Operace Blockbuster

Operation Blockbuster
     
Název:
Name:
Operace Blockbuster Operation Blockbuster
Datum:
Date:
22.02.1945-11.03.1945
Válčiště / Fáze:
Theatre of Operations / Phase:
Západoevropské válčiště
West European Theatre of Operations
Místo:
Location:
oblast mezi městy Goch a Xanten area between Goch and Xanten
GPS:
GPS:
51°39'21.38"N 6°21'07.2"E
Účastníci:
Belligerents:
 
Strana A:
Side A:
Kanada
Velká Británie
Canada
Great Britain
Strana B:
Side B:
Velkoněmecká říše Greater German Realm
Velitelé:
Commanders:
 
Strana A:
Side A:
Harry Crerar Harry Crerar
Strana B:
Side B:
Alfred Schlemm Alfred Schlemm
Síly:
Strenght:
 
Síly strana A:
Forces Side A:
1. kanadská armáda 1st Canadian Army
Zobraz detail:
Show Detail:
  
Síly strana B:
Forces Side B:
1. výsadková armáda 1st Paratroop Army
Zobraz detail:
Show Detail:
  
Ztráty:
Losses:
 
Ztráty strana A:
Losses Side A:
VERITABLE + BLOCKBUSTER:
1 049 důstojníků
14 585 příslušníků mužstva
VERITABLE + BLOCKBUSTER:
1 049 officers
14 585 other ranks
Zobraz detail:
Show Detail:
  
Ztráty strana B:
Losses Side B:
VERITABLE + BLOCKBUSTER:
22 000
+
22 239 zajatých
VERITABLE + BLOCKBUSTER:
22 000
+
22 239 POW
Zobraz detail:
Show Detail:
  
Cíle a výsledek:
Objectives and Result:
 
Typ operace, strana A:
Type of Operation, Side A:
útok
attack
Typ operace, strana B:
Type of Operation, Side B:
obrana
defense
Cíle, strana A:
Objectives, Side A:
obsadit západní břeh Rýna severně od Geldern - splněn
capture the west bank of the Rhine north of Geldern - fulfilled
Cíle, strana B:
Objectives, Side B:
udržet předmostí na západním břehu Rýna - nesplněn
retain a bridgehead on the west bank of the Rhine - unfulfilled
Výsledek:
Result:
vítězství strany A victory for side A
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
www.canadahistory.com
Charles Perry STACEY: Official History of the Canadian Army in the Second World War: Volume III. The Victory Campaign, The Operations in North-West Europe 1944-1945, 1960
URL : https://www.valka.cz/Operace-Blockbuster-t124859#424798 Verze : 0
ÚVOD


Bitva o Rýn
Operaci BLOCKBUSTER provedla 1. kanadská armáda v oblasti mezi Rýnem a Másou na nizozemsko-německých hranicích. Operace navazovala na operaci VERITABLE. Tyto dvě operace spolu s operací GRENADE, kterou uskutečnila americká 9. armáda v oblasti mezi řekami Rour a Mása na jedné a Rýnem na druhé straně, byly součástí bitvy o Rýn, která se v únoru a březnu odehrávala na široké frontě od Nijmegenu po Rastatt. Obě armády spadaly pod velení Montgomeryho 21. skupiny armád, která zajišťovala nejseverní část dobývání levého břehu Rýna. Ve večerních hodinách 21. února 1945 se jednotkám 1. kanadské armády podařilo po překonání houževnatého německého odporu v Říšském lese vyčistit od německých vojsk město Goch a zaujmout postavení při silnici z tohoto města do 116. tankovou divizí o průsek mezi Hochwaldským a Tüschenwaldským lesem (ten tvořil severozápadní cíp Balbergského lesa).


Postavení jednotek 1. kanadské armády
Velitel 1. kanadské armády měl k dispozici dva sbory - II. kanadský sbor na levém křídle mezi Gochem a Rýnem a britský XXX. sbor na pravém křídle mezi Gochem a Másou. II. sbor měl na levém křídle mezi Rýnem a silnicí Kleve-Kalkar-Xanten 43. (wessexskou) pěší divizi, na směru mezi Kalkarem a Uedemem stály 2. kanadská pěší a 3. kanadská pěší divize. Za nimi se k útoku připravovaly 4. kanadská obrněná divize a 11. obrněná divize. XXX. sbor měl na svém pravém křídle 52. (lowlandskou) divizi, která se nacházela severovýchodně od Afferdenu. Jihozápadně od Gochu se nacházela 51. (highlandská) divize, která ovšem neměla do bojů zasáhnout, neboť měla přejít do zálohy a připravovat se na přechod Rýna. Jihovýchodně od Gochu se podél železniční tratě Goch-Geldern nacházela 53. (velšská) divize. Vlevo od ní stála 15. (skotská) divize a na levém křídle se nacházela 3. pěší divize. Velitel XXX. sboru měl k dispozici i Gardovou obrněnou divizi. Kanadská část bojiště byla užší, avšak operovalo zde více jednotek a probíhali nejtužší boje, včetně nejvýraznějšího bodu operace - průlomu Hochwaldským průsekem.


Postavení jednotek německé 1. výsadkové armády
Velitel německé XXXXVII. tankový sbor a oblast mezi Uedemem a Weeze držel II. výsadkový sbor. Na linii Weeze-Venlo se nacházel LXXXVI. armádní sbor[/topic/view/ankovy-sbor-1942-1945]XXXXVII. tankový sbor[/topic/view/ankova-divize/t/9925]116. tankové divize (kolem Keppelnu) a 7. výsadkového pluku (v Uedemu). 15. divize tankových granátníků a 84. pěší divize na tom nebyly o nic lépe, spíše naopak. Němci se mohli částečně spolehnout na Schlieffenovu linii, která byla mezi Kehrumem a Sonsbeckem tvořena třemi řadami pěchotních zákopů a protitankovým příkopem. Avšak ten nebyl zdaleka všude hotov a navíc terén nebyl vždy příznivý. Generál Schlemm sice obrannou linii posílil padesátkou 88mm děl, avšak jejich obsluhy nepřekypovaly zrovna zkušenostmi a bojovou morálkou.


Americký postup na jihu
Dne 23. února přišla dobrá zpráva od jižněji položené americké 9. armády. Ta v půl čtvrté ráno konečně zahájila operaci GRENADE. Po úvodní baráži se daly její dva sbory do útoku a začali překračovat řeku Rour. Na pravém křídle je podporovala americká 1. armáda, která zaútočila v oblasti Durenu. Američané zde postupovali relativně rychle, i díky tomu, že část německých sil byla přesunuta právě do pozic proti kanadské armádě.


Varianty postupu II. sboru
II. kanadský sbor měl tři možnosti postupu. První možností bylo postupovat severně od lesa po silnici podél Rýna, které vedla z Kalkaru přes Marienbaum do Xantenu. Avšak cesta byla velmi poškozená a rozlitý Rýn zde podmínky ještě zhoršoval. Navíc se jednalo o nejkratší cestu a Němci zde spojenecký postup očekávaly. Druhou možností byl postup jižně od Tüschenwaldského lesa po silnici Uedem-Kervenheim-Sonsbeck-Xanten. Avšak tudy měl postupovat i XXX. sbor a silnice by byla přetížená. Generál Simonds se proto rozhodl pro třetí variantu - projít podél železniční trati průsekem mezi Hochwaldským a Balbergským (Tüschenwaldským) lesem. Jednotky sboru měly nejprve obsadit hřeben mezi městy Kalkar a Uedem, odsud pokračovat sedlem směrem k průseku mezi Hochwaldským a Balbergským lesem, tímto úsekem se probít, poté obsadit město Xanten a nakonec zaujmout pozice na břehu Rýna. Podle průzkumu nebylo sedlo zaminované a těleso trati se po odstranění svršku dalo použít pro zásobovací kolony.


Plán postupu II. sboru
II. kanadský sbor měl vyrazit 26. února ráno. Počáteční úder měly vést brigády 2. kanadská pěší divize, která za podpory dvou pluků 2. kanadské obrněné brigády měla překročila silnici Goch-Kalkar a zaútočit směrem na náhorní rovinu jižně od Kalkaru. Jednalo se samo o sobě o důležitou pozici, jejíž dobytí mělo v Němcích též vyvolat dojem, že se Kanaďané pokusí o postup severním směrem. Spojenci doufali, že v návaznosti na to Němci posílí tuto část bojiště na úkor pozic u Uedemu. Jižně od 2. kanadské pěší divize měla vyrazit 8. kanadská pěší brigáda ze sestavy 3. kanadské pěší divize. Jejím úkolem bylo obsadit výšiny severně od Keppelnu, který ležel zhruba na půl cesty mezi Uedemem a Kalkarem. Po zajištění severní části hřebenu měla 8. brigáda obsadit samotný Keppeln. Mezi oběma pěšími divizemi se pak měl směrem na Todtenhügel protáhnout útočný hrot v podobě 4. kanadské obrněné divize. Poté měl útok pokračovat jižním směrem. 9. kanadská pěší brigáda ze sestavy 3. kanadské pěší divize měla vyrazit na Uedem, který měl být ohrožován též 4. kanadskou obrněnou brigádou ze sestavy 4. kanadské obrněné divize. Mezitím měla 11. obrněná divize, která sem byla přidělena jako posila od britské 2. armády, postoupit jižně od Uedemu směrem na Kervenheim a zaujmout pozice na v oblasti Gochfortzberg, což byl jižní cíp hřebenu. Následovat měl na východ směřovaný úder 4. kanadské obrněné divize, která měla z oblasti severně od Keppeln vyrazit přes sedlo mezi Uedemem a Hochwaldským lesem do prostoru průseku mezi Hochwaldským a Balbergským lesem. Mezitím měla 11. obrněná divize vyrazit vpřed a dobýt Sonsbeck. Tím by zajistila vyvýšeniny jihovýchodně od Balbergského lesa. Obě kanadské pěší divize měly postupovat na křídlech 4. kanadské obrněné divize. Hochwaldským lesem měla projít 2. a Balbergským lesem 3. divize. Po průchodu průsekem měl následovat útok na Xanten.


Dělostřelecká a letecká podpora
Postupující jednotky měly mít silnou dělostřeleckou podporu. Počáteční baráž mělo zajistit dvanáct polních, šest středních a tři těžké dělostřelecké pluky v případě 2. kanadské pěší divize, respektive sedm polních a dva střední dělostřelecké pluky v případě 3. kanadské pěší divize. Pro případ střetnutí z výrazně silným postavením nepřítele měla být na vyžádání k dispozci silná dělostřelecká podpora i v průběhu bojů. V pozdních fázích měly obrněné divize podporu tří polních a pěti středních dělostřeleckých pluků každá. Pro letecké údery bylo předem vybráno 25 důležitých cílů. Na 18 z nich v prostoru mezi hřebenem a západním cípem lesů se v předstihu před pozemními jednotkami zaměřily stíhací bombardéry. Ke slovu se dostaly i střední bombardéry. Cíle severně od Kervenheimu a v obou lesích zasypaly protipěchotními bombami. Navíc provedly přehradné bombardování na jižním (prostor u Sonsbecku) a severním křídle (prostor u Kehrumu a Marienbaumu). Obecně ale lze říci, že leteckou podporu omezovalo špatné počasí. Oblast pod západního břehu pod německou kontrolou se navíc stále zmenšovala, což vyžadovalo stále více opatrnosti při vybírání cílů k útoku a navíc docházelo k vyšší koncentraci protiletadlového dělostřelectva ve zbytku předmostí. V průbhu operace byla letecká podpora poskytována sporadicky a v závěru nebyla poskytována prakticky žádná letecká podpora.
URL : https://www.valka.cz/Operace-Blockbuster-t124859#425258 Verze : 1
PRŮBĚH
Počáteční postup XXX. sboru
22. března zaútočila 15. (skotská) divize do lesnaté oblasti severovýchodně od Weeze, na což 24. února navázala 53. (velšská) divize. Ta dostala za úkol vyrazit na jih, obsadit Weeze a pokračovat na jihozápad. Po zajištění pravého křídla se 26. února daly do pohybu jednotky II. kanadského sboru, které dostaly za úkol vyrazit přes oblast Hochwaldského lesa k městu Xanten a zaujmout pozice na Rýnu.


Obsazení severní části plošiny Kalkar-Uedem
Jakmile se 25. února večer setmělo, začaly se jednotky 2. kanadské pěší divize přesouvat na určená výchozí postavení jihozápadně od Kalkaru. Na divizním levém křídle se nacházela 5. brigáda s Plukem de Maisonneuve a Black Watch (královský horalským plukem), na pravém křídle stála 6. brigáda s Jihosaskatchewanským plukem, Mont-Royalskými fyzilíry a Královninými osobními kanadskými cameronskými horaly. Přesun jednotek zaznamenali Němci a Kanaďany nezřídka ostřelovali z minometů. Brzy ráno druhého dne navíc zaútočili němečtí výsadkáři s podporou několika tanků na 4. brigádu, která držela pozice, kterými měly projít útočící pluky 6. brigády. Německý úspěch by ohrozil řádný start ofenzívy. Nicméně rotě D pluku královské hamiltonské lehké pěchoty se podařilo za pomoci dělostřelecké podpory a tanků 10. obrněného pluku 2. kanadské obrněné brigády protiútok odrazit. Právě včas, za pár minut měla začít mohutná dělostřelecká příprava. V 03:45 se rozezvučela děla, jejichž baráž měla otevřít cestu útočícím tělesům 6. brigády a 2. obrněné brigády. Ty vyrazily v 04:30. Fyzilíři měli cíl nejblíže, kousek od silnice Kalkar-Uedem. Netrvalo jim to ani hodinu a cíle dosáhli. Jihosaskatchewanskému pluku se rovněž podařilo dostat do prvního cíle - výšiny u železniční tratě Kleve-Kalkar-Xanten. Cameronský pluk narazil na odpor a odklonil se do osy postupu fyzilírů. Velitel pluku byl navíc zastřelen německým odstřelovačem. Nicméně pluku se podařilo i přes tuhý odpor dosáhnout východního okraje hřebenu. V poledne 26. února splnila 6. brigáda všech cílů fáze I. Pluky 5. brigády vyrazily do oblasti jihozápadně od Kalkaru. Pluk de Maisonneuve obsadil bez větších problémů většinu svých cílů, avšak dobytí lesíku na spojnici silnic od Gochu a Kleve zbrzdil tuhý německý odpor a absencí obrněnců, které byly v rámci brigády soustředěny u Black Watch, která musela držet krok s 6. brigádou. Odpor byl zlomen krátce po příjezdu tanků a mobilních plamenometů Wasp.


Na úseku 3. divize se zadrhával postup pluku královniných osobních kanadských střelců. Němečtí výsadkáři houževnatě bránili několik farem, především Mooshof, které stály na cestě vzhůru na vrch hřebenu, a rozmáčená půda znemožňovala nasazení tanků. Němci se dokonce pokusili o neúspěšný protiútok. Až když se podařilo dojet sem s tankem, byl německý odpor překonán. Střelci pak pokračovali ke svým cílům - farmám Steeg a Wemmershof. I tato hnízda odporu byla neutralizována. Tentokrát s podporu plamenometů Wasp. Ve chvíli, kdy v tomto prostoru mezi pluky 2. a 3. pěší divize projížděli tanky 4. kanadské obrněné divize, čistili střelci ještě některé sklepy, v nichž se drželi nejodhodlanější z Němců. Kolem páté byly všechny cíle první fáze zajištěny a sbor mohl přejít do druhé fáze - útoku na Keppeln.


Obsazení jižní části hřebenu a dobytí Keppelnu
Poté, co střelci zajistili již zmíněné pozice na okraji hřebenu, zaútočily zbylé dva pluky 8. brigády podél silnici Kleve-Uedem na Keppeln. Northshoreský (novobrunšvický) pluk a pluk de la Chaudière musely útočit v otevřené, rovné krajině. Německá minometná palba brzy příslušníky northshoreského, kteří bez podpory obrněnců útočili na sever od silnice, přibyla k zemi a jen dělostřelecký protiútok zabránil větším ztrátám. Kanaďné pak čekali na příjezd tanků, které již nebudou u královniných střelců potřeba po dobytí farmářských usedlostí na kraji hřebenu. Pluk de la Chaudière, postupující na jih od silnice, vyslal do útoku pěchoty za podpory eskadry tanků 2. obrněné brigády. Jejich nejbližším cílem byla usedlost Hollen. Avšak postup pluku de la Chaudière byl zpomalován zastavením postupu northshoreského pluku. Navíc se na scéně objevily tři tanky Panther, jejichž palba způsobila Kanaďanům velké ztráty. Poté, co se podařilo northshoreskému pluku obnovit postup po příjezdu eskadry tanků 1. husarského pluku 2. obrněné brigády, podařilo se pluku de la Chaudière dobýt Hollen. Poté postupoval pluk celkem snadno díky vzorné spolupráci pěchoty s tanky a dělostřelectvem. Northshoreský pluk rovněž těžil z této spolupráce a obsadil Keppeln.


Zatímco 8. brigáda sváděla boje o Keppeln, podařilo se 4. obrněné divizi, respektive její bojové skupině TIGER, zajistit severovýchodní část hřebenu Kalkar-Uedem. Pěší brigády 2. pěší divize ještě neobsadily všechny cíle a formace skupiny TIGER vyrazily v prostoru mezi 6. a 8. brigádou. Postup tanků byl obtížný, terén byl promáčený a německé panzerfausty si našly své oběti. Nicméně kanadským tankistům se podařilo německé pozice neutralizovat. Poté, co zajistili Todtenhügel, vyrazila operační skupina SMITH, dosud držená v záloze, na jih obsadit výšiny severovýchodně od Uedemu, tedy mj. Paulsberg a Katzenberg. Za soumraku obsadila Paulsberg, avšak Němci okamžitě vyrazili do protiútoku. Nicméně v sedet večer byl tento kopec pevně v kanadských rukou. Během dalších dvou hodin se podařilo obsadit i Katzenberg. Náhorní plošina od Kalkaru po Uedem byla v kanadských rukou. Tím byla dokončena II. fáze útoku II. sboru.


Dobytí Uedemu
Nyní se mohlo přejít k dobytí Uedemu, což by umožnilo postup 11. obrněné divize jižně od města a následný útok přes Hochwaldský les. Uedem měla hájit 116. tanková divize. Pomoci jí 28. února měla 180. pěší divize, která sem měla být přesunuta od LXXXVI. armádního sboru. Ve 20:30 se rozduněla děla a po půlhodinové baráži zaútočila na Uedem 9. pěší brigáda svým highlandským plukem kanadské lehké pěchoty na levém křídle a stormontským, dundaským a glengarryjským highlandským plukem na pravém křídle. Pěchota měla mít podporu tanků, avšak 2. obrněná brigáda byla stále nasazena v severní části bojiště a na počátku nemohly její eskadry dorazit. Přesto se plukům podařilo relativně rychle postoupit až do města, kde ovšem odpor parašutistů 7. výsadkového pluku výrazně zesílil. Obránci polevili až kolem 4 hodiny ranní. Oba dva pluky tedy obsadily severní část města a poté severonovoskotský highlandský pluk vyrazil dobýt vlastní město. Němečtí odstřelovači se ukázali být váždným problémem a velitel brigády proto rozkázal pluku kanadské lehké pěchoty, aby novoskotským pomohl s čištěním těchto míst odporu. Zhruba v půl desáté 27. února hlásili pluky, že se podařilo obsadit pozice podél železniční tratě Goch-Xanten v jihovýchodní části Uedemu. Po příjezdu tanků se podařilo dobýt i jihozápadní část města. Odpoledne brigáda mohla ohlásit splnění úkolů. Zajištění Uedemu umožnilo 11. obrněné divizi vyrazit podél jižní části města směrem na Gochfortzberg do oblasti na sever od Kervenheimu. 7. pěší brigáda ze sestavy 3. kanadské pěší divize pak obsazovala tyto pozice. I III. fáze operace tedy proběhla v souladu s připraveným plánem. Kolem půlnoci z 26. na 27. února obsadili příslušníci 4. pěší brigády ze sestavy 2. kanadské pěší divize pozice v oblasti Todtenhügelu, což uvolnilo skupinu TIGER 4. kanadské obrněné divize, aby mohla pokračovat v útočných operacích.


Postup 43. divize na levém křídle II. sboru
129. brigáda 43. (wessexské) divize, která operovala vlevo od 2. kanadské pěší divize na levém křídle sboru, zaujala pozice jižně od Kalkaru, čímž uvolnila pluky 5. kanadské pěší brigády, které tak mohly přejít do dalšího útoku. Navíc se sama pokoušela o útok ve směru na Kehrum, aby udržovala postup s 2. divizí, a chránila tak levý bok sboru. 5. prapor Wiltshireského pluku vstoupil v odpoledních hodinách bez odporu do Kalkaru. O něco více na jihovýchod se jednotky 214. pěší brigády přesunuly na pozice dobyté předchozího dne 6. pěší brigádou. 43. průzkumný pluk překročil 26. února večer Kalflachský kanál a obsadil bez boje Wissen. Druhého dne pak zajistil i Grieth a Hönnepel. Tak bylo obsazeno území na sever od Kalkaru. V následujících dnech pluk pokračoval v operacích mezi silnicí Kalkar-Marienbaum a Rýnem.


Útok na průsek
Uprostřed bojové zóny II. kanadského sboru se časně ráno 27. února soustřeďovaly síly určené k prolomení Schlieffenovy linie. V půl páté ráno byla u Kirselu, který se nacházel necelé dva kilometry na sever od Uedemu, k útoku zformována skupina LION. Její útočné čelo tvořily 29. obrněný průzkumný pluk a Algonquinský pluk, oba ze 4. kanadské obrněné divize. Skupina měla být brzy doplněna ještě o pěší prapory dislokované nyní u skupiny TIGER. Vlevo od formací 4. obrněné divize se k útoku v oblasti Todtenhügelu připravovaly jednotky 5. kanadské pěší brigády. Skupina LION měla překročit údol mezi náhorní plošinou a Hochwaldským hřeben a zaútočit na kruhovitý kopec na západním konci průseku mezi Hochwaldským a Balbergerským lesem - kótu 73, označenou nyní jako ALBATROSS. Po úvodní dvouhodinové baráži vedené třemi polními a pěti středními dělostřeleckmi pluky, pokračovaly 25liberní kanóny s ostřelováním obraných linií a střední děla zasypala svými projektily i oblast průsmyku. Dělostřelci také trasovací municí pomáhali udržovat orientaci útočících jednotek. Avšak některé útvary Algonquinského pluku nedorazily včas, což znemožnilo zahájení útoku podle časového plánu. To mělo nepříjemné konsekvence. V pět ráno zahájili Němci ostřelování oblasti u Kirselu. A za necelou hodinu se mělo rozednít. Ve čtvrt na šest byl konečně vydán rozkaz k útoku. Němci byli útokem nejprve zaskočeni, a Kanaďanům se tak podařilo projít dělostřelci vytvořenými mezerami v protitankových příkopech a minových polích ještě před rozedněním. Když se čelním setninám se podařilo překonat poslední obranou linii před ALBATROSSEM, spustili Němci protiútoky. Díky přítomnosti tanků a přivolané dělostřelecké palbě se Kanaďanům podařilo tyto německé pokusy prozatím překazit. Ale situace nebyla nejlepší. Skupina LION byla vražena do nepřátelského postavení a tedy odkrytá na křídlech. Ani 2. divize na severu, ani 3. divize na jihu zatím nevyrazily vpřed. Němci tak mohli na LION zaměřit všechna dostupná děla a minomety, což mělo za následek nárůst ztrát. V šest hodin ráno začal diverzní útok na pravoboku. Pomenší kolona obrněnců vyrazila z Kirselu a objela Uedem, avšak za ním ztratila orientaci. Železniční trať překročila hned u Uedemu a dostala se do oblasti, kterou zatím nevyčistila 9. pěší brigáda, a následně navíc narazila na vyvýšeninu na jižním cípu hřebenu, kterou zatím neobsadila 11. obrněná divize. Němci zde měli postavení 88mm protitankových děl, která zničila většinu obrněnců. Zbytek dorazila německá pěchota svými panzerfausty. To byla jednak katastrofa pro mrtvé Kanaďany, jednak velká komplikace pro útočný hrot skupiny LION, který tak zůstal bez krytého pravého křídla.


Na levém křídle před rozedněním konečně vyrazily přes údolí jednotky 5. pěší brigády. Okolo deáté hodiny Calgarští horalé překonali německé obranné linie a dorazili k usedlosti Schmachdarm, kde je k zemi přibyla německá dělostřelecká palba. Předpokládaný útok Black Watch přes Hochwaldský les dále na jihovýchod musel být odložen na ráno 28. února. Když se Argyllští and Sutherlandští kanandští horalé vrátili z angažmá u skupiny TIGER, nasadil je velitel 10. pěší brigády 4. obrněné divize do útoku v místech, kde byli zakopáni příslušníci Algonquinského pluku. Avšak německé ostřelování přinutilo i je, aby se zastavili a zakopali. Velitel 4. kanadské obrněné divize potřeboval obnovit ofenzívu a přikázal proto 10. pěší brigádě, aby znovu zaútočila na počátek průsmyku, vyčistili severozápadní cíp Balbergerského lesa (Tüschenwald), jímž procházela železniční trať, a zajistili prostor mezi Uedemem a Tüschenwaldem, aby tudy mohly tuto trasu upravit ženisté a následně tudy dále na východ vyrazit vpřed do útoku obrněný pluk Kanadská granátnická garda a motorizovaný pěší pluk Hořejší jezero. Nový pokus 10. pěší brigády o přechod do ofenzívy byl naplánován na druhou hodinu ranní 28. února po předchozí silné dělostřelecké přípravě. Argyllští měli obsadit pozice podél silnice procházející kolmo průsekem a Lincolnský a Wellandský pluk poté měl zajistit železniční trať a Tüschnewald. Útok pěchoty měla podpořit jedna eskadra 29. obrněného průzkumného pluku. Před třetí hodinou se Argyllským podařilo obsadit ALBATROSS a dostat se k laterální silnici. Zde odrazili několik pokusů o protiútok, které byly vedené mj. čerstvým praporem 24. výsadkového pluku. Ve 12:30 měl do útoku vyrazit Lincolnský pluk, avšak před dokončením formování se jeho dvě roty dostaly pod silnou dělostřeleckou palbu a utrpěly těžké ztráty, což vedlo až k odvolání útoku. Situaci vylepšilo alespoň to, že jedné rotě Algonquinského pluku se podařilo překročit železniční trať a zajistit Uedemerbruch. Nicméně v prostoru 4. obrněné divize situace stále vypadala tak, že útvary 4. obrněné brigády stále stály za útvary 10. pěší brigády. Přísun dvou dalších obrněných pluků 4. brigády nepřicházel v úvahu kvůli promáčenosti terénu a německému ostřelování nástupních prostor.


Situace na dalších pozicích
Zatímco na hrotu se situace vůbec nevyvíjela podle plánu, na křídlech bylo přeci jen veseleji. Na úseku 2. pěší divize vyrazily jednotky 4. brigády do útoku proti severnímu cípu Hochwaldského lesa. Královský kanadský pluk dočistil 28. února večer oblast kolem Todtenhügel a nyní tudy ve 21:00 vpřed vyrazil Essexský skotský pluk, jehož roty se zakously do západní strany severního cípu lesa. Na pravém křídle sboru se dala do pohybu 11. obrněná divize, jež 27. února odpoledne obsadila Gochfortzberg a odsud pomalu postupovala rozmáčeným terénem k Schlieffenově linii na jihozápad od Balbergského lesa. XXX. sbor na pravém křídle 1. kanadské armády udržoval stálý tlak na německou obranu. Velšské divizi se sice zatím nepodařilo dobýt Weeze, avšak na 3. britská divize odlehčila 15. skotské pěší divizi a přeťala silnici Uedem-Weeze. 52. divize 28. února obsadila Groote Horst a 1. brigáda commandos postupovala podél Másy. K postavením 1. kanadské armády se navíc z jihu rychle blížily jednotky americké 9. armády, které úspěšně rozšiřovaly dobyté území mezi Rourem a Rýnem. 1. března bylo osvobozeno Venlo a Roermond. Pozitivní byla také skutečnost, že 28. února se zlepšilo počasí. To umožnilo přílet stíhacích bombardérů 84. skupiny RAF, které zajistili přímou leteckou podporu i útoky na vzdálenější cíle, např. Sonsbeck. Zakrátko se ale počasí zhoršilo a učinilo nálety nepravidelnými.


Situace na německé straně
Postup americké 9. armády nadělal generálu Schlemmovi hodně starostí. Na počátku bojů mu šlo hlavně o to, aby XXXXVI. takový a II. výsadkový sbor zabránily postupu 1. kanadské armády. Nyní musel zajistit bezpečný přechod na pravý břeh Rýna, neboť jeho armádě hrozilo obklíčení. Schlemm proto navrhl stažení jednotek 1. výsadkové armády do perimetru Marienbaum-Kevelaer-Geldern-Kempen-Krefeld, což Hitler 28. února schválil, ale až po osobním ujištění od vrchního velitele Západ generála polního maršála von Rundstedta, že jde o nejvhodnější řešení. Schlemm musel nejprve posílit jižní část perimetru, kde byl umístěn LXIII. armádní sbor. Díky posilám od 25. armády mohl přesunout 2. výsadkovou divizi na jih, kde měla zajistit prostor mezi Krefeldem a Rýnem a posílit 84. pěší divizi a 15. divizi tankových granátníků u Kempenu.


Schlemm také začal dopředu připravovat užší perimetr Xanten-Alpen-Mörs, který připravovaly záložní a zásobovací útvary. Mezitím byl za Rýn přesunut štáb LXXXVI. armádního sboru. II. výsadkový sbor převzal 190. divizi a rozšířil působnost až ke Kempenu. Schlemm navíc odpovídal vlastním životem za to, že žádný most přes Rýn v jeho oblasti nepadne do rukou spojenců, avšak směl je nechat odpálit až na poslední chvíli. Také měl zakázáno odesílat na pravý břeh mužstvo a techniku bez Hitlerova svolení. Schlemm tak nemohl nechat odeslat na druhý břeh poškozenou techniku či tu s došlou municí. Podobné to bylo s vojáky, přes řeku směli jen ti zranění, takže zůstávali i ti, kteří neměli potřebnou výzbroj a výstroj, vesměs z týlových útvarů zničených jednotek. Ačkoliv americký postup nutil Schlemma posilovat levé křídlo na úkor pravého, ponechával na pravém boku silnější síly v oblasti Hochwaldského lesa. Sem nasadil své nejlepší záložní útvary, např. útočný prapor výsadkářů. Rovněž dělostřelectvo zde bylo silnější než v jiných částech bojiště.


Pokračování bojů o průsek
1. března vystřídaly pluky 6. brigády pluky 10. brigády. Pluky 4. brigády se probíjely severní částí Hochwaldského lesa. Essexští Skotové zde narazil na zuřivý odpor německých výsadkářů a museli odrážet řadu nepřátelských protiútoků. Na jihu se útvary 3. divize pokusily o vyčištění Tüschenwaldu a Balbergerwaldu, avšak bez většího úspěchu, pluk de la Chaudière byl odražen. Až ranní obnovení útoku za podpory tanků 1. husarského pluku přineslo úspěch. Pluk de la Chaudière se uchytil na okraji lesa a jeho úspěch pak odpoledne rozvíjely další dva pluky 8. brigády - Northshoreský pluk a pluk královniných osobních kanadských střelců, které začaly s čištěním jižního lesa od nepřátel. V oblasti 2. divize pokračoval útok 4. brigády. Pluk královské hamiltonské lehké pěchoty převzal štafetu od Essexských Skotů a postoupil směrem k Marienbaumu. V průsmyku převzal velitel 4. obrněné brigády velení i nad Algonquinským plukem a společně se svými tanky Kanadské granátnické gardy a pěchotními trasportéry Kangaroo motorizovaného pluku Hořejší jezero zaútočil od příčné silnice směrem na východ ke skupině budov u silnice Marienbaum-Sonsbeck na postavení 24. výsadkového pluku a výsadkového útočného pluku. K budovám se dostala jen část pěchoty, neboť tanky a obrněná vozidla utrpěly těžké ztráty od německých Tigrů, samohybných děl a protitankových děl zmíněných výsadkových jednotek a celkově 116. tankové divize. Vysunutý pěší hrot Algonquinského pluku byl následně cílem zničujících německých protiútoků. Útok z 2. března selhal. Postavení 4. obrněné brigády v průseku převzaly jednotky 5. pěší brigády.


Ráno 2. března, zatímco se v průseku se schylovalo ke katastrofě, pluk královniných osobních kanadských cameronských horalů ze sestavy 6. pěší brigády prošel kolem Mont-royalských fyzilírů a pokusil se o postup do hlouby lesa, avšak byl zakrátko zastaven. Navc, dokud nezaujala 5. brigáda postavení v průseku, nemohla 6. brigáda pokračovat v útocích. Jediným pozitivem bylo, že Kanaďané obsadili východní část Hochwaldského lesa zhruba do hloubky necelých dvou kilometrů. Na jihu zabralo jednotkám 8. brigády dva dny, než vyčistily i Balbergerský les poté, co pluk de la Chaudière obsadil 2. března ten Tüschenwaldský. Oblast byla silně zaminovaná a postup lesem brzdila vedle vhodně umístěných kulometných hnízd s kvalitní obsluhou i nemožnost efektivního nasazení obrněnců v lesnatém terénu. 11. obrněná divize se v prvních třech březnových dnech přibližovala k Sonsbecku. Nejtěžšími boji divize prošla druhého března při překonávání Schlieffenovy linie poblíž jižního cípu Balbergerského lesa. Do samotného Sonsbecku zatím obrněná divize nevstupovala, neboť příjezdová cesta od západu byla ve špatném stavu a velmi dobře bráněná. Divize tedy zastavila a vyčkávala. Mezitím jednotky 3. pěší divize zaútočily směrem na Hammerbruch, který ležel na hřebeni vycházejícím z Balbergerského lesa a táhnul se až za Sonsbeck.


Postup XXX. sboru
Na bojišti XXX. sboru se znatelně začal projevovat účinek amerického postupu na jihu na německou obranu. Postup sboru stále zrychloval, především na pravém křídle. 3. britská divize dobyla 1. března Kervenheim, 2. března Winnekendonk a dalšího dne obsadila bez boje pozice na Schlieffenově linii u Kapellenu. Jednotky 53. divize vstoupily 2. března do opuštěného Weeze a pokračovaly v klidu do Kevelaeru. 3. března došlo ke spojení mezi jednotkami této divize a jednotkami amerického XVI. sboru u obce Berendonk, čtyři kilometry severně od města Geldern. Na úplném pravém křídle sboru obsadila 1. brigáda commandos 2. března Langstraat a 3. března Well. 4. března se spojila s americkou 17. jezdeckou průzkumnou esakdrou u Walbecku. Další jednotky 52. divize obsadily bez boje Wemb.


Situace na německé straně
Kolem poledne 3. března dostal XXXXVII. tankový sbor sbor rozkaz, stáhnout 116. tankovou divizi k Alpenu. Okolo půlnoci převzala její oblast 180. pěší divize. Vpravo se 6. výsadková divize stáhla na pozici zhruba tři kilometry východně od Hochwaldského lesa. V jihozápadní části bojiště stáhl II. výsadkový sbor 190. divizi k Alpenu, čímž musela čelit americko-britskému tlaku již jen 7. výsadková divize a zbytky 8. výsadkové divize. Tyto změny umožnily 2. kanadské divize obsazení Hochwaldského lesa, včetně průseku. Na nejzasším levém křídle postoupila 43. divize vpřed. Její 214. pěší brigáda 3. března obsadila Kehrum a následujícího rána vstoupila do Marienbaumu. Do večera se jí podařilo zajistit ještě Vynen a dosáhnout okrajů Wardtu. Xanten, vzdálený zhruba tři kilometry, byl nadohled. Mezitím se 2. kanadská pěší divize u Hochwaldu přeskupovala k paralelnímu útoku na Xanten. 3. kanadská pěší divize vyčistila Balbergrský les a její 9. pěší brigáda výšiny u Hammerbruchu. Zatímco 7. pěší brigáda odtud měla postupovat na jih k Sonsbecku, 4. obrněná divize měla nabrat směr na Veen.


Další postup XXX. sboru
Horrocksův XXX. sbor na jižním křídle 1. kanadské armády se začal stáčet severovýchodním směrem. Jeho operační prostor byl nyní užší a vpřed tak postupovaly jen jeho dvě divize - Gardová obrněná divize vlevo a 53. velšská divize vlevo. Velšská divize postupovala ve směru Geldern-Issum-Alpen. Gardová obrněná divize prošla postavením 3. divize u Kapellenu a zaútočila na východ směrem na Bönninghardt. V poledne 4. března se velšské divizi podařilo obsadit Issum. Gardová divize, respektive její 5. obrněná brigáda, obsadila ještě do setmění Hamb. V cestě na Bönninghardt stál divizi v cestě zalesněná výšina, která byla silně obsazena německými výsadkáři s podporou samohybných děl. Lítý boj o tuto oblast trval dva dny, 6. března vyrvala divize Bönninghardt z rukou 8. výsadkové divize. Téhož večer dobývala 53. velšská divize Leuchtský les jižně od Alpenu s vidinou vystřídání 52. lowlandskou divizí. Americký XVI. sbor ze sestavy americké 9. armády bojoval 6. března ráno o Rheinberg. Postupovalo i severní křídlo 1. kanadské armády, ačkoliv ne v tak rychlém tempu jako křídlo jižní.


Dobytí Sonsbecku
3. kanadská pěší divize splnila zadané úkoly. Ráno 6. března dobyla 9. brigáda dostatečnou část výšiny u Hammerbruchu na to, aby útvary Kanadského skotského pluku mohly zaútočit jižním směrem na Sonsbeck, který následně obsadil Reginský střelecký pluk. Ten pak navázal spojení s 3. britskou divizí, která vyrazila z Kappelenu a obsadila Winkelscherský les mezi Kappelenem a Sonsbeckem.


Obsazení Xantenu
Schlemmovo předmostí se značně zmenšilo. Tvořil jej nyní pomyslný kruh, složený ze dvou půlkruhů, kdy jeden předtsavoval oblouk Rýna a druhý linie Xanten-Veen-Alpen-Ossenberg. Pro fungování předmostí bylo klíčové udržet tato sídla a severojižní silnici Xanten-Osseberg. Kanďané se chystali obsadit Xanten a Veen, Britové Alpen a americký XVI. sbor mělv plánu projít Rheinbergem a obsadit Ossenberg. Xanten měla obsadit 2. kanadská pěší divize spolu s 43. (wessexskou) divizí, Veen byl cílem 4. obrněné divize. K 5. březnu již držela 43. divize Wardt a Wickermanshof. 2. divize stála u usedlostí Roschhof (6. brigáda) a Birkenkampfshof (5. brigáda). 6. března měla 6. brigáda spolu se 43. divizí obsadit Xanten a 5. brigáda výšiny jihovýchodně od města. Brzy ráno zaútočili Cameronští horalé, avšak jejich pokus byl odražen. Velitel sboru nařídil přeskupení a útok na město vedený 4. a 5. brigádou 2. kanadské divize a 129. brigádou 43. divize. 7. března 4. a 5. brigáda dokončily přeskupování a jednotky 6. brigády obsadily předsunuté pozice pozice na západ od města, a příravy na generální útok na město tak byly hotovy. Dle plánu měla 4. brigáda obsadit západní část města, 129. brigáda vrazit do města ze severu a zabrat jeho zbytek. Poté měla 5. brigáda dobýt výšiny na jihozápad od města mezi železniční tratí a ramenem Rýna.


Útok na Xanten zahájila v půl šesté ráno mohutná dělostřelecká příprava vedená sedmi polními a čtyřmi středními dělostřeleckými pluky. Poté se dala do pohybu 4. brigáda. Essexští Skotové prošli postavením Jihosaskatchewanského pluku u Röschofu a Hamiltonská lehká pěchota pozicemi Mont-Royalských fyzilírů u Birkenkampshof a za podpory eskadrony B Sherbrookských fyzilírů s jejich odminovacími a plamenometnými tanky vyrazili ještě během baráže do útoku. Zpočátku se pěchotní útvary relativně rychle přibližovali k městu, když již v sedm hodin obsadili farmy na okraji města. Nyní jim v cestě stála silnice na Sonsbeck. Odpor zde překonali kolem poledne po příjezdu Crocodilů, jejichž plameny Němce zahnaly na útěk. Hůře se situace vyvíjela u Hamiltonských, kteří útočili jižněji podél železniční tratě. Některé roty narazily na rozhodný německý odpor, utrpěly citelné ztráty a bylo přerušeno spojení. Postup zpomaloval velký kráter na silnici, který se buldozeru podařilo pod silnou palbou odstranit až odpoledne. Po celou dobu byla pěchota vystavena minometné a kulometné palbě z Xantenu a dokonce i ostřelování z děl na druhé straně Rýna. Tři roty ztratily své velitele, dva byli zabiti, jeden zajat. Odpoledne vyslal velitel brigády do útoku Královský kanadský pluk, který měl na severu pomoci 129. brigádě s útokem na město, aby tak společně odlehčily Hamiltonským. Útok podporovaly mobilní plamenomety Wasp, neboť podmáčený terén neumožňoval nasazení těžších plamenometných tanků. Do konce dne se pluk probojoval do města a navázal zde spojení se 129. brigádou. Situace na pravém křídle 4. brigády se zatím ale moc nezlepšila, což ohrožovalo plány 5. brigády, která tudy měla projít a zaútočit na výšiny na jihu. Rota A Hamiltonských sice dosáhla silnice do Sonsbecku a dosáhla tak cíle, roty B a C se nacházely na jih od železničního tělesa přibité k zemi na západ od silnice. Přesto velitel 2. divize rozkázal 5. brigádě, aby co nejrychleji vyrazila do útoku. Útok 129. brigády postupoval úspěšně. 4. prapor Somersetského lehkého pěšího pluku postupila během baráže vpřed a obsadil protitankový příkop, což umožnilo příjezd mostního tanku, který položil přes překážu svůj most a po něm vyrazily do útoku plamenometné tanky, jež pomohly zahnat německé výsadkáře. Prapor pak ještě vyrazil obsadit usedlost Beek východně od města. 5. prapor Wiltshirského pluku útočili od Wardtu na Lüttingen, kde narazil na silný odpor a boj muže proti muži zde trval až do rána.


Ve 22:45 začala druhá fáze bojů o Xanten. Pluk de Maisonneuve 5. brigády vyrazil v obrněncích Kangaroo za podpory tanků Sherbrookských fyzilírů a odminovacích tanků po silnici od Kalkaru. Projel dobytou částí Xantenu a zastavil se až jižně od Beeku, a bez většího odporu tak obsadil další část města. Kanadská Black Watch též zajistila své cíle. Nyní bylo ještě nutné obsadit jihozápadní část města na pravém křídle. Velitel brigády vyslal Jihosaskatchewanský pluk, který mu byl dočasně podřízen, aby zablokoval severovýchodní okraj Dieheeského lesa. Poté Calgarští horalé obsadili pozice mezi severovýchodním okrajem lesa a ramenem Rýna. Tím byl neutralizován i nepřítel, který dosud ostřeloval postavení Hamiltonských. V devět hodin ráno 9. března vyslal velitel brigády pluk de Maisonneuves přes pozice Black Watch s úkolem zajistit přechod přes Winnenthalerský kanál u Birtenu. Narazili zde na tuhý odpor, avšak s podporou tanků, plamenometných tanků a mobilních plamenometů prostor vyčistili. Byla zajata řada Němců, včetně velitele 17. výsadkového pluku. Vpravo prošli Calgarští horalé a bez odporu překročili kanál.


Evakuace předmostí
Mezitím došlo již i německému vrchnímu velení, že dny přítomnost wehrmachtu na levém břehu Rýna jsou sečteny a 6. března bylo dáno svolení s evakuací předmostí k 10. březnu. Evakuace začala hned v noci z 6. na 7. března. Generál Schlemm stále zůstával na levém břehu a dohlížel na operace Meindlova II. výsadkového sboru, který měl k dispozi zbytky 6., 7. a 8. výsadkové divize, 116. tankovou divizi a bojovou skupinu 346. pěší divize. K tomu pár zbytků protitankových a protileteckých jednotek. O tom, že se nebudou vzdávat bez boje se Kanaďané přesvědčili v Xantenu.


Obsazení Veenu a Winnenthalu
Němci kladli tuhý odpor i v oblasti Veenu. 4. kanadská obrněná divize zde 6. března nasadila do útoku Argyllské a Sutherlandské horaly s podporou tanků 29. obrněného průzkumného pluku. Zpočátku byl postup bez větších problémů. avšak kilometr před městem zastavil postup tanků velký krátek na silnici a ani pěchota se nedostala o moc dále, neboť ji k zemi přibila silná kulometná palba. Po setmění se jedna rota dostala až do Veenu, ale byla zde obklíčena německými obránci, včetně výsadkového útočného praporu, a větší část mužstva zajata. Ukázalo se, že bude nutné nasadit větší sílu. Do útoku vyrazil Algonquinský pluk za podpory 29. obrněného průzkumného pluku na severním křídle a Lincolnský a Wellandský pluk za podpory 28. obrněného pluku na jižním křídle. Postup ale brzdila rozmáčená bahnitá půda, přesná protitanková palba a rozhodný odpor výsadkářů. Ti se stáhli ža v noci z 8. na 9. března. Ráno tak mohla 10. kanadská pěší brigáda 4. kanadské obrněné divize vstoupit do Veenu a obsadit jej.


Bojová skupina složená z jedné roty Algonquinského pluku a eskadrony Kanadské granátnické gardy obsadila Winnenthal, nacházející se na východ od Veenu, poté, co zde za pomoci roty z Pluku Hořejší jezero svedla těžký souboj o silně hájený klášter. Výsadkáři, kteří ho bránili, se vzdali až 10. března ráno. Zatímco výsadkáři kladli tuhý odpor, pokračovala spořádaná evakuace přes mosty u Weselu, poslední nevyhozené do vzduchu v celé rozsáhlé oblasti. Schlemmovi pomohlo i to, že americký XVI. sbor sice 6. března dobyl Rheinberg, ale dobývání Ossenbergu mu zabralo další dva dny. 8. března se podařilo dobýt i Alpen, do něhož vstoupila 52. divize z XXX. sboru. Ta následujícího dne vyčistila i postavení Haus Loo Fort, poslední významnější pozici západně od silnice Xanten-Rheinberg.


Likvidace zbytku předmostí
Večer 8. března předal XXX. sbor své divize II. kanadskému sboru a jeho štáb přešel do podřízenosti britské 2. armády a podíle se na plánování dalších operací. 9. března přešel americký XVI. sbor do dočasné podřízenosti 1. kanadské armády. Řada jednotek se ale již věnovala odpočinku a zacelování ran po těžkých bojích, neboť se již bojovalo jen ve velmi omezené oblasti. Spojenci 10. března ráno zjistili, že oba mosty přes Rýn u Weselu jsou již zničené a na západním břehu již zůstaly jen drobné německé útvary. Do setmění 52. (lowlandská) divize obsadila Menzelen a Ginderich, které se nacházely v ohybu Rýna. Divize zde zůstala a držela tak postavení mezi 2. kanadskou pěší divizí a americkou 35. pěší divizí. Operace BLOCKBUSTER skončila ráno 11. března, kdy se v vzdali obránci Pevnosti Blücher, která se nacházela hned naproti Weselu u mostu přes řeku.
URL : https://www.valka.cz/Operace-Blockbuster-t124859#425510 Verze : 2
ZÁVĚR
Zhodnocení
Vezmeme-li v úvahu i operaci VERITABLE, skončilo měsíční období těžkých bojů 1. kanadské armády, která se utkala s odhodlaným a zkušeným nepřítelem, který měl více než standardní podporu dělostřelectva a nahrávalo mu špatné počasí, které Spojencům znemožňovalo vést účinnou leteckou podporu. Bahnitý terén a rozbité silnice navíc omezovaly manévrovací možnosti britských tanků. Postup amerických jednotek na jih od operačního prostoru 1. kanadské armády sice odčerpal část obránců, i tak ale museli Britové a především Kanaďané svést těžké boje, které způsobily v jejich řadách těžké ztráty. U některých kanadských jednotek to byly dosud největší ztráty za celou dobu účasti na bojích druhé světové války. Prohra německé 1. výsadkové armády byla vzhledem k celkové situaci na bojištích de facto nevyhnutelná, ale je nutno uznat, že její jednotky kladly tvrdý odpor a poté spořádaně ustoupili. Generál Schlemm udělal, i přes často nesmyslné a odporující si rozkazy shora, co mohl.


Ztráty
Ztráty 1. kanadské armády, spočítané za trvání operace VERITABLE a BLOCKBUSTER dohromady, činily 1 049 důstojníků a 14 585 příslušníků mužstva. Většinou se jednalo o britské vojáky. Ztráty čistě Kanaďanů se vyšplhaly na 379 důstojníků a 4 925 příslušníků mužstva. Z toho v operaci BLOCKBUSTER se jednalo o 243 důstojníků a 3 395 příslušníků mužstva. Pro srovnání je možné uvést ztráty americké 9. armády z operace GRENADE, které dosáhly necelých 7 300 osob. Během operací VERITABLE a BLOCKBUSTER 1. kanadská armáda zajala 22 239 německých zajatců. Mrtvých a těžce zraněných Němců bylo dle odhadů dalších 22 tisíc.



ZDROJE:
Charles Perry STACEY: Official History of the Canadian Army in the Second World War: Volume III. The Victory Campaign, The Operations in North-West Europe 1944-1945, 1960
http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Veritable
www.canadahistory.com
http://canadianheroes.org/loren/hochwald.htm
http://www.104infdiv.org/grenade.htm
Battlefield I The Battle for the Rhine Episode 11 (tv dokument)
URL : https://www.valka.cz/Operace-Blockbuster-t124859#425511 Verze : 2
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více