-1 a deseti He 112 B-2. Zdá se že neexistuje žádný oficiální dokument určující přesnou identitu španělských strojů. Ze španělských písemností je nicméně zřejmé, že dodané stroje měly motory Jumo 210Ea, což (alespoň podle některých zdrojů) odpovídá verzi He 112 B-1 (obvykle je uváděno, že předsériové He 112 B-0 létaly s motory Jumo 210C, He 112 B-1 s motory Jumo 210Ea a He 112 B-2 s Jumo 210Ga). Nicméně podle jednoho dokumentu španělské letectvo k 1. únoru 1941 vykazovalo 16 He 112 (10 letuschopných) a 22 motorů Jumo 210Ea, z nichž však provozuschopných bylo jen sedm. Jaké motory tedy poháněly tři zbývající letuschopné He 112 B?


He 112 B 5-66 patřící do stavu 1a Esc.Grupo 27 španělského Ejército del Eire, letiště Sania Ramel v Tetuánu, Španělské Maroko

Heinkel He 112 B-1 byl jednomotorový jednomístný samonosný celokovový dolnoplošník. Trup poloskořepinové konstrukce se vyznačoval velmi elegantními tvary. Pilot seděl v kryté kabině, její překryt se odsouval vzad. Díky snížení zadní části trupu a téměř polokapkovitému tvaru prosklení, měl pilot velmi dobrý výhled. Ocasní plochy se vyznačovaly klasickým uspořádáním, směrové a výšková kormidla měla kovovou kostru potaženu plátnem. Celokovové křídlo eliptického půdorysu bylo lomené v místě uchycení podvozkových noh do mírného W. Křidélka měla kovovou kostru a byla potažena plátnem. Je zajímavé, že letoun měl menší rozpětí křídla než délku trupu (u konstrukcí té doby tomu bylo obvykle naopak). Podvozek byl záďového typu, hlavní podvozkové nohy se hydraulicky zatahovaly směremod trupu do výřezů křídla. Ostruhové kolečko bylo částečně hydraulicky zatahované. Pohonnou jednotku tvořil kapalinou chlazený řadový dvanáctiválec Junkers Jumo 210Ea vybavený karburátorem. Trvalý výkon ve výšce 4000 m dosahoval 478 kW (650 k) při 2600 ot./min. Roztáčel dvoulistou kovovou stavitelnou vrtuli Junkers-Hamilton. Výzbroj byla na svou dobu velmi silná. V křídle se nacházely dva kanony Rheinmetall- Borsig MG FF ráže 20 mm s 60 náboji na hlaveň (v bubnových zásobnících). Na bocích trupu synchronizované kulomety MG 17 ráže 7,92 mm s 500 náboji na hlaveň. Pod křídlem mohlo být umístěno celkem šest pum po 10 kg. Byly podvěšeny na dvou elektricky ovládaných závěsnících typu ELVEMAG (každý byl pro tři pumy). Do vybavení patřil kyslíkový přístroj pro lety ve velkých výškách a radiostanice.

Technologicky velmi vyspělou konstrukci He 112 B znatelně deklasoval malý výkon použité pohonné jednotky. Navzdory svému podmotorování nicméně typ dosahoval slušných výkonů, byť poněkud zaostával za parametry tehdy nejmodernějších světových stíhacích konstrukcí. Vyznačoval se také dobrými letovými vlastnostmi, síly v řízení zůstávaly ve všech letových režimech stálé. Španělští stíhači, kteří mohli He 112 B porovnávat se staršími typy He 51 a Fiat CR.32, na kterých létali dříve, stíhačku hodnotili poměrně vysoko. Piloti z Grupo de Caza 5-G- 5, kteří měli možnost pilotovat také Bf 109 B a Bf 109 C, ovšem upřednostňovali Messerschmitty. Měly výhodnější poměr výkonu motoru a hmotnosti, byly celkově živější a obratnější. U He 112 B naopak letci pozitivně hodnotili lepší vlastnosti při vzletu a přistání. Největší přednost Heinkelova typu ovšem spočívala v silné střelecké výzbroji. Její účinnost ještě zvětšoval fakt, že He 112 B (na rozdíl od podobně vyzbrojeného Bf 109 E-3) byl velmi dobrou, stabilní střeleckou platformou.


He 112 B 5-66 patřící 1a Esc.Grupo 27 za 2. světové války, Španělské Maroko

Reklama

Španělé pro nové jednoplošné stíhačky vytvořili 17. prosince 1938 Grupo de Caza 5-G-5. První dva smontované He 112 B obdrželo ještě téhožměsíce.V čele skupiny stál cdt. José Muñoz (El Corto). Grupo se skládalo ze dvou letek, přičemž jako první začala He 112 B přebírat 2a Escuadrilla. Velel jí cap. Miguel García Pardo. V řadě případů představovali piloti Heinkelů He 112 skutečné veterány se značnými bojovými zkušenostmi. Výcvik byl zahájen okamžitě a probíhal bez přerušování. He 112 B určené pro službu u 2a Esc. (stroje 5-52 až 5-58) obdržely na špičky vrtulových kuželů a kýlovek nátěr žlutou barvou.

He 112 B se krátce objevily také u 1a Esc., kterou vedl cap. Javier Murcia Rubia. Stroje měly aplikovány nátěry špiček vrtulových kuželů a kýlovek červenou barvou (zmiňovány jsoumimo jiné stroje 5-51 a 5-59, což byl letoun velitele skupiny JoséhoMuñoze). Letka ovšem s Heinkely cvičila jen krátkou dobu, neboť vzápětí, na konci února 1939, do výzbroje obdržela opotřebované Messerschmitty Bf 109 B a Bf 109 C, vyřazené po příchodu nových Bf 109 E od J/88 Legionu Condor.

Grupo 5-G-5 bylo zařazeno do 7a Escuadra de Caza, kterou dále tvořily dvě skupiny (2-G-2 a 3-G-3) Fiatů CR.32. Na letounu si opět zalétal Joaquín García Morato, který se v listopadu 1938 stal velitelem 7a Escuadra de Caza, a tím také celé stíhací složky španělského povstaleckého letectva. Jeden let, pravděpodobně zkušebního charakteru, absolvoval 22. listopadu téhož roku (zde ovšem může jít o omyl v dataci, neboť He 112 V9 se v té době ve Španělsku již nenacházel a první dva uschopněné He 112 B byly zalétány až v prosinci). V kabině He 112 B prodělal také celkem tři bojové lety na katalánské frontě: 22., 23. a 26. ledna 1939.


Úvodní dva v Leónu sestavené He 112 B, určené pro španělské povstalecké letectvo

2a Esc. byla se svými He 112 B prohlášena za operační a 17. ledna stíhačky vzlétly k přeletu na letiště Recajo (Logroño). Nepříznivé počasí je však donutilo vrátit se zpět do Leónu. Následujícího dne stíhačky vzlétly a s mezipřistáním v Recajo dosáhly svého operačního letiště Balaguer v provincii Lerida. Následujícího dne odtud zahájily bojové akce v prospěch povstaleckých sil útočících na Katalánsko. Původně se počítalo s tím, že výkonnější Heinkely He 112 B poslouží dvouplošným Fiatům CR.32 během společných akcí jako výškové krytí. V praxi se však stíhačky 2a Esc. během katalánského tažení věnovaly hlavně ozbrojenému průzkumu a útokům na pozemní cíle. Například večer 19. ledna zaútočily na nádraží Manresa (na akci se podílel na stroji 5-52 alf. Carlos María Rey-Stolle). Při bitevních útocích dosahovaly He 112 B díky své silné střelecké výzbroji dobrých výsledků. Piloti rovněž drželi pohotovost proti nepřátelskému letectvu, jehož aktivita však znatelně poklesla.

Heinkel He 112 B si během občanské války připsal jediné vítězství. He 112B 2a Esc. se 19. ledna společně s celkem 12 Fiaty CR.32 skupin 2-G-3 a 3-G-3 zúčastnily akce v prostoru Igualada. Povstalci se utkali s početnou formací republikánských stíhaček. Tvořilo ji 13 Polikarpovů I-16 Grupo 21 a 16 I-15 Grupo 26. Piloti I-16 nárokovali sestřelení jednoho „Messeru“ (evidentně chybně identifikovaného He 112 B). Jedno Chato (CA-203) bylo sestřeleno a jedna Mosca (CM-037 ze 7a Esc.) po boji přistála s jednou nevysunutou podvozkovou nohou. Na povstalecké straně utržil zranění pilot Fiatu tte. Marqués z Grupo 2-G-3. Nacionalisté nárokovali dva sestřely. García Morato sestřelil jednu I-15 (šlo o jeho poslední vítězství v občanské válce). Cap. García Pardo, sedlaje He 112 B 5-54, sestřelil jednu Ratu. Šlo o pilotův poslední, 12., sestřel.


He 112 B ze stavu 2a Esc.Grupo 5-G-5 povstaleckého vojenského letectva na letišti Almaluez

Přítomnost Heinkelů He 112 B na frontě zaznamenali také republikáni. Cdt. Andrés García Lacalle ve svých pamětech uvedl, že 21. ledna tte. Luciano Tabernero Herrero, pilot Polikarpovu I-16 ze 4a Escuadrilly de Super Moscas, sestřelil jeden stroj tohoto typu. Povstalecké dokumenty ovšem toto vítězství (stejně jako sestřel „Messeru“ 20. ledna) nepotvrzují.

K další zaznamenáníhodné akci Heinkelů He 112 B došlo 23. ledna. Dvojice stíhaček se ve vzduchu střídaly při ochraně povstaleckého loďstva, plujícího nějakých 70 km od katalánského pobřeží. Během přeletů Barcelony piloti pozorovali republikánské stíhačky, ale drželi se rozkazů a do boje s nimi nezasáhli. Bitevními akcemi He 112 B podporovaly dobytí katalánské metropole Barcelony, která padla do povstaleckých rukou 26. ledna. Od následujícího dne pak stíhačky 2a Esc. operovaly z letiště v Zaragoze.

Prvního února se letka vrátila na letiště Balaguer, kde se v té době nacházela s He 112 B také 1a Esc. O tři dny později, ke 4. únoru, mělo podle dokumentu „Distribución de las Fuerzas Aéreas“ Grupo 5-G-5 tři letouny „tipo 5“ (He 112) na letišti Sanjurjo a 12 v Balaguer. Bitva o Katalánsko skončila povstaleckým vítězstvím do 9. února. 21. února se Heinkely zúčastnily vítězné přehlídky nad dobytou Barcelonou. Tvořily společně s dalšími letouny na nebi písmena FET (konkrétně T), což byla zkratka nacionalistické španělské falangy (Falange Española Tradicionalista).


He 112 B 5-66 z výzbroje 1a Esc.Grupo 27 namarockémletišti Sania Ramel

Na konci února se stíhačky 2a Esc. nacházely na letišti Matacán (region Salamanca), odkud v té době vzlétaly také „nové“ Bf 109 B a Bf 109 C 1a Esc.Grupo 5-G-5 nyní bylo kompletní. Nějaký čas piloti skupiny podle možnosti využívali stíhačky obou typů.

Dne 8. března obdržela 2a Esc. rozkaz k přesunu na madridské bojiště.Heinkely přelétly s mezipřistáním v Recajo na letiště Griñon. Odtud zasahovaly do průzkumných a bitevních akcí v prostoru Madridu. Občanská válka se již chýlila k závěru a k dalším střetnutím s vládními letouny již nedošlo. Následovalo rozdělení Grupo 5-G-5 a 2a Esc. byla odeslána na letiště Almaluez (oblast Soria). I odtud He 112 B operovaly v oblasti Madridu. Bf 109 1a Esc. působily z Griñonu.

Bojové nasazení 2a Esc. nicméně skončilo tragicky. Povstalecké jednotky vstoupily 28. března doMadridu. Trojice He 112 B byla ráno se striktním rozkazem zdržet se palby vyslána k průzkumnému letu nad metropol. Nadšení z vítězství a z konce krvavé občanské války strhla piloty k letecké nekázni. Při návratu na letiště jeden z pilotů roje, Rogelio García de Juan, vysekl v malé výšce se svým strojem 5-53 výkrut, ale manévr nezvládl, zřítil se a zahynul. Mezitím se v euforii Miguel García Pardo pustil do simulovaného souboje se svým dalším číslem, Jorgem Muntadasem Claramuntem. Snažil se dostat za ocas svého podřízeného, přepadl do vývrtky, zřítil se a zahynul ve vraku letounu 5-54! Během několika sekund ztratilo zcela zbytečně povstalecké letectvo dva ze svých nejlepších pilotů.



Nouzové přistání stroje 5-58 v Tauima

Prvního dubna Heinkely He 112 B přelétly na letiště GriĖon. Symbolickou tečkou za jejich účastí na občanské válce se stala defilé během bombastických přehlídek nacionalistických ozbrojených sil: 17. dubna 1939 nad Sevillou, 7. května nad madridským Barajas a 19. května nad Madridem. Zde letouny vytvořily na nebi jméno povstaleckého generalissima: FRANCO (He 112 B letem v perfektní formaci sestavily písmeno O).

Zde je na místě uvést, že některé podklady obě letky Grupo 5-G-5 již na sklonku občanské války označují (v souladu se systémem používaným u povstaleckého letectva, který bral v potaz typový kód používaných letounů) jako Escuadrillu 1-E-5 (1. letku vyzbrojenou stíhačkami typ 5, tedy He 112) a 1-E-6 (6“ byla typovýmkódemzavedenýmpro Bf 109).

Heinkely He 112 B setrvaly ve výzbroji povstaleckého letectva až do roku 1952, kdy se ve stavu nacházely dva poslední stroje (jeden z nich letuschopný). Od roku 1945 nesly v novém kódu, zavedenému Ejército del Eire, označení C.3. Během 2. světové války působily ze Španělského Maroka v rámci 1a Esc., patřící do Grupo 27. Jeden z pilotů, tte. Miguel Entrena Klett, si zbraněmi He 112B, 5-68 připsal 3. března 1943 nad Marokem sestřelení americké stíhačky Lockheed P-38F-1-LO Lightning ze stavu 14th FG, 12th AF.

Hlavní technické údaje He 112 B-1

Rozpětí: 9,09 m
Délka: 9,22 m
Výška: 3,82 m
Nosná plocha: 17,00 m2
Hmotnost prázdného letounu: 1617 kg
Vzletová hmotnost: 2248 kg
Max. rychlost (ve výšce 4000 m): 480 km/h
Cestovní rychlost (ve výšce 4000 m): 400 km/h
Výstup na 4000 m: 6 min
Praktický dostup: 8500 m
Dolet: 825 km
Zdroje:
Abelan, E.: Los Heinkel He 112 O/B españoles. Aeroplano 11/1993;
Cerda, J. A.: Los Heinkel He 112 en España. Internet;
Bernád, D.: Heinkel He 112 in action, Carrolton 1996;
Janovský,V.: Heinkel He 112. HaPM 10/2004, 11/2004;
Gonzales Serrano, J. L.: Datos e interrogantes sobre los Heinkel 112. Aeroplano 20/2002;
Conde Bénitez,M.: Heinkel He 112 en España.
Internet

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 4/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více