AASM

Autor: Martin Smíšek 🕔︎︎ 👁︎ 19.169

Poučení z Kosova

Potřebu nové protizemní naváděné výzbroje potvrdilo bojové nasazení francouzského letectva nad Kosovem a Srbskem na jaře 1999 v rámci operace Allied Force. Francouzský letecký kontingent tehdy tvořilo osm stíhacích letounů Mirage 2000C ze sestavy EC 1/5 a EC 2/2, dislokovaných na základně Grosseto. Další francouzské letouny působily z letiště Istrana, odkud operovalo 12 strojů Jaguar A (od EC 7), 15 Miragí 2000D (EC 3) a 10 Miragí F.1CT (EC 30). Údery proti pozemním cílům prováděly letouny ze sestavy EC 7 a EC 3, které během konfliktu svrhly celkem 127 laserem řízených pum BGL-1000 (110 Mirage 2000D, 17 Jaguary A). Tyto bomby nebyly zrovna levné, a na ničení některých cílů byly navíc poněkud „předimenzované“. Kromě toho se ukázalo, že v meteorologických podmínkách panujících nad Balkánem s relativně častým výskytem mlhy a oblačnosti je dosažení přesného zásahu s použitím laserem naváděných pum značně problematické.


První shoz pumy AASM 250 se uskutečnil v září 2004, jako nosič posloužila Mirage 2000N (303) od zkušebního střediska CEV

Reklama

Proto byly ještě v roce 1999 společnostem Aérospatiale, Matra BAe Dynamics (dnes MBDA) a SAGEM Défence Sécurité zaslány technicko-taktické požadavky na novou řízenou protizemní munici schopnou použití za ztížených povětrnostních podmínek. Po vyhodnocení předložených návrhů byl vítězem vyhlášen typ AASM (Armament Air-Sol Modulaire) od SAGEMu, s nímž francouzské ministerstvo obrany v září 2000 podepsalo smlouvu za 425 000 000 eur na dodávku 750 souprav AASM. Podle počátečního harmonogramu mělo být prvních 500 AASM dodáno v roce 2004. Do operační služby na strojích Mirage 2000D měly být zavedeny o rok později. Nakonec však v roce 2004 padlo rozhodnutí vyvíjet AASM primárně pro víceúčelové bojové letouny Rafale nasazené u Armée de l’Air i Aéronavale a integraci do zbraňového systému Mirage 2000D provést později. Rafale modifikované na standard F2 měly pumy ve verzi AASM 250 začít používat v roce 2006.

Na začátku tisíciletí se SAGEM se svou zbraní zapojil i do výběrového řízení na novou naváděnou protizemní výzbroj pro britské RAF. Zde však svůj předchozí úspěch nezopakoval a jeho výrobek byl v květnu 2001 vyřazen, aniž by se dostal do finálového „rozstřelu“, kterého se zúčastnily MBDA a Raytheon Systems UK. Ten se nakonec s typem Paveway IV, umožňujícím duální navedení (laser a GPS/INS), stal i vítězem celého klání.

Armament Air-Sol Modulaire

AASM je řada řízených pum vzniklých na bázi francouzských „železných“ bomb „osmdesátkové“ série, které vyvinula společnost SAMP (Société des Ateliers Mécaniques de Pont-sur-Sambre) jako protějšek amerických Mk.8X pro použití jak u domácího Armée de l’Air, tak i u zahraničních letectev. Francouzské „osmdesátkové“ pumy mají stejné označení jako jejich americké ekvivalenty, s nimiž jsou navíc zaměnitelné. Francouzská série zahrnuje následující bomby: Mk.81 (ráže 125 kg), Mk.82 (250 kg), Mk.83 (500 kg) a Mk.84 (1000 kg). I když původním záměrem bylo vyvinout odpovídající modifikační sady pro všechny tyto pumy, jako první byl zhotoven a do výzbroje francouzského letectva zaveden typ AASM 250 využívající bombu Mk.82.


AASM 250 na trojnásobném adaptéru, podvěšené pod křídlem Rafale B (306, 330-ED) od ECE 5/330

AASM 250 je stejně jako ostatní pumy této řady tvořena třemi hlavními, modulárně řešenými částmi. Na přídi se nachází naváděcí jednotka, která je připevněna k bojové části tvořené bombou Mk.82. Na zádi je umístěn ocasní úsek s rozevíracími křídly a raketovým motorem. AASM 250 váží zhruba 340 kg a na délku měří 3,1 m.

Reklama

Na příďovém modulu jsou umístěny dvě čtveřice aerodynamických ploch. První kvarteto je pevné, zatímco zadní čtyři jsou pohyblivá kormidla. Celá příďová část po odhozu pumy z mateřského letounu rotuje, čímž stabilizuje let AASM 250 k cíli. Naváděcí soustava umístěná v přídi zbraně je k dispozici v několika variantách. V základním „dekametrickém“ provedení umožňuje družicové/inerciální navedení (GPS/INS), jehož pravděpodobná kruhová odchylka činí 10–15 m. Úhel dopadu zbraně na cíl může být naprogramován tak, aby účinek pumy byl co největší.

K dispozici je dále naváděcí úsek, jehož družicový/inerciální systém navedení je doplněn o obrazovou infračervenou samonaváděcí jednotku. Jakmile puma doletí nad cílovou oblast, obraz z jejího infračerveného čidla je srovnáván s referenčním modelem cíle, uloženým v paměti pumy a připraveným při plánování mise. Pokud je dosaženo shody, jednotka identifikuje cíl a navede na něj pumu. Tento „metrový“ naváděcí systém dále zvyšuje přesnost AASM 250, pravděpodobná kruhová odchylka je v tomto případě 3–5 m. Naváděcí část, vybavená obrazovou infračervenou samonaváděcí jednotkou, je použitelná ve dne i v noci, obecně ji však nelze nasadit při ztížených povětrnostních podmínkách. Zhruba od roku 2012 by měla být k dispozici naváděcí jednotka kombinující družicové/inerciální navedení s laserovým, což umožní nasadit zbraň i na ničení pohyblivých cílů. V budoucnu by měly být pumy řady AASM vybaveny datalinkem, který by po shozu pumy z mateřského letounu umožňoval její zaměřování nebo změnu trajektorie jejího letu.


Celá rodina pum AASM pohromadě, zleva doprava: AASM 125, AASM 250, AASM 500 a AASM 1000

Ocasní část je vybavena čtyřmi křídly, která se po odhozu pumy rozevřou. Dále se zde nachází raketový motor na tuhé pohonné hmoty, který výrazným způsobem zvyšuje dolet pumy. Při odhozu z výšky 12 200 m se maximální dosah pumy pohybuje kolem hodnoty 60 km. Shoz z malých výšek (60 m) redukuje dolet AASM 250 zhruba na 15 km. SAGEM v budoucnu plánuje zvýšit dosah pum řady AASM až na 70 km. Podle proklamací výrobce by jeden letoun Rafale měl být schopný při jednom náletu shodit standardní náklad šesti pum (na dvou trojnásobných adaptérech) AASM 250 na šest různých cílů.

Od základní AASM 250 je odvozena lehčí verze AASM 125 využívající tělo pumy Mk.81. Základem větší varianty AASM 500 je bomba Mk.83. Největší pumou z řady Armament Air-Sol Modulaire je typ AASM 1000, který je postaven na bázi francouzské průbojné pumy BLU-109/B. Ta byla vyvinuta na přelomu tisíciletí společností SAMP na základě americké bomby stejného označení. Oproti menším pumám AASM 125, AASM 250 a AASM 500 je tělo bomby AASM 1000 navíc opatřeno čtyřmi podélnými vířiči.

Cesta do Armée de l’Air a Aéronavale

První lety s hmotnostně-rozměrovými ekvivalenty pum AASM 250 byly zahájeny 9. října 2002. 1. prosince 2002 proběhly zkoušky, při nichž námořní Rafale M prokázal schopnost nést šestici AASM 250 na dvou trojnásobných adaptérech a s tímto nákladem operovat z paluby letadlové lodi Charles de Gaulle. Premiérový shoz pumy AASM 250 proběhl nad zkušebním polygonem CEL (Centre d’Essais des Landes) u Biscarrosse v jihozápadní Francii 6. září 2004. Při testech jako nosič sloužila Mirage 2000N sloužící u zkušebního střediska CEV (Centre d’Essais en Vol). Další řada testů proběhla v létě 2005. Během nich bylo z letounu Mirage 2000N provedeno celkem 10 shozů, jejichž cílem bylo především ověřit činnost raketového pohonu pumy. Mezitím již celý program nabral zpoždění, takže očekávané zavedení AASM 250 do výzbroje bylo posunuto na rok 2007. K dalšímu milníku v programu AASM došlo 26. července 2006, kdy se uskutečnil první shoz bomby z letounu Rafale C za podmínek připomínajících reálné bojové nasazení. Akce proběhla nad Biskajským zálivem a stroj č. C101 pilotoval příslušník zkušebního střediska CEV Commandant Sylvain Guiraud. Rafale C odstartoval z letecké základny BA 120 v Cazaux v 11.00 hod. Zkušební puma AASM 250, opatřená přístrojovou aparaturou, byla shozena z výšky 460 m při rychlosti 830 km/h. Zaměřovací data byla letounu předána za letu prostřednictvím Linku 16. Přímý zásah cíle pozoroval pilot v reálném čase pomocí palubního infračerveného vyhledávacího a sledovacího systému OSF (Optronique Secteur Frontal).


Rafale B (322, 7-HU) a Rafale C (104, 7-HH) z výzbroje EC 1/7. Dvoumístný stroj letící v popředí nese po čtyřech pumách AASM 250

V rámci vojskových zkoušek 18. prosince 2006 proběhly ostré střelby, při nichž Mirage 2000N svrhla na cíl simulující dráhu letiště jednu AASM 250. Shoz proběhl nad polygonem CEL u Biscarrosse v malé výšce při vysoké rychlosti a násobku 5,5 g. První několikanásobný shoz pum z letounu Rafale proběhl 23. dubna 2007. První AASM 250 byla svržena na cíl ležící 90° od podélné osy letadla, posléze následovalo svržení salvy tří bomb. Další zkoušky s využitím letadlové lodi Charles de Gaulle, plující ve vodách Středomoří, se uskutečnily 5. června 2007. Z její paluby vzletěl jeden letoun Rafale M s úkolem provést odhoz dvojice AASM 250, což se uskutečnilo po dlouhém letu nad CEL, kde byly obě pumy svrženy na cíl zahalený oblačností. Vojskové zkoušky byly ukončeny 22. října 2007 shozem zbraně z výšky 12 200 m ve vzdálenosti více než 60 km od cíle.

AASM 250 v základním „dekametrickém“ provedení byla do výzbroje zavedena na konci roku 2007. Prvními uživateli těchto pum se stala stíhací peruť EC 1/7 Provence z řad letectva a Flotille 12F spadající pod námořnictvo. V roce 2007 mělo být dodáno 76 ks bomb AASM 250, z toho 52 ks obdrželo Armée de l’Air, zbylých 24 putovalo k Aéronavale.


Rafale B (322, 7-HU) a Rafale C (104, 7-HH) z výzbroje EC 1/7. Dvoumístný stroj letící v popředí nese po čtyřech pumách AASM 250

Mezitím pokročily práce na vývoji verze AASM 250 s obrazovou infračervenou samonaváděcí jednotkou, takže první zkušební shoz této pumy mohl proběhnout 12. července 2007 opět nad polygonem CEL. Nosičem pumy byl znovu letoun Mirage 2000N sloužící u střediska CEV. Podnikové zkoušky této verze byly ukončeny 5. února 2008 shozem z Mirage 2000. Při tomto testu byly záměrně zadány chybné GPS souřadnice cíle. Obrazová infračervená jednotka pak tento nedostatek ve finální části letu pumy korigovala a pumu navedla na správný cíl, vzdálený od naprogramovaných souřadnic několik set metrů. V nadcházející části roku 2008 proběhly třífázové vojskové zkoušky. Dne 23. dubna se uskutečnila první fáze, během níž musela puma prokázat svůj maximální dosah. Druhá fáze následovala 12. června, kdy puma svržená z Mirage 2000N letěla k cíli vzdálenému 25 km pouze na základě činnosti svého inerciálního navigačního systému. Úspěšné finální navedení pak zajistila obrazová infračervená jednotka. Poslední fáze zkoušek se konala 9. července 2008. Jedna AASM 250 byla svržena kolem 16 km od cíle z letounu Mirage 2000N letícího v malé výšce nad zemí. Zbraň byla opět záměrně naprogramována špatnými souřadnicemi, takže finální korekturu kolem 80 m musela provést samonaváděcí jednotka.

Zpoždění v programu AASM však nabralo takových rozměrů, že francouzské letectvo za ně muselo najít dočasnou náhradu pro bojové nasazení strojů Mirage 2000D v Afghánistánu. Tou se stal nákup 200 pum GBU-49/B Enhanced Paveway II s možností duálního navedení (laser a GPS/INS) v ceně 22 000 000 dolarů. Smlouva s americkou společností Raytheon byla uzavřena 18. ledna 2008.

Reklama

SAGEM Défense Sécurité a MBDA France 14. května 2008 podepsaly smlouvu o spolupráci, na jejímž základě bude vývoj budoucích verzí AASM probíhat ve spolupráci obou firem, přičemž MBDA bude navíc zodpovědná i za prodej a marketing těchto pum.

Práce na menší verzi AASM 125 mezitím dospěly do takového stadia, že 27. ledna 2009 mohl být na polygonu CEL proveden její první shoz. Nosičem pumy byl letoun Mirage 2000N od CEV ze základny BA 120 v Cazaux. Puma urazila k cíli vzdálenost několika desítek kilometrů; její navedení proběhlo pouze s využitím vlastního inerciálního navigačního systému. První ostré zkoušky AASM 250 doplněné o laserové navádění proběhly 17. června 2010, kdy letoun Rafale svrhl jednu tuto pumu na stacionární cíl vzdálený 25 km. Objekt byl zaměřen laserovým ozařovačem DHY-307 standardně používaným předsunutými návodčími francouzské armády. Bomba dopadla ve vzdálenosti do jednoho metru od terče, i když byla před svým svržením záměrně naprogramována souřadnicemi s chybou kolem 100 m.

Proti Tálibánu

Trojice jednomístných víceúčelových bojových letounů Rafale C ze sestavy EC 1/7 opustila 7. února 2008 svoji domovskou základnu BA 113, ležící v Saint Dizier, a vydala se na let do Afghánistánu, aby v rámci operace Serpentaire provedla rotaci za stejný počet strojů Mirage F.1CR sloužících na základně v Kandaháru. Rafaly C nejprve provedly mezipřistání v Athénách, kde doplnily palivo, a posléze pokračovaly na letiště BA 188 v Džibuti. Z africké půdy následujícího dne přelétly na kandahárskou leteckou základnu, odkud pak společně s trojicí strojů Mirage 2000D (po jednom ze sestavy EC 1/3, EC 2/3 a EC 3/3) zajišťovaly především přímou leteckou podporu koaličním pozemním jednotkám. Protože v této době nebyly do arzenálu letounů Rafale ještě integrovány nové francouzské střelecké kontejnery Damocles, museli piloti z EC 1/7 pravidelně operovat společně se stroji od EC 3, které s Damoclesy zajišťovaly laserové ozáření cíle. Standardní formací proto byla dvojice tvořená po jedné Miragi a Rafalu. Používanou protizemní řízenou munici představovaly americké laserem naváděné pumy GBU-12/B Paveway II, při bojových letech nesené v počtu 4 (Rafale C), resp. 2 ks (Mirage 2000D). Zbrusu nové AASM 250 do Afghánistánu dorazily až 19. dubna 2008. To však již proběhla další rotace – od 6. dubna začaly z Kandaháru operovat tři dvoumístné stroje Rafale B, jejichž mateřskou jednotkou byla opět EC 1/7 Provence.


Dvojice AASM 250 pod křídlem Rafalu

K prvnímu bojovému shozu AASM 250 došlo již následujícího dne po jejich dodání na leteckou základnu Kandahár, v neděli 20. dubna. Smíšená dvojice strojů Rafale B a Mirage 2000D prováděla rutinní patrolu nad provincií Kandahár, během níž zareagovala na volání o pomoc kanadského předsunutého leteckého návodčího, protože konvoj, který doprovázel, se dostal pod palbu tálibánců. Oblačnost nad místem bojů si vynutila použití jedné pumy AASM 250, jež byla na cíl navedena podle GPS souřadnic poskytnutých leteckým návodčím. Po eliminaci nebezpečí však kanadská kolona nepokračovala ve své cestě příliš dlouho. O půl hodiny později byli Kanaďané napadeni znovu, takže francouzští piloti museli opět zasahovat. Na tálibánskou pozici tak dopadla další bomba AASM 250. Protože se mezitím zlepšilo počasí, mohla proti nepříteli zasáhnout i Mirage 2000D, která postavení protivníka vybombardovala ještě jednou pumou GBU-12/B (AASM 250 v této době do výzbroje strojů Mirage 2000D nebyly ještě integrovány).


Rafale B od EC 1/7 s kvartetem pum AASM 250 při bojovém letu nad Afghánistánem na jaře 2008

Standardní pumový náklad Rafalů při operačních letech tvořilo kvarteto bomb AASM 250. Trojice strojů Rafale B operovala nad Afghánistánem do 31. května 2008, kdy proběhla další rotace a na jejich místo nastoupilo trio letounů SEM (Super Etendard Modernisés) ze sestavy Flottile 17F, do jejichž arzenálu přibyly zbrusu americké GBU-49/B Enhanced Paveway II. Do konce svého nasazení v Kandaháru provedly tři stroje Rafale B celkem 212 bojových letů, při nichž nalétaly kolem 730 letových hodin.

Export

Prvním zahraničním uživatelem pum řady AASM se stalo Královské marocké letectvo, které nakoupilo 50 bomb AASM 250 v rámci generální opravy a rozsáhlé modernizace svých 27 bojových letounů typu Mirage F.1CH/F.1EH na standard Mirage F.1 MF2000. „Omlazovací kúru“ za 350 000 000 eur zajišťovalo konsorcium francouzských firem Thales a SAGEM s názvem ASTRAC (Association Sagem Thales pour la Rénovation d’Avions de Combat). Kontrakt byl podepsán 27. září 2005 a jeho součástí byla mj. obměna avioniky letadel, nový palubní radar RDY-3, integrace a dodávka kontejnerů Damocles, podvěsů PAJ FA pro elektronický boj, pum AASM 250 a protiletadlových řízených střel MICA EM a MICA IR.

Po pumách AASM začalo v roce 2005 pošilhávat i indické letectvo, které by je rádo zavedlo do výzbroje svých letounů Su-30MKI, Mirage 2000H a modernizovaných Jaguarů IS/IB. K žádnému potvrzenému nákupu ze strany Indie však zatím nedošlo.


Lovec a zabiják v akci – Mirage 2000D a Rafale B při bojové misi nad afghánskou provincií Kandahár na jaře 2008. Mirage kromě palivových nádrží nese kontejner Damocles a po dvou pumách GBU-12/B

Svoji přízeň zato potvrdilo francouzské letectvo, které na konci prosince 2009 objednalo 680 souprav AASM, z nichž 300 je opatřeno družicovým/inerciálním naváděcím systémem. Zbylých 380 ks pak bude dodáno s naváděcími moduly doplněnými o možnost laserového navedení. V rámci kontraktu je rovněž financován vývoj modernizované družicové naváděcí soustavy odolnější proti rušení. Část peněz bude dále využita na zkoušky a přípravu výroby varianty s GPS/INS a laserovým naváděním. Pokud by byly naplněny všechny opce zmíněné v kontraktu, počet bomb řady AASM v řadách Armée de l’Air by mohl dosáhnout čísla kolem 3400 ks. Francouzská vládní agentura DGA (Direction générale de l’armement), zodpovědná za zbrojní akvizice pro ozbrojené síly Francie, dosud objednala 1424 ks pum řady AASM.

Foto:
MBDA, Armée de l’Air

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více