Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: Závěr

Autor: Bc. Radka Mandoková / Bc. Radka Mandoková 🕔︎︎ 👁︎ 11.672

Tento text byl se svolením autora převzat ze stránek clovek.ff.cuni.cz

 

Reklama

Důvody neúspěchu Šáhovy vlády lze shrnout následovně:

a) v Íránu existovaly rozdílné podmínky pro zahájení reforem v porovnání s Tureckem. Před nástupem Rezy Šáha prošla Persie jen krátkým obdobím tzv. konstitučního období, které ovšem skončilo chaosem a nepokoji. Šáhovy sekularizační reformy se tak setkaly s opozicí duchovních a tradičních kruhů;
b) v Íránu byla zřetelná nepřítomnost politické strany, která by integrovala alespoň elitní skupinu jako oporu režimu;
c) vzrůstající despocie šáhova režimu vedla ke ztrátě veřejné podpory. Šáh sice disponoval policejním aparátem a podporou armády, i tato podpora však zejména ke konci třicátých let přestala být bezvýhradná a invaze Spojenců odhalila její nedostatky. Podle definice moci Hannah Arendtové tak šáh přišel o moc dříve než pád jeho vlády, neboť „moc není nikdy vlastností jednotlivce; patří skupině a existuje pouze tak dlouho, pokud skupina zůstává pohromadě“.[174]

Přes neslavný konec však vláda Rezy Šáha představuje významné období íránské historie. Došlo k masovému šíření nacionalismu a nacionalistická ideologie se stala základem moderního pojetí státu. Toto období je rovněž spojeno s modernizací měst, s rozvojem akademického vzdělání, rozšířením vrstvy městské buržoazie a urbanizací. Právě Rezá Šáh dal první pomět ke stěhování masy tradičně smýšlejícího obyvatelstva do měst, jejíž následné problémy s integrací vedly k sociálnímu napětí ve velkých městech.[175] I důsledky této vlády následně přispěly k událostem roku 1979.

Atatürkovy reformy hodnotím v zásadě positivně a spolu se Samuelem Huntingtonem a mnohými dalšími autory je považuji za jeden z mála případů úspěšné modernizace v islámském světě. Přestože Atatürk vycházel z příznivějších podmínek, vycházejících z modernizace v Osmanské říši, hlavní důvod jeho úspěchu vidím v založení strany a ve schopnosti nejen získat, ale zejména udržet veřejnou podporu. Je nesporné, že jeho vláda byla založena na velké osobní autoritě, která nevyrůstala „z hlavně pušky“, ale z moci veřejného souhlasu. Je nutné si uvědomit, že pro Turecko je vojenský stát charakteristický až po roce 1960. Neméně důležitou roli hrál i nacionalismus, díky kterému se podařilo sjednotit dříve neexistující stát. Pro celkové hodnocení odkazu Atatürkova reformismu je třeba podívat se, jak se Turecko vyvíjelo po smrti svého zakladatele; na počátku padesátých let bylo ukončeno monopolní postavení CHP a systém se otevřel další straně. Převrat o deset let později však zahájil období, ve kterém se armáda jako záruka sekulárního státu stala politickým činitelem. Atatürkovi následovníci se také obtížně vyrovnávali s odchodem stmelující síly jeho autority, kterou poněkud nešťastně nahradili kultem Atatürkovy osobnosti.

Z tohoto srovnání vyplývá, jak se ukázalo i v jiných případech, že v procesu modernizace nelze přenášet transformační vzorce z jedné země do druhé bez zřetele k místním podmínkám. Dle mého názoru se také ukázalo, že úspěšnou modernizaci nelze vynutit silou. S ohledem na historické okolnosti byla nutná určitá míra autoritativního rozhodování, avšak v případě diktatury Rezy Šáha byla tato míra překročena.

Poznámky

Reklama

[174] Arendtová, Hanah. O násilí. Praha: OIKOYMENH, 1995. str. 34

[175] Turner, B., S., Islam…, str. 107

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více