Zvláštní skupina D ve Velké Británii

Autor: Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔︎︎ 👁︎ 40.046

Definice ZÚ

Zvláštní skupina D byla známa také jako „Skupina ZÚ“ – zvláštních úkolů. Byla sestavena a zorganizována začátkem roku 1941. Zabývala se výběrem budoucích parašutistů z řad československého zahraničního vojska v Anglii, zajišťovala jejich speciální výcvik a připravovala dispozice pro jejich operační nasazení.

Vznik skupiny ZÚ

12. prosince 1940 se v Londýně na Piccadilly 131 uskutečnila porada přednosty zpravodajského odboru Ministerstva národní obrany (MNO) československé exilové vlády v Londýně, plk. gšt. Františka Moravce se zástupci britských zpravodajských organizací SOE (Special Operations Executive) tj. britským oddělením pro zvláštní operace a SIS (Special Inteligence Service) tj. britskou tajnou službou. Na základě této porady byla vytvořena skupina ZÚ – zvláštních úkolů, která se podílela na přípravě a výcviku budoucích desantů do Němci okupovaných zemí střední Evropy a především na území Protektorátu Böhmen und Möhren.

Reklama

Nábor prvních 30 budoucích parašutistů provedl velitel výcviku československého zahraničního vojska ve Velké Británii mjr. pěchoty Karel Paleček spolu s mjr. pěchoty J. Bártíkem již v době od 27. 11.–7. 12. 1940 u příslušníků 1. československé brigády ve Velké Británii.

Dne 16. dubna 1941 byla provedena první výsadková operace (Křečhoř u Kolína, Protektorát Böhmen und Möhren) v historii československé  armády s krycím názvem BENJAMIN. Jediným účastníkem byl rtn. Otmar Riedl (26). Smyslem operace bylo vyzkoušení nového způsobů zásobování domácího odboje sabotážním materiálem, dále pak doprava osobního poselství dr. Edvarda Beneše domácímu odboji a úniková cesta přes SSSR. Celá operace byla odsouzena k nezdaru z důvodu velké navigační chyby při vysazení. Rtn. Riedl byl vysazen v Landecku v rakouských Alpách, po celodenním bloudění byl zatčen četníky, díky vymyšlené historce si odseděl ve vězení pouhé 2 měsíce za nehlášené překročení hranic. Skryt jako zaměstnanec firmy Baťa se dožil konce války, cíl operace nebyl splněn, neboť selhal kontakt s domácím odbojem.

Vznik zvláštní skupiny D

Při 1. oddělení II. odboru (zpravodajského) MNO československé exilové vlády byla začátkem roku 1941 zřízena Zvláštní skupina D. Šlo o účelové zařízení pro vlastní výcvik a přípravu parašutistů. Měla velitelskou, výcvikovou a týlovou sekci, která prováděla výběr, výcvik a celkovou přípravu parašutistů ve zvláštních výcvikových stanicích britské SOE a SIS zvaných STS (Special Training Station). Velitelství a štáb skupiny byl umístěn v Londýně ve čtvrti Bayswater v domě zvaném Porchester Gate.

Mimo zvláštní skupiny D měl II. odbor (zpravodajský) MNO československé exilové vlády další tři oddělení – Zpravodajské A, Studijní B, Šifrovací C. Všechny tyto čtyři skupiny patřily pod 1. úsek tzv. ofenzivního zpravodajství, v jehož čele stál pplk. gšt. E. Strankmüller. Tyto úseky byly celkem tři, každý se rovněž skládal z několika skupin. Samotné zvláštní skupině D velel v roce 1941 škpt. gšt. J. Šustr a por. pěch. G. Loquens, dále pak pplk. pěch. Karel Paleček a npor. pěch. R. Krzák od roku 1942 do roku 1945. Ve výcvikově sekci se uplatnili npor. pěch. R. Hrubec, R. Pernický, O. Talášek, B. Míča, A. Petrák a v týlové sekci kpt. pěch. V. Maděra. Radiovýcvik zajišťoval npor. pěch. J. Süsser.

Výcviková činnost zvláštní skupiny D

V rámci spolupráce s britskou zpravodajskou službou, byly vytvořeny dispozice pro jednotlivé paraskupiny, které měly být vysazovány na pomoc domácímu odboji v okupovaných částech Evropy.

Budoucí parašutisté byli vybíráni z řad příslušníků československého zahraničního vojska v Anglii, v počátcích pouze z řad příslušníků 1. československé brigády. Mezi hlavní požadavky patřil výborný fyzický stav, spolehlivost, dobrovolnost, inteligence a doporučení velitelů. První dobrovolníci prodělávali velmi tvrdý a hodnotný výcvik commandos na severozápadním pobřeží Skotska např. v oblasti opuštěných farem Garramor a Camusdarrach u Traigh House nedaleko jezera Loch Morar v oblasti Highlands (nehostinné Skotské vysočiny) pod dohledem skotských a britských instruktorů z SOE a Commandos.

Výcvik commandos zahrnoval hlavně nácvik diverzních a sabotážních akcí, ozbrojených přepadů, střelbu a kontaktní boj se zbraní i beze zbraně, pudovou střelbu, strojení nástrah a pastí, rychlou orientaci a přežití v přírodě, maskování a navádění leteckých svazů ze země na vybraný cíl. Celková příprava byla doplněna zpravodajským a vyzvědačským výcvikem se zaměřením na speciální zpravodajské fotografování a šifrování (instruktor kpt. pěch. Václav Knotek), čelení psychologickému boji, organizaci odbojových skupin, spojovací a konspirační způsob boje, průmyslová sabotáž, černá propaganda, zřizování vyčkávacích stanic a příprava půdy pro další desanty z Anglie.

Reklama

Po absolvování tohoto výcviku prošli všichni paravýcvikem na základnách RAF ve speciálních Central Lending Schools ve Wilmslow a Mallaigi či na letišti Ringway u STS No. 51 blízko Manchasteru. Budoucí radisté absolvovali navíc radiokurs v Duke Hill a Fanny Neuk u Woldinghamu.

Po absolvování celého výcvikového kurzu byly z výsadkářů sestaveny operační skupiny s posláním zpravodajským, přijímacím, kurýrním, zásobovacím, sabotážním, spojovacím nebo bojovým v síle od jednoho do šesti mužů. Po vystrojení a vyzbrojení byly předány zpravodajskému oddělení MNO československé exilové vlády v Londýně, které je řídilo v poli a s většinou z nich udržovalo rádiové spojení prostřednictvím VRÚ (Vojenská rádiová ústředna) v Anglii, jejímž velitelem byl npor. pěch. Zdeněk Gold a byla umístěna v Duke Hill a později v Hockliffe u Bedfordu. Parašutisté, kteří absolvovali celý výcvikový kurz a nebyli vybráni do operačních skupin, se vrátili opět k 1. československé brigádě v Anglii, o svém výcviku nesměli nikomu říci a dále již jen čekali na povolání do akce.

Označení československých parašutistů ve Velké Británii

Pro absolventy vzdušného výcviku ve Velké Británii nebyl zřízen československou vojenskou správou žádný zvláštní odznak ani označení. Vycvičení parašutisté (dle řádných regulí stanovených komisí britských vzdušných sil o počtu denních i nočních seskoků a vykonání speciálního výcviku) tedy nosili odznak britských výsadkových jednotek (nášivka bílého padáku se světle modrými křidélky) umístěný na pravém rameni battledressu. Pro parašutisty, kteří provedli minimálně jeden bojový seskok bylo povoleno našít odznak britských výsadkových jednotek nad levou kapsu battledressu.

Doprava desantů nad okupovaná území

Vysazování československých desantů nad okupovaná území se potýkalo s celou řadou problémů. Jednalo se o logistické problémy (nedostatek kvalifikovaných posádek a speciální úpravu bombardovacích strojů Whitley a Halifax), povětrnostní problematiku a především ohromnou vzdálenost Protektorátu od území držených spojenci, nehledě na počet, kvalitu a mohutnost protiletadlových děl nad cílovou oblastí. Nemalou měrou přispěla i špatná navigace, nepřehlednost a záměny cílů nad oblastmi shozu desantů. První výsadky provádělo především britské bombardovací letectvo s letouny typu Whitworth Whitley Mk.V, pozdější výsadky z Anglie prováděla peruť zvláštního určení NO 138. Special Duty Squadron RAF (v jejímž kádru působili posádky převelené z československé bombardovací perutě NO 311. Squadron RAF a z polských perutí), dále NO 161. Special Duty Squadron RAF s letouny typu Halifax, Liberator a Stirling. Od roku 1943, kdy se spojenci zmocnili jižní Itálie, byly operační lety prováděny také z Malty, Bari, Brindisi a dalších odletových letišť, na kterých se podílela NO 148. Special Duty Squadron RAF a polská NO 301. Special Duty Squadron RAF. Z italských letišť operovala 859. SQ USAAF a 885. SQ USAAF s letadly typu B-17 a C-47 Skytrain. I z daleké Alžírské Blidy jednotka NO 624. Special Duty Squadron RAF prováděla shozy zbraní a munice do oblasti Protektorátu.


Handley Page Halifax B Mk.II v barvách 10. perutě RAF

Statistika desantů

V letech 1941 – 1945 bylo Zvláštní skupinou D plánováno 46 operací s použitím 121 parašutistů. Provedeno bylo 38 akcí s vysazením 102 mužů na evropský kontinent, většinou do Protektorátu, ale též do Francie, Itálie, Slovenského štátu a Jugoslávie. Z tohoto počtu se jich konce války nedožilo 49. Dalších 8 operací s 19 parašutisty provedeno nebylo v důsledku změny některých válečných zájmů a celkové strategie a koncepce vedení válečných operací nebo z důvodu špatného počasí či rychlého postupu spojeneckých jednotek v samotném závěru války. Dalších minimálně 7 československých parašutistů vysadily spojenecké zpravodajské organizace (anglické, francouzské a americké) do různých států Evropy.

Při operačních letech a v boji s gestapem padlo či bylo popraveno takřka 50 % parašutistů Zvláštní skupiny D a několik set jejich příbuzných a účastníků domácího odboje, kteří jim pomáhali. V prvních výsadcích činily ztráty dokonce 95 %. Na potírání činnosti výsadků byli Němci připraveni více než dobře. Gestapo časem dokonce vytvořilo speciální protiparašutistické oddělení, jehož příslušníky byli hlavně zrádci z řad samotných parašutistů a nejlepší protektorátní konfidenti (J. Nachtman). Někteří vykonávali činnost v tomto oddělení z donucení, když např. Gestapo věznilo jejich rodiny, jiní pro peníze či z ideových důvodů.

Ze 102 československých výsadkářů, kteří byli vysazeni ze západu, zradilo 5 mužů. Prvním byl Karel Čurda (po válce dopaden československými úřady, za zradu odsouzen a popraven), poté Vilém Gerik (po ztrátě důvěry vězněn, po návratu z koncentračního tábora zatčen československými úřady, za zradu odsouzen a popraven), dále Václav Kindl (zastřelen omylem Gestapem při nočním zátahu na skupinu Calcium), dále pak Adolf Horák (po ztrátě důvěry popraven v koncentračním táboře), a posledním Vítězslav Lepařík (po ztrátě důvěry popraven v koncentračním táboře).

Během válečných let provedl ŠVBM (Štáb pro vybudování branné moci MNO československé exilové vlády v Londýně) nábor dobrovolníků do řad budoucích výsadkových jednotek. Vybraní jedinci byli vycvičeni v československých i britských STS rozsetých po celé Anglii. K 31. květnu 1943 dosáhl počet vycvičených parašutistů čísla 378, na konci války to bylo 574 parašutistů, z toho 211 důstojníků. Složení bylo následující: 106 důstojníků a 124 poddůstojníků a vojínů absolvovalo assault course + paravýcvik, 41 důstojníků a 107 poddůstojníků a vojínů absolvovalo paravýcvik, 64 důstojníků a 132 poddůstojníků a vojínů absolvovalo pouze assault course. MNO československé exilové vlády se pokusilo v roce 1943 prosadit návrh na vytvoření samostatného výsadkového praporu v rámci československé zahraniční armády ve Velké Británii, popřípadě přebudování a rozšíření části 1. československé brigády na brigádu výsadkovou. Tento návrh však nebyl schválen a ministr obrany exilové vlády gen. pěchoty Sergej Ingr prosadil pouze vybudování 1. československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, která se v roce 1944 stala součástí spojeneckých expedičních vojsk v západní Evropě a od října 1944 do května 1945 se zúčastnila bojů při obléhání přístavu Dunkerque ve Francii. Někteří parašutisté působili jako dobrovolníci v řadách de Gaullových Svobodných Francouzů (FFL), americké zpravodajské a sabotážní organizace OSS (Office of Strategic Services), britských Commandoss a nebo na východní frontě v rámci 1. československého armádního sboru či 2. československé samostatné paradesantní brigády v SSSR. Vycvičení parašutisté československé zahraniční armády ve Velké Británii se po roce 1945 stali základem pro vybudování vzdušně výsadkových jednotek nové Československé armády.

Chronologický přehled desantů složených z mužů Zvláštní skupiny D

BENJAMIN
PERCENTAGE
ANTHROPOID
SILVER A
SILVER B
OUT DISTANCE
ZINC
STEEL
BIOSCOP
BIVOUAC
TIN
INTRANSITIVE
ANTIMONY
IRIDIUM
BRONSE
KRÁTKÝ
CALCIUM
BARIUM
SULPHUR
CHALK
CLAY
CARBON
POTASH
SPELTER
MANGANESE
GLUCINIUM
DESTROYER
GUMMIT
COURRIER 5
SILICA
VRÁNA + NAVRÁTIL
WOLFRAM
DAY
TUNGSTEN
EMBASSY
PLATINUM - PEWTER
COTTAGE
BAUXITE

Dostupné prameny a literatura související s tématem:
Čejka Eduard – Československý odboj na západě 1939 – 1945
Čvančara Jaroslav – Akce atentát
Ivanov Miroslav – Nejen černé uniformy, Atentát na Reinharda Heydricha
Jelínek Zdeněk – Operace Silver A, Operace Glucinium, Operace Intransitive, Tin
Jirák Jan – Paravýsadky do jihozápadních Čech
Kettner P., Jedlička I. – Tajemství tří králů
Kuthan Pavel J. – Muži zvláštní skupiny D
Konečný P. – Pozor parašutisté
Marek Jindřich – Pátou kartu bere smrt, Příběhy starých battledressů, Piloti měsíčních nocí
Marek Jindřich, Brůna Ota – Vladaři dračích údolí
Moravec František – Špion, jemuž nevěřili
Mucha Jaroslav – Oheň proti ohni
Pacner Karel – Československo ve zvláštních službách (čtyři svazky)
Rajlich Jiří – Mustangy nad protektorátem
Sládek Oldřich – Dny odvahy, Přicházeli z nebe
Šolc Jiří – Bylo málo mužů, Podpalte Československo, A zpívali jsme Tipperary, Červené barety
Táborský Eduard – Pravda zvítězila
Televizní pořady a filmy:
Stínoví vojáci – trojdílný hraný dokument ČT studio Brno
Československo ve zvláštních službách – devatenáctidílný seriál ČT zachycující dějiny československé špionáže
SAS (Special Air Service) – dokument BBC
Atentát – Jiří Sequens natočil v roce 1964 drama o atentátu na R. Heydricha (ČST, 104 min., hrají: J. Vinklář, L. Munzar, J. Kodet, R. Brzobohatý, R. Jelínek)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více