Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 10. Pád Rezy Šáha Pahlavího

Autor: Bc. Radka Mandoková / Bc. Radka Mandoková 🕔︎︎ 👁︎ 11.522

Tento text byl se svolením autora převzat ze stránek clovek.ff.cuni.cz

 

Reklama

Šáhův režim se stával postupem času stále více despotický. Na počátku vlády měl Rezá Šáh značnou veřejnou podporu napříč společenskými vrstvami. Oporou režimu se stala městská vrstva obchodníků bázáru, inteligence a byrokratického aparátu. Na rozdíl od Turecka se Írán stal vojenským režimem, kde armáda plnila nejen funkci donucovacího orgánu, ale zasahovala i do civilní správy (viz kapitola Role armády). Šáhova politika od třicátých let vykazovala znaky despotismu, což se promítlo zejména ve vztahu k opozici. Na přelomu dvacátých a třicátých let se šáh z neznámého důvodu na základě vykonstruovaných obvinění začal zbavovat i svého reformátorského tria. Ministr financí Fírúz Farmáfarmáján byl popraven v roce 1929, ministr spravedlnosti Tejmúrtáš zemřel v roce 1933 ve vězení a autor justiční reformy Dávar spáchal v roce 1937 ve vězení sebevraždu. Vzhledem k tomu, že Rezá Šáh za sebou neměl na rozdíl od Atatürka podporu strany, v druhé polovině třicátých let se dostal do mocenské izolace, kdy byl režim udržován armádou a tajnou policií. Narůstal počet politických vězňů, běžnou praxí režimu bylo mučení.[169]

Díky pozemkové reformě stal šáh největším vlastníkem íránské půdy v historii Íránu a obohatil se také ze zisků od Anglo-íránské ropné společnosti.[170] Nepředvídatelnost režimu tak vedla ke ztrátě klíčové podpory obchodníků a pozemkových vlastníků.[171] Modernizace byla zaměřena především na tyto společenské vrstvy, venkovského obyvatelstva se reforma nedotkla v porovnání s Tureckem vůbec, šáh nikdy nezavedl vzdělávací programy na podporu šíření vzdělání a prostředky na školství byly vynakládány do akademické sféry, nikoliv do šíření gramotnosti.[172] Po dobu šáhovy vlády zůstal venkov k režimu víceméně indiferentní, Rezá Šáh ostatně o podporu těchto vrstev významnějším způsobem neusiloval.

Přestože na počátku vlády byl Rezá Šáh podporován téměř všemi mocenskými skupinami, na konci třicátých let vzhledem k despotickému charakteru režimu veškerou podporu ztratil. Spojenecká invaze v roce 1941 byla širokou veřejností vítána jako konec nepopulární vlády. „Jakmile přišli Spojenci, šáh měl samozřejmě sotva jinou možnost než abdikovat. Strach byl následně vystřídán úlevou, posměchem a touhou po pomstě. Bylo by velmi obtížné ho udržet na trůně, i v případě, že by si tak přáli Spojenci. Veřejný odpor proti němu byl velmi silný. () Šáhova abdikace byla jediným zdrojem satisfakce, dokonce vděčnosti, ze spojenecké invaze.[173]

Poznámky

[169] Katouzian, H., State and Society…, str. 316

[170] Mohammad, Gholi, M. Resistance to the Shah: landowners and ulama in Iran. 1 st. ed. Gainesville, Florida: University Press of Florida, 2000. str. 33

[171] Katouzian, H., Riza Shah´s Political…,str. 27

Reklama

[172] Katouzian, H., State and Society…, str. 332

[173] Ibidem, str. 323

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více