Literární soutěž - příspěvek č.23

Autor: Vilém Vácha

TUSINT

3.křížová výprava roku 1189 se do Svaté země strojí.
Rytíři různé barvy křížů na vrkočích mají.
Ti co původ z Němec, Francie či Anglie nemají,
zelený kříž na bílém vrkoči si dají.
Češi co by hbití pomocníci
se k výpravě pod vedením údělného knížete Děpolta II. připojí.
Víru svou však nezradí.
V roce 1190 Seldžuky u Ikonia v Male Asii křižáci porazí.
Konyu v Malé Asii dobyjí.
Mnohý z nich zde padli.
Zbytek pak do Akry dorazí.

Avšak moc nekonečna tajemné euforie znají.
Od té doby zelené kříže na bílém poli se tu občas objeví,
jak záchrana ze zelené blažeností bíle slunného ráje,
jak euforií to pravé,
kde i staré je mladé všecko,
každý je tam rád nadevšecko.
Znovu se tu objeví,
když ostatní beznaděj již jen znají.

V 13.století, kdy pohané Mongolové Evropu vytáčí.
Zelené kříže to bitvami vítěznými vyléčí.
Zelené kříže vlají.
Na nic se neptají.
Mají v to jasno.
Pravdu bránit nadevšecko.

V 15 století, kdy zavládali v Čechách zase heretické zmatky.
Navíc ukrutní Turci tehdy do Evropy dotáhli.
Zelený kříže tu zas vlají,
řádem TUSINT tu dobra dopřávali.
Proti násilníkům stojí.
Krásu si strojí.
Meče sekají.
Kopí bodají.
Brnění skřípají.
Pořádek mají.