Slavné zbraně a střelivo - Colt 1911 a .45 ACP

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 90.678

Historie vzniku

Na přelomu 19. a 20. století většina moderních armád řešila zavádění do výzbroje nových pobočních zbraní – samonabíjecích pistolí. Ačkoliv se dnes může zdát, že vojska se spoléhají na palebnou sílu zcela jiných zbraní, než jsou právě pistole, ve skutečnosti v té době ještě bylo nedílnou složkou tehdejších armád jezdectvo. A v americkém jezdectvu stále zůstávala krátká palná zbraň hlavní útočnou zbraní – jezdec jednou rukou řídil koně, druhou střílel. Dlouhá desetiletí v této roli sloužil revolver, avšak s příchodem samonabíjecích pistolí začaly revolvery rychle zastarávat. Pistole se jevily jako daleko perspektivnější v řadě ohledů, měly větší palebnou kapacitu, rychlost střelby, snadněji se znovu nabíjely. Nebylo divu, že podobnou zbraň tedy požadovala i kavalerie Spojených států amerických.

Americká výzbrojní správa vyzvala americké výrobce, aby předložili své výrobky ke zkouškám. Ve hře byla perspektiva velké vládní zakázky. Není divu, že na její získání si brousila zuby celá řada amerických zbrojařských firem. Jedním ze zájemců byla též firma Colt, avšak ta měla v rukávu eso - Johna Mosese Browninga.

Reklama

Konstruktérský génius začal s firmou Colt spolupracovat roku 1894. Usilovně pracoval na vývoji samonabíjecí pistole a 20. dubna 1897 mu byly přiznány čtyři patenty pokrývající různé funkční principy samonabíjecích pistolí. Z nich později použil jen dva – patent  č.  580,926 (samonabíjecí pistole s dynamickým neuzamčeným závěrem) a č. 580,924 (samonabíjecí pistole využívající ke své činnosti zpětného rázu se závěrem uzamčeným ozuby spojujícími hlaveň a pouzdro  závěru; hlaveň současně plní funkci závory, která je ovládána pohyblivými články pod ústím hlavně a nábojovou komorou).

Browning podle prvního zmíněného patentu začal konstruovat pistole s dynamickým závěrem pro belgickou zbrojovku FN. Druhé konstrukční řešení však umožňovalo užití výkonnějších nábojů. Browning začal pistoli na této bázi vyvíjet ve spolupráci se zbrojovkou Colt.


Popis činnosti: Před výstřelem je náboj uzavřen závěrem v nábojové komoře. Závěr je s hlavní pevně spojen prostřednictvím ozubů na hřbetě hlavně a odpovídajícími vybráními v pouzdře závěru. V okamžiku výstřelu začnou spalné plyny tlačit střelu vpřed a současně dno nábojnice tlačí na závěr. Hlaveň se závěrem se proto  začnou pohybovat vzad. Společný zákluz měl délku 5,56 mm. Poté vykývnutí spojovacích článků stáhne hlaveň dolů k rámu zbraně, přičemž osa hlavně zůstane rovnoběžná se svojí původní polohou. Uzamykací ozuby se vysmeknou z vybrání v pouzdru závěru, hlaveň se zastaví, zatímco závěr pokračuje v zákluzu. Z komory je vytažena prázdná nábojnice a vyhozena výhozným okénkem. Jakmile se závěr zastaví, začne jej vratná pružina opět tlačit vpřed. Závěr vezme ze zásobníku nový náboj a zasune jej do hlavně. Ta se tlakem závěru vrací do původní polohy, ozuby zapadnou do vybrání a náboj je opět pevně uzavřen v komoře. Cyklus je ukončen   
Zdroj obrázku: autor

Prototyp Browningovy pistole ráže .38 byl testován roku 1898 americkou Vojenskou zásobovací správou. Zkušební komise však dospěla k závěru, že „tento typ pistole ještě nedosáhl takové úrovně, aby se dalo schválit jeho přijetí pro služební účely místo revolveru.

Zbrojovka však přesto dotáhla vývoj až k sériové výrobě a roku 1900 začala vyrábět pistoli Colt M 1900. Šlo o velkou pistoli s dlouhou, šestipalcovou hlavní a zásobníkem na sedm nábojů ráže .38 ACP. Pistole byla opět otestována vládní komisí a tentokrát bylo hodnocení podstatně příznivější: „Zkouška, jíž byla tato zbraň podrobena, byla po každé stránce mnohem náročnější než zkoušky revolveru prováděné doposud a odolnost této pistole se zdá být větší než u služebních revolverů. Má i další přednosti, které uvádíme… Výrobní zařízení je zcela dokončeno a v případě potřeby může být pistole dodána rychle a ve velkém množství… Podle názoru komise je tato pistole vhodnou zbraní pro použití ve službách USA a poskytuje mnoho výhod proti revolveru. Před definitivním schválením však komise doporučuje koupit určité množství těchto pistolí na vyzkoušení přímo v terénu.

Reklama

Vláda na doporučení komise nakoupila 200 kusů pistolí pro další zkoušky. Zkušební komise posléze vypočítala přednosti pistole před dosavadními služebními revolvery:

Velmi jednoduchá konstrukce. Lehce se ovládá. Nemá předpoklady k poruchovosti. Umožňuje vysokou rychlost střelby bez problému se dá nabít jednou rukou. Má vysokou počáteční rychlost a plochou dráhu střely. Je přesnější než revolver.“ 

Pistole M 1900 vynikala na svoji dobu geniálně jednoduchou konstrukcí. V okamžiku výstřelu byla hlaveň se závěrem pevně spojena ozuby na hřbetě hlavně, zapadajícími do odpovídajících vybrání v pouzdru závěru. Spoušťové ústrojí bylo jednočinné, jak bylo tehdy obvyklé. Jedinou pojistkou byla páka před kohoutem, která na svém hřbetě nesla současně zářez hledí (během výroby však bylo později hledí přeneseno na hřbet pouzdra závěru). Byla-li tato páka sklopena,  zabraňovala kohoutu udeřit na úderník. Záchyt zásobníku se nacházel na spodní části rukojeti. Ve srovnání s konstrukcemi pistolí předchozích 20 let byl Colt M 1900 vzorem jednoduchosti a účelnosti. Na druhou stranu však pistole s velmi dlouhou hlavní a malou rukojetí, navíc téměř kolmou vůči ose hlavně, působí značně nevyváženým dojmem. 


Colt M 1900
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Colt_M1900

Pistole se nevyráběla dlouho, pouhé tři roky. Vzniklo 3500 exemplářů. Browning samozřejmě pracoval na jejím vylepšení a roku 1902 se objevil nový model Colt M 1902. Tento model se vyráběl ve dvou variantách M 1902 Sporting a M 1902 Military. Sporting byl mladší, začal se vyrábět až roku 1903 a ve výrobě nahradil M 1900, přičemž dokonce pokračoval v jeho řadě sériových čísel.

U modelu M 1902 obou provedení Browning poprvé do konstrukce zapracoval inerční úderník (úderník kratší než délka závěru), což umožnilo nosit pistoli s nábojem v komoře a bicím kohoutem spuštěným do přední polohy. Model Sporting byl jinak prakticky identický s modelem 1900, pouze byla zcela vypuštěna pojistná páka před bicím kohoutem a hledí bylo situováno na hřbetě závěru. Model 1902 Military se odlišoval více. Měl navíc prodlouženou rukojeť, což umožnilo zvětšit kapacitu zásobníku na osm nábojů. Na levé straně pistole se také poprvé objevil zvnějšku ovládaný záchyt závěru v podobě svisle posuvné destičky. Model Sporting se nakonec vyráběl jen do roku 1908 a vzniklo 7689 kusů. Model Military byl úspěšnější – výroba běžela až do roku 1929 a vniklo 18 000 exemplářů, armáda však opět odebrala pouze 200 kusů na testy.


Colt M 1902 Military. Všimněte si záchytu závěru nad střenkou a hranatého konce rukojeti se závěsným očkem, který umožnil použít delší zásobník
Zdroj obrázku: https://pl.wikipedia.org/wiki/Pistolet_Colt_M1902

Následujícího roku pak firma Colt vrhla na trh další model, označovaný jako M 1903 Pocket Hammer. Vedení zbrojovky se touto zbraní pokoušelo vyhovět poptávce civilních střelců po samonabíjecí pistoli v „rozumné“ velikosti. Model 1903 byl v podstatě o zkrácenou verzi modelu 1902 Sporting s hlavní dlouhou 4,5 palce. Také tento model se vyráběl do roku 1929 a počet vyrobených kusů dosáhl cca 26 000. Šlo o dosud nejprodávanější pistoli Colt, přesto ji nelze považovat za úspěšnou. Ačkoli označení Pocket mělo evokovat dojem kapesní zbraně, do té měla pistole skutečně daleko – vážila 907 gramů a svojí velikostí odpovídá dnešní kategorii služebních zbraní. Označení Hammer upozorňovalo, že jde o pistoli s vnějším kohoutem, protože téhož roku firma Colt vyrobila ještě jednu pistoli M 1903 tentokrát však značenou jako Pocket Hammerless. Tato zbraň měla naopak vnitřní bicí kohout, dynamický závěr a ráži 7,65 mm Browning. Tato pistole se stala skutečným trhákem – výroba běžela do roku 1945 a dosáhla téměř 600 000 kusů.

Reklama


Colt M 1903 Pocket Hammerless. Tato pistole používala náboj 7,65 mm Browning, takže nepotřebala uzamčený závěr. Proto nepatří do řady pistolí Colt s uzamčeným závěrem, vedoucí až ke Coltu 1911. Přesto se jednalo o mimořádně úspěšný výrobek - díky malým rozměrům a hmotnosti se v civilním sektoru prodávala dokonce lépe než Colt 1911
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Colt_Model_1903_Pocket_Hammerless

Dosavadní pistole Colt s uzamčeným závěrem tedy zatím žádného úspěchu nedosáhly.  Civilisté je odmítali kvůli velkým rozměrům a nechtěla je ani armáda. Ta jim zase vyčítala hlavně malý zastavující účinek. Náboj .38 ACP sice překonával všechny soudobé revolverové náboje obdobných ráží, vojáci se však nenechali zviklat.

V té době se totiž U.S. Army  angažovala v bojích proti domorodcům  na Kubě a Filipínách a na obou bojištích se projevil katastrofálně nízký zastavující účinek stávajících služebních revolverů ráže .38 Long Colt. Problémem se zabývala speciální vojensko-lékařská komise, která pak doporučila návrat k ráži .45, jejíž pomalé a těžké střely se před desetiletími tak osvědčily v boji proti indiánům. Bylo tedy rozhodnuto, že nová poboční zbraň amerických ozbrojených sil, musí používat náboj této ráže.

Porovnání výkonů stávajícího služebního revolverového náboje .38 Long Colt s náboji pistolí Colt:

  Hmotnost střely (g) Počáteční rychlost (ms-1) Počáteční energie (J)
38 Long Colt 10,37 240 299
38 ACP 8,42 315 418
45 ACP 14,9 260 504

  John Browning tedy  zahájil práce na pistoli nové ráže. Konstrukčně nešlo o nic nového – opět využil funkční princip z pistole M 1900, avšak zbraň používala nový, Browningem zkonstruovaný, náboj .45 Smokeless Rimmless. Browning původně zamýšlel pro novou zbraň využít adaptovaný náboj .45 Long Colt s drážkou a odstraněným okrajem. Ukázalo se však, že náboj je příliš dlouhý a rukojeť tak vycházela moc velká.   

Náboj .45 Smokeless Rimmless byl předchůdcem náboje .45 ACP, který se z něho vyvinul, byl však laborován lehčí střelou o hmotnosti 12,8 g. Pistole samotná konstrukčně vycházela z pistole M 1902 Military. Používala stejnou konstrukci rukojeti, kvůli objemnějším nábojům však byla kapacita zásobníku pouze 7 nábojů. Hlaveň však byla pouze 5 palců dlouhá. Nová zbraň byla označena jako M 1905.


Dobový snímek porovnávající Colt M 1905 a Luger v ráži .45 ACP. Tyto zbraně se utkaly ve výběrovém řízení na novou pobočnou zbraň U. S. Army. Z těchto zkoušek také pochází tato fotografie
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Luger_P08_pistol

V soudobé reklamní brožuře firma Colt popisuje výkony nové zbraně (jednotky byly přepočítány z anglosaské soustavy do metrické, pozn. aut.): „Coltovy samonabíjecí pistole není třeba představovat. Ode dne, kdy se dostaly na trh odbyt natolik vzrostl, že je dnes znají a používají ve všech zemích na světě. Přesností, spolehlivostí a trvanlivostí, zvýšenou rychlostí střely, její průbojností a rychlostí střelby získaly tyto zbraně neslýchané postavení ve světě palných zbraní. V novém modelu s kalibrem .45 vám nabízíme velice účinnou zbraň… Nabíjí se pouze bezdýmným prachem, plášťová střela dosahuje rychlosti 275 ms-1 a průbojnost borovicových desek o tloušťce 22,2 mm je:
7 desek na vzdálenost 68,5 m
6 desek na vzdálenost 99 m…

Výroba modelu 1905 běžela v letech 1905-1911 a bylo vyprodukováno celkem 6100 kusů. Americká armáda odebrala pouze 200 pistolí k dalšímu testování.

V letech 1906-07 se v USA konala soutěž, jejímž cílem bylo vybrat novou poboční zbraň pro americké ozbrojené  složky. Osm výrobců přeložilo celkem devět konstrukcí k posouzení. Tři z nich byly revolvery – dvě zbraně klasické koncepce nabídly firmy Colt a Smith and Wesson, zatímco firma Webley předložila „samonapínací“ revolver Webley-Fosbery. Armáda však chtěla samonabíjecí pistoli a všechny revolvery byly ze soutěže vyřazeny. Zbylo šest pistolí, které nabídly firmy Colt, Deutsche Waffen und Munition, Savage, Knoble, Bergmann a White-Merrill. Brzy byly jako nevhodné vyřazeny zbraně firem Bergmann, Knoble a White-Merrill. Jako poslední tři zůstaly výrobky firem Colt, Savage a DWM. Ani jedna zbraň však nebyla přijata a všem výrobcům bylo doporučeno zbraně přepracovat a vylepšit. DWM však další zbraň  k následujícímu kolu zkoušek nepředložila. 

Dodnes se spekuluje o důvodech tohoto kroku, protože zástupci firmy DWM byli americkým zájmem o jejich pistoli Luger ráže .45 nadšeni. Po obdržení instrukcí z Německa však náhle další účast odřekli. Podle jedné verze bylo právě v té době představenstvu firmy DWM naznačeno, že jejich pistole v ráži 9 mm bude přijata do výzbroje německé armády. DWM si tak možná nehodlalo tento krok politicky komplikovat a ani najednou nevidělo potřebu zřizovat výrobní linku kvůli pistolím ráže .45.

Faktem zůstává, že nakonec zůstali pouze dva finalisté – pistole Colt M 1905 a pistole Savage 1907. Na obou zbraních se nadále intenzivně pracovalo. Podle návrhů Ordnance Departmentu John Browning stávající konstrukci dále vylepšil. Armáda požadovala zejména zapracování pojistných systémů, takže nová pistole byla vybavena krátkou dlaňovou pojistkou a výstražníkem náboje v komoře (ten však byl u dalších modelů vypuštěn). Zbraň bývá značena jako M 1905 „armádní kontrakt 1907 (někdy též jako M 1908) a bylo vyrobeno 200 kusů, které  armáda odebrala k testům.

John Browning pak v letech 1907-10 vyvinul řadu prototypů dále rozvíjejících původní konstrukci modelu 1905.

U pistole M 1909 došlo k zásadním změnám. Browning svoji konstrukci dále zjednodušil a vypustil přední článek ovládající pokles hlavně. Přední část hlavně zůstala upnuta pouze v hlavňové objímce na čele pouzdra závěru. To navíc nyní dostalo kryt na svoji spodní přední část, v němž byla vedena vratná pružina. Rám zbraně byl zkrácen. Záchyt závěru dostal nyní podobu podélné páčky. Z předchozích modelů zůstala zachována téměř kolmá rukojeť s krátkou dlaňovou pojistkou a záchytem zásobníku na spodku rukojeti.


Popis činnosti: Před výstřelem je náboj uzavřen závěrem v nábojové komoře. Závěr je s hlavní pevně spojen prostřednictvím ozubů na hřbetě hlavně a odpovídajícími vybráními v pouzdře závěru. V okamžiku výstřelu začnou spalné plyny tlačit střelu vpřed a současně dno nábojnice tlačí na závěr. Hlaveň se závěrem se proto  začnou pohybovat vzad. Urazí spolu krátkou dráhu, poté vykývnutí spojovacího článku stáhne zadní část hlavně dolů k rámu zbraně (pokles je na obrázku záměrně přehnán, pozn aut.), zatímco ústí hlavně je vedeno v hlavňové objímce. Uzamykací ozuby se vysmeknou z vybrání v pouzdru závěru, hlaveň se zastaví, zatímco závěr pokračuje v zákluzu. Z komory je vytažena prázdná nábojnice a vyhozena výhozným okénkem. Jakmile se závěr zastaví, začne jej vratná pružina opět tlačit vpřed. Závěr vezme ze zásobníku nový náboj a zasune jej do hlavně. Ta se tlakem závěru vrací do původní polohy, ozuby zapadnou do vybrání a náboj je opět pevně uzavřen v komoře. Cyklus je ukončen 
Zdroj obrázku: autor

Browningovo řešení s poklesem pouze zadní části hlavně chtělo velkou dávku odvahy a důvěry v odbornou způsobilost členů zkušební   komise. V konzervativní Evropě by pistole, u níž hlaveň během výstřelu mění svůj polohový úhel, byla okamžitě odmítnuta. Je zajímavé, že Browning rozpracoval dvě různá konstrukční řešení. Druhé, které naopak nebylo realizováno v praxi, mělo fungovat opačně – zadní část hlavně byla výše a v průběhu výstřelu se hlaveň dostávala do stejné osy jako osa závěru. Ačkoliv na první pohled je toto řešení logičtější (z pohledu umístění zásahu) bylo výrobně náročnější – uzamykací ozuby na hřbetě hlavně by musely buď být šikmé (a tedy náročné na výrobu) nebo by se s vybráním v pouzdru závěru dotýkaly pouze svojí hranou (a tedy by se brzy opotřebovaly). Browning si však uvědomil, že pokles zadní části hlavně o cca 2 mm v průběhu výstřelu nebude mít na výšku zásahu až takový vliv a tento rozdíl bude možné vyrovnat nastavením mířidel.

Dalším krokem byla pistole M 1910. Tato zbraň již měla šikmou rukojeť, delší dlaňovou pojistku a záchyt zásobníku dostal podobu tlačítka u kořene lučíku spouště na levé straně rámu. Pistole již v zásadě vypadalo jako budoucí M 1911, avšak neměla manuální pojistku.

Další v pořadí byla pistole značená jako Colt Model 1911 Special Army 45 Automatic Pistol. Šlo  o 12 předsériových kusů, v podstatě již shodných s pozdější sériovou pistolí M 1911. Protože armáda trvala na požadavku maximální bezpečnosti, Browning   do konstrukce zapracoval manuální pojistku, která nejenže blokovala spoušťovou páku, ale také pohyb závěru. Tyto pistole se v závěrečném klání naposled střetly s pistolemi Savage. Některé detaily přináší zpráva uveřejněná v časopise Army and Navy Journal z 1. 4. 1911 (za anglosaské jednotky byly do závorek doplněny jejich ekvivalenty v evropské soustavě, pozn. aut.):

Po dvanácti letech výzkumu a pěti letech pokusů přijalo ministerstvo obrany samonabíjecí  pistoli… Oficiální zpráva komise  důstojníků uvádí, že ozbrojené složky jsou vybaveny nejsilnější, nejpřesnější a nejrychlejší pistolí, jaká kdy byla vyrobena. Je to samonabíjecí osmiranná pistole s kalibrem .45. Zbraň připravená ke střelbě má sedm nábojů v zásobníku a jeden v nábojové komoře. Rychlost střelby je možné uvést na příkladu: Jeden muž může vypálit 1 000 střel za 38 minut. Při oficiálních zkouškách se z pistole vystřelilo 6000krát bez jakéhokoliv poškození…
Po nařízení služebních zkoušek (v roce 1907) byly předloženy společnosti Colts Fire-Arms Manufacturing Company a Savage Arms Company samonabíjecí pistole podle předpisu.  

K vykonání těchto zkoušek byly určeny dva oddíly jezdectva a z jejich zprávy vyplynulo, že ani jedna pistole nedosáhla požadované výkonnosti. Záležitost byla postoupena zpět Zásobovací správě kvůli dalším pokusům. Obě zbrojařské společnosti dostaly čas na zdokonalení svých pistolí… Po množství neoficiálních zkoušek byla určena komise důstojníků, která měla z těchto dvou pistolí vybrat tu, která bude přijata… Rozhodlo se, že pistole značky Colt je silnější, přesnější a rychlejší než pistole Savage. Používané plášťové střely, které v současnosti vyrábí Union Metallic Cartridge Company, mají hmotnost 230 grainů (14,9 g) a úsťovou rychlost 800 stop za  sekundu (244 ms-1). Savage má hmotnost 2 libry 8uncí (1134 g), Colt 2 libry 7 uncí (1105 g). Mechanická pojistka obou zbraní, ovládaná palcem, je vyhovující. Čas potřebný na rozebrání pistole Savage je 29,6 s, u pistole Colt je to 24,5 s, složení zbraní bez zásobníku trvá u značky Savage 5:10,5, u značky Colt 4:50… Počet a druh nástrojů potřebných na rozebrání a složení zbraně: Colt, jeden šroubovák, Savage, kombinované nářadí (jeden šroubovák, dva průbojníky)…

Zpětný ráz pistole Savage je mnohem silnější než u pistole Colt. Zkušení střelci, kteří při zkoušce vytrvalosti vystřelili nakolik tisíc střel, střídavě po pěti stech, odhadli vypálení 500 střel pistolí Savage za rovnocenné vypálení 2 000 střel z pistole Colt.

Komise je toho názoru, že pistole Colt má převahu nad druhou předloženou zbraní, protože je spolehlivější, vytrvalejší, při výměně poškozených součástek se skládá lehčeji a je přesnější… Komise proto doporučuje, aby se předložená samonabíjecí pistole Colt s kalibrem .45 přijala jako výzbroj pěších a jezdeckých jednotek, vzhledem k její zřetelné převaze nad služebními revolvery i nad ostatními známými pistolemi, vzhledem k její mimořádné spolehlivosti a vytrvalosti a vzhledem k tomu, že splňuje všechny stanovené požadavky.


Pistole Savage M 1907 v ráži 7,65 mm Browning. Prakticky totožná zbraň, avšak zvětšená, doplněná dlaňovou pojistkou a delší hlavní soutěžila s Coltem v armádních zkouškách
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Savage_Model_1907

Je třeba říci, že zpráva nijak nepřeháněla. Nová pistole po technické stránce vysoce překonávala vše, co v té době mohly nabídnout jiné zbrojařské společnosti. Systém uzamčení byl vzorem jednoduchosti a spolehlivosti, zatímco rozmístění ovládacích prvků se od té doby stalo často napodobovaným standardem.

Tabulka prototypů vedoucích ke vzniku modelu 1911:

Model Počet vyrobených kusů Konstrukční změny
M 1905 „armádní kontrakt 1907“ (někdy též značen jako M 1908) 200 Doplněna dlaňová pojistka a výstražník
Colt Model 1909 45 Automatic Pistol Asi 23 Jednočlánkový systém uzamčení, záchyt závěru v podobě horizontální páčky
Colt Model 1910 45 Automatic Pistol 10 Změněn tvar rukojeti a dlaňové pojistky, záchyt zásobníku přenesen za kořen lučíku
Colt Model 1911 Special Army 45 Automatic Pistol 12 Předsériový model, prakticky totožný se sériovým provedením

Technický popis

 
Colt M 1911 z hartfordské produkce
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Colt_1911

Colt 1911 je samonabíjecí pistole celoocelové konstrukce s uzamčeným závěrem a jednočinným spoušťovým ústrojím. Systém uzamčení je dnes označován jako úplný Browningův systém, systém Browning-Colt či jako jednočlánkový systém Browning. Ve všech případech se však jedná o totéž: uzamčení hlavně je realizováno pomocí žeber na jejím hřbetě, které zapadají do odpovídajících vybrání na vnitřní straně pouzdra závěru.  Hlaveň s šesti levotočivými drážkami je v přední části vedena v hlavňové objímce, v zadní části pod nábojovou komorou je upnuta k rámu zbraně pomocí výkyvného spojovacího článku. Čep spojující článek s rámem zbraně je současně osou záchytu závěru. Pod hlavní se nachází vratná pružina, která je zadním koncem nasazena na krátké vodítko ve tvaru trnu, zatímco její přední konec je zasunut do ocelového válcového pouzdra se zdrsněným čelem. Toto pouzdro je na místě přidržováno čelem hlavňové objímky, která je s pouzdrem závěru spojena bajonetovým záchytem.

Spojovací článek je nejslabší částí celého systému, proto jeho krytka pod nábojovou komorou zároveň tlumí zpětný ráz, když svojí zadní stranou naráží  na přední stranu nábojové skluzavky. Tím se Browningovi podařilo zvýšit životnost celého systému.

Spoušťové ústrojí je dodnes považováno za jedno z nejlepších na světě. Jazýček spouště má srpkovitý tvar a je, na rozdíl od drtivé většiny spouští jiných zbraní, vodorovně posuvný. Jazýček je přinýtován na spoušťové táhlo ve tvaru třmenu, které obkračuje zásobník. Těsně nad spoušťovým táhlem je umístěno spodní rameno dvojramenné spoušťové západky s osou otáčení přibližně uprostřed své délky. Horní rameno s svým ozubem zachycuje bicí kohout v napnuté poloze. Podélným výřezem ve spoušťové západce prochází přerušovač, otočně uložený na stejné ose jako spoušťová západka. Navíc se může také posouvat svisle. Jeho horní část je vytvarována do hlavy, vystupující nad horní hranu rámu do obloukového vybrání ve spodní ploše závěru. Spodní část přerušovače, ve tvaru obráceného T, se svojí ploškou opírá o spoušťové táhlo a zabezpečuje jeho dotyk se spoušťovou západkou. Stiskem spouště vykývne přerušovač společně se spoušťovou západkou a tím k vypuštění bicího kohoutu. Výstřel způsobí pohyb závěru a ten stlačí hlavu přerušovače směrem dolů. Dolní část přerušovače sklouzne ze spoušťové západky, která se ihned působením pružiny vrátí do původní polohy a znovu zachytí bicí kohout v napnuté poloze. Uvolnění spouště umožní přerušovači, aby se vrátil do své horní polohy a mechanismus je tak připraven k dalšímu výstřelu. Pokud se z jakéhokoli důvodu závěr zcela neuzavře, nemůže se přerušovač vrátit do své horní polohy a tak jeho spodní část nezabezpečí styk spoušťového táhla se spoušťovou západkou. Funguje tak jako závěrová pojistka, neboť  v tom případě nemůže dojít k výstřelu.

Celý spoušťový mechanismus je odpružen jednou plochou pružinou, která je podélně rozříznuta do tří různě dlouhých pásků. Při pohledu zezadu pak levý pásek odpružuje spoušťovou západku, střední spoušť spolu s přerušovačem a pravý dlaňovou pojistku. Ačkoliv tento popis vypadá hodně složitě, ve skutečnosti je celý spoušťový mechanismus tvořen pouze čtyřmi součástkami a je velmi jednoduchý. Navíc jeho konstrukce umožňuje snadno ladit délku chodu  a odpor spouště, což je patrně jedním z hlavních důvodů obliby pistolí na bázi modelu 1911 jakožto sportovních zbraní.

Obdobně jednoduchý je též bicí mechanismus. Otvorem v závěru prochází úderník, jehož délka je menší než délka závěru. Úderník tedy napichuje zápalku náboje pouze setrvačností po úderu kohoutu. Řešení tohoto plovoucího (nebo též inerčního) úderníku  bylo zvoleno, aby bylo možno bezpečně nosit pistoli s nábojem v komoře a kohoutem vypuštěným do přední polohy. Úderník hrotem zápalníku nedosáhne na zápalku náboje a tak nemůže dojít k samovolnému výstřelu např. úderem na kohout. Zpět do zadní polohy se úderník vrací tlakem vinuté pružiny navlečené na jeho přední část. Úderník je zajištěn společně s vytahovačem svislou destičkou zasunutou do drážek v zadní části závěru. Úderník je do pohybu uveden úderem bicího kohoutu. Bicí kohout je vnější s palečníkem. Do jeho zadní části je vloženo zakřivené táhlo. Horní konec táhla je otočně upnut kolíkem do výřezu v zadní části kohoutu, zatímco spodní konec se opírá o lůžko v horní části vinuté bicí pružiny uložené v jejím krytu ve spodní části hřbetu rukojeti. Ořech bicího kohoutu je opatřen dvěma ozuby.  Druhý ozub zachycuje kohout v palebné poloze, zatímco první ozub slouží jako bezpečnostní.

Tím se dostáváme k pojistným mechanismům, kterými je Colt 1911 na svoji dobu vybaven nadstandardně, tak jak to požadovala armáda. O prvním bezpečnostním mechanismu jsme již hovořili, jedná se o přerušovač, který zabraňuje výstřelu, není-li závěr zcela v přední poloze.

Druhý pojistný mechanismus je již zmíněný pojistný ozub kohoutu. Jde o jedno z nejstarších pojistných zařízení, používané už u kohoutů křesadlových zbraní. Slouží k zachycení kohoutu, dojde-li např. nechtěně k jeho předčasnému vyklouznutí při ručním napínání. V takovém případě (není-li stisknuta spoušť) je kohout spoušťovou západkou zachycen dříve, než dopadne na úderník. Při úplném napnutí je kohout zachycen nad druhý, bicí ozub. Pojistný ozub měl u původních Coltů zářez, takže nebylo možno kohout uvolnit pouhým stiskem spouště, ale pouze jeho ručním stažením vzad.

Dalším pojistným mechanismem je dlaňová pojistka. Dnes se zdá toto řešení jako archaické, na počátku 20. století však bylo použití dlaňových pojistek celkem běžné. Jde o automatickou pojistku, která se samočinně aktivuje ve chvíli, kdy není správně stisknuta rukojeť zbraně. Tvoří ji odpružený segment, vystupující ze hřbetu rukojeti. V klidovém stavu se nálitek segmentu opírá o zadní stranu spoušťového táhla a blokuje tak posun spouště směrem vzad. Při správném uchopení rukojeti pistole je segment zatlačen do rukojeti, tím se nálitek zvedne vzhůru a uvolní tak spoušťové táhlo. Čep, kolem něhož se segment dlaňové pojistky otáčí, se nachází v ostruze nad  střelcovou rukou. Oproti dlaňovým pojistkám jiných pistolí zde není třeba překonávat velký odpor pružiny, což většinou vede k narušení zamíření. Při úchopu rukojeti Coltu 1911 většina lidí deaktivaci dlaňové pojistky ani nezaznamená.

Posledním pojistným mechanismem je klasická manuální pojistka. Jde o křidélko na čepu, jenž má excentrické vybrání. V poloze zajištěno se čep pootočí tak, že brání pohybu spodního ramena  spoušťové západky dozadu. V poloze odjištěno se otočí k západce svým vybráním, takže rameno západky má nyní dostatek prostoru k pohybu vzad. Vnější křidélko pojistky navíc v poloze zajištěno brání manipulaci se závěrem. 

Dalšími ovládacími prvky jsou záchyt závěru a záchyt zásobníku. Záchyt závěru má podobu podlouhlé páčky, umístěné nad lučíkem spouště. Po vystřelení posledního náboje podavač zásobníku zatlačí na výstupek této páčky uvnitř těla zbraně, páčka se zvedne a její výstupek zapadne do drážky v pouzdře závěru a zachytí jej tak v zadní poloze. Ačkoliv nám tento mechanismus připadá zcela běžný, v době vzniku této pistole to tak nebylo. U ranných Browningových konstrukcí se kupříkladu závěr zachycoval přímo o podavač zásobníku, později Browning sice použil záchyt závěru, avšak pouze vnitřní, který se nedal ovládat zvnějšku. 

Záchyt zásobníku je stranový, což je dnes nejvíce používané řešení. Má podobu tlačítka situovaného u kořene lučíku spouště. To umožňovalo vyhození prázdného zásobníku jednou rukou, zatímco druhá sahala pro rezervní zásobník. Doba potřebná k přebití zbraně se tím podstatně zkrátila. Ačkoliv toto řešení se dnes opět jeví jako zcela samozřejmé, nebylo tomu tak, většina pistolí té doby měla záchyt zásobníku situován na spodní částí rukojeti, takže k vyjmutí zásobníku bylo třeba obou rukou.  Nešlo o původní Browningovu myšlenku, podobné ovládání zásobníku se již dříve objevilo na jiných zbraních. Nicméně např. u pistole Parabellum byla na rozdíl od Coltu 1911 nezbytná změna polohy střílející ruky vzhledem k ergonomii rukojeti pistole P.08.   Browningova genialita spočívala právě v jeho schopnosti rozpoznat, upravit a pospojovat ta nejlepší možná řešení do jednoho dokonale funkčního celku.

Záchyt zásobníku u pistole 1911 sestává ze tří částí. Jsou to tělo záchytu zásobníku, vedení pružiny záchytu a pružiny samotné. Záchyt zásobníku je příčně uložen v rukojeti za spodní úponou lučíku tak, že záchyt je stranově posuvný. Na jeho konci je výstupek, jenž zapadá do drážky v těle zásobníku. V dutině těla záchytu je pružina a její vedení. Vedení pružiny plní dvě funkce. Zaprvé svým výstupkem, zapadajícím do drážky v těle pistole, brání uvolnění a vysunutí záchytu, zadruhé umožňuje stlačit záchyt proti odporu pružiny. Tím se záchyt povysune do strany a jeho výstupek přestane přidržovat zásobník.

Všechny ovládací prvky byly situovány pouze na levé straně pistole, pro ovládání palcem pravé ruky.

Zásobník je jednořadý a pojme 7 nábojů .45 ACP. Stejně jako u jiných Browningových pistolí i zde byly použity kontrolní otvory, umožňující rychlou kontrolu počtu nábojů v zásobníku.

Mířidla jsou pevná, hledí je nicméně možno seřizovat posuvem v rybině, do které bylo vsazeno. Muška měla při pohledu z boku tvar oblouku nebo rampy (podle výrobce) při pohledu zezadu se mírně zužovala do tvaru komolého kužele. Hledí mělo výřez ve tvaru U.   


Explozivní nákres Coltu 1911. Součástky zleva doprava: hlavňová objímka, hlaveň s článkem upevněným kolíkem pod nábojovou komorou. Pod hlavní pouzdro vratné pružiny, vratná pružina, vodítko vratné pružiny. Dále pouzdro závěru s odpruženým inerčním úderníkem zajištěným vertikální destičkou. Vlevo od rámu pistole levá střenka rukojeti, manuální pojistka a záchyt závěru. Nad rámem pistole přerušovač, spoušťová západka, bicí kohout, táhlo bicího kohoutu se zajišťovacím kolíkem. Na pravé straně rámu pistole pravá střenka. Za rámem pistole západka záchytu závěru, pružina, západka manuální pojistky. Pod nimi dlaňová pojistka, spoušťová pružina, kryt bicí pružiny s bicí pružinou uvnitř a zásobník 
Zdroj obrázku: https://de.wikipedia.org/wiki/Colt_M1911

Základní takticko-technická data pistole Colt M 1911:

Ráž 11,48 mm
Délka 217 mm
Výška 139 mm
Šířka 33,2 mm
Délka záměrné 163,5 mm
Délka hlavně 127,6 mm
Hmotnost s prázdným zásobníkem 1 100 g
Kapacita zásobníku 7 nábojů
Náboj 45 ACP

Náboj 45 ACP

Jeden z nejslavnějších pistolových nábojů světa a po náboji 9 mm Luger druhý nejrozšířenější na světě. Jeho úspěch byl úzce vázán na slávu pistole Colt 1911 a tak byl oblíben zejména v USA. Nicméně byl zařazen jako služební také v armádách Norska, Mexika a Argentiny. V ozbrojených silách USA pro něj byly komorovány také samopaly Thompson a M 3 a nouzově jej dokonce používaly revolvery Smith & Wesson a Colt M 1917. Náboj stále používají speciální jednotky amerických ozbrojených sil.

Náboj však rychle získal velkou popularitu jako komerční a dnes je jeho rozšíření celosvětové. Téměř každá větší zbrojovka světa má ve svém výrobním programu alespoň jeden model pistole komorovaný pro tento náboj.

Náboj byl poprvé uveden s pistolí Colt M 1905. Původně byl ovšem osazen střelou o hmotnosti 12,08 g. Později se však ve své nejrozšířenější podobě vyráběl s ogivální střelou o hmotnosti 14,9 g. Dnes se vyrábí ve velkém množství provedení, s různými typy střel a v různých laboracích.

Náboj je oblíbený zejména jako sportovní a obranný. Jeho oblibu v roli sportovního střeliva lze vysledovat do období po 1. sv. válce, kdy U. S. Army ve velkém vyprodávala revolvery  M 1917 firem Colt a Smith & Wesson. Sportovní střelci rychle odhalili, že náboj se velmi dobře přebíjí a je přesný. Sportovní revolvery v této ráži jsou dodnes velmi oblíbené, protože díky kovovým klipům a poměrně krátkým nábojům se tyto revolvery dají velmi rychle přebít. Pistole na bázi Colt 1911 v ráži 45 ACP jsou jedny z nejrozšířenějších sportovních zbraní své třídy.

Po dlouhou dobu byl také měřítkem účinnosti obranného střeliva. Ačkoliv je těžké něco takového exaktně změřit, bývá mu připisován vyšší zastavující účinek než u ostatních nábojů s podobným výkonem. Současně nedisponuje tak vysokou průbojností jako jiné náboje, takže je podstatně sníženo riziko prostřelení protivníka a ohrožení případných nezúčastněných osob. Proto je velmi oblíben jak u civilistů, tak mezi americkými policejními a zásahovými jednotkami. Pro náboj je komorována i řada moderních samopalů.

Někdy mu bývají vyčítány jeho rozměry, které poněkud limitují kapacitu zásobníku, i když dnes se již běžně vyrábí velkokapacitní pistole s dvouřadými zásobníky na náboje 45 ACP. Ačkoliv je jeho zpětný ráz hodnocen jako mohutný, přesto jej řada střelců vnímá jako "měkčí" či "plavnější" než kupříkladu u náboje 9 mm Luger.  Zdvih hlavně lze s určitou zkušeností dobře kontrolovat. I to přispívá k celkovému kladnému pohledu na tento náboj. S nástupem modernějších nábojů mu byl prorokován brzký konec, dnes se však nezdá, že by ztratil cokoli ze své popularity.


Náboj 45 ACP ze současné produkce české muničky Sellier & Bellot. Náboj je osazen 230 grs (14,9 g) těžkou ogivální střelou, takže jeho provedení odpovídá původním americkým služebním nábojům
Zdroj obrázku: https://sv.wikipedia.org/wiki/.45_ACP

Colt M 1911 ve službě

Pistole Colt M 1911 byla oficiálně přijata do výzbroje amerických ozbrojených sil 29. 3. 1911.   Není přesně známo, kdy byla poprvé použita v boji. Pistole se účastnila jak posledních bojů na Filipínách roku 1913, tak trestné výpravě proti Pancho Villovi do Mexika roku 1916.

Největším bojovým vystoupením nové pistole se ovšem stalo až její nasazení do bojů v 1. sv. válce.  Podle očekávání se mimořádně osvědčila. Colt M 1911 byl spolehlivý a odolný, nevadila mu špína ani bláto a výkon náboje .45 ACP byl  v té době  považován za bezkonkurenční. Pověstným se stal zejména výkon seržanta A. Yorka, příslušníka 328. pěšího pluku, jenž byl 8. 10. 1917 napaden šesti německými vojáky s nasazenými bajonety a všechny zlikvidoval šesti rychlými a přesnými ranami ze své pětačtyřicítky.

Výroba zpočátku běžela pouze u firmy Colt, po vypuknutí 1. světové války se však zvýšilo riziko vstupu USA do války a začaly panovat pobavy, že výrobní kapacity hartfordské zbrojovky by mohly být nedostačující. Od roku 1914 tedy začala pistoli vyrábět také státní zbrojovka Springfield, ke které se roku 1918 připojila též firma Remington Union Metallic Cartridge , u níž výroba běžela do roku 1919. Výroba měla být předána také do dalších firem, a to nejen zbrojařských jako např. Winchester či Savage, ale také do velkých strojírenských podniků jako např. Burroughs Adding Machine Co. nebo Lanston Monotype. Protože se však počítalo s tím, že válka potrvá až do léta 1919, u žádné z těchto firem se výroba nakonec nerozběhla, neboť si tyto společnosti nestihly opatřit výrobní zařízení. Občas se sice objevují zprávy ohledně některých dílů vyrobených firmou Savage, není však jasné kolik a  jakých dílů bylo vyrobeno, a zda byly později použity při kompletaci pistolí u jiných zbrojovek. Dále někdy panují nejasnosti ohledně původu 70 500 pistolí sériových čísel 629 501-700 000, tato sériová čísla však byla vyhrazeno pro firmu Winchester a žádná z pistolí těchto sériových čísel nebyla vyrobena.

Během první světové války se také uskutečnily zajímavé speciální zakázky pro zahraničí (patřící však mezi komerční zakázky, kterými se budu zabývat v jiné části článku) . Pro carské  Rusko bylo v letech 1915-16 vyrobeno 51 100 pistolí s výrobními čísly v rozmezí C 21000 – C 89000 (číslování nešlo v řadě). Dalších 11 000 pistolí si objednali Britové, jejich pistole však byly komorovány pro britský náboj .455 Webley Automatic (výrobní čísla W10001-W21000). Pistole M 1911 koupila také Argentina, Norsko (Norové také jako první zakoupili licenci na jeho výrobu. Stalo se tak roku 1917.),  a Kanada.

M 1911 A1

Zkušenosti z bojového nasazení pistole M 1911 si nicméně vyžádaly drobné změny v designu zbraně, na kterých se pracovalo od počátku 20. let a roku 1923 byly schváleny k výrobě. Realizovány byly  roku 1924 od výrobního čísla 700001, kdy firma Colt vyrobila desetitisícovou sérii služebních pistolí označovaných jako „Improved Model of 1911“ . Ke změně označení, které nyní znělo „Pistol, Automatic, Caliber .45, M1911 A1“, došlo oficiálně 20. května 1926. Pro armádu zjevně nebyly  tyto změny natolik zásadní, aby nový typ dostal vlastní sériová čísla, takže číslování modelu 1911 A1 plynule navazuje na předchozí model 1911.

Ony změny byly zaměřeny především na zlepšení úchopu a technologické zjednodušení výroby. Model 1911 A1 se od staršího provedení lišil těmito vylepšeními:

- v rámu za spouští se objevila dvě měsíčkovitá vybrání pro snazší přístup střílejícího prstu ke spoušti

- spoušť byla zkrácena a na její čelo byly přidány protiskluzové drážky

- rovný kryt bicí pružiny na spodku hřbetu rukojeti byl nahrazen klenutým pro lepší vyplnění střelcovy dlaně

- byla prodloužena ostruha dlaňové pojistky (jednak kvůli lepšímu zvládání zpětného rázu, jednak aby kohout v zadní poloze „nezobal“ střelce do ruky)

- ze stejného důvodu zkrácen po roce 1938 palečník kohoutu (po roce 1944 nahrazen jednodušším kohoutem s plochými boky)  

- dřevěné střenky rukojeti s dvěma výraznými kosočtverci kolem šroubů byly nahrazeny střenkami bez kosočtverců, po roce 1939 bylo navíc dřevo zaměněno za plast.


Porovnání pistolí Colt M 1911 a M 1911A1
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Colt_1911

Až do vypuknutí 2. světové války se pak pistole vyráběla opět výhradně u Coltů, avšak během válečných let byla výroba přeložena do řady dalších firem, aby byla nasycena poptávka. Za války došlo ještě k dalším dvěma změnám. Roku  1941 byla povrchová úprava modřením (oxidace povrchu temperováním při vysokých teplotách v solné lázni) nahrazena levnější parkerizací (fosfátování ponořením do horké fosfátové lázně). V roce 1943 potom byla změněna mířidla, zužující se kuželová muška byla nahrazena hranolovou a hledí s výřezem tvaru U bylo nahrazeno hledím s pravoúhlým výřezem.

Během válečných let se pistole stala skutečným "spotřebním zbožím", některé díly vůbec nebyly kaleny a plánovaná životnost byla garantována na pouhých 500 výstřelů.


Americký voják s pistolí M 1911 (zdá se, že kryt bicí pružiny je přímý) během bojů v Tichomoří. Pro podobné čištění japonských bunkrů byla pistole šikovnější než puška
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Driniumor_River?uselang=cs

 

Výroba modelu 1911A1 byla ukončena roku 1945, přičemž vzniklo bezmála dva a tři čtvrtě milionu kusů. Ve všech dalších konfliktech, které USA vedly, se pak už pouze braly zbraně ze starých zásob. Pistole vydržela ve službě až do roku 1985, kdy byla nahrazena pistolí Beretta M9. (Opět je možno najít řadu rozdílných údajů od počátku 80. let, po začátek 90. let. Rok 1985 je nejčastějším údajem.) Důvodem přezbrojení byla nejenom morální a technická zastaralost pistolí M 1911/1911A1, ale také snaha o unifikaci střeliva v rámci ozbrojených sil států NATO (9 mm Luger) a zvýšení palebné kapacity a bezpečnosti. 

Výroba pistolí M 1911/1911A1:

Rok Výrobce Počet kusů
1912 Colt 17 250
1913 Colt 43 150
1914 Colt 30 911
1914 Springfield Armory 16 285
1915 Colt 10 900
1915 Springfield Armory 14 690
1916 Colt 4 214
1917 Colt 79 586
1918 Colt 377 014
1918 North American Arms 105
1918 Remington UMC 13 152
1919 Remington UMC 8 524
1919 Colt 35 500
1924 Colt 10 000
1937 Colt 2 349
1938 Colt 1 296
1939 Colt 3 636
1940 Colt 4 696
1941 Colt 34 756
1942 Colt 43 767
1942 Singer Sewing Machine 500
1943 Colt 277 048
1943 Ithaca Gun Co. 101 000
1943 Remington Rand 299 830
1943 Union Switch & Signal Co. 130 625
1944 Colt 134 318
1944 Ithaca Gun Co. 146 657
1944 Remington Rand 184 600
1945 Colt 135 210
1945 Ithaca Gun Co. 133 900
1945 Remington Rand 349 400
  Vyrobeno celkem 2 644 869

Pořadí výrobců podle počtu vyrobených kusů:

Colt 1 245 601
Remington 855 506
Ithaca Gun Co. 381 557
Union Switch & Signal Co. 130 625
Springfield Armory 30 975
Singer Sewing Machine 500
North American Arms 105

Model 1911 (potažmo M 1911A1) tedy vydržel ve službě ohromujících 74 let. Není divu, pistole v okamžiku svého vzniku vysoce převyšovala všechny ostatní zbraně ve své třídě. Jediným vážným konkurentem jí mohla být německá pistole P.08 Parabellum, která však byla podstatně výrobně náročnější (a tudíž dražší) a její kloubový systém uzamčení značně trpěl vlivem nečistot (což plně prokázala 1. sv. válka) a byl proto méně spolehlivý. Během druhé světové války M 1911 stále ještě patřil ke světové špičce a v době války ve Vietnamu byl pořád považován za plně vyhovující. Teprve s příchodem moderních velkokapacitních pistolí s dvojčinným spoušťovým ústrojím v polovině 70. let Browningova konstrukce zastarala.  

Služební kariéra M 1911 však přesto zcela neskončila. V ozbrojených konfliktech v Iráku a Afghánistánu počátkem 21. století nastala zajímavá paralela s událostmi starými sto let. V těchto konfliktech opět nastaly stížnosti amerických vojáků na zastavující účinek tentokráte pro změnu nábojů 9 mm Luger, kterými střílí Beretta M9. Vojáci opět volali po zavedení ráže .45. Americká armáda tedy vypsala výběrové řízení na opětovné přezbrojení krátkých palných zbraní, tentokrát však požadovala ráži .45. Soutěž vyhrála firma Heckler & Koch s jejím modelem Mk. 23 SOCOM. Bohužel pro americké vojáky se však v rozpočtu nenašlo dost peněz pro komplexní přezbrojení. Pistole HK tedy obdržely pouze speciální jednotky, ovšem s tímto stavem se odmítla smířit námořní pěchota, která přišla se zajímavým řešením.

Její zbrojíři objíždí sklady, ze kterých vybírají nejlepší kusy starých dobrých „devatenáctsetjedenáctek“, tyto rozeberou, prohlédnou, zaleští vnitřní součástky, vyladí spoušťový mechanismus a osadí je sadou nových součástí (je upravena nábojová skluzavka, doplněna nová hlaveň, úderník, vyhazovač, pružiny, oboustranná páčka pojistky s větším „křidélkem“, vylehčený sportovní  bicí kohout, dlaňová pojistka typu „bobří ocas“, pryžové střenky značky Pachmayr, k dispozici jsou také prodloužené zásobníky na 10 ran apod.). Celá přestavba stojí asi 600 dolarů a deklarovaná životnost takto upravené zbraně je min. 30 000 ran. Poté jsou pistole označené jako MEU (SOC) odesílány k bojovým jednotkám. Trochu nemotorné označení je zkratka slov Marine Expeditionary Units (Special Operations Capable), čili pistole Expedičních jednotek námořní pěchoty (vhodná pro zvláštní operace).  Mariňáci jsou s nimi spokojeni, uvádějí, že Beretta M9 je dobrá služební a obranná zbraň, avšak pro útočné operace (zejména vnikání do stísněných prostor domů a jeskyní, kde je obtížné manévrovat s útočnou puškou) je nová MEU (SOC) výhodnější jednak pro vyšší zastavující účinek, jednak pro vyšší rychlost střelby jednočinného spoušťového ústrojí s velmi krátkým chodem spouště.


Americký mariňák s pistolí MEU (SOC) drží v šachu zajištěné osoby v Iráku. Všimněte si jiného tvaru mušky, oboustranné manuální pojistky, vylehčeného kohoutu a dlaňové pojistky s bobřím ocasem
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/MEU%28SOC%29_pistol

S tímto názorem se ztotožňuje také řada příslušníků amerických policejních zásahových jednotek, které často používají právě různé typy pistolí na bázi modelu 1911. Jejich požadavky jsou totiž značně odlišné od požadavků běžného řadového policisty. Pro toho je jeho pistole hlavní zbraní při každodenní pochůzkové činnosti, proto od ní na prvním místě požaduje vysokou palebnou kapacitu, neboť nikdy neví jaké situace bude nucen během své služby řešit. Dalším požadavkem je bezpečnost při nošení a současně vysoká střelecká pohotovost, což (teoreticky) deklasuje pistole s jednočinným spoušťovým ústrojím.

Naproti tomu příslušník zásahové jednotky zpravidla ví, jakou situaci bude řešit a vstupuje do ní se zbraní již připravenou ke střelbě. Ačkoliv tyto jednotky obvykle dávají přednost palebné síle samopalů, někdy si situace žádá, aby levá ruka zůstala volná (např. pro nesení balistického štítu, použití akustické výbušky apod.), a tehdy právě přichází ke slovu pistole. O úspěchu či neúspěchu akce (obzvláště při záchraně rukojmích) zpravidla rozhodují pouze jeden nebo dva bleskové, chirurgicky přesné výstřely. Jak vojáci tak policisté pak při podobných přepadových akcích jednoznačně upřednostňují přesnost, rychlost střelby a vysoký zastavující účinek. Jsou přesvědčeni, že to vše je právě  1911 schopna poskytnout nejlépe.

Jak se zdá, služební kariéra starého Coltu ještě není definitivně u konce.

Prameny a použitá literatura:
Střelecký magazín 12/1998 a 11/1999
R. L. Wilson: Colt americká legenda, Ottovo nakladatelství, Praha 1997, ISBN 80-7181-201-3
Střelecká revue 7/2001 a 8/2001
J. Hýkel a V. Malimánek: Náboje do ručních palných zbraní, nakl. Naše vojsko, Praha 2002, ISBN 80-206-0641-6
A. E. Hartink: Encyklopedie pistolí a revolverů, nakl. Rebo productions, s. r. o., Praha 1997, ISBN 80-85815-66-4
F. Novotný, A. Kreml, M. Helebrant: Zbraně a sebeobrana, nakl. Goldstein & Goldstein, Praha 1997, ISBN 80-86094-23-5
R. Adam: Nejvýkonnější ruční zbraně celého světa, nakl. Svojtka & Vašut, Praha 1997, ISBN 80-7180-242-5
Gun Digest 2011  - John Malloy: The Colt 1911
Phillip Peterson: Standard Catalog of Military Firearms, F+W Media, Iola  2011, ISBN-13: 978-1-4402-1451-6 
Leroy Thompson: The Colt 1911 Pistol, Osprey Publishing, Oxford 2011, ISBN 978 1 84908 433 5
Ian Van Hogg, John Walter: Pistols of the World, Krause Publications, Iola 2004, ISBN 0-87349-460-1
https://www.sightm1911.com/1911-History.htm
https://www.sightm1911.com/1911Production.htm
https://unblinkingeye.com/Guns/Berg/berg.html
https://asoac.org/bulletins/96_brower_savage.pdf
https://www.chuckhawks.com/ithaca_M1911_first_look.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/MEU%28SOC%29_pistol
https://mscg.yuku.com/topic/3738/1911-Modern-Combat-ie-Iraq-amp-Afghanistan#.Tt3jKVbPz4s
https://www.m1911.org/history.htm

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více