Marcel Bigeard se narodil 14. února 1916 v Toulu do rodiny vlastenecky založeného železničního dělníka. Již od svých čtrnácti let pracoval jako bankovní úředník u Société Générale. V roce 1936 nastoupil vojenskou službu. V roce 1939 byl mobilizován. Avšak v červnu 1940 byl zajat Němci. Nicméně v následujícím roce se mu podařilo uprchnout a odjet do Afriky. V Senegalu nastoupil ke koloniální pěchotě a v roce 1943 již byl podporučíkem. V roce 1944 byl vysazen v oblasti Pyrenejí, aby v departementu Ariège úspěšně vedl odbojovou skupinu. Válku zakončil v hodnosti kapitána.
Po válce byl v hodnosti majora nasazen v Indočíně, kde velel nově vytvořenému 6. koloniálnímu výsadkovému praporu. Jednotka si záhy získala dobrou pověst, neboť její příslušníci platili za fyzicky výborně připravené a neohrožené bojovníky. Bigeard byl ke svým vojákům tvrdý, ti ho přesto obdivovali. Museli se bez ohledu na okolnosti každý den holit a místo tradičního přídělu vína fasovali česnek. Bigeard patřil mezi skvělé taktiky a stál u zrodu technik protipovstaleckého boje. Pohrdal pupkatými generály z vážených rodů a rodin, kteří veleli ze zadních pozic. Sám měl ve zvyku být v čele útoku. Řada těchto armádních špiček, z nichž většina prošla vojenskou školou v Saint-Cyru, proto tohoto výstředního samorosta, který postupoval díky svým schopnostem a zkušenostem a ne předepsanému vzdělání a konexím, nesnášela a intrikovala proti němu.
V březnu 1954 byl prapor nasazen jako posila francouzské posádky u Dien-Bien-Phu. Bigeardovi muži měli za úkol vést aktivní protipovstalecký boj a bránit strategické pozice Eliane 1 a Eliane 2. Prapor zasazoval nepříteli těžké rány i přes mnohonásobnou přesilu sil Viet Minhu. Bigeard si vysloužil povýšení na podplukovníka a jeho muži velký respekt na obou stranách. Avšak celkové porážce zabránit nedokázali. Bigeard odmítl návrhy na to, aby před zajetím skryl svoji pravou totožnost. V zajetí pak nepřistoupil na požadavek Viet Minhu, aby účinkoval v propagandistickém dokumentu o svém zatčení. Po šesti měsících zajetí byl repatriován do Francie.
Dlouho v ní ovšem nepobyl, protože byl krátce poté nasazen v Alžírsku, kde velel 3. koloniálnímu výsadkovému pluku. Ten byl součástí 10. výsadkové divize, jíž velel generál Jacques Massu. Nejznámější operací pluku bylo vyčištění čtvrti Casbah od povstalců v rámci bitvy o hlavní město Alžír v roce 1957. Klíčem k úspěchu bylo použití vhodné protipovstalecké taktiky a s největší pravděpodobností též kruté výslechové metody – čili mučení zajatců. Bigeard nezastíral, že francouzští vojáci používali zostřené výslechy. Avšak upozorňoval na to, že tito vojáci byli nezřídka svědky devastujících bombových útoků povstalců na francouzské civilisty. Bigeard také popíral osobní účast na mučení, které ovšem pokládal v dané situaci za nutné zlo. Existují ovšem svědectví, která jeho účast zmiňují. Mezi jinými to uvedl i generál Massu. Známé je také označení Bigeardovy krevety – tak byli označováni zajatí povstalci shazovaní z vrtulníků do moře. Generál Paul Aussaresses dokonce uvedl, že bitva o Alžír mohla být vyhrána jen díky tomu, že nebylo přihlíženo k žádným právním normám.
Kvůli intrikám svých odpůrců byl krátce před koncem války stažen do Francie, kde cvičil mladé důstojníky v technikách neregulérního boje. Bigeard se z Alžírska vrátil jako jeden z nejpopulárnějších a nejvíce vyznamenávaných vojáků. Prezident de Gaulle si ho vážil a označoval ho za hrdinu Francie. Dobrý vztah s de Gaullem potvrdil Bigeard v roce 1961, kdy se odmítl zúčastnit puče části vojenských špiček proti prezidentovi kvůli jeho rozhodnutí vyklidit Alžírsko. Bigeard odmítal zasahovat z pozice vojáka do politiky.
V roce 1967 byl Bigeard povýšen do hodnosti brigádního generála a převzal velení francouzských sil v Senegalu. Mezi lety 1970 a 1973 velel francouzským silám na územích v Indickém oceánu. Od roku 1975 do roku 1976 zastával funkci státního tajemníka na ministerstvu národní obrany. V roce 1976 Bigeard odešel z aktivní vojenské služby a následně byl činný jako poslanec za region Meurthe a Moselle. Generál Marcel Bigeard zemřel 17. června 2011 ve věku 94 let. Během svého života obdržel celou řadu vyznamenání. Mezi hlavní patří DSO, Medaile osvobození, Válečný kříž, Velkokříž čestné legie a komandér Americké legie. Během své služby byl pětkrát zraněn v boji. Je autorem řady knih o protipovstaleckém boji.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více