Obranné boje II. polního praporu pěšího pluku č.98 v Košické oblasti v r.1919

Autor: Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔︎︎ 👁︎ 18.325

Dne 29. května roku 1919 se po příjezdu z Čech přesunul II. polní prapor pěšího pluku č. 98 do pohraniční oblasti Seňa-Hidasnémeti a 1. června se okamžitě zapojil do zoufalých obranných bojů. Po vykládce jednotlivých bojových setnin v železniční stanici Veľka Ida a rychlém přesunu do ohroženého úseku posílil vysokomýtský prapor skupinu pplk. Ringelsberga.

Tato jednotka o síle čtyř pěších praporů a jedné dělostřelecké baterie ustupovala za těžkého boje od maďarského města Forró zpět ke státní hranici. Vysokomýtský prapor tak kryl u Hidasnémeti ustupující jednotky skupiny, které se tak mohly znovu seskupit a připravit k dalšímu odporu. Velitel východní skupiny, francouzský gen. Hennocque, nařídil na 2. června provést k zastavení maďarského postupu rozhodný protiútok k opětnému získání Forró. Celému protiútoku velel velitel záložní 6. pěší brigády plk. Lášek. Útok čs. vojska byl zahájen v devět hodin ráno II. polním praporem pěšího pluku č. 98 a polním praporem č. II/23 italských legií. Oba prapory postoupily až na linii Hornádszölled-Gönczruszka, přičemž před sebou hnaly malé jednotky nepřítele. Zde však narazily na silný maďarský odpor.

Reklama

Při následném boji očekávaly oba prapory dříve slíbenou podporu skupiny pplk. Gillaina. Ta však byla po celonočním absolvovaném pochodu fyzicky velmi vyčerpána a nebyla schopna do boje zasáhnout. Stačila se sotva soustředit na vlastní obranu před dotírajícími maďarskými jednotkami. Dále měly za uvedenými prapory postupovat čtyři Ringelsbergovi pěší prapory. Nedokázaly však též zasáhnout. Během nerovného boje byl legionářský prapor částečně obkličován, a když se nedočkal podpory od Gillainovy skupiny, byl nucen nakonec bojem ustoupit zpět do Hidasnémeti. V těžké bojové situaci se nacházel u Gönczruszky i vysokomýtský prapor, který se bez zmíněné podpory také nedokázal udržet a musel ustoupit do Gönczu. Promíchané jednotky tak opět přešly u Hidasnémeti do houževnaté obrany. Čs. protiútok, mající za cíl získat ztracenou linii, se tedy kvůli nedostatečné součinnosti jednotlivých částí a silné početní a palebné přesile nepřítele nezdařil a byl tak nepřítelem za citelných ztrát odražen.

Další nápor na obranu skupiny plk. Láška byl proveden 4. června. Části maďarských jednotek se podařilo přitom proniknout do Períně a na výšinu Karaszt, čímž se dostala do týlu čs. obrany, která již byla po událostech posledních dnů silně psychicky otřesena. Úderná skupina vytvořená plk. Láškem a posílená o dvě dělostřelecké baterie protiútokem rozrazila utahující se smyčku obklíčení. Následně se stáhla do obrany na linii Karaszt-Migléc-Abaújvár. Maďarským jednotkám se podařilo u Abaújvár prorazit, avšak v zápětí byly odraženy zpět protiútokem mysliveckého praporu č. 12, který zde v rámci skupiny též působil. Mezitím Maďaři prorazili svou přesilou i v úseku obrany mjr. Rotona, kde obsadili Buzicu a Rešicu. Vysokomýtský prapor však vzal protiútokem Buzicu zpět. V Períně se ale Maďaři důkladně uchytili v rychle vybudovaných obranných pozicích a chystali se k rozhodujícímu úderu. Od Sárospataku se přesunula skupina pplk. Gillaina (4 a půl praporu a 1 dělostřelecká baterie) a posílila skupinu plk. Láška.

Během 5. června prorazily maďarské jednotky obranné pozice skupiny plk. Láška a pronikly až k Veľke Idě. Zbylé části dezorientovaných a psychicky nalomených jednotek, které zůstaly v obraně, byly donuceny opustit pozice a stáhnout se až do prostoru Haniska-Čaňa. Čs. velení mezitím chystalo protiútok, který brzy ráno 6. června, při východu slunce, zahájilo. Do osmi hodin dopoledne dobily jednotlivé skupiny linii Veľka Ida - Bočiar - Belža. Překvapený nepřítel přesto nezaváhal a přešel do protiútoku s těžištěm náporu na Veľkou Idu a během boje vytlačil čs. jednotky až do Sokolan, přičemž opět získal Veľkou Idu. Čs. jednotky se tedy stáhly k obraně kolem Košic, které vyklidily z důvodu uchování kulturních památek. V pět hodin odpoledne obsadili Košice Maďaři.

Po ústupu z pohraniční oblasti působil bojem oslabený vysokomýtský prapor v okolí Košic, Margecany a Prešova. Byl tak první jednotkou pěšího pluku č. 98, která se ocitla v obraných bojích proti od Košic útočícím maďarským vojskům vlády Bély Kúna. Prapor byl pod velením kpt. Karla Slámy zařazen v rámci záložní skupiny kpt. Mouleta k 10. pěší brigádě, 6. divizi gen. Chaborda, východní skupiny gen. Hennocquea. Tvrdost bojů a náročný horský terén provázel nasazení II. polního praporu po celé jeho působení v prostoru Krompachy, Slovinky, Helcmanovce, Margecany (sídlo velitelství 10. pěší brigády), Prakovce a Gelnice.

Nyní se pojďme seznámit s krátkou bojovou činností tohoto praporu v košické oblasti. Prapor držel ve dnech 10.-17. června obranné postavení mezi obcemi Kojšov, Opátka a Prakovce. Zde jeho jednotlivé roty obsadily zalesněný horský hřbet Trohanka (kóty 952, 1129 a 1087 m. n. m.) a vrch Kojšovská Hola vysoký 1248 m. n. m. Na jeho bocích byl v obraně polní prapor č. III/31 italských legií (ze skupiny kpt. Mouleta) a polní prapory střeleckého pluku č. 30 (skupina pplk. Berana). Maďarské jednotky útočily proti těmto postavením ze směru Baňa Lucia - Zlatá Ida. Vysokomýtský prapor prováděl během budování obranných postavení výzvědnou průzkumnou činnost, při které se střetl s postupujícími maďarskými hlídkami. Hlavní obranné boje 10. pěší brigády však propukly východně od těchto postavení v prostoru střeleckého pluku č. 30 u Obyšovce, Košické Belé, Košické Hámre a v okolí severně od Margecany (Miklušovce a Kluknava).

Změna pozice skupiny kpt. Mouleta nastala dne 18. června v odpoledních hodinách, kdy prapor č. III/31 italských legií a II. polní prapor vysokomýtský byly po těžké dělostřelbě a následném mohutném útoku rozprášeny a ustupovaly na sever ke Kojšovu. Během noci se shromažďovaly ustoupivší jednotky ve Velkém Folkmaru. Jelikož nepřítel upustil z důvodu těžkého terénu a noční tmy od pronásledování, mohla se brzo ráno dne 19. června zorganizovat nová čára obrany (kóty Vršek 772 a Ziser 836 m. n. m.).

Velitelství skupiny kpt. Mouleta přesídlilo do Gelnice a skupina pplk. Berana do Margecany. Následný silný tlak maďarských jednotek a jejich početní a materiální převaha donutila celou 10. pěší brigádu ustoupit na západní břeh řeky Gelnice. Skupina kpt. Mouleta obdržela rozkaz hájit prostor horského hřbetu Hurtovy skály, kóty Žakarovce 779 m. n. m. a Ostrý vrch 1054 m. n. m. Obranné boje se přemístily na výšiny u Helcmanovce a Gelnice.

Maďarské jednotky pokračovaly v ranních hodinách dne 22. června v útoku na Štefan. Hutu a Kluknavu. Kolem 15. hod. odpoledne opustily roty vysokomýtského II. polního praporu obranu kót 856, 1054, 746 m. n. m, odpoutaly se od nepřítele a přesunuly se k Helcmanovce nedaleko Mníšku. Opuštěná postavení částečně obsadil I. polní prapor pěšího pluku č. 88. Následný útok maďarských jednotek byl odražen, ale předchozí ústup vysokomýtského praporu strhl i část jednotek praporu č. I/88. Další silný útok již odražen nebyl a zbytek polních rot pěšího pluku č. 88 ustoupil ke Krompachům a Niž. Slovinky.

Reklama

Dne 23. června ráno provedly jednotlivé části 10. pěší divize protiútok a obsadily ztracené pozice. Ve večerních hodinách byl doručen na velitelství 10. pěší brigády fonogram o přijetí podmínek ultimata podaného Dohodou. Veškeré boje ustaly. Vyjednávání, jež se pak rozvinulo, trvalo do 29. června roku 1919, kdy maďarští parlamentáři podepsali smlouvu, kterou se zavázali vyklidit obsazené čs. území do 30. června do 24. hod. Pro II. polní prapor tak skončily těžké obranné boje a nastal přesun spojený se strážní a posádkovou službou v okolí Košic.

Dle záznamů plukovního deníku z 28. června roku 1919 měl II. polní prapor tyto bojové ztráty:

4. polní rota - 4 mrtvé a 26 raněných

5. polní rota - 7 raněných

6. polní rota - 2 mrtvé a 23 raněných

Použitá a doporučená literatura:
Boj o Slovensko v letech 1918-1919, Zdeněk Ježek, Praha r. 1928
Boje na vých. Slovensku v květnu a červnu 1919, Karel Vondráček, Bratislava r. 1936
Třicátníci, Vysoké Mýto, kol. autorů, r. 1929

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více