Literární soutěž - příspěvek č.25

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 15.019

Autor: Antonín Šalanský

321.Těžká dělostřelecká brigáda v Listopadové válce

Nasazení 321. tdb během konfliktu bylo během poválečné éry zahaleno pochopitelnou clonou utajení, nyní však můžeme na základě archivních záznamů a vzpomínek veteránů rekonstruovat nasazení těchto unikátních zbraňových systémů, které se velkou měrou podílely i na úspěchu operace Hérostratos a operace Archa.

321.Těžká dělostřelecká brigáda vznikla během reorganizace raketového vojska v první polovici osmdesátých let stažením raketových baterií od tankových divizí během vzrůstající tenze na horkém výběžku bojiště studené války, tj. západní části Československa. Konkrétně šlo o 1.samostatný raketometný oddíl posádkou v Terezíně od 1.td a 9.samostatný raketometný oddíl od 9.td. z posádky v Jistebnici. Nově zřízený útvar, vyzbrojený raketovým systémem krátkého dosahu 9K79, v kódu NATO označovaný jako SS-21 Scarab byl dislokován posádkou v Rokycanech a Jincích v počtu celkem osmi odpalovacích zařízení 9P129. Organizace a vybavení oddílu bylo následující – u každé ze dvou palebných bateriích se nacházely dvě odpalovací zařízení a jedno velitelsko štábní vozidlo. Další velitelsko štábní vozidlo bylo u baterii spojení a velení. Četa technického zabezpečení disponovala čtyřmi nabíjecími přepravníky a dvěmi přepravníky. Vybavení oddílu doplňoval jeden trenažér. Zkušební stanice byla zařazena u pohyblivé raketové technické základny.

Reklama

Jeho primární úlohou bylo podporovat nejen pozemní operace, ale i operace letectva a PVOS. Tento přístup byl ve své době velmi inovativní a umožnil velkou taktickou pružnost při plnění bojových úkolů, kladených na ČSLA během Listopadové války.

Ježto si po oficiálním vyhlášení války bylo vedení raketového vojska vědomo, že nasazení balistických střel krátkého dosahu může vést v nepředvídatelnou reakci koaličních sil, bylo rozhodnuto používat je pouze na cíle ležící v okupovaných částech ČSSR a nezvyšovat možnost vzplanutí jaderného konfliktu, byť omezeného rozsahu. Dále bylo prostřednictvím neutrálních států zvěřejněn záměr vlády ČSSR bránit suverenitu a nedotknutelnost svého teritoria všemi prostředky, čímž bylo vyhověno požadavku mezinárodního práva. Představitelé koalice tomuto nevěnovali pozornost, jak se později ukázalo, ke své škodě.

V noci ze 13. na 14. listopad je celá raketová brigáda uvedena do stavu bojové pohotovosti, doplněna o určitý počet specialistů mobilizovaných diskrétně pod hlavičkou rozvědky GŠ. Velkým štěstím pro brigádu je sestřel letounu SR-71 cpt. Cassidyhoodpoledne 15. listopadu, neboť letoun byl vyslán na průzkum mimo jiné i prostoru Rokycany. Díky tomuto úspěšnému zásahu PVOS však navagonování na plošinové vozy provedené ve stanici Holoubkov a odjezd proběhl i díky povětrnostním podmínkám zcela utajeně. Vlak míří do prostoru jižních Čech, kde prozatím celá brigáda vyčkává stále na plošinových vozech, chráněna pro tento účel jednotkou LM z Plzně a útvarem SOOŽ. Ve dnech 15. listopadu štáb brigády vydává rozkaz k provedení operace „Kukačka“ a jednotlivé baterie jej ihned začínají plnit. Pomocí vlakových čet Československých státních drah jsou jednotlivé odpalovací zařízení 9P129 umístěny na zamaskované plošinové vozy, spolu s nabíjecími přepravníky 9T218 a meteo stanicemi. Každou takto maskovanou soupravu táhne dieselová lokomotiva řady 781(známé jako „Sergej“..)spolu s taktéž na plošinových vozech zamaskovanými protiletadlovými kanony, střelami 9K32 Strela 2 a rotou Lidových milicí coby strážním oddílem. Takto zamaskované „Kukačky“ míří ihned přes mobilizací vytíženou, nicméně fungující železniční síť do prostoru Kaplice a Chebského výběžku, jehož dosahují ještě před útoky ŘSPDL BGM-109 Tomahawk na železniční přepravu, provedené vojsky koalice 19. listopadu.

Operace „Kukačka“ v pořadí první byla provedena večer 19 .listopadu na podporu útočících letounů Su-22 a Su-7 20.sbolp a 6.sbolp. Radiotechnický průzkum zjistil pomocí systému Tamara, že v prostoru Šibeničního vrchu, na takticky výhodné pozici je rozvinuta baterie systému PVO Patriot 10. brigády PVO US Army. Poté co jednotka RTB zaměří přesnou pozici radiolokátoru AN/MPQ 53 na vrchu kopce Šibeniční vrch, je rozhodnuto podpořit probití stíhacích bombardérů vojskového letectva i salvovým úderem na jednotlivá známá postavení systému Patriot. Poté co je pomocí sítě Bars oznámen úmysl o večerním útoku letectva na Dolní Dvořiště a Vyšší Brod štábu raketové brigády, je vydán příkaz k nabití a naprogramování střel verze 9M79K. Verze této střely je vybavena kazetovou municí o počtu padesáti kusů, která je navržena právě pro úder na stacionární cíle. Středová úchylka činí i při maximálním doletu 70 ti kilometrů 150 metrů, tedy nepřesnost při dopadu bude eliminována „brokovnicovým efektem“. Pro úder je raketa vybavena kazetovou hlavicí 9N123K s padesáti kusy submunice, která zajistí spolehlivé vyřazení jednotlivých prvků baterie. Aby byla zaručena maximální intenzita úderu, je každé baterii nařízeno postřelovat jeden cíl dvěma raketami.

Baterie vybraná k úderu je v odpoledních hodinách umístěna v oblouku trati u železniční stanice Chotýčany severně od Českých Budějovic. Na jednotlivých odpalovačích je prováděna závěrečná sekvence při nastavování inerciálního řízení střel a provedeno nabití střel municí. Osádky vztyčují střely, sesouhlasují prvky střelby, meteo stanice vypouští balon k měření rychlosti a síly větru pro případné korekce drah.

Rychle se blíží soumrak, když náhle na velení baterie přichází zpráva, že stíhací bombardéry právě odstartovaly a je možno zahájit palbu.

O historicky prvním raketovém útoku střelami země-země vypráví přímý účastník odpalu, kpt. Jan Vácha, velitel meteo odřadu.

Reklama

Necelou hodinu před setměním, kdy již bylo značně šero, přořízly temnotu čtyři ohnivé sloupy, nejprve se pomalu zvedající ze země, pak však velkou rychlostí mizící na obloze směrem k jihozápadu. Oceňoval jsem vysoké bojové mistrovství posádek, které ihned po odpalu zaujaly pozice v odpalovačích a opouštěly nyní již demaskované a tedy již nepotřebné plošinové vagóny a podle předem vyhotoveného plánu odjížděly ihned z místa odpalu na nová místa, připravená již předtím topografickým oddílem baterie.

Střely dosáhly vrcholu své dráhy zhruba nad Českými Budějovicemi, když byly zachyceny radiolokátory AN/NPQ 53 systému Patriot na Šibeničním vrchu. Přestože byl ihned vyhlášen koaličním vojskům raketový poplach, nebylo v silách raket Patriot nalétávající salvu zastavit.

Poručík Dwayne Ledbetter, velitel baterie po svém svém zajetí příslušníky 22. výsadkové brigády vypověděl: „Po přijetí hlášení o útoku raket, jsem se pokusil o útok původní střelou MIM 104A, přestože byla jen malá pravděpodobnost, že dojde k záchytu cíle. Poté, co mne operátor radaru upozornil, že cílem není nikdo jiný než my, okamžitě jsem přepnul odpalování do režimu “Auto„ a nařídil všem opustit vozidla. Bylo však už pozdě, hromové dunění prořízlo oblohu, a já spatřil svůj velitelský trajler po výbuchu ohromné ohnivé koule připomínající jadernou explozi, doslova zalisován do země. V dálce bylo poté ze severu slyšet hluk velkého množství letadel a já si uvědomil, že úder měl vyčistit cestu stíhacím bombardérům Čechoslováků..

Skutečností zůstává, že za obří explozí byla selhavší kontejnerová hlavice, která namísto rozprostření svého nákladu explodovala po nárazu vedle velitelského vozidla baterie. Ostatní hlavice však fungovaly podle plánu a zdemolovaly výbuchy jednotlivých pumiček celkem šest odpalovacích zařízení M-901, anténu radiolokátoru AN/MPQ 53, spojovací uzel ECS, několik tahačů HEMTT a již zmíněný velitelský návěs.., krom poručíka Ledbettera nikdo útok nepřežil.

Po tomto „pročesání“ vojskové PVO sil koalice již mohly letouny 20.sbolp a 6.sbolp provést zteč cílů u Vyššího Brodu, aniž by byly vystaveny útokům střel Patriot a Hawk v daném prostoru. Z důvodů vyšší kapacity totiž byly střely Hawk podřízeny pod vedení radarů systému Patriot.

Operace „Kukačka 2“ byla spuštěna v již více než několik desítek hodin trvajícím konfliktu, později známým jako „Listopadová válka“. Pozemní operace i vzdušná střetnutí probíhají s dosud neznámou dynamikou a my můžeme říci, že okřídlený výrok prezidenta Spojených států Amerických Toma Clancyho „Co moderní válka ztrácí na lidskosti, více než bohatě dohání na intenzitě..“ je pravdivý.

Vzhledem k úmyslu generálního štábu vyřešit problémy postupně nejprve na západním, později na jižním válčišti, je rozhodnuto posílit útočíci pozemní jednotky a také byť efektivní, ale těžce zkoušené vojskové letectvo údery dalších raket země- země.

Reklama

Přestože před zahájením války bylo vrchní velení zdrženlivé, v rámci používání balistických střel v útocích na cizí území, po provedení justiční vraždy nad československými vojáky je rozhodnuto nejen demonstrovat odhodlání v boji pokračovat, ale i významným způsobem strategicky zaškrtit přísun zásob pro jednotky koalice především na severní frontě. Touto dobou již probíhá plánování operace Archa, která později de facto celý konflikt rozhodne.., nicméně podobné řešení není možné na západním válčišti a proto je (po souhlasu Spojeného velení VS) naplánován hromadný úder střel 8K14 Elbrus s hlavicí tříštivotrhavého typu 8F44 na zásobovací trasy vojsk koalice mezi Chebem a městy Hohenberg an der Eger a Schirndling. V Schirndlingu zjišťuje jednotka dálkového průzkumu 331.těžké dělostřelecké brigády výskyt jednotek 16. Panzerbrigade Bundeswehru, 2. obrněného pluku Legion Étrangere a konečně tankovou brigádu BAOR s tanky Chieftain, plus značné množství zásob,munice a PHM na seřadišti nádraží v Schirndlingu a v průmyslové zóně.

Přestože je jednotka dálkového průzkumu později odhalena a zlikvidována německými polními četníky, podaří se přesto odvysílat potřebné informace o druhu vojsk na štáb operace „Kukačka“, byť za cenu zničení celého průzkumného družstva.

Rotmistr v záloze Pavel Krejčiřík, velitel odřadu je později za hrdinství vyznamenán titulem „Hrdina ČSSR“ in memoriam poté, co vyjde na povrch podrobné vylíčení posledních okamžiků boje družstva.

Poté, co byla 331. těžká dělostřelecké brigáda vyjmuta z podřízenosti 4.armády a podřízena štábu Operace Kukačka je rozhodnuto o přesunu do prostoru Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Zde je celá brigáda rozptýlena do lesníhch porostů, přičemž největší péče je věnována zamaskování odpalovacích zařízení. Podpůrné prostředky jsou taktéž ukryty na lesních cestách a v již předem připravených dřevozemních úkrytech.

Pomocí pracovníků lesních správ jsou vybírány jednotlivá místa ukrytí celé brigády, ostrahu zajišťuje jednotka motostřelců ze záloh frontu. Nejsou naopak nasazeny prostředky PVO, neboť prostor je kryt letectvem a případné proniknuvší letouny koalice přebírá do „péče“ PVOS.

20. listopadu po dvanácté hodině přichází očekávaný rozkaz k úderu. Všech šest odpalovačů je připraveno k hromadné salvě na cílový prostor. V první salvě bude postřelováno seřadiště s průmyslovou zónou v Schirndlingu, druhá salva má zničit dva silniční a jeden železniční most mezi Hohenbergem a Schirndlingem.

Jedna raketa po druhé opouští po povelu „Pusk“ své mateřské nosiče a vydávají se směrem k hranici. V souladu s bojovým předpisem pro válečný stav opět posádky ihned opouštějí prostor odpalu a odjíždějí na předem určená překladiště zpět k znovunabití.

Situaci v napadeném prostoru popsal dezertér polského původu od 2.RB Legion Étrangere sergent-chef Marek Kobziola, který se vzdal našim jednotkám po přechodu fronty u Hrozňatova průzkumné četě

Vykládali jsme právě naše obrněné transportéry VAB na seřadišti v Schirndlingu za značné nervozity zajména mezi vyššími důstojníky. U zdi jednoho skladu jsem si všiml zakrvácených igelitových pytlů, které tam volně ležely. Na dotaz jeden z německých polních četníků odpověděl, že jde o postřílené dezertéry a marodéry z různých částí vojsk koalice. Protože jsme před zahájením útoku obdrželi pervitinové tablety, byl jsem stále čilý, přestože jsem již celých sedmdesát hodin byl nepřetržitě v akci. Poté, co jsme se dozvěděli, že je vyhlášen raketový poplach, byl vydán příkaz k ukrytí v narychlo zbudovaném úkrytu ve svahu nad nádražím ve Schirndlingu. V momentě, kdy jsme se domnívali, že šlo o planý poplach, rakety začaly dopadat.

Jedna z nich vybuchla přímo v prostranství nádraží a v černooranžovém záblesku bylo vidět odletující vozidla všech typů.

Země se chvěla a severně od nás byly slyšet detonace s jasným zábleskem, takže se někteří vojáci domnívali, že byl proveden jaderný úder a začali propadat panice. Na nádraží nezůstalo prakticky nic použitelného,celý náš vozový park byl zničen, plus část vojáků, která to už do krytů nestihla..

Dodejme k líčení sergent-chefa Kobzioly, že tento se později se skupinou polsky hovořících legionářů dostal až k frontové linii a vzdal se průzkumné jednotce 9. tankové divize. Poté byl coby „zavlečená osoba“ repatriován do Polska, kde žije dodnes.

Úder zasazený nashromážděným silám koalice byl zdrcující, zvláště poté, co druhá salva vypálená na na mosty, prazvláštním vrtochem války vymazala štáb 16. Panzerbrigade přejíždějící přes poslední z nich a proměnil 16.Pzbrigade v sotva pěší prapor.

Přestože je část sil, která napadení raketami přežila, okamžitě večer vržena do protiútoku u Hrozňatova, kde část složená z oddílů BAOR s tanky Chieftain proráží, nicméně v nastalé „Materialschlacht“ mají Čechoslováci více sil a za podpory dělostřelectva je situace v nočních hodinách stabilizována.

Na tomto má ovšem významný podíl zásah 331. tdb v kritických momentech války, jakým bezesporu bitva o Cheb byla. Poté co provedly nerušeně druhý odpal, je brigáda okamžitě stažena a její místo zaujímá 321. tdb se systémy 9K714 Oka. Důvodem je vypotřebování bojových hlavic pro střely Elbrus a nemožnost reagovat adekvátně na danou bojovou situaci. proto je 331. tdb prozatím v záloze velení frontu.

Poslední masové nasazení balistických střel země-země během krátkého, ale intenzívního konfliktu zvaného „Listopadová válka“, proběhlo coby podpůrná a jistící část známé operace „Archa“. 321. těžkou dělostřeleckou brigádu čekal v tomto střetnutí se silami koalice poslední úder, který se tentokrát neobešel bez dramatických zvratů a hrozil po jistou dobu vzplanutím jaderného konfliktu „nízké intenzity“.

321.Těžká dělostřelecká brigáda, respektive její baterie vybavené systémem 9K714 Oka byla rozvinuta již prakticky od prvních hodin celého konfliktu a doposud nebyla nasazena. Jako nejvýkonnější operačně-taktický raketový systém jej generální štáb považoval za jakési eso v rukávě, které bude použito v případě nutnosti operačního rozhodnutí na vyšší, než taktické bázi.

22. listopadu dopoledne, během divoké letecké bitvy nad čs. teritoriem probíhá skrytá, o to však neméně zuřivá bitva v étéru.

Jednotkám radiotechnického průzkumu 22. výsadkové brigády z Prostějova se podaří lokalizovat radioprovoz 57.Polní dělostřelecké brigády US Army, vyzbrojené dělostřeleckými raketami krátkého dosahu MGM-52 Lance původně posádkou v Herzogenaurachu, nyní v zamaskovaných postaveních poblíž bavorského městečka Deggendorf. Následně je velením brigády navržen plán provedení útoku skupinami ZÚ v síle půlčet a družstev na známá postavení s úkolem „neutralizovat“ jejich postavení a anulovat možnost napadení soustřeďovaných čs. jednotek.

Ježto celé vrtulníkové letectvo momentálně vytíženo nutností letecké podpory a letouny An-26T není možno vystavit riziku napadení silami koaliční PVO, jsou proto povolány k provedení taktických výsadků zastaralé, avšak spolehlivé letouny An-2, populární „Anduly“. Piloti, dobrovolníci povolaní ze složek Svazarmu i zemědělských družstev a pilotky, aeroklubové dobrovolnice, členky Svazarmu se s jednotlivými, narychlo kamufláží a výsostnými znaky opatřenými letadly přesouvají na jednotlivá polní letiště, kde se setkávají s jednotlivými družstvy výsadkářů-průzkumníků.

Zde jsou „Anduly“ naloženy materiálem a parašutisté obtížení bojovou výstrojí,zásobou potravin, zbraní a munice a vahou obou padáků usedají do lavic letadel. Je rozhodnuto využít mezery v radiolokačním systému rakouské PVOS „Goldhaube“ poblíž městečka Veitra a prolétnout na trase: polní letiště okolo Hosína, Kaplice, orientační bod Svatý Kámen, Veitra a směr rakouským vnitrozemím k okolí Deggendorfu.Po provedení výsadku v podvečerních hodinách 22. listopadu se mají letouny vrátit nízkým letem zpět na letiště v ČSSR.

Tento výsadek se neobejde beze ztrát, nad Veitrou je jeden z letounů An-2, původní civilní registrace OK-KIC ze stavu společnosti Slov-air, nyní pod vojenským číslem 9901 pilotovaný Karolínou Maňákovou z Aeroklubu Svazarmu České Budějovice vizuálně zachycen letounem Saab 105 OE rakouského vojenského letectva pilotovaným Fw. Wilhelmem Nowotnym a sestřelen palbou z podvěšeného kanonu ráže 20 mm. Podle svědectví výsadkářů Karolína Maňáková jim a svému technikovi nařídila letoun opustit a přes poškozené řízení umožnila ostatním výskok, avšak pak byl letoun zasažen druhou dávku a vybuchl ve vzduchu. Trosky hořící „Anduly“ pak dopadly na pozemek města Veitra.

Ostatní letouny pronikají beze ztrát do prostoru Deggendorfu, kde jeden z nich dokonce přistává na polní cestu !! a vysazují týmy ZÚ poblíž jejich předpokládaných cílů. Zpět se vrací opět v minimální výšce, aby po překročení frontové linie v noci přistály na ohni osvětlených jednotlivých polních letištích v oblasti jižních Čech.

Tou dobou už jednotlivé skupiny výsadkářů lokalizují a v některých případech i rovnou napadají pásové odpalovače M 572 s raketami „Lance“, přičemž se dostávají i ke štábu baterie 5/577 57. Dělostřelecké brigády US Army.

Taktickým výslechem“ za využití igelitové tašky s logem Pennymarket omotané okolo hlavy zajatého velitele baterie 2/lt Chrise Williamse a utažené kvůli efektu asfyxie, je získán údaj o skladu neutronových bojových hlavic W70-3. Tato alarmující zpráva je neprodleně předána velení 321. tdb a generálnímu štábu.

Ten rozhoduje o provedení operace „Kukačka 3“ i na základě zpráv získaných agenturní cestou o rakouskými speciálními jednotkami zmařené americké provokaci, kdy mělo dojít k jaderné explozi ve Vídni, následně měla být ČSSR obviněna z jaderné agrese a získán „casus belli“ k jadernému útoku na ČSSR. Naštěstí pro Vídeň je A-tým Green Berets i s jadernou minou Mk-54 zneškodněn v přestřelce s vídeňskou policií a zásahovým týmem Feldjaegerů. Agenturní zdroj z prostředí vídeňské radnice zmínil jako nálezce jaderné miny kriminálního komisaře Mosera,komisaře Stockingera a psa jménem Rex..

To už však 321. tdb dostává z generálního štábu příkaz k palbě na dosud parašutisty nezničená odpalovací zařízení raket „Lance“, sklad jaderných hlavic a další cíle, zjištěné výsadkáři.

Rakety 9M714 jsou vyzbrojeny hlavicemi 9N74K s kazetovou municí, mimo dvou, které nesou v rámci interní dohody Spojeného velení Varšavské smlouvy získané nově v SSSR vyvinuté a na frontu dopravené hlavice 9N74SEA neboli „Sistěmy elektromagnetičeskoj ataky“.

Ve tři hodiny ráno, je bez ohledu na možnost zasažení vlastních výsadkářů v cílovém prostoru proveden odpal devíti střel 9M714 ze čtyř odpalovačů 9P71 v prostoru Heřmanova Městce. Jako první detonují ve výšce cca 25 km nad Bavorskem hlavice střel 9N74SEA a následný elektromagnetický puls demoluje elektroniku systémů I-Hawk a Patriot, systémy L4I americké armády a i letouny E-3 Sentry US Air Force a Armée del Air mají poničené elektronické vybavení, což činí náhle vzdušný prostor nad bojišti zcela nebráněný.

Pak dopadají zbylé hlavice, rozprasky pumiček rozbíjejí postavení odpalovačů M 572, přičemž je ve skladu neutronových hlavic zasažena jednou pumičkou část štěpného spouštěcího zařízení hlavice W70-3 a dochází k radioaktivnímu zamoření prostoru skladu.., poslední OZ je pak zničeno jedním z družstev ZÚ, která jsou posléze v odpolednu 23. listopadu odsouvána již uvolněnými silami vrtulníkového letectva, které nyní po zdárném průběhu operace „Archa“ může již zcela nerušeně operovat i v přífrontovém prostoru protivníka.

Celý nukleární incident je později řešen přímo rozhovory mezi prezidentem Spojených států Tomem Clancym a čs.prezidentem Šromem na tajném jednání v St. Moritz ve Švýcarsku. Spojené státy se formálně omluví i rakouské vládě za tento „akt státního terorismu“ a vyplácejí odškodné pro všechny zůčastněné v tomto incidentu.

Dodejme jen, že tělesné pozůstatky Karolíny Maňákové jsou po forenzní expertíze uloženy do rodinného hrobu Maňákových v Českých Budějovicích, vedle své sestry Marie Popelkové, rozené Maňákové, operátorky zbraňových systémů, kpt. letectva in memoriam padlé v leteckém boji 23. listopadu při letu vrtulníku Mil-24D 51. vrp. proti zásobovacím trasám koalice. Jde o jediný případ, kdy byly vyznamenány nejvyšším státním vyznamenáním „Hrdina ČSSR“ sestry, dvojčata. Pohřbu se účastní i Fw.Wilhelm Nowotny, coby člen rakouské státní delegace, coby „aktu smíření“..

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více