Odkud se vzala jména ruských a sovětských zbraní

Autor: František Chmelař / Franta02 🕔︎︎ 👁︎ 137.721

Teď už ani přesně nevím, co jsem vlastně původně hledal. Po jednom ze „zagooglování“ jsem kliknul na odkaz http://www.izvestia.ru/armia2/article3108410/, kde se objevil článek Dmitrije Litovkina, uveřejněný v deníku Izvěstija dne 18.9.2007 a názvem „Odkud je název zbraně“ s podtitulem „Izvěstija zjistily, jak se vymýšlejí názvy nových zbraní“. Ačkoli jsem hledal něco úplně jiného, tak mně to nedalo a do článku jsem se začetl. Po jeho přečtení jsem dospěl k názoru, že může být zajímavý i pro mnohé z vás, stejně jako já „postižených“ vojenskou nemocí, a kteří jste na tento článek buď nenarazili nebo nevládnete ruštinou natolik dobře, abyste mu dobře rozuměli. Tady je vlastní článek, jehož osnovu tvoří překlad článku Dmitrije Litovkina, který jsem se snažil přeložit do normálnímu smrtelníku srozumitelné češtiny a doplnit některými drobnostmi a postřehy...

Odkud se vzala jména ruských a sovětských zbraní

aneb „Izvěstija“ zjistily, jak se vymýšlejí názvy nových zbraní

doplněk F. CH.:

aneb proč se nikdo nevyzná v názvech a typech sovětských a ruských zbraní...

Reklama

V astrachaňských loděnicích začali stavět první ruský vojenský koráb - plachetnici „Orel“ - který byl postaven na rozkaz cara Alexeje Michajloviče a jméno korábu „Orel“ bylo symbolem moci a velikosti země, která tehdy ještě žádné vojenské loďstvo neměla.

První ruský válečný koráb - plachetnice
První ruský válečný koráb - plachetnice Orel

Pozn. F. CH.: Z historických materiálů bylo zjištěno, že car Alexej Michajlovič, jemuž se říkalo Tišajšij (narozen 19. března 1629, Moskva - zemřel 29. ledna 1676, Moskva, ruským carem byl v letech 1645 až 1676) nechal v roce 1668 postavit první ruský vojenský koráb Orel, který nebyl nijak moc velký. Koráb se stavěl na řece Oka a první plavbu absolvoval po řece Volha.


Mapa části Ruska s řekami Volha a Oka

V přístavu Astrachaň byl zajat a spálen oddílem Stěpana Rjazina (donský Kozák, narozen Zimovějskaja na Donu kolem roku 1630, popraven rozčtvrcením 6.(16.) června 1671 na popravišti na Rudém náměstí v Moskvě, vůdce povstání donských Kozáků v letech 1670 - 1671). Zachovala se ale kresba „Orla“, kterou vytvořil nějaký neznámý Holanďan. Byla objevena shoda modelu lodi na budově Admirality a obrázku. V roce 1886 byla jehla Admirality opravována, loďka z ní byla sejmuta a umístěna do Muzea vojenského námořnictva. Na jehlu Admirality pak byla připevněna její věrná kopie.

Konec pozn. F. CH.

V současném Rusku ve jménech a názvech lodí, letadel, tanků, ale i ostatní vojenské techniky panuje značný chaos. Proč se jedna raketa jmenuje výhružně „Palcát“ (Булава) a druhá romanticky „Topol“ (Тополь)? Odkud se ve vojenském námořnictvu Ruska vzala tradice pojmenovávat ponorky na počet měst? Redaktoři novin Izvěstija tomu zkusili přijít na kloub a provedli vlastní pátrání.

Jeden vojenský atašé USA se u mne zajímal, jako u bývalého vojenského námořníka, proč mají ruské zbraňové systémy a vybavení tak složité a zamotané názvy.

Reklama

Například u lodí je to číslo projektu, řada, série, zkratka, vlastní jméno a ještě taktické číslo.

To je tradice“, našel jsem vysvětlení, „Rusové se jeden druhému představují příjmením, jménem, jménem po otci (отчество) a zároveň také názvem profese. Diplomat s pochopením pokýval hlavou. O skutečnosti, že taktické číslo se každý rok mění, jsem raději diskrétně pomlčel. Ať si cizinci myslí, že je to součástí vojenského tajemství nebo dezinformace, aby vznikl dojem, že toho tady máme tak moc a tolik rozličných typů. Tento rozhovor mne přivedl na myšlenku o tom, kdo vlastně dává jména ruským zbraňovým systémům a vojenské technice.

“Všechno je to lidová tvořivost„, takto mne doslova ohromil zástupce generálního konstruktéra NPO Mašinostrojenija Alexandr Leonov z podmoskevského města Reutova. “Pro nás, tvůrce, je mnohdy úplně stejně záhadné, proč naši křídlatou raketu nazvali tak či onak. V dokumentech, které připravili vojáci, má jeden název, v naší dokumentaci má název druhý a v rozhodnutí o přijetí do výzbroje může mít klidně název třetí.

Máme v tom systém!“, ohradil se zástupce náčelníka Výzbrojní správy Ministerstva obrany (Управление вооружений Минобороны) Vladimír Michejev. „Máme na to speciální nařízení a taky metodologii.

Někteří důstojníci tvrdí, že právě oni jsou autory jména toho či onoho zbraňového systému. Konstruktér Leonov jim to ale moc nevěří: „Mnozí si neoprávněně osvojují zásluhy v této oblasti“.

Úžeh“ (Солнечный ожог) proletí radary

Obecně se lze v názvech ruské techniky lehce zamotat. Když jsem byl ve vojenském učilišti, nemohl jsem si za živého boha zapamatovat číselná označení našich zbraní. Do hlavy se ukládaly na první pohled naprosto nesmyslné číslice a písmena. Např. 3M54 Moskit - nadzvuková protilodní křídlatá raketa. Je ve výzbroji torpédoborců projektu řady 995 typu Sovremennyj (Современный). Dolet má 150 km. A to je všechno.

Reklama

Na Západě tentýž Moskit nazvali poněkud výrazněji „Úžeh“ - SS-N-22 Sunburn - (Солнечный ожог).

Má to logiku - 3M54 letí rychlostí kolem 3 machů (což je 1000 m/s!), vyznačuje se poměrně složitým klikatým manévrováním (manévr „změjka“ - „змейка). Její let nevidí radary, protiletadlové raketové komplexy nejsou schopny ji sestřelit. Úder je při trefení cíle tak silný, že i bez 500 kg bojové nálože proletí lodí od zádě po příď a ještě nějaký čas pokračuje v letu. Konstruktéři s tím počítali a proto použili trhavou bojovou nálož s kontaktním zapalovačem, který ji inicializuje při styku s palubou nebo bokem atakované lodi. Navíc znásobili účinek výbuchu BN tím, že že trup rakety je vyroben z titanu, což je taky hodně „horký“ kov. Výsledek kombinace ne zrovna slabé bojové nálože a titanového trupu je takový, že k potopení torpédoborce stačí jedna raketa 3M54, k potopení letadlové lodi pouhé dvě. No a tady je ten „ožeh“.

Pozn. F. CH.: Toto je pěkný příklad zmatků v názvosloví a číslování ruských zbraní. Tentokrát to ale zamotal autor originálního článku, protože protilodní raketa 5M54 patří ke komplexu Birjuza, zatímco protilodní raketa Moskit je podle GRAU jako 3M80. Tím to máme skoro kompletní...


Nakládání protilodní rakety 3M80 Moskit protilodního raketového komplexu 3K80 Moskit na palubu nosiče

Vévoda“ versus „Satan

Mezikontinetální rakety RS-20Vévoda“ (Воевода) na Západě nazývají SS-18 „Satan“. Není se ani čemu divit. Na vzdálenost přes 10 000 km v pohodě dopraví 10 jaderných hlavic, každou s individuálním navedením. Jediný úder a Washington s přilehlým okolí o rozloze Kolumbie přestane existovat. „Satan“ je vybaven systémem pro překonání PRO (protiraketové obrany), jeho vlastní odpalovací šachta tuto raketu ochrání před přímým zásahem jaderné hlavice. „Satan“ dosáhne cíle i poté, když by na něj zapůsobil velmi silný elektromagnetický impulz, který za normálních okolností jakoukoli jinou elektroniku vyřadí z činnosti... Proč jej ale nenazvali třeba „Rytíř apokalypsy ... Čort znajet!


Mezikontinentální raketa strategického určení RS-20 „Vévoda“ (Воевода), kód NATO SS-18 „Satan

Černý orel“ není letadlo

Původ některých jmen tankových a dělostřeleckých systémů nebo letadel bývá mnohdy velkou hádankou. Vezměme si například název „Černý orel“ - normální člověk by očekával, že se bude jednat o název letadla. Kdepak, to je omyl - v tomto případě se jedná o perspektivní ruský tank. Je to předchůdce tanku T-90, typové označení měl „Objekt 640“, byl vývojovým článkem v řadě ruských tanků a vznikl tak, že na podvozek tanku T-80U byla namontována nová věž. Když to ale vezmeme do důsledku, proč ne jméno Černý orel, vždyť jeho následovník T-90 vlastně opradu „létá“, pravda, trochu nízko a ne pokaždé, ale létá. Takové má rychlostní a podvozkové parametry. Prostě ten název použili o jeden krůček dříve.


Tank Černý orel, typové označení Objekt 640

Do mysli se ale vkrádá orázka - proč „Orel“ a ne třeba „Medvěd“? Na to ale konstruktéři odpovědět neumí. Při tom například nedostižní vzdušní akrobati - stíhačky Su-30MKI a MiG-29OVT žádná jména nemají. No a třeba naopak experimentální stíhačka páté generace se zápornou šípovitostí křídla z konstrukční kanceláře Suchoje Su-47 jméno má: „Berkut“. Berkut je jednak řeka, ale taky jméno prvního sovětského protiletadlového komplexu na ochranu Moskvy konstruktéra Raspletina S-25. Tady ale říkali, že to má být zkratka z jmen vedoucích projektu Beriji (syn nechvalně známého „kata) a Kuksenka. Nějak tam ale tu zkratku nevidím, tak nevím, co je na tom pravdy. Oficiální zdroje ale tvrdí, že tomu tak bylo.


Experimentální stíhací letadlo páté generace se zápornou šípovitostí křídla Su-47 Berkut

Oheň chrlící chlapík „Buratino

Těžký raketomet Buratino má se svým dřevěným jmenovcem s dlouhým nosem společného opravdu málu. Jednou salvou je schopen vystřelit 30 neřízených raket ráže 120 mm s bojovou náloží, kterou tvoří termobarická směs. Taková střela dopadne na bunkr nebo zodolněné stanoviště, bojová nálož vybuchne, ale ne celá najednou. Napřed vypustí chemickou směs, která v průběhu několika sekund zateče do všech možných prasklinek, otvorů a nekonzistentních míst. Potom se ta směs sama vznítí. Následuje je obrovský výbuch, který nelze přežít. Výsledkem „práce“ Buratina je pak mesíční krajina.


Těžký raketomet ráže 120 mm TOS-1 Buratino(тяжелая огнеметная система ТОС-1 Буратино)

Tulipán“ střílí „Odvážlivcem

Tulipán“ v našem povídání nereprezentuje květy, které proslavily Holandsko, jedná se totiž o minometný systém 2S4. Je to elegantní věcička - ráže 240 mm, patří k ní ještě mina „Odvážlivec“ (Смельчак) s laserovým navedením. Pravděpodobnost, že na vzdálenost 5 km dopadne do kruhu o průměru 2 až 3 metry je 90 %. „Tulipán“ může střílet i prakticky kolmo tak, že může ničit cíle vzdálené od vlastního postavení pouze několik desítek metrů. Opravdu pěkný kvítek.


Minomet ráže 240 mm 2S4 Tulipán (2С4 Тюльпан)


Mina Odvážlivec (Смельчак) do minometu 2S4 Tulipán

Jak se „Bezvětří“ stalo „Uragánem

Na vojenském učilišti jsme od přednášejícího dostali otázku: „Čím se liší vojenská žurnalistika od občanské?“.

Sám nám pak ihned dal odpověď: „Vojenský dopisovatel popisuje jedno a totéž různými slovy, kdežto občanský novinář který píše o mnoha různých věcech používá slova stále stejná.

Tento vtip jsem mnohokrát důstojně ohodnotil právě v armádě. Rozmlouvám s námořním důstojníkem o jeho protiletadlovém raketovém komplexu „Штиль“ (Bezvětří“, dále bud používat pouze latinkou přepsaný název „Štil) a on vůbec nemůže pochopit, o čem vlastně mluvím. Oba ukazujeme na jedno a totéž odpalovací zařízení, hovoříme o stejných taktických možnostech i použití, každý ale o jiné zbrani. Jak je to možné? Vysvětlení je samozřejmě jednoduché: námořníkovi název zbraně „Štil“ vůbec nic neříká. On totiž velí protiletadlovému raketovému komplexu (dále PLRK) „Uragan“. Ještě zajímavější by to bylo v okamžiku, kdyby se k nám přidal důstojník pozemního vojska. Pro něj by to totiž byl PLRK „Buk“. Ukázalo se, že takovou motanici zavedli zcela programově. Zbraně se totiž musí prodávat. Zahraniční zákazníci mají rádi zvukomalebná jména. „Штиль“ (Bezvětří) - pro zahraniční trh, vyčistí vzdušné prostranství od všeho živého. Pro vnitřní trh, tedy ruský, je vhodnější název „Uragan“ nebo „Buk“. Tak se nejsilnější námořní PLRK řady S-300F „Fort“ (Форт“ - „Opevnění) v exportní verzi jmenuje „Rif“ (Риф“ - „Útes) a pokud bude na pevné zemi, tak se z něj stane „Favorit“ (Фаворит), akorát se typově přeznačí na S-300PMU.


Námořní PLRK Štil-1 (v češtině Bezvětří, to jméno v češtině se sem ale moc nehodí)

Proč města brázdí oceány

V sovětských dobách většina vojenských lodí a ponorek, zejména však strategické atomové ponorky, měly pouze taktická čísla. K velkému „odtajnění“ došlo v polovině devadesátých let, kdy ekonomické problémy státu postavily vojenské námořnictvo na hranu přežití. Tehdy námořníci rozhodli zachránit lodě cestou sponzorů. Tak se v ruském vojenském námořnictvu v té době objevily strategické a úderné atomové ponorky „města“ - Jekatěrinburg, Tula, Kursk, Tambov a mnohé další.


Atomová ponorka K-114 Tula projektu 667BDRM Delfín

Se jmény lodí je také svázána jiná historie, a to slavná jména „Petr Veliký“ a „Admirál Kuzněcov“, což byli námořníci tělem i duší. Té první lodi ale dnes námořníci říkají spíše „Petruška“ nebo taky „Petrucha“, druhé pak „Kuzja“. Proč? V posledních letech se „Petrucha“ stal „admirálskou lodí“ a plul od kotviště Severomorsku na polygon bojového úpoužití flotily se všemi prověrkovými komisemi a náčelnictvem z Moskvy. Výborné jsou tyto lodě také proto, že místo dieselových motorů jim tluče atomové srdce s tím, že jsou vyzbrojeny padesátkou křídlatých a protiletadlových raket, z nichž část je vybavena jadernými bojovými hlavicemi.


Těžký atomový raketový křižník projektu 1144.2 Petr Veliký


Letadlová loď Admirál loďstva Sovětského svazu Kuzněcov

Raketu lze taky přišlápnout „Galoší

Vůbec netuším, s kým si nadával autor sovětských protiraketových raket systému PRO (protiraketové obrany) Petr Grušin. Na Západě nazvali jeho jedinečnou protiraketu Galoše (Galosh“ - „Галоша). Tato „Galoše“ byla schopna atakovat a zničit jadernou bojovou hlavici, která uháněla rychlostí vyšší než 5000 m/s! Pro ty, jimž je tento údaj méně srozumitelný, neboť uvažují v km/h, to překládám do této jednotky: 18 000 km/h. Dobré, nebo snad ne? V Sovětském svazu se to tenkrát jmenovalo „Systém A-35“, na Západě „Galosh“. Každý stát měl svoji logiku ve tvoření názvů...


Protiraketa V-1000 protiraketového raketového komplexu Systém-A, předchůdce A-35

Vydáme se taky do Makedonie

V této době jde o prodej zbraní až na prvním místě, protože penízky jsou nutné a bez nich to vůbec nejde. Prodej zabezpečuje a usnadňuje nejenom kvalita a schopnosti zbraní, ale také to, jak se jmenují. Těžko můžete očekávat úspěch v prodeji zboží, které nazvete třeba „Slaboch“. Názvy musí být zvučné, jasné, srozumitelné a taky zavádějící. Vezměme například taktický raketový komplex Iskander (Искандер). Co a nebo kdo to vlastně je? Jméno „Iskander“ dali ve starověku velikému vojevůdci Alexandru Makedonskému. V tomto okamžiku se souvislosti mezi jménem proslaveného vojevůdce i taktického raketového komplexu propojují: „Iskander,“ ať už ve starověku, nebo v současnosti, je prostě vládce světa. V názvu zbraně jsou tak nepřímo zakódovány i vysoké kvality a schopnosti, protože se nabízí analogie minulosti se současností.


Taktický raketový komplex 9K720 Iskander-M

Černý žralok“ v Rusku, „Erdoğan“ v Turecku

Ruský bitevní vrtulník Ka-50 Černý žralok (Черная акула) je dobře známý. I to jméno se osvědčilo. Naskytla se ale možnost pokusit se tyto špičkové stroje prodat do Turecka. A ejhle - pro turecký obchod vrtulník briskně změnil jméno na Erdogan. Pročpak? Recep Tayyip Erdoğan byl v tomto období tureckým ministerským předsedou. Tendr se sice nepodařil, podbízivé gesto to ale bylo opravdu pěkné.


Bitevní vrtulník Ka-50 Černý žralok (Ка-50 Черная акула)

V kresleném filmu „Dobrodružství kapitána Vrungela“ podle knížky Andreje Někrasova z roku 1937, která poprvé vyšla v sovětském časopisu „Pionýr“, kapitán Vrungel říká: „Jak jachtu pojmenuješ, tak bude plout!“.

Jestli měl animovaný hrdina pravdu nebo ne, není vůbec podstatné. Pravdou ale zůstává, že ruské zbraně bez ohledu na svá kamenná, stromově-květinová a jiná živočišná či zvířecí jména jsou opravdu velmi spolehlivé a hlavně - dobře se prodávají.

Malý výlet za hranice Ruska

Vojenské námořnictvo USA tradičně pojmenovává svoje lodě jmény amerických prezidentů, občas i ještě žijících. Tanky a obrněná vozidla pojmenovávají zase podle jmen slavných amerických generálů. To je poměrně složitá tradice americké armády. Variantami pojmenování lodí se zabývají náčelníci štábu námořních operací a odesílají se nejvyššímu veliteli amerického vojenského námořnictva.

Existují určitá pravidla v názvosloví lodí.

Torpédoborce a fregaty se pojmenovávají podle slavných námořníků a příslušníků námořní pěchoty.

Křižníky dostávají jména podle těžkých bitev, ve kterých se formovalo vojenské námořnictvo USA.

Atomové ponorky, vyzbrojené balistickými raketami, mají jména na počest amerických států.

Dieselové ponorky mají jména na počest amerických měst.

Letadlové lodě jsou nejdůležitějším článkem námořní moci USA, dostávají jména na počest „zvláště významných politických osobností Ameriky“.

Mnozí současní prezidenti a exprezidenti propůjčili svá jména válečným lodím. Posledními válečnými loděmi pojmenovanými podle žijících osobností byla letadlová loď Ronald Reagan (prezident Reagan zemřel v roce 2004, letadlová loď byla spuštěna na vodu v roce 2001) a poslední byla koncem roku 2008 letadlová loď George Bush (tady se jedná o George Bushe staršího).

Jiná praktika je ale realizována v pojmenování raket a obrněné techniky. Tady lze vysledovat tradici, kterou si Američané půjčili od Britů, kteří tyto druhy techniky už dávno nazývali podle jmen slavných generálů. V USA byl podle tohoto klíče jako první pojmenován tank M4 Sherman (podle jména jednoho ze slavných vojevůdců války Severu proti Jihu Williama Tecumseha Shermana). Následovaly tanky Lee (podle generála Roberta Lee), generál Grant až po současný M1 Abrams (podle generála Creightona Abramse).

V mlhavém Albionu nazývají velké lodě podle královských osob. Podle tohoto klíče je už dnes rozhodnuto, že nejnovější letadlové lodě, každá s výtlakem 65 000 tun, se budou jmenovat HMS (His Majesty's Ship nebo Submarine = loď Jejího Veličenstva nebo ponorka Jejího Veličenstva) Královna Alžběta a HMS Princ z Walesu. Tyto letadlové lodě by měly být zařazeny do bojové pohotovosti v roce 2014, resp. 2016.

Závěrem

Tolik tedy k tomuto malému zamyšlení, proč a podle čeho se některé sovětské a ruské zbraně jmenují tak, jak se jmenují. Někdy v těch názvech určitou logiku vysledovat lze, mnohdy se ale stane, že si už myslíte: „Zvítězil jsem, vím proč se tato řada zbraní právě takto jmenuje!“ a než se člověk naděje, tak do toho vletí nějaká disharmonie, atypičnost, prostě tvůrce jména vstal jinou nohou a vypadl z řady.

Zdroje informace a obrázků:
Webové stránky deníku "Известия"
Základní materiály z novin " Панорама ЛОМО"
Oka (přítok Volhy)
Алексей Михайлович
Разин, Степан Тимофеевич
Парусный корабль "Орёл"
Эсминец "Современный" проекта 956 - поколение истребителей
Энциклопедия кораблей - 3М80 Москит
Наш «Воевода» для них – «Сатана»
Чёрный орёл (танк) 1
Чёрный орёл (танк) 2
Su-47 Berkut
TOS-1 Buratino
2S4 Tulipán a Odvážlivec
Štil
Atomová ponorka K-114 "Tula" projektu 667BDRM Delfín
Těžký atomový raketový křižník projektu 1144.2 "Petr Veliký"
Letadlová loď "Admirál Sovětského Svazu Kuzněcov"
РАКЕТНЫЙ ЩИТ. Противоракетная оборона СССР
TRK Iskander-M
Ka-50 "Černý žralok" (Ка-50 "Черная акула")
http://korabli.ucoz.ru/news/2008-10-14-29

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více