Čechoslováci jako cizinečtí legionáři v Indočíně

Autor: PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. / Ladislav Kudrna 🕔︎︎ 👁︎ 39.986

Autorův web : http://kudrnaweb.psm-net.cz/index.htm

Prolog

Horký podzim 1950 v Indočíně. Pro mnohé cizinecké legionáře poslední v jejich životě. Vietnamské jednotky zahájily 16. září 1950 mohutnou ofenzivu, jejímž cílem bylo získání kontroly na celém území Tonkinu. Útok začal na hlavní francouzskou pevnost v této oblasti – Dong Khe, ve které sloužilo i mnoho mladých Čechoslováků.

Reklama


Legionáři v akci proti Viet Minhu

Jeden z nich vzpomíná na klíčovou událost v jeho životě, ke které došlo 18. září 1950: „Z pevnosti jsme mezitím dostali rozkaz zaujmout palebné postavení a držet se až do konce. Francouzové používali k odražení útoku Vietnamců všech druhů letadel, což jim nepomohlo a Vietnamci dne 18. září 1950 dobyli Dong Khe. Tento boj stál Francouze v Dong Khe 180 mužů mrtvých a 60 jich bylo zajato.

V obraně našeho postu jsme ze 13 zůstali jen čtyři, z nichž dvěma se podařilo uprchnout zpět. V té době jsem si myslil, že již z toho nevyváznu živ, neboť od francouzských instruktorů jsme byli informováni, že jak nás Vietnamci dostanou, tak nám uříznou hlavy. Toto věděl každý z nás,  a proto jsme se bránili do poslední chvíle. Já sám jsem ještě těsně před zajetím hodil několik granátů v místa, kde jsem se domníval, že jsou Vietnamci.

Cesta vede do cizinecké legie

Po únoru 1948 utekly do zahraničí stovky československých občanů. Byl mezi nimi i devatenáctiletý Otakar Hašek, který v dopise na rozloučenou své dívce uvedl, že odchází proto, aby mohl aktivně bojovat proti rozpínavosti Sovětského svazu, respektive komunismu. Poprvé se pokusil o útěk ještě před komunistickým pučem jako sedmnáctiletý hoch 8. dubna 1947. Jeho snahou bylo vstoupit do služeb cizinecké legie, kde chtěl udělat kariéru. První útěk se mu nevydařil, byl zadržen hlídkou SNB, ale ten druhý ze 17. června 1948 byl úspěšný.


Devatenáctiletý Otakar Hašek.

Reklama

Po překročení rakouských hranic byl zadržen místními bezpečnostními orgány a po dobu čtrnácti dní držen ve vazbě. Po svém propuštění pak 6. července 1948 vstoupil ve vídeňské posádce cizinecké legie do jejich služeb. Následovala cesta do Khelu, kde bylo sběrné středisko cizinecké legie. Zde byl podroben důkladné lékařské prohlídce a uznán schopným pro službu v legii. Poté podepsal služební závazek. Mnoho adeptů však bylo vyřazeno, protože jejich zdravotní stav neodpovídal náročným požadavkům cizinecké legie. Po pobytu v Khelu následoval transport přes Štrasburk do pevnosti St. Jean v Marseille. Zde absolvoval každý nováček další lékařskou prohlídku, podepsal závazek odsloužit pět let v cizinecké legii a obdržel svoje vojenské číslo. Zde bylo Haškovi změněno datum narození, protože oficiálně mohla legie do svých řad přijímat pouze muže od dvaceti let.


Nákladní loď, na které se Otakar Hašek přepravil do Indočíny.

V srpnu 1948 byl Hašek s dalšími nováč- ky přepraven lodním transportem do Sidi-bel-Abbès v severozápadním Alžíru, které sloužilo jako hlavní posádka cizinecké legie. Po  příchodu do Sidi-bel-Abbès každý legionář prošel tzv.  průchozí rotou CP 3 – Compagnie Passage 3, kde byli všichni nováčci ostřihání dohola a byla u nich provedena osobní prohlídka, zda u sebe dotyčný neschovával nějaký doklad. Následovaly poslední, definitivní lékařské prohlídky a legionáři rovněž obdrželi prémii 5 700 franků. Pak byl každý muž v kanceláři velitele tázán, u jaké zbraně by chtěl sloužit. Hašek vyslovil přání sloužit u výsadkářů. Právě v té době byly formovány první výsadkové jednotky legie a jeho žádosti bylo vyhověno.

Nejprve absolvoval v Nouvionu základní pěchotní výcvik. Po čtrnácti dnech byl poslán do Philippeville, kde  úspěšně absolvoval náročný parašutistický výcvik, který zahrnoval i šest cvičných seskoků. Po jeho skončení byl 24. října 1948 Haškův 1. výsadkářský prapor poslán na bojiště v Indočíně, kam dorazil 12. listopadu 1948. 

Válka v Indočíně 1946–1954

Po skončení druhé světové války, respektive kapitulaci Japonska, obsadila Vietnam britská armáda. V únoru 1946 se v Saigonu vylodily první jednotky cizinecké legie. Zpočátku vše vypadalo nadějně. V březnu 1946 došlo k dohodě mezi Francií a představiteli Viet Minhu (Viet Nam Doc Lap Dong Minh – Liga za nezávislost Vietnamu, v jejímž čele stál Ho Či Min – „Ten, který osvětluje cestu“). Země „galského kohouta“ uznala samostatnost Vietnamské demokratické republiky na severu země a Vietnamci se  na oplátku zavázali, že budou respektovat na svém území francouzské zájmy.


Strýček Ho. Propagační kolorovaná fotografie Ho Či Mina, prezidenta Vietnamské demokratické republiky

V listopadu 1946, měsíci vyhlášení Vietnamské demokratické republiky v čele s prezidentem Ho Či Minem, napadly partyzánské jednotky Viet Minhu 29 francouzských jednotek. Byl to  začátek dlouhé a krvavé války, která skončila francouzskou porážkou. Partyzánská válka vypukla naplno v roce 1947. Francie zvolila obranu vybudováním opěrných bodů, které obsadily buď jednotky cizinecké legie nebo koloniální armády. Mnohé pevnosti potom přímo „trčely“ v nepřátelském území. Zjednodušeně můžeme říci, že až do roku 1950 byl slabším ze soupeřů Viet Minh. Situace se změnila poté, co v občanské válce v Číně zvítězili komunisté. Po jejich vítězství začala do Vietnamu proudit významná materiální i lidská pomoc.

Na podzim roku 1950 zahájili Vietnamci mohutnou ofenzívu na pás francouzských pevností na severu země, který se jim, po pádu klíčové pevnosti Dong Dang, podařilo po tvrdých bojích obsadit. Následovala dlouhá opotřebovací válka se  střídavým štěstím obou válčících stran. Francouzi se následně rozhodli nechat vykrvácet vietnamské jednotky u velké pevnosti Dien Bien Phu, která byla vybudována u stejnojmenné vesnice32 kilometrůseverně od Hanoje. S výstavbou pevnosti se začalo 20. listopadu 1953. Francouzské velení bylo pevně přesvědčeno, že Viet Minh prostě nemá dostatek palebné síly ani logistických prostředků k tomu, aby mohl takovou pevnost dobýt. Opak byl pravdou. Vietnamské jednotky, vybavené čínskou výzbrojí, zahájily 12. března 1954 mohutný útok a již 7. května 1954 pevnost kapitulovala. Po této katastrofě Francie své jednotky z Vietnamu stáhla. Další, neméně krvavé kolo, bylo již na Američanech...

Operační nasazení Otakara Haška

Dne 12. listopadu 1948 dorazil Haškův výsadkářský prapor do Hai Phongu. Byl v něm mimo jiné  i další Čechoslovák, Ludovít Bardiovský. Hašek byl zařazen do 1. roty. Na místě se zdržel 14 dní. Za tu dobu prováděla rota stráže u kasáren a důležitých objektů ve městě. Mimo to se legionáři zúčastnili dvou větších patrol v okolí města: „Této operace se zúčastnily mimo nás námořní francouzské jednotky a koloniální vojsko. Účelem operací bylo vyčistit území od  vietnamských jednotek.

Při  těchto operacích jsme procházeli vesnicemi, které byly po prohlídce zapáleny a zničeny. Civilisté, kteří se dali pochytat, se pochytali a odvedli se do města, kde je používali jako levné pracovní síly pro francouzské zájmy. Zajatci se  skládali většinou ze starých mužů, žen a dětí.

Nepřátelské vesnice a v nich umístěné sklady potravin byly ničeny z toho důvodu, aby se  v nich vietnamské jednotky nemohly zásobovat pro vedení svého boje.


Legionáři si zakrývají uši při palbě z těžkých minometů během bojů s Viet Minhem

Reklama

Po čtrnácti dnech odjela 1. rota do Hanoje, kde  během jednodenního pobytu byla transportována80 kmod města do jed- né místní vesničky u silnice, aby vystřídala rotu  Arabů. Hlavní služba spočívala v tom, že zde legionáři postavili pevnost, jejímž úkolem bylo střežit silnici z Hanoje doHoa Bin. Zde Hašek s celou rotou sloužil po dobu tří měsíců. Za tu dobu držel stráže na pevnosti, nebo s ostatními legionáři hledal miny na silnici a  dále střežil most přes Černou řeku. Mimo to byly prováděny patroly po okolních vesnicích, za tím účelem, zda vietnamské obyvatelstvo, které se údajně stavělo na francouzskou stranu, nepodporovalo Viet Minh.

Při těchto nebezpečných akcích málem přišel o život: „Při jedné takové patrole v noci, kterou provádělo jedno družstvo, byla na nás  vystřelena z křoví dávka z automatu. Byl zasažen seržant čtyřmi zásahy a já dvěma do pravého boku. Byl jsem odvezen do nemocnice v Hanoji a léčen po dobu asi 14 dnů. Ke kompanii jsem se vrátil 23. prosince 1948.

V Hanoji sloužil Hašek u své roty od února 1949 až do doby svého zajetí, tj. do 12. října 1950. Mezitím se zúčastnil jedné velmi úspěšné operace, která se uskutečnila severně od  Hanoje na silnici RC 3 (Route Coloniale 3). Akce se zúčastnily dva prapory parašutistů a koloniální pozemní vojsko. Účelem operace bylo obsazení dvou nepřátelských měst ( Vinien a Fu Kien), ve kterých měly být vybudovány francouzské pevnosti. Po tvrdých bojích se francouzským jednotkám podařilo dobýt obě města.


Hlídka cizinecké legie přechází most přes jednu z četných říček, které protínaly jejich operační prostor

Po čase si Hašek začal stěžovat na bolesti po svém zranění a byl zařazen jako kancelářská síla do kanceláře roty a později do kanceláře praporu. V těchto kancelářích vedl došlou a odeslanou poštu a u praporu připravoval výplaty pro poddůstojníky a důstojníky. Jeho funkce byla tzv. garde- kasse, hlídač pokladny. Tato služba ho zavazovala, že nesměl být používán k žádné jiné službě. Tedy nejen strážní, ale zejména operační.

Vše se změnilo poté, co 16. září 1950 Viet Minh podnikl mohutný a  odvážný útok na pevnost Dong Khe. Francouzi potřebovali doslova každého muže k zastavení vietnamské ofenzívy. Jedním z nich byl i Otakar Hašek, který za sebou měl navíc elitní výsadkářský výcvik. Dne 17. září byl s celým praporem vysazen v That Khe. Stejně jako většina bývalých legionářů  byl i Hašek skoupý na slovo ohledně svého operačního nasazení. Ke krvavým bojům stroze uvedl, že se: „zúčastnil bojů o Dong Khe a pokusů o setkání vojsk, které se stahovaly z Kao Bang do That Khe. V závěru těchto bojů byl náš batalion zničen a já padl 12. října 1950, ještě  s jedním Francouzem a Belgičanem, do zajetí.

Za tímto suchým konstatováním se však skrývalo lidské drama o bytí či nebytí. Vzhledem ke skutečnosti, že prapor byl v bojích zničen již 2. října 1950 a munice a jídlo došly legionářům okolo 6. října, bylo skutečně obdivuhodné, že se Hašek s dalšími dvěma legionáři vydržel skrývat až do 12. října, kdy padl vysílený do vietnamského zajetí.


Skupina legionářů se samonabíjecími pistolemi MAT-49 a ručními granáty během krátkého zastavení při patrole v horách

Ovšem, na  druhou stranu si nesmíme jeho činy až  tak romantizovat. Své jistě udělal strach z upadnutí do vietnamské ho zajetí, jak ostatně konstatoval on samotný: „O službě v Indočíně se říká, že legionáři zde vykonávají jakousi policejní službu na ochranu civilizace jak civilních Vietnamců, tak i Francouzů. Dále je dáván důraz na to, aby se  legionáři nedali zajmout a raději v boji zemřeli, protože podle propagandy, Vietnamci každému legionáři uříznou hlavu (přinejmenším) a nebo s ním provádějí jiná zvěrstva. Po dobu výcviku v Africe, každý legionář této propagandě věří, protože nikdy předtím Vietnam vůbec neznal.

Zbývá dodat, že Otakar Hašek odsloužil v Indočíně 1 rok  a 11 měsíců. Do konce dvouleté operační služby mu tak  chyběl pouhý měsíc. Na indočínském bojišti padlo plných 10 482 legionářů. Bylo mezi nimi i okolo 500  Čechoslováků. Celkově pak bylo v Indočíně v rámci cizinecké legie nasazeno přibližně 2 000 československých občanů. Jednalo se tedy o největší bojové nasazení Čechoslováků po  skončení druhé světové války, jež dodnes nebylo a doufejme ani nebude překonáno. 

Neradostný návrat domů

Po tvrdé bitvě u Dong Khe a následných ústupových bojích padlo do vietnamského zajetí asi 80 Čechoslováků, z nichž následné útrapy přežilo pouhých 28 z nich.  Ne snad že by Vietnamci zajatce postříleli, jejich smrt měly na  svědomí především tropické nemoci, nedostatek léků, bídné hygienické podmínky v zajateckých táborech a  konečně nedostatečná strava. Na jaře 1952 bylo jedenadvacet z přeživších mužů transportováno přes Čínu a Sovětský svaz do Československa, kam dorazili 7. dubna 1952. Bývalí legionáři okamžitě putovali do vězeňské nemocnici na Pankráci, ačkoliv byli ve Vietnamu ujištěni, že jejich činy byly amnestované. V srpnu 1952 byli z karantény propuštěni a  umístěni do cel. Státní bezpečnost vedla jejich vyšetřování pod krycím označením VIETNAMCI. Soud proběhl 28. září 1953 u Krajského soudu v Praze. Až na jednoho byli všichni obžalovaní odsouzeni k trestům odnětí svobody v rozsahu třinácti měsíců až dva roky. Vzhledem k tomu, že se na část jejich trestu vztahovala prezidentská amnestie z května 1953 a dotyční byli přes  rok ve vazbě, byli od soudu propuštěni rovnou na svobodu. Do vězení se vrátil pouze jeden z nich, Pavol Gubáni, který do zahraničí utekl jako voják prezenční služby, navíc se zbraní.


Otakar Hašek jako vězeň komunistického režimu po návratu do Československa. 

Na propuštěné nečekal v „lidově demokratickém“ Československu lehký život. Museli absolvovat povinnou vojenskou službu u Pomocných technických praporů (PTP), po které následovala pro většinu z nich těžká manuální práce, často v uhelných či uranových dolech. Zbývá dodat, že Otakar Hašek se svou ženou po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy emigroval do Spojených států.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více