USS Enterprise - 08 Den D v Pacifiku

Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔︎︎ 👁︎ 25.674

V červnu 1944 zaútočily americké síly na ostrov Saipan v Mariánském souostroví. Byl to další z ostrovů, který americké síly potřebovaly k tomu, aby mohly zahájit další postup směrem k Japonsku. Smyčka se začala pomalu zatahovat. Ve východním Tichomoří postupoval admirál Nimitz metodou žabích skoků. Ze západu se blížil Generál MacArthur. Japonská představa o tom, že Američané vykrvácejí při tom, když budou dobývat každý ostrov, byla naivní. Nimitzova flota a jednotky námořní pěchoty obsazovaly jen klíčové body. Japonské posádky na ostrovech, které obešly, byly odříznuté od vlastních sil a odsouzené k nečinnosti a hladovění.

Saipan byl důležitý. Pokud by se ho podařilo obsadit, bylo by možné vybudovat základnu pro dálkové bombardéry B-29 a začít drtit Japonské mateřské ostrovy těžkými nálety. Japonci, kteří dosud o válce svých vojáků jen četli, měli na vlastní kůži poznat, jak vypadá peklo leteckého bombardování.

Reklama

Ostřelování ostrova zahájily bitevní lodě Iowa a New Jersey děly ráže 406 mm každý z devíti projektilů plné boční salvy měl hmotnost osobního automobilu. Ovšem japonská posádka byla dobře zakopaná a zamaskovaná. Dělostřelci měli potíže s vyhledáváním cílů a námořní bombardování Japoncům příliš neuškodilo.

Další byly na řadě palubní bombardéry amerických letadlových lodí, včetně Enterprise. Jejich cílem byla protiletadlová baterie na jižním cípu ostrova.

Dnem D pro Saipan byl stanoven 15. červen. K ostrovu připlul obrovský svaz čítající 15 letadlových lodí, 7 bitevních lodí, přes 50 torpédoborců a desítky dalších lodí. Americký průmysl chrlit tisíce tun výzbroje a materiálu a bylo to znát. Ve svazu byly nové rychlé bitevní lodě třídy Iowa, nové letadlové lodě třídy Essex. Vlajkovou lodí byla Enterprise.

Japonci si byli vědomi hodnoty ostrova a vypravili k němu početný svaz lodí. Jeho jádro tvořili poslední dva veteráni útoku na Pearl Harbour – Shokaku a Zuikaku a nová letadlová loď Taiho. Pro Američany to byli cíle číslo jedna.

Co Japoncům schází, jsou piloti. Většina z nich jsou nováčci, kteří mají minimální nálet a žádné bojové zkušenosti.

První den se vylodilo 20 000 mužů námořní pěchoty podporovaných námořní kanonádou a nálety letadel z letadlových lodí. Vylodění nebylo snadné. První den stál Američany ztrátu 2000 mužů. V noci se Japonci rozhodli provést odvetný úder. Lodě vyvázly beze ztrát.

Mezitím přišlo hlášení o japonském svazu od ponorky USS Flying Fish.

Oba svazy se rozdělily. Dopředu byly vysunuté bitevní lodě, bojové skupiny letadlových lodí zůstaly vzadu. Místem střetnutí se měla stát oblast u ostrova Tinian.

Reklama

První útok japonských letadel z Guamu Američané odrazili. Admirál Ozawa se rozhodl vyslat útočnou vlnu z letadlových lodí. Jeho letadlová loď se Taiho se stala terčem útoku americké ponorky Albacore. Ponorka vypustila šest torpéd, která zasáhla bok lodi v místě nádrže s leteckým benzínem. Zpočátku se zdálo, že loď útok přežila bez větších problémů a pokračuje v plavbě. Po lodi se však šířily výpary z vysokooktanového benzínu. Loď skončila na dně po obrovském výbuchu.

Podobný osud potkal i Šokaku, kterou zasáhla tři torpéda ponorky USS Cavalla. Loď se rozlomila a skončila na dně Pacifiku. Z původních nájezdníků na Pearl Harbour zbyla už jen Zuikaku.

Mezitím americký svaz musel čelit náletům japonských letadel. Stíhací clona Hellcatů odvedla svou práci dobře a technická převaha byla zřejmá. Většina letadel skončila v plamenech. Japoncům se podařilo zasáhnout bitevní loď USS South Dakota. Výbuch zabil 27 mužů, ale jinak bylo loď prakticky nepoškozená. Masakr japonských letadel vešel do dějin jako střílení krocanů na Marianách.

Americkým pilotům se japonský svaz najít nepodařilo. Až pozdě odpoledne dorazila zpráva o japonských lodích. Byly 500 km daleko. Admirál Mitscher vysílá své piloty, přestože je mu jasné, že mnozí se vrátí až za tmy a bez paliva. Ale kořist je příliš cenná.

Letadlové lodě Ryuho a Hiyo jsou zasaženy, ale piloti mají před sebou dvouhodinovou cestu zpět a začíná se stmívat. Námořníci o celé situaci věděli a pro záchranu svých pilotů dělali maximum. Torpédoborce vyrazily vpřed před svaz. Rozsvícenými reflektory namířenými k nebi ukazovali pilotům, jako dlouhými prsty, cestu zpět. Admirál Mitscher nechal rozsvítit světla i na letadlových lodích, přestože riskoval prozrazení polohy a zásah torpédem z nějaké japonské ponorky. Přesto musela řada letadel přistát na moři. Druhý den se však podařilo torpédoborcům a hydroplánům většinu osádek najít a zachránit. Jedním z nich byl i velitel peruti Mc Kane, kterého našel torpédoborec. Málokdo zná cenu svého života. Mc Kane ji znal přesně. Posádka torpédoborce ho na letadlovou loď vrátila za 100 litrů zmrzliny.

Saipan byl obsazen po třech týdnech bojů.

V červnu 1944 zaútočily americké síly na ostrov Saipan v Mariánském souostroví. Byl to další z ostrovů, který americké síly potřebovaly k tomu, aby mohly zahájit další postup směrem k Japonsku. Smyčka se začala pomalu zatahovat.

Reklama

Ve východním Tichomoří postupoval admirál Nimitz metodou žabích skoků. Ze západu se blížil Generál MacArthur. Japonská představa o tom, že Američané vykrvácejí při tom, když budou dobývat každý ostrov, byla naivní. Nimitzova flota a jednotky námořní pěchoty obsazovaly jen klíčové body. Japonské posádky na ostrovech, které obešly, byly odříznuté od vlastních sil a odsouzené k nečinnosti a hladovění.

Saipan byl důležitý. Pokud by se ho podařilo obsadit, bylo by možné vybudovat základnu pro dálkové bombardéry B-29 a začít drtit Japonské mateřské ostrovy těžkými nálety. Japonci, kteří dosud o válce svých vojáků jen četli, měli na vlastní kůži poznat, jak vypadá peklo leteckého bombardování.

Ostřelování ostrova zahájily bitevní lodě Iowa a New Jersey děly ráže 406 mm každý z devíti projektilů plné boční salvy měl hmotnost osobního automobilu. Ovšem japonská posádka byla dobře zakopaná a zamaskovaná. Dělostřelci měli potíže s vyhledáváním cílů a námořní bombardování Japoncům příliš neuškodilo.

Další byly na řadě palubní bombardéry amerických letadlových lodí, včetně Enterprise. Jejich cílem byla protiletadlová baterie na jižním cípu ostrova.

Dnem D pro Saipan byl stanoven 15. červen. K ostrovu připlul obrovský svaz čítající 15 letadlových lodí, 7 bitevních lodí, přes 50 torpédoborců a desítky dalších lodí. Americký průmysl chrlil tisíce tun výzbroje a materiálu a bylo to znát. Ve svazu byly nové rychlé bitevní lodě třídy Iowa, nové letadlové lodě třídy Essex. Vlajkovou lodí byla Enterprise.

Japonci si byli vědomi hodnoty ostrova a vypravili k němu početný svaz lodí. Jeho jádro tvořili poslední dva veteráni útoku na Pearl Harbour – Shokaku a Zuikaku a nová letadlová loď Taiho. Pro Američany to byly cíle číslo jedna.

Co Japoncům scházelo, bali piloti. Většina z nich byli nováčci, kteří měli minimální nálet a žádné bojové zkušenosti.

První den se vylodilo 20 000 mužů námořní pěchoty podporovaných námořní kanonádou a nálety letadel z letadlových lodí. Vylodění nebylo snadné. První den stál Američany ztrátu 2000 mužů. V noci se Japonci rozhodli provést odvetný úder. Lodě vyvázly beze ztrát.

Mezitím přišlo hlášení o japonském svazu od ponorky USS Flying Fish.

Oba svazy se rozdělily. Dopředu byly vysunuté bitevní lodě, bojové skupiny letadlových lodí zůstaly vzadu. Místem střetnutí se měla stát oblast u ostrova Tinian.

První útok japonských letadel z Guamu Američané odrazili. Admirál Ozawa se rozhodl vyslat útočnou vlnu z letadlových lodí. Jeho letadlová loď se Taiho se stala terčem útoku americké ponorky Albacore. Ponorka vypustila šest torpéd, jedno zasáhlo bok lodi v místě nádrže s leteckým benzínem. Zpočátku se zdálo, že loď útok přežila bez větších problémů a pokračuje v plavbě. Po lodi se však šířily výpary z vysokooktanového benzínu. Loď skončila na dně po obrovském výbuchu.

Podobný osud potkal i Šokaku, kterou zasáhla tři torpéda ponorky USS Cavalla. Loď se rozlomila a skončila na dně Pacifiku. Z původních nájezdníků na Pearl Harbour zbyla už jen Zuikaku.

Mezitím americký svaz musel čelit náletům japonských letadel. Stíhací clona Hellcatů odvedla svou práci dobře a technická převaha byla zřejmá. Většina letadel skončila v plamenech. Japoncům se podařilo zasáhnout bitevní loď USS South Dakota. Výbuch zabil 27 mužů, ale jinak bylo loď prakticky nepoškozená. Masakr japonských letadel vešel do dějin jako střílení krocanů na Marianách.

Americkým pilotům se japonský svaz najít nepodařilo. Až pozdě odpoledne dorazila zpráva o japonských lodích. Byly 500 km daleko. Admirál Mitscher vysílá své piloty, přestože je mu jasné, že mnozí se vrátí až za tmy a bez paliva. Ale kořist byla příliš cenná.

Letadlové lodě Ryuho a Hiyo byly zasaženy, ale piloti měli před sebou dvouhodinovou cestu zpět a začínalo se stmívat.

Námořníci o celé situaci věděli a pro záchranu svých pilotů dělali maximum. Torpédoborce vyrazily vpřed před svaz. Rozsvícenými reflektory namířenými k nebi ukazovali pilotům, jako dlouhými prsty, cestu zpět.

Admirál Mitscher nechal rozsvítit světla i na letadlových lodích, přestože riskoval prozrazení polohy a zásah torpédem z nějaké japonské ponorky. Přesto musela řada letadel přistát na moři. Druhý den se však podařilo torpédoborcům a hydroplánům většinu osádek najít a zachránit. Jedním z nich byl i velitel peruti Mc Kane, kterého našel torpédoborec.

Málokdo zná cenu svého života. Mc Kane ji znal přesně. Posádka torpédoborce ho na letadlovou loď vrátila za 100 litrů zmrzliny.

Saipan byl obsazen po třech týdnech bojů.

Více o celém seriálu na stránkách

Více o tomto dílu na stránkách

Hesla zmíněná osmé části seriálu:

Letadla

Grumman F4F Wildcat

Grumman F6F Hellcat

Grumman TBF/TBM Avenger

Douglas SBD-3 Dautless

Douglas TBD-1 Devastator

Mitsubishi A6M Zero

Aichi D3A Val

Nakajima B5N Kate

Nakajima E8N1 Dave

Lodě

USS Enterprise (CV-6)

USS North Carolina

Shokaku

Zuikaku

Taiho

Musashi

Yamato

Ryuho

Junyo

Hiyo

Mogami

Osobnosti:

Thomas Kinkaid

Chester Nimitz

Donald "Flash" Gordon

Takeo Kurita

Ostatní

127 mm Type 89

VF-10

CMOH

Související články

Druhá světová válka - pacifické bojiště

V úterý 09.06.2009 ve 20:00 na programu 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více