Vývoj Somálska po roce 1990: 3. Politický vývoj předcházející rozpadu Somálské republiky

Autor: Ing. Ondřej Šimon 🕔︎︎ 👁︎ 28.228

Předtím, než se začnu zabývat teorií a vývojem pokusů o znovuobnovení Somálska, chtěl bych uvést čtenáře do problematiky stručným popisem vývoje, který předcházel rozpadu Somálska. Nelze jej opomenout, neboť při postupném rozkladu somálské diktatury hráli hlavní roli klanové politické frakce a vůdci, kteří se následně stali hlavními aktéry konfliktu. Od 90. let potom zásadním způsobem ovlivňovali vývoj v Somálsku při pokusech o národní usmíření a znovuobnovení státu. Rovněž je žádoucí, aby čtenář porozuměl charakteru Barreho režimu, aby si mohl utvořit představu o tom, jaké zkušenosti Somálci s národním státem mají.

3.1 Pád režimu Maxameda Siyaada Barreho

V roce 1969 se po úspěšném vojenském puči dostal k moci generál-major Maxamed Siyaad Barre, jehož autoritářský režim postupně přešel ve vojenskou diktaturu. V době nástupu k moci postrádal širší ideologickou základnu a mezi jeho hlavními cíli bylo skoncování s tribalismem, nepotismem, korupcí a špatnou vládou. Je paradoxní, že snad všechny jevy se za jeho vlády naopak rozvíjeli, snad nejvíce tribalismus, který nakonec zapříčinil i Barreho pád v roce 1991 a následně přivedl Somálsko až k občanské válce.[82]

Reklama

Barre léta spolupracoval se Sovětským svazem a sám si osvojil myšlenky marxismu-leninismu v podobě tzv. vědeckého socialismu. Zdůrazňoval však, že socialismus není náboženstvím, ale jen politickým principem napomáhajícím výrobnímu procesu a vládnutí. V somálské společnosti se ovšem marxistické myšlenky nikdy pevně nezakořenily a spolupráce se SSSR vždy byla převážně pragmatického charakteru, což také napomohlo v roce 1991 k pádu Barreho diktatury po rozpadu bipolárního uspořádání světa.[83]

Situace v regionu se začala měnit v roce 1973, poté, co v Etiopii nastoupil k moci režim Mengistu Haile Mariama, a zahraničně-politická orientace Etiopie se začala stáčet k Sovětskému svazu, v roce 1975 byl svržen etiopský císař a po útoku Somálska na Etiopii v tzv. Ogadenské válce (1977 – 1978) se již SSSR odvrátil od podpory Somálska, vyslal sovětské poradce do Etiopie a za výrazné kubánské vojenské podpory se Etiopii podařilo útok odrazit. Tyto události nakonec vyústili v podporu režimu Siyaada Barreho Spojenými státy americkými v rámci strategie studené války, obzvláště mezi léty 1982 – 1988.[84]

Ještě před rozpadem Somálska, který započal již po ukončení války v Ogadenu, po níž v roce 1979 skupina nespokojených důstojníků založila Demokratickou frontu pro záchranu Somálska (SSDF)[85], se objevovaly potíže ve vztazích mezi klany, avšak Siyaad Barre je nedokázal vyřešit. „Navzdory snahám revoluční vlády o skoncování s klanovou politikou, začalo se režimu přezdívat MOD, zkratkou sestavenou z počátečních písmen názvů klanů, jež tvořily užší vládnoucí skupinu. Jednalo se o klany Mareexaan (klan Siyaada Barreho), Ogaadeen (klan matky Siyaada Barreho) a Dhulbahante (klan zetě Siyaada Barreho, plukovníka Axmed Sulaymaan Cabdullaaha).[86]

Barreho vláda v Somálsku byla vážně ohrožena již v 80. letech. Na severu země, dříve ovládaném Brity vytvořili příslušníci místně nejpočetnějšího klanu Isaxaag, často ekonomicky významní obchodníci s dobytkem, Somálské národní hnutí (SNM), založené v Londýně v roce 1981. O rok později Somálští disidenti z Ogadenu, což je východo-etiopské území obývané Somálci, po dohodě s Etiopií napadli střední Somálsko za letecké podpory Etiopie. Připojila se k nim i Západo-somálská osvobozenecká fronta (WSLF), tradiční opora Siyaada Barreho, usilující o připojení Ogadenu k Somálsku. Nyní se však obrátila proti němu s tím, že jich zneužívá k naplnění vlastní expanzionistických snah. Zatímco popularita režimu klesala a nejistota Barreho rostla, rozhodl se diktátor učinit mnohé represivní kroky. V roce 1986 spustil kampaň zaměřenou proti klanům Majerteen a Daarood na jihu země. Ty se ovšem těšili výrazné podpoře Demokratické fronty pro záchranu Somálska (SSDF), jedné z hlavních sil bojujících proti diktatuře, vedenou plukovníkem Cabdullaahem Yuusufem Axmedem. Na severu země bylo pokračující povstání krvavě potlačováno, významné město Hargeysa bylo vybombardováno a OSN prohlásila dění v severním Somálsku za genocidu. V roce 1989 zformovali příslušníci klanu Hawiiye ze středu země a především metropole Mogadišo další bojující frakci - Jednotný somálský kongres (USC).[87] V témže roce vzniklo i vojenské křídlo USC v Etiopii, pod vedením bývalého politického vězně režimu, Maxameda Faaraxe Caydiida[88], hrajícího důležitou roli v následné občanské válce. Tím se hlavní město a Barreho vláda ocitly ve vážném nebezpečí, neboť dále narůstal počet nepřátel režimu a stále vznikala nová hnutí fungující na klanovém základě. V roce 1989 vzniklo Somálské demokratické hnutí (SDM) klanu Raxanweyn a v následujícím roce i Somálské vlastenecké hnutí, vytvořené Somálci z klanů Ogaadeen, a později i Mareexaan.[89]

Ozbrojené konflikty po celé zemi, klanové násilí, otravy studní, vybíjení dobytka, desetitisíce mrtvých Somálců, luxus diktátora, obchod se slonovinou, společná nenávist vůči Siyaadu Barremu, jeho rodině, klanu i diktatuře, to vše vedlo rebely z mnoha somálských klanů a podklanů k boji proti diktatuře, který vyvrcholil ozbrojeným střetnutím v hlavním městě Mogadišu. Tam se střetli v roce 1990 s Barreho elitními Rudými barety z diktátorova klanu Mareexaan a v lednu 1991 se jim po dlouhém úsilí podařilo přivést prezidentův režim ke konci.[90] Barre uprchl do exilu v Nigérii, kde také v roce 1995 zemřel.[91]

3.2 Neúspěch procesu národního usmíření[92]

Reklama

Po dobytí metropole Mogadišo a útěku diktátora stále převládala naděje na obnovení jednotného somálského státu ze strany všech bojujících frakcí, které se zasloužili o vítězství v Mogadišu: USC Hawiiyů, SNM Isaxaagů a SPM (Somálské vlastenecké hnutí klanu Ogaadeen). Zdálo se, že společné vítězství přejde v jednotný politický projekt napříč klanovými vazbami, ale to se bohužel nepodařilo. Část USC hawiiyského klanu Abgaal, tvořená spíše emigranty a významnými osobnostmi politiky i byznysu, prohlásila za dočasného prezidenta země Caliho Mahdiho Maxameda, který získal více zahraniční podpory než té domácí. Proti němu se postavilo hned několik klanových frakcí a tak Mahdiho vládě se nikdy nedostalo patřičné legitimity. Druhé, habargidirské křídlo hawiiyské USC vedl Maxamed Faarax Caydiid, zvolený na sněmu USC v červnu 1991 v etiopském Mustahilu za předsedu USC ve snaze o usmíření s Calim Mahdim. Caydiid disponoval značnou ozbrojenou podporou a měl za sebou četné vojenské úspěchy z bojů na jihu a středu země na konci 80. let. Narychlo jednostranně vyhlášená prozatímní vláda v čele s Mahdim se snažila využít Caydiidovi nepřítomnosti, když právě pronásledoval prchajícího diktátora na jih země. Cali Mahdi sám vybral ministry nové vlády ze zástupců různých klanů, kteří ovšem o členství nebyli ani informováni.[93] Proti Mahdiho dočasné vládě vystoupilo i severosomálské SNM klanu Isaxaag a tak se Mahdimu nikdy nepodařilo svolat vojenské frakce k jednomu stolu ani na jedné z konferencí v Džibutsku, které svolal v roce 1991.

Jednotlivé frakce se nedokázaly shodnout na společné vládě či rozdělení moci a tak Somálsko pokračovalo ve své desintegraci. Na severu země byla v květnu 1991 vyhlášena samostatná republika Somaliland, na území bývalé stejnojmenné britské kolonie. Boje zde pokračovaly sporadicky mezi některými frakcemi SNM, nicméně situace zde byla o poznání klidnější, než v jiných regionech. Z Etiopie se vrátilo na půl milionu uprchlíků do Somalilandu. Na mírové konferenci v roce 1993 v Booramě podařilo mírově zvolit nového prezidenta a v roce 1997 schválit novou ústavu. Ve státě fungují základní instituce, právní systém, policie i armáda. Podobně na absenci fungující ústřední vlády reagoval Puntland na severovýchodu země, který ovšem jen přešel k výrazné autonomii a samostatnost nevyhlásil. Střed země byl méně klidný, ale k významným bitvám zde nedocházelo. Na jihu země a v hlavním městě Mogadišu se situace vyhrotila až do podoby krvavé občanské války.

3.3 Občanská válka a zahraniční intervence[94]

Dobyté Mogadišo v rukou Hawiiyů připadlo napůl Caydiidově a napůl Mahdiho frakci USC a změnilo se v bitevní pole o moc, do kterého se ještě přimíchala Somálská národní fronta (SNF) tvořená Mareexaany, stoupenci bývalého režimu, se kterými definitivně skoncoval až Caydiid v roce 1992. Zemědělsky úrodná oblast mezi řekami Shabelle a Jubba na jihu země se stala druhým velkým bojištěm, a to mezi Hawiiyské USC pod vedením Caydiida a majerteenské SSDF. V letech 1991 a 1992 byly zpustošeny mnohé zemědělské plochy, zničena úroda i zásoby potravin, po čemž následoval hladomor. Oběťmi hladu se stali hlavně Raxanweynové, mezi nimiž nepřežilo hladomor 40% dětí a 30% dospělých.[95] Celkové ztráty na životech dosáhly statisíců. Konflikt v úrodných oblastech se tak změnil ve válku mezi Hawiiyi a Daaroody o přírodní zdroje, nepatřící ani jedněm z nich, při níž byli doslova hubeni Raxanweynové, Somálci, žijící původně v této oblasti.

V dubnu 1992 vyslala OSN do Somálska 50 pozorovatelů s doprovodem 500 lehce ozbrojených vojáků, kteří měli dohlížet na příměří, jakožto mise UNOSOM I. V srpnu jim byl rozšířen mandát i na ochranu konvojů humanitární pomoci, jíž obě strany (Caydiidova a Caliho Mahdiho) zneužívaly jako nástroj boje ve snaze záměrně nechat soupeřovi stoupence vyhladovět. V listopadu Caydiid napadl pákistánské mírové jednotky na letišti a pohrozil dalším násilím. Mise UNOSOM I nezvládala situaci a Rada bezpečnosti OSN schválila vyslání 37 000 členné mise Unified Task Force (UNITAF), pod vedením USA s 26 000 vojáky v rámci optimisticky laděné Operation Restore Hope, s cílem ochránit humanitární pomoc. Speciální vyslanec USA, Robert Oakley, vyjednal s vůdci hlavních klanových skupin dohodu o odzbrojení. Postrádal však k tomu mandát Spojených národů, proto byla nasazena mise UNOSOM II s rozsáhlým mandátem k odzbrojení Somálců, vybudování politických, ekonomických a sociálních institucionálních struktur. OSN však postrádala větší zkušenost s post-konfliktním budováním státu od základů a v praxi také znamenala UNOSOM II nahrazení amerických vojáků slabě ozbrojenými Pákistánci. Navíc dosáhla mise počtu pouze 16 000 z 26 000 plánovaných vojenských jednotek. Ani UNOSOM II si nedokázala získat přízeň místních obyvatel, kteří povstávali proti přítomnosti zahraničních jednotek v Somálsku. V červnu 1993 splnil Caydiid hrozbu pokračování násilí a nechal zabít 25 příslušníků pákistánských mírových jednotek, což způsobilo velmi negativní ohlasy na misi ve světě. V srpnu 1993 vyslaly USA speciální jednotky Rangers a Delta Force, s cílem najít a zajmout Caydiida. V říjnu padlo 18 amerických vojáků a jeden byl unesen, což následně vedlo ke zničení dvou amerických vrtulníků a otevřených bojů jednotek OSN a USA proti Somálcům v Mogadišu. Američané se v březnu 1994 ze Somálska stáhli.[96]

Ačkoli intervence pomohla zachránit desetitisíce lidí před hladomorem, nakonec zdaleka nebyla úspěšná. Ani mise UNITAF, UNOSOM I či UNOSOM II nedokázaly uklidnit situaci v Somálsku. Jednotky USA i OSN byly napadány Somálskou národní aliancí (SNA), vedenou Caydiidem, i dalšími frakcemi (generál Maxamed Siciid Xirsi Moorgan – „řezník z Hargeysi[97]) a byli jimi vnímány více jako bojující strana než jako mírotvorci.[98] V Mogadišu se také rozmohla kriminalita, rabování, krádeže a vraždy. Přibývalo mladých Somálců nehlásících se k žádné z bojujících frakcí, ale jen loupících pro sebe či svou skupinu. Tito mladíci „byli závislí pouze na sobě v otázce přežití, nebyli nikomu odpovědní a nebyli pod kontrolou žádné z klanových frakcí. To vedlo k naprosté anarchii, obzvláště v tzv. Bermudském trojúhelníku v Mogadišu, což byla zapovězená zóna, nekontrolovaná žádnou ze dvou stran, pouze těmito moryaany.[99] Nemůžeme říci, že by nepatřili k žádnému z klanů, ale tyto skupiny mladých mužů postrádaly jakoukoli disciplínu a autoritu. Často užívali drogy (qaat), silně na ně doléhalo trauma války a trpěli nedostatkem základních surovin. Dostali se ke zbraním ze skladů z dob diktatury a silou se snažili přežívat v období mezi-klanové nenávisti ve válkou zničené metropoli.

Do března 1995 byly mezinárodní jednotky mise UNOSOM II staženy a rozpadlé Somálsko zanecháno v chaosu. Boje v Mogadišu a dalších částech, zejména jihu země, pokračovali dál. V roce 1996 se hawiiyští ozbrojenci rozdělili na ještě více částí, proti Calimu Mahdimu Maxamedovi se postavil jeho někdejší spojenec, podnikatel Muuse Suudi Yalaxow (Abgaal), a v druhé části města se rozpadla i Caydiidova frakce, která přišla o finanční podporu Cismaana Xasana Caliho Caata (Habargidir).[100] Ačkoli Caydiid následně padl v boji, nahradil ho syn Xuseen, který se snažil trestat odpadlíky, ale také vyjednal mírové dohody s Calim Mahdim za účasti až 26 stran, nicméně dohody nebyly dodržovány v praxi.[101] Střety mezi Somálskými klany pokračovaly v jižních oblastech, nejsilněji v regionu Gedo a městech Marka, Kismaayo a Baydhabo. V hlavním městě nebyl zaveden pořádek, ozbrojené skupiny přešly k trestání všech, i domnělých, stoupenců padlé Barreho diktatury a z města byli postupně vyhnáni poslední z klanů MOD a Isaxaag, ale i somálští uprchlíci z Etiopie a de facto všichni nepatřící ke klanu Hawiiyů, dominujících v Mogadišu.

Bývalá Somálská republika tedy prošla v první polovině 90. let velmi nestálým vývojem od svrhnutí diktatury, přes de facto rozdělení území mezi klanové skupiny, spojené s ozbrojenými konflikty o hospodářsky významná města a úrodnou půdu. Statisíce lidských životů bylo zmařeno v bojích nebo po vypuknutí hladomoru. Mnoho Somálců opustilo své domovy ze strachu o fyzickou likvidaci či vyhladovění. Operace UNOSOM a UNITAF se snažily zabezpečit příměří a zajistit bezpečí rozvojové pomoci. Nakonec ale opustily Somálsko v kritickém stavu a přenechaly odpovědnost Somálcům. S vědomím událostí z první poloviny 90. let, budu nyní analyzovat především vývoj státnosti v Somálsku po roce 1995 a zkoumat možné příčiny dosavadního neúspěchu konferencí o národním usmíření.

Poznámky

[82] Institute for Security Studies. Somalia: History and Politics

[83] Federal Research Division. A Country Study: Somalia

[84] U.S. Department of State. Somalia: History

[85] tamtéž

[86] Federal Research Division. A Country Study: Somalia

[87] Institute for Security Studies. Somalia: History and Politics

Reklama

[88] U.S. Department of State. Somalia: History

[89] Kivimäki, T., Auvinen, J. The Complex Humanitarian Emergency in the Former Somalia, s. 217

[90] Institute for Security Studies. Somalia: History and Politics

[91] BBC News. Timeline: Somalia

[92] kapitola čerpá primárně z: Brons, M. H. Society, Security, Sovereignty and the State: Somalia, s. 207-229

[93] Lewis, I. M. Understanding Somalia and Somaliland

[94] kapitola čerpá primárně z: Brons, M. H. Society, Security, Sovereignty and the State: Somalia, s. 207-229

[95] Salad Elmi, O. The Somali Conflict and the Undercurrent Causes

[96] Institute for Security Studies. Somalia: History and Politics; Lewis, I. M. Understanding Somalia and Somaliland

[97] Lewis, I. M. Understanding Somalia and Somaliland

[98] Global Security. Military: Operation Continue Hope

[99] Afrah, Mohamed M. Mogadishu: A Hell on Earth

[100] Lewis, I. M. Understanding Somalia and Somaliland

[101] Amherst University of Massachusetts: Political Economy Research Institute: Modern Conflicts

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více