Československo a jeho vojenská pomoc státu Izrael v prvním období jeho samostatné existence VIII

Autor: Jaromír Vykoukal 🕔︎︎ 👁︎ 25.088

Třetí pilotní kurz

Byl zahájen 7. července 1948 a probíhal v Leteckém učilišti v Prostějově, u Pilotní školy III. Olomouc. Velitelem školní letky v té době byl štábní kapitán Antonín Ocelka.

Reklama

Pár slov o tomto člověku. Tento letec se narodil 27. března 1913. Jako příslušník československé armády dne 26. března 1939 utekl z Protektorátu. Přes cizineckou legii se dostal k československé jednotce ve Francii. Po kolapsu Francie odešel do Británie, kde nakonec bojoval v řadách 312. československé stíhací perutě. Při podpoře urputně bojujících výsadkářů v Holandsku v rámci operace Market Garden. Zde byl 18 září 1944 sestřelen flakem a po nouzovém přistání, kdy se těžce zranil a byl zajat. Po osvobození byl doléčen ve Velké Británii a reaktivován jako kapitán. V roce 1946 absolvoval pilotní školu. V leteckém učilišti v Prostějově působil jako vedoucí praktického létání.

Jeho o čtyři roky starší bratr Josef, jeden ze zakládajících příslušníku 311. bombardovací perutě zahynul při startu na zalétávací let - zachytil křídlem svého stroje Beaufor o střechu hangáru. Po dopadu na zem se letadlo vzňalo a všichni na palubě uhořeli. Tento mimořádně statečný pilot nalétal 224 operačních hodin a byl i velitelem zmiňované bombardovací perutě. Byl známý houževnatostí a schopností vytrvat v plnění úkolu za všech okolností.

Štábní kapitán OCELKA Antonín havaroval dne 1. 7. 1949 s letounem C-3B 408 u obce Lhůtky, okres Čáslav. Příčina není dodnes známa, skutečností však zůstává, že škpt. Ocelka zahynul, přestože patřil k letcům, kteří ve svém životě zvládli mnohé válečné situace. Ostatní příslušníci osádky havarovaného letadla utrpěli jen zranění různého stupně.

K výcviku nastoupilo 32 osob, a to 28 československých občanů, 1 Polák a 3 Izraelci.
Podle programu výcviku šlo o zkrácený základní výcvik a pokračovací výcvik. Bylo naplánováno nalétat až 150 hodin na jednomotorových letounech Bücker a Arado.


Letoun C 106 Bücker

Pokračovací výcvik na dvoumotorovém Siebel Si-204D měla obsahovat 20 hodin. Plánovalo se i 5 hodin soubojových letů. Vybraní frekventanti potom měli pokračovat na Spitfirech, minimálně 20 hodin.
Seznam příslušníků kurzu:
BERGMAN Leopold, zahynul při letecké nehodě 24. 11. 1948
BRONSTEIN Lev, Bronstein Lolek
FEDER Ervín
FINK Milan
FIŠER Mikuláš, Fisher Mirek, později se stal instruktorem singapurského letectva, dnes užívá jméno Scheffer Meier
JELÍNEK Miloš, dnes užívá jméno Yoeli,žije v USA
KAFKA Ladislav
KARTER Herbert, dnes užívá jméno Keret
KOSTA Jan, letecký instruktor na Ramat Davidu
LANGER Pavel
LAUFER Heřman
LEBOVIČ Emerich, Leibowitz Imre, dnes užívá jméno Zvi Lavon

MEISL Hugo, dnes užívá jméno Hugo Marom, se narodil 9. října 1928 v Brně ve starobylé židovské rodině Maiselů. Dne 3. srpna 1939 se s bratrem dostal do posledního Wintonova dětského transportu směřujícího do Velké Británie. Navštěvoval anglickou základní školu, učil se ševcem a nakonec se stal kadetem vojenské letecké jednotky při exilové Československé státní škole ve Walesu. Po válce se vrátil do vlasti, odmaturoval a přihlásil se na výcvik izraelského letectva v Olomouci. Po ukončení kursu se jako pilot lehkého letadla se v roce 1949 účastnil války za nezávislost. Po válce se učil se v Anglii leteckým instruktorem a v roce 1953 byl pověřen sestavením 110. letky nočních stíhačů. Po šesti letech, tedy od roku 1959 vedl vývoj střediska Israel Aircraft Industries. Od roku 1964 odešel do civilu a založil firmu na stavbu a projektování letišť. Dnes žije v Tel Avivu.
Fotografie ukazuje Hugo Maroma u letounu Mosquito, je to tem udělaný chlapík vlevo.

Reklama

MOŠKOVIČ Juraj, zahynul při letecké nehodě 24. 11. 1948
MUNK Peter, dnes RNDr.Yehuda Manor, pracuje v izraelském leteckém průmyslu

PLAČEK Josef, užíval nakonec jméno Joe Alon. V roce 1953 se stal jedním z prvních pilotů izraelských proudových letadel. V roce 1955 se stal se nakonec velitelem 117. Tajeset. V roce 1973 byl jmenován leteckým přidělencem na izraelské ambasádě v USA. Mimo své formální povinnosti cestoval po státech a přednášel židovské mládeži. Dne 1. července 1970 před odjezdem domů byl zavražděn před svým washingtonským domem zavražděn. Jeho fotografie následuje:


SCHÖN Kurt, Schmuel Schein, dnes užívá jméno Yoffe
SZURAN Gideon, zahynul při bojových střelbách
ŠAJO Tibor, údajně nakonec do Izraele neodcestoval
ŠAJOVIČ Ladislav
Průměrný nálet při zkráceném elementárním výcviku byl 52,5 hodiny a při zkráceném pokračovacím výcviku dokonce 56 hodin. Elementární výcvik byl ukončen ke konci měsíce srpna. Pokračovací výcvik byl zahájen neprodleně. Tento kurs byl ve svém průběhu rozšířen o dalších 15 frekventantů, izraelských státních příslušníků a program výcviku byl zaměřen obdobně.
Seznam těchto nových příslušníků kursu je zde:

AVIGDOR Josef
AVISAR Jacov
Ben-HAIM Jacov, Chaim, později se stal velitelem 69. Tajeset
BERNSTEIN Menachem
BIRENBAUM Nachoom, Birnbaum Nachum
BUDILOVSKÝ Ishak
BUDNIK Ishak
FELDMAN Moshe
FINGERSH Alis
GROSSER Peterz
KAUFMAN Artur
LACHOVSKÝ Israel
RITTERMAN Arye
RUTH Daniel
WEDELES Oswald
ZWI Ziv

Tito piloti nalétali ve zkráceném elementárním výcviku průměrně 37 hodin a ve zkráceném pokračovacím výcviku 31 hodin. Podle výpovědí pamětníků se kursu účastnil také Pollak Stefan. Tyto seznamy ukazují pouze absolventy, ne všechny účastníky kteří kursem prošli.


Obrázky ukazují samotný letoun Siebel Si-204d v barvách čsl. Aerolinií, tedy ten první a druhý potom toto letadlo na ploše letiště v Olomouci – Neředíně, obrázek pochází až z 50. let. Obrázek a mnoho stejných a stejně krásných lze nalézt na http://www.hao.cz/, stránkách hanáckého aeroklubu Olomouc

 

Na základě prvních výsledků praktického výcviku a vyhodnocení psychických a fyzických předpokladů bylo z prvního běhu kursu vyčleněno 10 lidí, kteří byli přeřazeni do Letecké spojovací školy v Chrudimi. Po inspekci inspektora izraelského letectva Herolda Greena ve dnech 12. až 13. srpna 1948 v Olomouci byly řešeny jisté organizační nedostatky:
- pomalé tempo výcviku, což vedlo k nařízené intenzitě letů až 12 hodin týdně s přestávkou ve výcviku jeden den v týdnu
- personální problémy, což vedlo k opatřením hlavně z izraelské strany
- právní a ekonomické otázky, což pomohlo přijmout takové kroky, které umožnily potřebné věci dořešit v reálném čase, hlavně šlo o potřebné emigrační dokumenty.

Reklama

Nárůst intenzity se ale nepříznivě odrazil v navýšení leteckých nehod a katastrof. Letecký dorostenec Gideon Szuran zahynul při cvičení na letecké střelnici v Žárovicích. Velké neštěstí se stalo dne 24. listopadu 1948, kdy se při souběžném létání a plnění odlišných úkolů srazily ve vzruchu dvě letadla, ve kterých zahynuli letečtí dorostenci Juraj Moškovič a Leopold Bergman.
Výsledek kursu byl takový, že z celkového počtu 35 pilotů – absolventů, kteří ukončili základní pokračovací, výcvik jich bylo:
- 8 hodnoceno výtečně
- 11 velmi dobře
zbytek byl hodnocen dobře a dostatečně. Podle dosažených výsledků jim bylo vystaveno doporučení pro další výcvik

Letečtí spojovací specialisté

Tento výcvikový kurs byl zahájen dne 20. července 1948 v Letecké spojovací škole v Chrudimi. V době tohoto kursu škole velel štábní kapitán Augustin Mareš.
Úkolem Letecké spojovací školy bylo zajišťovat výcvik spojovacích specialistů letectva, tj. leteckých spojovacích důstojníků, leteckých palubních radiotelegrafistů, radiomechaniků a pozemního personálu letištní kontroly. Škola se skládala z velitelství, pomocných orgánů, hospodářské skupiny, letištní správy, pomocné letky a výcvikové perutě o čtyřech letkách.

Pár slov o této vojenské instituci:

Letecká spojovací škola byla zřízena v srpnu 1945 v Pardubicích. O rok později se přesunula na letiště v Chrudimi. V září 1950 se na základě Letecké spojovací školy a Školní základny IX. vytvořilo Letecké spojovací učiliště, které bylo v lednu 1953 přejmenováno na Šturmanské a spojovací učiliště. Uvedená škola svoji činnost ukončila v srpnu 1954, kdy přípravu spojovacích specialistů letectva převzalo Spojovací učiliště v Novom Meste nad Váhom.
Úkolem Letecké spojovací školy bylo zajišťovat výcvik spojovacích specialistů letectva, tj. leteckých spojovacích důstojníků, leteckých palubních radiotelegrafistů, radiomechaniků a pozemního personálu letištní kontroly. Škola se skládala z velitelství, pomocných orgánů, hospodářské skupiny, letištní správy, pomocné letky a výcvikové perutě o čtyřech letkách
1. - radiomechaniků,
2. - radiotelegrafistů,
3. – kursů sem byli zařazeni námi sledovaní frekventanti pro izraelskou armádu
4. - školní.

Takto jsou základní informace o tomto školním zařízení shrnuty odpovědi na dotaz číslo108. panem Minaříkem. K nalezení zde: http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_8.htm

Mezi 25 frekventanty byla většina československých státních příslušníků, několik Poláků, Bulharů a Maďarů. Jedna třetina jich měla válečné zkušenosti, všichni do jednoho měli středoškolské nebo odborné vzdělání. Velitelem vlastního kursu byl kapitán Merkl. Záměr kursu byl vycvičit specialisty pro:
- odborný výcvik radiomechaniků
- odborný výcvik radiotelegrafistů
- odbornou přípravu pracovníků letové kontroly

Tento kurs byl jediný, který si vedl velmi nedobře. Jazyková bariéra a nesoulad mezi postoji instruktorů, kteří se navíc často měnili a frekventanty, vedly k tomu, že na zásah Harolda Greena jich část kurs opustila a byla nahrazena, jak jsem uvedl výše 10 lidmi uvolněnými z pilotního kursu v Prostějově a Olomouci. Ti co kurs museli opustit, byli převedeni k výcviku u motomechanizované brigády izraelských dobrovolníků, která v té době byla cvičena ve výcvikovém prostoru Libavá.

Školení zde bylo ukončeno o necelý měsíc dříve, než bylo plánováno. I tak ale bylo vyškoleno 15 frekventantů, kteří byli do jisté míry schopní samostatné práce. U většiny z nich bylo doporučeno pokračovat ve výcviku u mateřských bojových jednotek.
Výcvik byl omezen pouze na radiomechaniky – k dodávané letecké technice jiné specializace nebylo potřeba.
8 frekventantů bylo hodnoceno jako způsobilí pro práci samostatných radiomechaniků
7 potom jako pomocný radiomechanik
Tyto údaje jsou ale v rozporu se seznamem, skutečně vyřazených frekventantů. Ten je zde:

BARMAN Boris, Polák, původně rudoarmějec, předurčen jako radiomechanik, vyřazen jako samostatný radiomechanik
BAUMGARTNER Tibor, Čechoslovák, voják ČSA, předurčen jako radiotelegrafista, vyřazen jako pomocný radiomechanik
BERKOVIČ Oskar, Čechoslovák, předurčen jako radiomechanik, vyřazen jako pomocný radiomechanik
GARAY Mikuláš, Čechoslovák, předurčen jako radiomechanik, vyřazen jako vedoucí radiomechanik - spojovací důstojník
GELBSTEIN Emil, Čechoslovák, předurčen jako radiotelegrafista, vyřazen jako pomocný radiomechanik
GERON Chain, Bulhar, předurčen jako radiomechanik, vyřazen jako samostatný radiomechanik
KALO Solomon, Bulhar, předurčen jako radiotelegrafista, vyřazen jako pomocný radiomechanik
KESSLER Jakub, Čechoslovák, předurčen jako radiomechanik, vyřazen jako vedoucí radiomechanik
LIPSZYCH Mordka, Polák, voják polské armády, předurčen jako radiomechanik, vyřazen jako vedoucí radiomechanik - spojovací důstojník
MASIAH Isak, Bulhar, předurčen jako letová kontrola, vyřazen jako pomocný radiomechanik
NINO Šimon, Bulhar, předurčen jako radiotelegrafista, vyřazen jako pomocný radiomechanik
ORNSTEIN Alex, Čechoslovák, předurčen jako radiotelegrafista, vyřazen jako samostatný radiomechanik
ROSENBERGER Josef, Čechoslovák, voják britské armády, předurčen jako radiotelegrafista, vyřazen jako pomocný radiomechanik
SPITZ Sándor, Maďar, předurčen jako radiotelegrafista, před ukončením kursu byl propuštěn
VESELÝ Otto, Čechoslovák, předurčen jako radiotelegrafista, vyřazen jako samostatný radiomechanik
WALDMAN Herman, Polák, předurčen jako letová kontrola, vyřazen jako samostatný radiomechanik

Pozemní specialisté letectva.

Tento kurs byl zahájen 26. července 1948 ve Vojenské odborné škole leteckých mechaniků v Liberci. Frekventantů bylo celkově 70 a byli zařazeni k 5. školní letce. Většinou měli československou občanství a vzdělání v technických oborech. Několik jednotlivců mělo válečné bojové zkušenosti a asi jedna třetina už absolvovala vojenskou základní službu v naší armádě po roce 1945
Pár slov o této vojenské vzdělávací instituci:

Byla zřízena dnem 1. srpna 1945 s prozatímním sídlem v Liberci. Úkolem školy bylo vycvičit pro polní letecké útvary letounové mechaniky (motoráře i drakaře), přístrojové mechaniky, elektromechaniky, radiomechaniky, zbrojíře, palubní radiotelegrafisty a případně i jiné pozemní specialisty, kteří po absolvování školy byli přiděleni k výkonu vojenské základní služby k polním leteckým útvarům. Délka studia byla stanovena na jeden rok a šest měsíců, respektive neměla být delší než dva roky. V roce 1947 se škola kromě velitelství s pomocnými orgány, učitelského sboru a hospodářské správy skládala z výcvikové perutě. Peruť byla tvořena:
- o dvěmi výcvikovými letkami
- letky techniků-ŠLDZ
- školní letky s dopravní četou, ošetřovnou a strážním a pomocným družstvem.

V rámci VOŠLM v této době probíhala příprava následujících specializací:

1) letečtí mechanici, motoráři, drakaři, přístrojáři, elektromechanici, zbrojíři, fotomechanici;
2) technicko-hospodářská služba
3) povětrnostní služba.

V září 1949 byla škola redislokována do Liptovského Mikuláše a reorganizována na Letecké technické učiliště.
Takto její stručnou historii popsal pan Minařík při odpovědi na dotaz číslo 647 na tomto webu: http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_44.htm
Jenže to je jeden pohled na věc. Proto sem vložím pár vět, tak jak mi je poslal pan Jaroslav Prchal, pamětník tohoto kursu a to není jen tak někdo. Je to člověk hrdý na svoji školu, na svou práci a na to, co zde v roce 1948 odehrálo. Přečtěte si, co mi tento skvělý člověk napsal.

Cituji:
“Byl bych velmi rád, kdybyste nepoužíval označení „ výcvikové kurzy ve VOŠLM“. VOŠLM totiž byla řádná dvouletá (tzv. mistrovská) nižší průmyslová škola leteckého oboru plně srovnatelná s podobnou jedinou školou v Mladé Boleslavi. Je pravda, že zde probíhalo několik specielních krátkodobých kurzů pro jiné organizace, kupř. Bezpečnostní letectvo aj., ale tyto neměly s výukou školy nic společného, měly vlastní vojenskou i odbornou organizaci a škola jim propůjčovala pouze prostory a učebny.

Jakou měla VOŠLM úroveň dokresluje i to, že po roce 1950 vydalo ministerstvo školství výnos, kterým libereckou VOŠLM staví na úroveň státních průmyslových škol, a jejím absolventům 2. 3. a 4. letky (včetně příslušníků 1. letky instruktorů) uznává absolvování mistrovské dvouleté průmyslové školy a mohou tudíž přejít přímo do 3. ročníku večerního studia průmyslových škol a tříleté studium ukončit maturitou. Tuto možnost využilo mnoho absolventů, kteří po skončení vojenského závazku odešli do civilního zaměstnání a mnozí z nich pokračovali v dalším studiu na Vysokých technických školách.

1. 10. 1945 byla ustavena 2. letka ze žáků, kteří nastoupili jako první řádní posluchači, k nimž 3. 10. 1946 přibyla 3. letka obor motoráři - drakaři a 4. letka obor elektrikáři, přístrojáři, zbrojíři a automechanici. V roce 1948 bylo 70 posluchačů židovské organizace Hagana zařazeno jako řádní posluchači do 5. letky VOŠLM.

Součástí VOŠLM byla i letka aspirantů – posluchačů Školy důstojníků letectva v záloze a tzv. Školní letka složená z vojáků základní vojenské služby, která zajišťovala provoz školy.

O sobě pan Jaroslav Prchal dodává:
Já jsem nebyl běžným žákem školy, ale příslušníkem 1. letky instruktorů, která v počtu asi 30 příslušníků vznikla po odchodu 1. letky, tzv, „Crhovců“ k útvarům v září 1945. Vyučoval jsem zkoušení leteckých motorů na brzdě, kterou jsem vybudoval a protože jsem uměl německy a hlavně leteckou odbornou němčinu, jsem také překládal manuály a příručky zachované z původních fondů Luftwaffe.



Dva obrázky zaslané panem Prchalem. První ukazuje skupinku příslušníků VOŠLM u cvičného stroje Arado a druhá ukazuje motorovou zkušebnu leteckých motorů- na brzdě tak jak ji pan Jaroslav Prchal zkonstruoval

Pokračování citace:
Toto jsou mé požadavky na úpravu Vašeho textu. S pozdravem J. Prchal”. Konec citace.

Velitelem výcvikové perutě a tedy i kursu byl štábní kapitán Leon Fismol. Tento voják nebyl jen tak někdo. Narodil se 24. ledna 1914. Absolvoval Vojenskou akademii a do roku 1939 sloužil jako poručík letectva. Po válce byl reaktivován v hodnosti kapitána jako odborník na letecké motory.
V letech 1950 až 51 byl soudně stíhán. Na základě soudního rozhodnutí mu nakonec byla odňata vojenská hodnost.

Když se kapitán Fismol seznámil s úkolem, který na něj čeká, naznal, že lze očekávat plný úspěch. Žáci se mu jevili jako velmi inteligentní a vysoce chápaví. O jejich motivaci nebylo pochyb. A kapitán byl muž na svém místě. Následuje obrázek jeho knihy o leteckých motorech, kterou v roce 1948 vydal.


Letecké motory : (z různých pramenů pro školní účely i praxi) / Leon Fismol ; Il. opatřil Leon Fismol, Vydáno v Přerově, nakladatel Jaroslav Strojil v roce 1948

I zde byl na úvod realizován napřed základní vojenský výcvik a až potom se přistoupilo ke speciálnímu. Po přezkoušení schopností, praxe a znalostí byli frekventanti rozděleni takto:
- stroje a vrtule: 24 frekventantů
- drak a hydraulika: 24 frekventantů
- zbrojíři: 10 frekventantů
- elektro: 8 frekventantů
- přístroje: 4 frekventanti
Z počátku bylo zaměření na stoje S-199. Ale v průběhu kursu došlo ke změně na letouny Spitfire a Dakota. Část praktické přípravy probíhal na letišti 5. letecké základny v Pardubicích. O těchto změnách rozhodl generál letectva Josef Hanuš. Tento jediný kurs mající vztah k letectvu pokračoval i potom, co byly ostatní předčasně ukončeny a to až do ledna 1949.
15 frekventantů muselo od kursu odejít a byli přeřazeni k brigádě na Libavé.

20 frekventantů bylo hodnoceno výtečně, ostatní dobře a velmi dobře. Všeobecně bylo konstatováno, že jejich připravenost je na velmi dobré úrovni a je možno je nechat nejen pracovat samostatně, ale že jsou i způsobilí pro vedení podřízených.
V propouštěcích zprávách bylo doporučeno pokračovat ve výcviku u mateřských jednotek.

Ošetřování letecké techniky u izraelského letectva, rok 1950. Byl některý z těchto lidí účastníkem kursu v Československu?

Ale to není vše. V Liberci již dlouhé roky dávají dohromady vše, co se týkalo akce “DI”. V místní synagoze je expozice, která slovem i fotografiemi ukazuje mnoho z kursu pro izraelské vzdušné síly. A nakonec ve spolupráci se Svazem letců České republiky v Liberci byla realizována vzpomínková akce završená umístěním připomínkové plakety. K tomu mi napsal pár slov přímo pan plukovník inženýr Vladimír Novák předseda odbočky Svazu letců České republiky, odbočka plukovníka Františka Truhláře v Liberci.

Cituji:
"Zámysl odhalit pamětní desku na působení VOŠLM v Liberci vznikl někdy v roce 2001 v odbočce Svazu letců České republiky Liberec. Na setkání absolventů VOŠLM téhož roku, byla tato myšlenka představena předsedou odbočky. Odezva byla kladná a tak členové odbočky začali sondovat možnosti umístění. Po složitých jednáních bylo rozhodnuto umístit desku na letišti Liberec na přístavek hangáru, který za působení VOŠLM v roce 1945 – 1949 sloužil této škole. V průběhu příprav celé akce se původní zámysl rozrostl i o připomenutí vyškolení příslušníků židovské organizace Hagana v této škole. Po konzultacích na izraelském velvyslanectví jsme dostali kontakty na Norika Harela, který se stal naším protějškem při organizování celé akce. Bylo rozhodnuto zhotovit nápis v češtině a zmínku o školení židů v hebrejštině.


Pamětní deska na jejím původním místě

Celá akce byla naplánována na konec měsíce září roku 2002. Z Izraele se slavnosti účastnilo celkem 27 bývalých absolventů, někteří se svými manželkami. Celou akci na mezinárodní úrovni organizovala a financovala pouze odbočka Svazu letců ČR Liberec.


První obrázek ukazuje VIP při odhalování desky na letišti Liberec, v září 2002, zprava: pplk. Ing. J. Kulovaný- velitel brigády radiační a chemické ochrany, Ing. J. Kittner – primátor města Liberec, Nori Harel – absolvent VOŠLM 5. Letka, plk. Adi Bergschatzky, letecký atašé Republiky Izrael, Velvyslanec Republiky Izrael s manželkou


Na druhém obrázku je Nori Harel při odhalování pamětní desky na stěně hangárového přístavku

Po dvou letech byla pamětní deska z původního místa na přístavku hangáru odstraněna, (bylo vážné nebezpečí poškození a instalována na nově vybudované pietní místo v libereckých dolních kasárnách, kde jsou umístěny další pamětní desky.
Podoba desky na jejím novém místě je na prvním obrázku a na druhém obrázku je ukázáno pietní místo kde je “naše
” deska ve společnosti dalších, které připomínají jiné důležité události naší historie. Je umístěna úplně vpravo a je v dobré společnosti.


Obrázek první ukazuje podobu pamětní desky na novém místě.


Druhý obrázek potom ukazuje její umístění ve společnosti dalších pamětních desek v areálu Dolních kasáren v Liberci

V ten den byly odhaleny dvě pamětní desky. První, odbočkou Svazu letců ČR Liberec na letišti Liberec a druhá, věnovaná izraelskými příslušníky, na které je vyjádřeno poděkování Československé republice a československé armádě v liberecké židovské synagoze".
Tolik pan plukovník Novák a tím i celý doplněk.

Na závěr této kapitoly vložím seznam absolventů tohoto kursu akce Důvěrné Izrael.

APEL Bedřich, Polák, vyřazen jako zbrojíř – samostatný mechanik
AUSLÄNDER Josef, Čechoslovák, vyřazen jako elektrikář – samostatný mechanik
BACHRICH Jan, Čechoslovák, vyřazen jako elektrikář – samostatný mechanik
BERGER Yesha, Čechoslovák, vyřazen jako elektrikář – samostatný vedoucí mechanik
BERKO Aladár, Čechoslovák, vyřazen jako přístrojář – výkonný letecký mechanik
BRAUN Ladislav, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
DAVIDOVIČ Saul – přemístěn
DESENEY Jiří, vyřazen jako zbrojíř – samostatný mechanik, instruktor.
EISEMANN Jan, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
FLESCH Arthur, Izraelec, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
FRÄNKEL Alexander, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
FRIED Samuel, Čechoslovák, vyřazen jako elektrikář – samostatný mechanik
FRIED Walter, Čechoslovák, vyřazen jako zbrojíř – administrativní pracovník
FRIEDMANN Vladimír, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – samostatný pracovník
FRIEDRICH Jenoe - přemístěn
FROMOVITZ Petr, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
FRYDBERG Adam, Čechoslovák, vyřazen jako zbrojíř – samostatný mechanik
FUCHS Ignác, Čechoslovák, vyřazen jako přístrojář – mechanik
GOLDMAN Henryk - přemístěn
GROSSMAN Rudolf, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – vědecký pracovník
GRUEBERGER Silvestr – přemístěn
GUDERNA Gejza, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
GUTMAN Arnošt – přemístěn
HERSKO Efraim – přemístěn
HEXNER Juraj, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
HIRSCH Imrich, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
HOFFMANN Abraham, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – samostatný mechanik
HOCH František, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – letecký mechanik
JELÍNEK Bohdan, Čechoslovák, vyřazen jako zbrojíř – pomocný zbrojní mechanik
KLEIN Heřman, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – pomocný mechanik
KREINDLER Pinkas, Čechoslovák, vyřazen jako zbrojíř – pomocný zbrojní mechanik
KURZBERG Norbert, dnes Nori Harel, německý žid, který našel útočiště jako kluk v naší zemi. Této osobnosti budu věnovat samostatnou kapitolu. Zde jen malou ukázku.

Na této fotografii, kterou mi zaslal osobně pan Nori Harel z Izraele je fotografie na které je on osobně – stojí na křídle a jeho přítel Ezer Weismann, oba u slavného Černého spitfiru, pýchy izraelského letectva.

LAZAROVIČ Ludvík – přemístěn ke kursu tankistů
LEBOVIČ Leo, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – samostatný mechanik
LÖWI Ladislav, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
NAJMAN Lazar, Čechoslovák, vyřazen jako elektrikář - elektromechanik
MARIKOVSKÝ Ladislav, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – letecký mechanik
MARKUS Martin, Čechoslovák, vyřazen jako zbrojíř – pomocný zbrojní mechanik
NATOVIČ Josef, Polák, vyřazen jako elektrikář – vědecký pracovník.
POLGÁR Walter, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – samostatný mechanik
POLLAČEK Rudolf, Čechoslovák, vyřazen jako přístrojář – vedoucí instruktor
RAVEK Vítěslav, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
REICHMANN Tibor, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – pomocný mechanik
ROZENBERG Herman, Čechoslovák, vyřazen jako zbrojíř – pomocný zbrojní mechanik
ROZENBLUM Zoltán, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – samostatný mechanik
RUBIN Ernest - přemístěn
SCHÖNFELD Gejza, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – samostatný mechanik
SCHREIBER Imrich, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
SCHWARZ Mikuláš, Čechoslovák, vyřazen jako elektrikář – samostatný mechanik
SCHWEIGE Artur - přemístěn
SIGMUND Robert, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – letecký mechanik
SOBOL Moric, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – letecký mechanik
SPIEGEL Arnošt, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – samostatný mechanik
STEINER Mikuláš - přemístěn
STRULOVIČ Chaim - přemístěn
UHR Emil, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
UNGERLEIDER Zoltán, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – pomocný mechanik
VALENTA Josef, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – vedoucí mechanik
VALENTA Evžen, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
WEINBERG Matas, Čechoslovák, vyřazen jako zbrojíř – pomocný zbrojní mechanik
WEINER Richard - přemístěn
WEIS Izák, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
WEISEL Ludvig, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik
WEISMANN Ludvig, Čechoslovák, vyřazen jako zbrojíř – pomocný zbrojní mechanik
WEISMANN Nathan, Čechoslovák, vyřazen jako drakař – samostatný mechanik
WEISS Heřmann - přemístěn
WEISS Izidor, elektrikář - elektromechanik
WEIZEL Šimon- přemístěn

Podle počátečního stavu frekventantů tohoto kursu zde byli zařazeni:
kapitán BLAN Ludvík, aktivní důstojník československé armády
GLÜCK Zoltán
ŠKOLNÍK Harry
WEINER Lederit
ICKOVIČ František

Pamětníci kursu uvádí, že kursu se účastnil i WEIS Eduard.

Po skončení výcviku se židovští letečtí specialisté z Liberce přesunuli do Izraele. Většina z nich ovšem opustila řady IAF během roku 1950- po skončení války o Nezávislost. Někteří z nich zůstali v leteckém prostředí a pracovali v letecké společnosti El-Al, leteckém průmyslu a u dalších civilních letových dopravců. Jediný Nori Harel podepsal dlouhodobý závazek a dosáhl řady odpovědných postavení v hierarchii technických funkcí IAF.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více