OSN a genocida ve Rwandě

Autor: Bc. Michaela Nousková 🕔︎︎ 👁︎ 24.120

2. OSN jako aktér mezinárodních vztahů

Nejuznávanějším a nejvlivnějším aktérem v otázce mezinárodní bezpečnosti je bezesporu Organizace Spojených národů, která vznikla na základě vůle zakládajících států, které na ni delegovaly některé pravomoci a přiřkly jí tak mezinárodní subjektivitu, bez níž by nemohla vykonávat své funkce a naplňovat stanovené cíle.


Obrázek č. 8: Logo OSN

Zdroj: http://www.un.org/esa/socdev/unpfii/en/drip.html

Reklama

OSN je mezinárodní organizace, jejímž cílem je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. V roce 1945 se na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání v San Francisku sešli zástupci 50 zemí a vypracovali Chartu OSN, jejíž ratifikací byla 24. října 1945 oficiálně založena Organizace spojených národů.[15] Charta stanovuje práva a povinnosti členských států, orgány a postupy fungování OSN a jako mezinárodní smlouva kodifikuje základní principy mezinárodních vztahů – od suverenity a rovnosti mezi státy až po zákaz užití síly a nepochybně tak patří k základním pilířům soudobého mezinárodního práva.[16]

Otázka mezinárodní bezpečnosti však vyvstala dávno předtím. Předchůdkyní OSN byla Společnost národů – organizace koncipovaná v podobných podmínkách v průběhu první světové války a ustavená v roce 1919 v rámci Versailleské smlouvy. Poté, co se Společnosti národů nepodařilo zabránit vypuknutí druhé světové války, byla nahrazena OSN. Ústřední myšlenkou nové organizace bylo zabezpečení nenásilného řešení konfliktů mezi členskými státy a zajištění politické i ekonomické stability mezinárodního systému. Již první článek Charty si klade za úkol Udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru a aby pokojnými prostředky a ve shodě se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva bylo dosaženo úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k porušení míru.[17]

OSN začala s činností hned po svém založení a v roce 1948 vyslala svou misi UNTSO na první mírovou operaci, která měla monitorovat dohodu o příměří mezi Izraelci a Palestinci.[18] Původně byly mise na podporu míru zaměřeny na mezistátní konflikty, postupně však vzrůstalo jejich užití ve vnitrostátních konfliktech a civilních válkách. Vypuknutí ideologického sporu mezi SSSR a USA do určité míry narušily některé cíle, myšlenky a aktivity OSN. Období této bipolární konfrontace přineslo neschopnost komunikace a spolupráce v jednotlivých orgánech. OSN tak nedokázala plnit základní funkce – především udržovat mír a mezinárodní bezpečnost. Nová témata do agendy OSN přinesl proces dekolonizace a vznik nových nezávislých států. Počet členů OSN se během druhé poloviny padesátých let a na počátku šedesátých let téměř zdvojnásobil. Konec bipolarity na přelomu 80. a 90. let 20. století přispěl k obnovení akceschopnosti a k rozvoji nových aktivit OSN. ”Současně se v mezinárodních vztazích objevilo mnoho nových problémů, a to jak politicko ‑ bezpečnostních, tak ekonomických. V řadě světových regionů došlo k rozpadu a destabilizaci multietnických státních útvarů, k vypuknutí multinacionalistických, autonomistických či separatistických konfliktů a také prohloubení chudoby v Africe či Asii.[19]

Jak je vidět, charakter mezinárodních vztahů se od založení OSN hodně změnil. Většina dnešních konfliktů pramení z kulturní či etnické odlišnosti a mají spíše vnitrostátní charakter. OSN už tedy nemůže vycházet pouze z Charty, která je jednoznačně zaměřena na mezinárodní konflikty a nedává organizaci právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci kteréhokoli státu…[20] Tuto zásadu již nelze dodržovat v případě etnických konfliktů, kdy dochází k porušování lidských práv a svobod. Zvláště pak jedná-li se o genocidu.

Dnes má OSN 192 členských států. Systém OSN zahrnuje hlavní orgány (Rada bezpečnosti, Valné shromáždění, Sekretariát, Ekonomická a sociální rada, Poručenská rada, Mezinárodní soudní dvůr), specializované agentury (např. UNESCO, Světová zdravotnická organizace, skupina Světové banky) a programy a fondy (např. UNHCR, UNCTAD, UNICEF).[21]

2.1. Rada bezpečnosti

Z hlediska rozhodování v rámci OSN je nejdůležitějším orgánem Rada bezpečnosti, která má 15 členů, z nichž pouze 5 je stálých a jsou to Čína, Francie, USA, Velká Británie a Rusko. Stálí členové disponují právem veta, které mohou použít při rozhodování o všech projednávaných otázkách. V otázkách udržení světového míru a porušení mezinárodní bezpečnosti rozhoduje RB většinou devíti hlasů.[22] Zbylých 10 nestálých členů je voleno Valným shromážděním OSN na dvouleté období. V současné době mezi nestálé členy patří Bosna a Hercegovina, Německo, Portugalsko, Brazílie, Indie, Jihoafrická republika, Kolumbie, Libanon, Gabon a Nigérie.[23] Zatímco usnesení ostatních orgánů jsou ve vztahu k členským státům OSN pouze doporučující, rezoluce Rady bezpečnosti jsou závazné. Pokud jde o vnitřní hrozby, má RB OSN právo rozhodnout o zásahu v případě, že obyvatelstvo státu trpí v důsledku občanské války, vzpoury nebo zhroucení státu, přičemž daný stát není schopen zabránit jejich utrpení. Z takové situace vyplývá zodpovědnost mezinárodního společenství za ochranu trpících[24] – responsibility to protect (R2P).[25]

Reklama

Funkce a pravomoci Rady Bezpečnosti vymezuje Charta následovně:

  • udržovat mezinárodní mír a bezpečnost v souladu se zásadami a cíli Organizace spojených národů;
  • formulovat plány na vytvoření systému omezení zbrojení;
  • vyzývat strany konfliktu, aby vzájemné spory řešily mírovou cestou;
  • zabývat se konflikty a situacemi, jež by mohly vést k mezinárodnímu napětí, a doporučovat způsoby řešení těchto sporů či podmínky pro uzavření dohody;
  • určovat, zda dochází k ohrožení míru či aktu agrese, a doporučovat opatření, jež by měla být učiněna;
  • vyzývat strany sporu k přijetí prozatímních opatření, která jsou nezbytná nebo vhodná k zabránění dalšímu zhoršování situace;
  • vyzývat členské státy, aby se při naplňování rozhodnutí Rady bezpečnosti uchylovaly k opatřením vylučujícím použití ozbrojené síly (kupříkladu k sankcím);
  • schvalovat použití síly v zájmu udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti;
  • podporovat mírová řešení místních sporů prostřednictvím regionálních mechanismů a využívat je k prosazování svých pravomocí;
  • doporučovat Valnému shromáždění jmenování generálního tajemníka a společně s Valným shromážděním volit soudce Mezinárodního soudního dvora;
  • vyžádat si od Mezinárodního soudního dvora odborná stanoviska k právním záležitostem;
  • doporučovat Valnému shromáždění přijetí nových zemí do OSN.[26]

2.2. Mírové operace

Jedním z nejvýznamnějších směrů činnosti OSN na poli mezinárodní bezpečnosti jsou mírové operace, které na základě mandátu OSN uskutečňují ty mezinárodní organizace, které k tomu mají potřebné síly a prostředky. Podle stanovených cílů a použitých prostředků se tyto operace dělí do pěti kategorií:

  • prevence či předcházení konfliktů (Conflict prevention)
  • nastolení míru (Peace-making)
  • udržení či zachování míru (Peace-keeping)
  • vynucení míru (Peace-enforcement)
  • budování míru (Peace-building)[27]

Charta OSN se však o termínu ”mírové operace” nikde nezmiňuje. Neexistuje ani žádná jednoduchá definice tohoto pojmu. Druhý generální tajemník OSN Dag Hammarskjöld ho přiřadil do ”šest a půlté kapitoly Charty OSN” na rozhraní mezi tradiční metody řešení konfliktů mírovou cestou podle kapitoly VI Pokojné řešení sporů a silové řešení podle kapitoly VII Charty OSN Akce při porušení míru, ohrožení míru a činech útočných.[28]

Mise ve Rwandě byla příkladem takovéto operace. UNAMIR měla tradiční peacekeepingový charakter podle kapitoly VI Charty OSN, což v průběhu konfliktu přineslo nemalé problémy, protože účastníci mise neměli dostatečný mandát k zásahu.[29] Tradiční peacekeeping má za úkol vytvořit prostor pro jednání znepřátelených stran a udržet příměří, k dispozici má pouze lehce vyzbrojené jednotky (tzv. modré přilby), které musejí zachovávat přísnou neutralitu a ozbrojenou sílu mohou použít pouze na vlastní obranu. V současné době jsou však termínem peacekeeping označovány komplexní mírové operace, které zahrnují prakticky všechny akce, které mají co do činění s mírovými misemi OSN (preventivní akce, peacemaking, peaceenforcement, peacebuilding).[30] Pro úspěšný průběh mírových operací je nezbytně nutné splnění určitých předpokladů. Mezi ně především patří vůle znepřátelených stran vyřešit své spory mírovou cestou, jednoznačný mandát, podpora v Radě bezpečnosti a zajištění prostředků (především kvalitní vybavení a dostatečný počet jednotek) nutných k úspěšnému dosažení cílů operace.[31] Na příkladu Rwandy bude dále ve 4. kapitole prezentováno jak dalekosáhlé následky může mít nesplnění těchto předpokladů.

Poznámky

[15] United Nations. 2010. Dostupné z: http://www.un.org/en/aboutun/index.shtml

[16] Informační centrum OSN v Praze: O OSN. 2005. Dostupné z: http://www.osn.cz/system-osn/o-osn/

[17] Charta OSN Čl. 1. Dostupné z http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf

[18] United Nations Peacekeeping: UNTSO. 2009. Dostupné z: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/untso/

Reklama

[19] WAISOVÁ, Š. Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 206 s. ISBN 8071783900. str. 119

[20] Charta OSN Čl. 2. Dostupné z http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf

[21] WAISOVÁ, Š. Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. str. 120

[22] Tamtéž, str. 121

[23]United Nations: Membership in 2011. 2011. Dostupné z http://www.un.org/sc/members.asp

[24] EICHLER, J. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha: MO ČR AVIS 2006. 303 s. ISBN 80-7278-326-2. str. 227

[25] R2P je soubor zásad založených na myšlence, že suverenita není výsadou, ale odpovědností. Na Světovém summitu OSN v roce 2005 byla poprvé stanovena kritéria této doktríny. Ta má pomoci předcházet konfliktům a zvěrstvům páchaným na lidech. Zaměřuje se na prevenci a zastavení čtyř trestných činů: genocidy, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, a etnických čistek. Následně byla několikrát schválena Radou bezpečnosti, která jeho vznik označovala za rodící se mezinárodní normu.

[26]Informační centrum OSN v Praze. 2005. Dostupné z: http://www.osn.cz/system-osn/organizacni-struktura/?sub=184

[27] EICHLER, J. Mezinárodní bezpečnost na počátku. Str. 229,

[28] Informační centrum OSN v Praze: Rada bezpečnosti. 2005. Dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1412

[29] WAISOVÁ, Š. Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Str. 119

[30] PTÁČNÍK, J. Mírové operace OSN a jejich právní zakotvení. E-polis.cz, 2010. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/mezinarodni-bezpecnost/450-mirove-operace-osn-a-jejich-pravni-zakotveni.html. ISSN 1801-1438.

[31] VRANÝ, J.: OSN a konflikty v rozvojovém světě se zaměřením na Afriku. In Mezinárodní politika. Roč. 26, č. 9 (2002). ISSN 0543-7962. str. 12-15

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více