Cesta ke státnímu záslužnému řádu a jeho realizace:
Ing. Josef Hrdý
Vedoucím představitelům mladé poválečné republiky bylo jasné, že stát se neobejde bez celostátního záslužného řádu, který by jak před vlastním obyvatelstvem tak před cizinou reprezentoval svou suverenitu. Zřejmě první poválečné roky nebyly ještě vhodnou dobou k úvahám o novém reprezentačním řádu, protože Rakousko v té době řešilo jiné své problémy jak v politické, tak v ekonomické oblasti. Ovšem koncem padesátých let a na začátku šedesátých let již začaly první diskuze k této otázce, zvláště pak proto, že Státní smlouva s Rakouskem, která měla vyjádřit jeho plnou suverenitu, byla ještě v nedohlednu, ale rakouský stát se již plně hlásil o své místo v Evropě a v této otázce chtěl mít jasno. Diskuze nakonec vyústily v přijetí zákona o státním vyznamenání z 2. dubna 1952 a čekalo se, jak s k tomu vyjádří Spojenecká kontrolní rada. Ta neměla k přijetí tohoto zákona námitek a tak byla na nejvyšší úrovni ze zástupců kanceláře prezidenta republiky a kancléřství ustavena komise, která by návrh státního vyznamenání připravila. Je zajímavé, že v této komisi se objevuje kabinetní ředitel prezidenta dr. Klasterský, který již v době 1. rakouské republiky byl v podobné funkci a stál též u zrodu prvního republikánského záslužného řádu.
Jednou z prvních akcí této komise bylo vypsání soutěže na výtvarný vzhled nového vyznamenání. Bylo jasné, že z první republiky nebude přejato znamení perličkového kříže, které tvořilo klenot prvorepublikového státního vyznamenání. Perličkový kříž se v různých výtvarných úpravách objevil také na mincích, na republikánském vyznamenání Za vědu a umění a byl odznakem i Vlastenecké fronty, jednotné politické síly fašizujícího stavovského státu v letech 1934 až 1938.
Z výtvarného hlediska je škoda, že tento heraldický znak je tímto na dlouhou dobu zprofanován, i když jde o starý středověký rytířský a poutnický symbol a rakouská prvorepubliková vyznamenání se jeho adaptací zařadila do svébytných a nepřehlédnutelných dekorací. Bylo proto nemyslitelné, že by druhá poválečná, na demokratických principech postavená republika toto heraldické znamení akceptovala.
Řádová komise, nazvěme ji tak, vypsala veřejnou anonymní soutěž a došlo sedm návrhů, z kterých k dalším úvahám vybrala komise dva, které odměnila. I. cenu si odnesl architekt Oswald Haerdtl, profesor na vídeňské Akademii užitných umění, a II. cenu opět Vídeňan prof. Schlesinger. K realizaci byl vybrán návrh profesora Haerdtla, jehož klenot vycházel ze znamení maltézského kříže. Mimoto řád Maltézských rytířů je již historicky etablován i na rakouském území a s jeho stříbrným erbem s osmihrotým červeným křížem je obyvatelstvo dobře seznámeno. Pokusnými realizacemi v kovu a smaltu byl pověřen vídeňský klenotník Anton Reitterer. Ty byly podrobeny diskusi, která přinesla další úpravy klenotu v jednotlivých třídách a po schválení i samotným spolkovým prezidentem se rozběhla výroba vyznamenání.
Klenot ve smaltovaném provedení je červený maltézský kříž s rozeklanými konci ramen, osmihrotý, do něhož je vložen bílý kříž s úzkými rameny. Kříž je převýšen rozkřídleným orlem vpravo hledícím s náprsním bamberským štítkem, orel je podle třídy v pří v příslušném kovu a je obklopen devíti štítky se znaky spolkových zemí. Na nízkých nesmaltovaných třídách je klenot s převýšením jen plasticky zpodoben v příslušném kovu a na řádových medailích maltézský kříž zpodoben není, ale na jejich líci je z převýšení klenotu orel obklopený štítky spolkových zemí vždy v příslušném kovu. Stuhy jsou vždy jen kombinaci jasně červené a jasně bílé barvy. Pokud k vysokým třídám náleží též řádová hvězda potom je na její paprsčitý korpus, komponovaný osmistranně, položen rakouský orel se štítky spolkových zemí jako je tomu v převýšení kříže.
Zajímavé je, že komise při prvním založení podobně jako v roce 1924, nenazvala tento řád „řádem“, i když má všechny charakteristiky vysokého státního vyznamenání, které nazýváme ve faleristice řádem, ale nese označení stejné jako na začátku republiky Das Ehrenzeichen für Verdinste um die Republik Österreich –tedy Čestný odznak (nebo vyznamenání) za zásluhy o Republiku Rakousko. Další rys dnešního řádu, která ho spojuje s prvorepublikovým, je jeho poměrně složitá hierarchie, protože je rozdělen do patnácti tříd (po doplňcích v letech 1954 a 1956), počítáme-li do nich i řádové medaile.
Ing. Josef Hrdý
Vedoucím představitelům mladé poválečné republiky bylo jasné, že stát se neobejde bez celostátního záslužného řádu, který by jak před vlastním obyvatelstvem tak před cizinou reprezentoval svou suverenitu. Zřejmě první poválečné roky nebyly ještě vhodnou dobou k úvahám o novém reprezentačním řádu, protože Rakousko v té době řešilo jiné své problémy jak v politické, tak v ekonomické oblasti. Ovšem koncem padesátých let a na začátku šedesátých let již začaly první diskuze k této otázce, zvláště pak proto, že Státní smlouva s Rakouskem, která měla vyjádřit jeho plnou suverenitu, byla ještě v nedohlednu, ale rakouský stát se již plně hlásil o své místo v Evropě a v této otázce chtěl mít jasno. Diskuze nakonec vyústily v přijetí zákona o státním vyznamenání z 2. dubna 1952 a čekalo se, jak s k tomu vyjádří Spojenecká kontrolní rada. Ta neměla k přijetí tohoto zákona námitek a tak byla na nejvyšší úrovni ze zástupců kanceláře prezidenta republiky a kancléřství ustavena komise, která by návrh státního vyznamenání připravila. Je zajímavé, že v této komisi se objevuje kabinetní ředitel prezidenta dr. Klasterský, který již v době 1. rakouské republiky byl v podobné funkci a stál též u zrodu prvního republikánského záslužného řádu.
Jednou z prvních akcí této komise bylo vypsání soutěže na výtvarný vzhled nového vyznamenání. Bylo jasné, že z první republiky nebude přejato znamení perličkového kříže, které tvořilo klenot prvorepublikového státního vyznamenání. Perličkový kříž se v různých výtvarných úpravách objevil také na mincích, na republikánském vyznamenání Za vědu a umění a byl odznakem i Vlastenecké fronty, jednotné politické síly fašizujícího stavovského státu v letech 1934 až 1938.
Z výtvarného hlediska je škoda, že tento heraldický znak je tímto na dlouhou dobu zprofanován, i když jde o starý středověký rytířský a poutnický symbol a rakouská prvorepubliková vyznamenání se jeho adaptací zařadila do svébytných a nepřehlédnutelných dekorací. Bylo proto nemyslitelné, že by druhá poválečná, na demokratických principech postavená republika toto heraldické znamení akceptovala.
Řádová komise, nazvěme ji tak, vypsala veřejnou anonymní soutěž a došlo sedm návrhů, z kterých k dalším úvahám vybrala komise dva, které odměnila. I. cenu si odnesl architekt Oswald Haerdtl, profesor na vídeňské Akademii užitných umění, a II. cenu opět Vídeňan prof. Schlesinger. K realizaci byl vybrán návrh profesora Haerdtla, jehož klenot vycházel ze znamení maltézského kříže. Mimoto řád Maltézských rytířů je již historicky etablován i na rakouském území a s jeho stříbrným erbem s osmihrotým červeným křížem je obyvatelstvo dobře seznámeno. Pokusnými realizacemi v kovu a smaltu byl pověřen vídeňský klenotník Anton Reitterer. Ty byly podrobeny diskusi, která přinesla další úpravy klenotu v jednotlivých třídách a po schválení i samotným spolkovým prezidentem se rozběhla výroba vyznamenání.
Klenot ve smaltovaném provedení je červený maltézský kříž s rozeklanými konci ramen, osmihrotý, do něhož je vložen bílý kříž s úzkými rameny. Kříž je převýšen rozkřídleným orlem vpravo hledícím s náprsním bamberským štítkem, orel je podle třídy v pří v příslušném kovu a je obklopen devíti štítky se znaky spolkových zemí. Na nízkých nesmaltovaných třídách je klenot s převýšením jen plasticky zpodoben v příslušném kovu a na řádových medailích maltézský kříž zpodoben není, ale na jejich líci je z převýšení klenotu orel obklopený štítky spolkových zemí vždy v příslušném kovu. Stuhy jsou vždy jen kombinaci jasně červené a jasně bílé barvy. Pokud k vysokým třídám náleží též řádová hvězda potom je na její paprsčitý korpus, komponovaný osmistranně, položen rakouský orel se štítky spolkových zemí jako je tomu v převýšení kříže.
Zajímavé je, že komise při prvním založení podobně jako v roce 1924, nenazvala tento řád „řádem“, i když má všechny charakteristiky vysokého státního vyznamenání, které nazýváme ve faleristice řádem, ale nese označení stejné jako na začátku republiky Das Ehrenzeichen für Verdinste um die Republik Österreich –tedy Čestný odznak (nebo vyznamenání) za zásluhy o Republiku Rakousko. Další rys dnešního řádu, která ho spojuje s prvorepublikovým, je jeho poměrně složitá hierarchie, protože je rozdělen do patnácti tříd (po doplňcích v letech 1954 a 1956), počítáme-li do nich i řádové medaile.