Morálka osádek BOMBER COMMAND za druhé světové války

Autorův web : http://kudrnaweb.psm-net.cz/index.htm

V každém válečném konfliktu hraje morálka vojenských jednotek  prvořadou roli. Armáda, která je morálně rozložena, není  prakticky  bojeschopná. Jak tomu   bylo  s morálkou v britském Královském letectvu za druhé světové války u bombardovacích perutí? Předem je nutné si uvědomit, že osádky Bomber Command byly v průběhu války vystaveny značné  psychické zátěži. Noční operace nad Německem byly velmi nebezpečné – obávaný  flak a neméně nebezpeční  noční  stíhači,  když k tomu  připočteme nepřízeň počasí  a to, že lety trvaly až osm hodin, není se potom čemu divit, že pro některé muže byly tyto operace nad  jejich síly. Tito jedinci  potom odcházeli od  letectva  se  záznamem  LMF (Lacking  Moral Fibre – nedostatek bojové morálky)  ve své vojenské složce. Těchto letců nebylo právě málo. Přibližně  jeden  ze sedmi mužů  ztracených mezi výcvikem a dokončením operační túry opustil svou osádku z morálních nebo zdravotních důvodů.

F/O Jan Robert Alexander, DFM,  DFC, elitní navigátor, čs. letec, který odlétal a přežil neuvěřitelných 101 bombardovacích akcí! U RAF zažínal v hodnosti Sergeant (seržant) a válku skončil v hodnosti Flight Lieutenant (kapitán). Po dlouhých šest let neměl zprávy o svých nejbližších v okupovaných českých zemích. Jakmile to okolnosti dovolily, navštívil svoji rodnou zem. Do  Británie se však vrátil úplně zdrcený. Jako jeden z mála z celé rodiny přežil nacistickou okupaci. Po válce zůstal v Británii jako důstojník RAF. Později se zde oženil a narodily se mu tři dcery. Tento velmi skromný muž žije v Andoveru v jihoanglickém Hampshiru. Od  své staré vlasti se mu nedostalo žádného uznání, jak je u nás ostatně zvykem...  

Naše jediná  bombardovací peruť, slavná 311. československá  bombardovací  peruť,  vznikla dne  2. srpna  1940 na půdě Velké Británie. Po pouhých 43 dnech výcviku zahájila Třistajedenáctka operační činnost  v noci z 10. na 11. září 1940, tedy v době, kdy zuřila legendární bitva o Británii, útokem na seřaďovací nádraží  v Bruselu. Už tento  první operační let ukázal, že pro některé jedince bude operační činnost  u Bomber Command nad jejich síly. P/O Lubomír Úlehla, který se měl operace zúčastnit v osádce Sgt. Františka  Taibera,  odmítl letět. Jeho místo předního střelce zastoupil P/O Václav Študent. V tomto případě však musíme  konstatovat, že P/O Úlehla nechtěl letět hlavně z toho důvodu, protože chtěl za každou cenu sloužit u stíhačů. K první operační ztrátě 311. perutě potom  došlo v noci z 22. na 23. září 1940. Osádka P/O Karla Trojáčka  byla nucena, po úspěšném bombardování Berlína, nouzově  přistát v Holandsku. Záhy upadlo pět jejích členů do německého zajetí, šestý člen osádky, radiotelegrafista Sgt. Karel Kunka, nevydržel psychickou zátěž z vyhlídky zajetí a raději se sám zastřelil (signální  pistolí!), než aby padl do rukou  Němců. S touto první zajatou osádkou 311. perutě zacházeli Němci velmi hrubě a mnoho nechybělo, aby ji popravili. Do konce roku 1940 utrpěla Třistajedenáctka velmi citelné ztráty.

Pohled z boku na Wellington Mk.IC  X9827 (KX-F)

„Páteř“ Bomber Command v druhé polovině války, bombardovací Lancaster B.Mk.I od 83.  peruti, u níž se vyznamenal Jan R. Alexander
(Via I. Polley)

Dne 1. října 1940 zahynulo  při leteckém  neštěstí plných pět příslušníků 311. peruti. Potom přišla tragická noc z 16. na 17. října 1940. Nad Brémy byly vyslány tři osádky perutě, nad  Kiel čtvrtá. Na základnu  East Wretham  se však vrátila pouze  jediná!  Ze čtyř osádek  (24  mužů)  bylo ztraceno 10 členů  létajícího personálu. Následující den se při letecké nekázni zabili další dva piloti perutě. Od 10. září do 22. října 1940 ztratila 311. peruť dvacet tři členy létajícího personálu. Musíme si uvědomit,  že v tomto časovém rozmezí  bylo  pouhých jedenáct dnů operačních.  A za těchto pouhých jedenáct dnů  peruť ztratila 33 % vycvičeného operačního personálu! Proto byla jednotka k 22. říjnu 1940 dočasně vyňata z operační činnosti.  Na příslušníky perutě špatně  působily nejen  těžké ztráty, ale i osud Trojáčkovy osádky. Pro  mnohé československé letce v Británii splývala představa zajetí se smrtí. Morálka jednotky byla těžce narušena. Vyskytly se hlasy, aby 311. peruť byla přemístěna ke Coastal Command, do Egypta, případně na Střední  východ. Zvažoval se i nápad, zda by nebylo lepší přeškolit  létající personál na stíhací piloty, kteří v této době operovali  především nad britskými ostrovy, případně nad Kanálem.  Mnoho  členů létajícího personálu dokonce vážně uvažovalo o tom, že na operační lety budou létat bez padáků! Okamžitá smrt byla podle nich lepší, než padnout do německých rukou.  O budoucnosti jednotky se jednalo  27. listopadu  1940 na  Inspektorátu československého letectva v Londýně. Přítomny byly všechny zainteresované složky. Bylo rozhodnuto zintenzívnit letecký výcvik a zacelit ztráty, 311. peruť  měla i nadále  operovat v rámci  Bomber  Command. K obnovení operační činnosti potom  došlo v noci z 8. na 9. prosince 1940. Osádky 311. perutě operovaly v rámci Bomber Command až do 25. dubna 1942, kdy bylo rozhodnuto, že peruť bude,  pro ztráty, které si nemohlo naše letectvo dovolit, přesunuta ke Coastal Command. Jeden z mužů, který za války létal u Bomber Command, po  několika drsných   letech  nad nacistickým Německem poznal, že přežít operační turnus 200 hodin by byl zázrak. Na dotaz svého kolegy, co bude dělat o Vánocích, zamyšleně odpověděl: „Oh, o Vánocích už asi nebudu naživu.“ Netrvalo to ani týden, kdy se nevrátil z operačního letu. Zůstala po něm žena a tři malé děti...

F/Lt Jiří Osolsobě, výjimečný bombardovací letec. Nejdříve odlétal turnus 200 operačních hodin u Bomber Command jako radiotelegrafista, později u Coastal Command působil již jako pilot. Jiří Osolsobě ve své knize jasně uvedl, že pro některé jedince bylo působení u Bomber Command nad jejich síly
(Via J. Rajlich) 

Uveřejněno s laskavým svolením autora. 
Vyšlo v časopise Naše Vojsko 2/2007 vydavatelství Naše Vojsko

Více se dočtete v této knize, vydané nakladatelstvím NAŠE VOJSKO