Úvod

Téma své práce jsem zvolil z důvodu zájmu o proces mírových jednání. Arabsko-izraelskému konfliktu jsem se již věnoval v dřívější práci a srovnání summitů v Camp David se přímo nabízelo. Mediace v posledních letech zaznamenává značný rozmach a je stále častěji používána v mezinárodních jednáních, stejně jako mezi právnickými nebo fyzickými osobami, jako alternativa soudního řízení. V současnosti je mediace nejčastější metodou řešení ozbrojených konfliktů v mezinárodních vztazích. Tato metoda řešení konfliktu je zajímavá především tím, že umožňuje jednání mezi stranami sporu i v případech, kdy by to nebylo normálně možné kvůli napjatým vztahům, díky zapojení třetí strany jako mediátora. Proto její aplikace může řešit i vyhrocené, vážné a komplikované konflikty.

Cílem práce je shrnout základní teoretické poznatky v oblasti mediace jako metody řešení mezinárodních sporů, zejména při mírových jednáních a aplikovat ji na dvě případové studie (Camp David a Camp David II), které budou srovnány s ohledem na aplikaci mediace, průběh jednání, subjekty a jejich strategie a v neposlední řadě úspěšnost.

Práce je rozdělena do čtyř částí. První část se věnuje mediaci obecně, pojem definuje, charakterizuje roli mediátora, uvádí příklady různých variant mediace a strategií, které může mediátor použít, podrobněji se soustředí na její průběh a specifika, zabývá se otázkou, kdy je vhodné mediovat a v jaký okamžik do konfliktu vstoupit. V jejím závěru uvádím, jak by měla vypadat konečná dohoda a různé podoby dohod dílčích.

Druhá a třetí část práce jsou případové studie, kde se soustředím na průběh a aplikaci mediace u dvou summitů v Camp David v letech 1978 (Camp David) a 2000 (Camp David II), kdy Spojené státy mediovaly obě mírová jednání o řešení arabsko-izraelského konfliktu. Charakterizuji důležité vstupní podmínky, postavení všech účastníků jednání, průběh summitu, pozice zúčastněných stran, jejich styl a strategii vyjednávání, způsob vedení mediace a úspěšnost jednání. Oba summity v poslední části srovnávám, hodnotím efektivitu mediace a snažím se určit hlavní problémy, které zabránily vyřešení konfliktu. Z nich vyvozuji závěry pro budoucí mediační úsilí.

V přílohách jsou přiloženy relevantní dokumenty. Pro jednání mezi Izraelem a Palestinci byly a jsou důležité rezoluce Rady bezpečnosti OSN 242 a 383. Vzhledem k obsáhlosti mírové smlouvy mezi Izraelem a Egyptem uvádím pouze některé její vybrané části. Summit v Camp David v roce 2000 byl završen třístranným prohlášením o nezdaru snah dosáhnout dohody, jehož znění je také uvedeno v přílohách. Všechny dokumenty jsou ponechány v anglickém jazyce pro zachování autentičnosti.

V česky psané literatuře se publikace týkající výhradně mediace soustředí pouze na mediaci mezi fyzickými a právnickými osobami a ponechávají její aplikaci při mezinárodních jednání zmiňují jen okrajově. Většinu materiálů jsem tedy čerpal z anglické literatury a elektronických zdrojů, které jsou na toto téma velmi vděčné. Jako základní literaturu týkající se teorie mediace bych označil publikaci Jacoba Bercovitche: Studies in International Mediation. Pro případové studie mi byly největší oporou kniha Lucie Hindlsové: Dlouhá cesta k míru a práce Williama Quandta společně s články z periodik Journal of Palestine Studies a Journal of Peace Research. Dalším velmi užitečným zdrojem byly internetové stránky izraelského Ministerstva zahraničních věcí, kde jsou přístupné dokumenty týkající se mírových jednání na Blízkém východě.