Literární soutěž - příspěvek č.6

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 12.452

Autor: Jan Princlík

Scénář

1.Po krvavém spojeneckém vylodění v Normandii 6.června 1944, Americké jednotky postupují přes Francouzské území a drti německou armádu. Už 26. srpna osvobozují Paříž a nutí zbytky 5. německé tankové armády a 7. armády k ústupu na druhý břeh Másy. Spojenecké oddíly postupně ovládají celé francouzské území.

2.3.září je osvobozen Brusel a druhy den vstupují Britové do Antverp, zastavují se 150 km před Rýnem. Německá postavení jsou prořídlá a oslabená. Překvapivý postup spojenců, na který nedokázali Němci odpovědět se zdá být nezadržitelný.

Reklama

3.Podle Amerického velení je německá armáda již destabilizována a její porážka je otázkou několika málo měsíců.

4.Vše tomu nasvědčuje. Východní fronta se hroutí a Německo se po nezdařeném atentátu na Hitlera 20. července 1944 pomalu vnitřně rozpadá.

5.V tomto období se Americké jednotky v oblasti Antverp věnují vyčišťovacím akcím.

6. 106. pěší armáda, která se zdržuje mezi Monschau a Echternachu je na  frontě nejmladší a nejméně zkušená. A právě ona drží pozice v Ardenách. Ještě ani netuší jak rychle si bude muset na válku zvyknout.

7. V jejich řadách je většina nováčků a mezi nimi i James Price. James Price! Medik, který byl převelen z hlavního stanu, sem mezi frontové vojáky. Doma nechal svou  ženu a ročního syna.

8. Většina dnů se napjatě táhne každodenním bojem o holé životy v předních liniích.

9. Je mrazivý večer a James má službu.

Reklama

10. Poslouchá s ostatními vojáky hlášení z fronty.

Dnešní vysílání se od těch předešlých značně liší. Místo výčtu dobytých území a ztrát při nich utrpěných se z radiostanice ozve chraplavým a velmi vystrašeným hlasem: „Německá vojska se odhodlala k nové ofenzívě.“ V tu samou chvíli kdy se James dovídá o německém postupu uslyší silné zadunění těžkých dělostřeleckých granátů nedaleko v lesích. Okamžitě popadne svou brašnu a běží v hustém sněžení do předních řad. Ohlíží se za sebe a zjišťuje, že běží jen on. Nikdo jiný s ním není. Skrz stále hustější mlhu, se proplétá mezi stromy. Už se chte vrátit, ale rozbředlý sníh ho dovede až do míst kam spadla první salva. 

Kusy uniforem se zbytky masa leží všude. Granát zasáhnul kulometné hnízdo. Dva z mužů mají ještě v ústech roztrhané cigarety.  Z šoku procitne, když zaslechne z vysílačky rozkaz k ústupu zbylých jednotek z pozic na horizontu. Nemíní tu zůstat už ani o vteřinu navíc, ale najednou uslyší slabé volání o pomoc. Otočí se za hlasem a spatří svého kamaráda ještě z nemocnice, jak bezmocně leží pod kmenem spadlého stromu. „Pane bože, počkej, pomůžu ti.“ Zasekne podrážky do sněhu a snaží se strom odvalit. Ale ten je na něj moc těžký. Nechce se však vzdát. Vezme Charlesovu pušku a chce s ní kmen podepřít. Ten se mírně nadzvedne, ale chladná ocelová hlaveň, která je pokrytá krví mu vyklouzne z ruky. „Nadzvednu to ještě jednou a ty se od tamtu musíš nějak dostat.“ Znovu se zapře. Neví jestli křičí on nebo Charles, ale ten se s bolestivě zkřivenou tváří sune z pod stromu. „Musím tě ošetřit “ To už slyší řev německých důstojníků a píšťalu ohlašující útok. „Kde se tady ty skopčáci vzali???“  Rychle obváže zranění a vezme Charlese na ramena. Se zaťatými zuby ho nese do bezpečí. Pokouší se krýt za kmeny a uniknout tak stále se blížící střelbě. Kolena se mu podlamují a pořád nevidí nikoho ze svých. Teď pochopí, že oba se z toho nedostanou.“ Musím tě někam schovat.“ Ukryje Charlese  v blízké puklině ve skále a dá mu svou zbraň, je na ní vyryto věnování od otce. „Počkej tu, vrátím se a oznámím jim, že jsme ještě tady. Dám jim tvou pozici. Neboj!“ James možná ani neví co dělá, ale běží vstříc německé rojnici. Když doběhne k zákopu, jsou už blízko. Jeho očí hledají vysílačku, ze která zaslechl rozkaz k ústupu. Nemůže si vzpomenout kde byla, kolem jsou jen popadané větve a bílý sníh do něhož se pomalu vpíjí krev. Už vidí záblesky ze samopalů, padne na kolena a odhazuje povalující se zbytky výstroje. V zápětí odvalí torzo a pod ním najde vysílačku. I když byla výbuchem  poškozena, stále lze vysílat. „Tady poručík James Price. Potřebuji pomoc.Jsem v lesích nedaleko stanoviště 17 na výběžku v zákopových liniích. Je tu spousta mrtvých. Poručík Charles Preston je ukrytý asi tři sta metrů jihovýchodně od mé pozice, žádám o okamžitou pomoc.“ Z rádia se sice ozývá nějaký hlas, ale je silně rušen. James neví co má dělat. Chce se rychle postavit. „HALT!!“  Otočí se.  A hledí přímo do hlavně Parabelly. I když se naučil dobře německy, teď nerozumí ani slovo z řevu německého důstojníka, který mu míří na hlavu. Pot mu pomalu stéká po čele. Poprvé co je na frontě si uvědomuje jak je blízko jisté smrti.  Podívá se mu do očí , jakoby se snažil vše vysvětlit. Ta vteřina, kdy prst pomalu sklouzává po kohoutku...

11.  Tu noc německé jednotky pronikly několik kilometrů do týlu amerických pozic.V ranních hodinách, ale Američané za podpory tankového praporu dokázali Němcezahnat do původního postavení. Radiová zpráva, kterou Charles poslal byla zachycena  a na uvedené pozice poslal četné posily. Jamese našli první americké jednotky, kterése podílely na protiofenzívě. Přes jeho četná zranění a silné podchlazení se ho podařilo zachránit.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více