1337 - 1453 - Stoletá válka

Jan Lucemburský byl vychován podle nejlepších rytířských zásad. Rytířem se v té době nikdo nenarodil. Titul rytíře se vztahoval jen na toho, kdo byl na rytíře pasován.

Objasňovat příčiny stoleté války by bylo složité a zdlouhavé. Stačí konstatování, že smrtí francouzského krále Karla IV. Krásného, třetího syna Filipa IV. Sličného (jeho starší bratři, králové Ludvík X. a Filip V, zemřeli také bezdětní), v roce 1328 vymřela kapetovská královská linie a koruna přešla na Filipa z Valois, bratrance Karla IV. Krásného, tedy potomka nejbližší vedlejší větve Kapetovců. Při své korunovaci francouzským králem přijal jméno Filip VI.

Pak se Jan Lucemburský obrátil na rytíře po svém boku: „Klimberče mladý, diemť krátce, pomni, že’s jměl dobrého otce, jehož nikdo zlým nevinil, a mnoho dobrého činil. A sám’s také rytieř smělý, mladý, dobrý, druh dospělý. Vědě, že mne neodvedeš, než úfám-ť, že mne dovedeš, kdež pokuši svého meče...“

Filip VI. se tedy vrátil zpět do Paříže, sebral všechny oddíly, které byly po ruce a začal Angličany pronásledovat. Zde nastává čas další hypotézy, podle níž se Jan Lucemburský stal velitelem předvoje celého francouzského vojska.

Soudí se, že druhý francouzský šik se rozvinul vlevo od Alençona a více za ním, naproti šiku Černého prince. Teorii o tomto postavení podporují dvě indicie.

Jména českých rytířů, kteří zahynuli spolu s Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku zmiňuje jedna pozdější veršovaná báseň, tato jména však nejsou potvrzena dobovými prameny.

Tento článek přibližuje stručně konflikt mezi Anglií a Francií trvající několik staletí - od dobytí Anglie v roce 1066 normanským vévodou Vilémem, který spojil Anglii s Normandií, a tím ji nevyhnutelně přivedl ke konfliktu s Francií, až po konec 15. století, kdy získala Francie zhruba dnešní územní rozlohu - se zaměřením na období označované jako stoletá válka, ale i vnitřní vývoj v Anglii a Francii v té době.

Řevnivost a vzrůstající rozpory mezi feudální Anglií a Francií dosáhly v první polovině 14. století takové výše, že mezi těmito zeměmi došlo k otevřenému střetnutí, tzv. stoleté válce. Kořeny této války sahají hluboko do minulosti, vlastně až do raného středověku, kdy vznikl pověstný anglicko-francouzský antagonismus.

Bezprostřední záminkou k tomuto konfliktu byl spor obou zemí o nadvládu v bohatých Flandrech. Před začátkem stoleté války měli navrch Francouzi a na popud francouzského krále Filipa VI. nechal roku 1336 flanderský hrabě Ludvík pozatýkat všechny Angličany, pobývající ve Flandrech. Následovalo odvetné opatření ze strany Anglie proti všem Flandřanům, provozujícím na ostrově obchod, a zákaz vývozu anglické vlny do Flander a dovozu flanderských výrobků do Anglie.

Na francouzský trůn nastoupil dauphin Karel jako Karel V. zvaný Moudrý a za několik let Francouzi obnovili boj. Nyní však změnili taktiku a pod vedením schopného bretaňského vojáka Bertranda de Guescelina vedli drobnou válku, bránili města a vyhýbali se velkým bitvám.

Jindřich opanoval celou Normandii a roku 1420 uzavřel s francouzskou královnou Izabelou a novým burgundským vévodou Filipem Dobrým smlouvu v Troyes. Podle ní měl Jindřich pojmout za manželku dceru Karla VI. Kateřinu a po tchánově smrti usednout na francouzský trůn. Tehdy také Angličané v burgundském vévodovi nalezli mocného spojence.

Po vyhnání Angličanů začala celková obroda Francie. Karel VII. si vybíral rádce z řad drobné šlechty a měšťanstva, s jejichž pomocí zbavil zemi loupeživých band bývalých žoldnéřů. Vybudoval stálé vojsko, mocnou zbraň proti šlechtě i vnějšímu nepříteli. Ke konci své vlády se musel potýkat s revoltou svých pánů, na jejichž straně byl i jeho syn dauphin Ludvík, který po otcově smrti roku 1461 nastoupil na trůn jako Ludvík XI.

Přehled významných událostí stoleté války.