Sedm dní II.část

Autor: Tomáš Mařík / Darkfold 🕔︎︎ 👁︎ 35.949

První trojice letounů se dostává nad Mnichov a registruje pouze dva nepřátelské radiolokátory PVO, které ihned ničí. Protože vstříc jim letí už jen trasírky protiletadlového dělostřelectva, shazují své pumy a ihned otáčejí k návratu, přičemž zbylé Ch-58 vystřílejí na radary, které cestou zaměří.

Hlavní skupina letounů přilétá necelých pět minut po první trojici. Vidí brilantní exploze shozených pum, které operátor vedoucí Su-24M na dálku filmuje ruční kamerou. I přes nepřízeň počasí se letouny rozprostřou do neuspořádané linie a zahajují kobercové bombardování města s postupným odhozem všech pum. Dílo zkázy, které bomby napáchaly je potom zachyceno prakticky za chodu kamerami průzkumných Su-22, které do oblasti přiletěly o něco dříve a mohly tak zachytit kompletní průběh náletu.

Reklama

K překvapení všech posádek se letouny z prvního náletu vracejí bez jediné ztráty či poškození. I druhý nálet, ke kterému startují v 1:00, se obejde beze ztrát, přičemž je nutné k opravě odeslat lehce poškozený Su-22M4R 47. pzlo, do jehož centroplánu vyrvala střepina z nepřátelského granátu díru velikosti pěsti.

Snímky průzkumníků jsou ihned po přistání letounů vyvolány a kurýrem odeslány do Prahy a k 20. sbolp. Posádky tak mohly vidět nejen průběh obou náletů, ale i děsivé požáry vyvolané jimi svrženými pumami. Ke spánku se ukládaly s tichým vědomím, že heslo “Ubi sementem feceris, ita mettes“ napsané na přídi první ztracené Su-24M, jejíž posádka byla dnes ráno zastřelena, se naplnilo beze zbytku.

Koaliční letectvo vzhledem k obtížným povětrnostním podmínkám nad západní Evropou vysílá nad Československo pouze šest bombardérů F-117, které zasahují letiště Bechyně, Plzeň-Líně a Karlovy Vary, avšak jimi způsobené škody jsou i přes postupně se vyjasňující počasí nad západními Čechami minimální. Navíc je jeden bombardér po úderu bleskem v bouři ztracen nad Severním mořem. Pilot, maj. Gregory Engelston se z letounu katapultuje, ale než se k němu dostávají záchranné jednotky, utopí se. Lepších výsledků dosahují střely Tomahawk, které zasahují obytné oblasti v Praze, Liberci, Plzni, Brně a Ostravě. Útok je této noci veden prakticky výlučně na civilní obyvatelstvo.

22. listopadu 1989

Po odletu bombardérů z Mnichova se ve městě rozpoutal jev, který Německo a celý svět neviděly od časů druhé světové války. Množství zápalných a palivo-vzduchových bomb uvrhlo do plamenů celé čtvrti města a požáry postupně přešly do mohutné ohnivé bouře, která ještě před rozbřeskem zachvátila velkou část města a šířila se dál. Odvážně se jí postavily hasičské záchranné oddíly z Mnichova a přilehlých oblastí avšak podařilo se jim pouze zabránit šíření mohutného požáru. Zasažené oblasti nakonec musí nechat zcela vyhořet.

Ztráty na civilním obyvatelstvu jsou děsivé. Přes dvě stě tisíc lidí v ohnivé bouři umírá a další tisíce jsou nuceny s popáleninami a zraněními nucené vyhledat pomoc lékařů.

Ranní noviny po celém světě přinášejí na titulních stranách rozsáhlé zpravodajství o mnichovské katastrofě. V Praze na tiskové konferenci předvádí velitel letectva a PVOS Josef Remek novinářům film pořízený při náletu z paluby vedoucí Su-24 a také vybrané fotografie pořízené průzkumnými letouny 47. pzlp. V následné diskusi s novináři prezident Šrom jako oficiální stanovisko ČSSR vyhlašuje ultimatum pro NSR v němž hrozí zničením dalšího velkého města v případě že koaliční jednotky ihned nepřestanou s operacemi v jižních Čechách a nestáhnou se zpět za hranice.

Následkem těchto zpráv propukají v koaličních státech velké demonstrace částí veřejnosti přikloněných na stranu ČSSR. V Paříži se demonstranti střetávají s policií, která je vzhledem k jejich agresivitě nucena použít gumové a posléze i ostré střelivo a zabít šest demonstrantů. Obdobná situace nastává při demonstraci v Bonnu kde se však střelba obejde bez obětí.

Reklama

Se stejným stanoviskem jako prezident Šrom vystupuje na mírových jednáních i ministr Adamec přičemž ke svému nemalému pobavení je svědkem otevřeného rozporu mezi zástupci koaličních států. Zatímco zástupci USA, Velké Británie a Francie rezolutně odmítli jakákoli jednání o míru, delegace NSR byla pod hrozbou dalšího žhářského náletu svolná k urychlenému jednání o příměří. Nakonec se ale přiklání ke stanovisku ostatních koaličních států a rovněž požadavky ČSSR odmítá.

Na narychlo svolané poradě spojeného štábu letectev koaličních států vystupuje gen. obst. Ernst Heinemann s požadavkem aby byl proveden odvetný úder proti Československu. Po krátké diskusi padá rozhodnutí provést útok za úsvitu s využitím všech stíhacích a bombardovacích letounů, které jsou k dispozici. Vzhledem k předpokladu že stíhací letectvo ČSLA bude tímto útokem plně vázáno, padá rozhodnutí ponechat bojové oblasti v západních Čechách bez vzdušného krytí přičemž jej v omezené míře mají provádět samotné útočné a bitevní letouny.

Krátce po rozednění startují československé průzkumné letouny k pravidelné obhlídce nepřátelských pozic. S vycházejícím sluncem v zádech zahájily z malé výšky fotografování nepřátelských shromaždišť přičemž vstříc jim letěla jen slabá kanonová a kulometná palba. Po návratu byly pořízené fotografie předány k vyhodnocení na velitelství letectva a PVOS kde následně vypukl velký jásot protože na fotografiích se objevilo prázdné shromaždiště ve Waldmünchenu kde koalice zanechala jen normální strážní jednotky. Toto nadšení bylo ale následně zchlazeno zprávou pozemních průzkumníků hlásících že do Vyššího Brodu dorazila velká tanková a pěší vojenská skupina přičemž dle označení jednotek šlo bezesporu o jednotky přesunuté z Waldmünchenu k posílení jižního útočného směru. I přesto ale tato zpráva umožnila vyvázání jednotek v Nemanicích a jejich přesun na jih k Lenoře.

Navíc se daří posílit i letectvo dalšími letouny reaktivovanými z deklarovaných míst. 9. slp a 5. slp dostaly brzy ráno každý osm letounů MiG-21PF a pět letounů PFM. Navíc na letišti 9. slp přistála skupina šesti MiGů-21F-13 čímž byl 9. slp byť nouzově odoplněn na bojeschopnou jednotku. Na letiště Praha-Kbely krátce po svítání dorazila i skupina sedmi konečně dokončených Su-7BKL, které byly ihned zařazeny k 7. sbolp jež se dnes chystal ke svému prvnímu nasazení. Překvapením však pro posádky, povětšinou veterány na těchto letounech bylo to že nemělo jít o původně plánované nasazení proti pozemním cílům v Aši.

Protiútok nepřátelských letectev započal v 9 hodin ráno kdy pátrací radiolokátory PVOS zachytili velkou skupinu nepřátelských letounů mířícím k hranicím v prostoru Tachova. Ihned byla vyhlášena nejvyšší pohotovost všem stíhacím plukům u západní hranice, které byly směrovány proti nepřátelskému svazu. Protože krátce po startu prvních letounů bylo jasné, že nepřátel je opravdu velké množství a letí v několika vlnách, padlo i hazardní rozhodnutí vyslat do boje jako nouzové stíhací jednotky i průzkumné a stíhací bombardovací jednotky. 47. pzlp, 20. sbolp, 6. sbolp a 7. sbolp proto dostaly rozkaz vyzbrojit své letouny pro vzdušný boj a připravit letouny k okamžitému startu jakmile to situace bude vyžadovat. Stejný rozkaz navíc dostal i 3. lšp jehož dvanáct letounů L-39ZA bylo dislokováno spolu s 47. pzlp na letišti Hradec Králové.

Stíhací letouny 1. slp, 5. slp, 8. slp, 9. slp, 11. slp, 19. slp,77. slp a 91. slp se zatím shromáždily v prostoru Plzně a vydaly se vstříc nepříteli. Jako první se do kontaktu s nepřátelským svazem tvořeným čtyřiceti letouny F-111 v doprovodu více než stopadesáti letounů F-15C a F-16C USAFE a F-4 a Tornado Luftwaffe dostaly letouny 19. slp letící na čele. První salvou sestřelí dvě nepřátelské F-15 a ztrácí tři MiGy-21MF. Následně se do boje postupně zapojují další formace přičemž se jim nakonec daří v tomto jediném boji sestřelit téměř stodeset nepřátelských letounů při vlastní ztrátě šedesáti dvou stíhaček. Bohužel, jádru nepřátelských sil, bombardérům F-111, se podařilo uniknout pouze se ztrátou šesti letounů přičemž další tři sestřelil 17. plro. Zatímco letouny zbavené povětšinou výzbroje a paliva urychleně přistávaly k přezbrojení na letištích Karlovy Vary, Plzeň-Líně, Stříbro a Bechyně, byly odstartovány letouny 7. sbolp, 3. lšp a 47. pzlp, které zamířily přímo k Praze, vstříc nepřátelským bombardérům. S nimi se první střetly letouny Su-7BKL 7. sbolp jejichž kanony a neřízené střely zničily osm nepřátelských letounů ještě před tím, než se do oblasti dostaly MiGy-21R, Su-22M4 a L-39ZA z Hradce Králové, které potom ve spolupráci s letouny 7. sbolp zničily i zbytek letounů bez jediné vlastní ztráty. Pět letounů přitom stačilo shodit své pumy Mk. 82 a Mk. 84 na město a způsobit lehká poškození čtvrtí Dejvice a Smíchov. Největší ztráty přitom nezpůsobily svržené bomby ale letounem Su-7BKL sestřelená F-111, která se i s posádkou zřítila na Leninovu třídu kde hořící palivo a trosky zdemolovaly plně obsazenou tramvaj v níž zahynulo 63 civilistů. Letouny nakonec všechny přistály na letišti Praha - Kbely kde po přezbrojení očekávaly přílet dalšího svazu.

Ten překročil hranice ČSSR necelou hodinu po prvním a mimo F-15C a F-16C USAFE jej tvořily zejména Tornada, Jaguary a Mirage RAF a Armée de l'Air posílené F-104 a deseti F-4F Luftwaffe. Celkově jej tedy tvořilo přes dvěstěpadesát letounů, jejichž cílem bylo bombardování Starého města, Dejvic, Smíchova a letiště Kbely v Praze.

S československými letouny se poprvé utkaly až nad Karlovicemi přičemž stíhačky na místo dorazily takřka současně s letouny vyslanými ze Kbel. Rozpoutala se další rozsáhlá bitva do které mimo stíhacích letounů promluvila značnou měrou i československá PVO, které se podařilo sestřelit osmnáct letounů z nichž hlavní část zničily střely 1. plro, 3. plro a 17. plro. I přes přečíslení nepřátelskými letouny začaly letouny ČSLA postupně nabývat vrchu přičemž se jim při vlastní ztrátě osmdesáti tří letounů podařilo sestřelit přes stošedesát nepřátelských letounů a zbytek poté co odhodily pumy rozehnat po celých Čechách. Další letouny potom zničily Su-22M4 20. sbolp a 6. sbolp, které byly odstartovány zároveň s letouny z letiště Praha-Kbely s cílem zabránit nepřátelským letounům s vystřílenou municí a vylétaným palivem v ústupu. Při vlastní ztrátě tří Su-22M4 potom sestřelily dvacet osm nepřátelských letounů přičemž sedmnáct sestřelů si připsal 20. sbolp, jedenáct 6. sbolp. Bilance ztrát na straně letectva ČSLA ale byla i přes toto nezpochybnitelné vítězství neradostná. 148 vlastních sestřelených letadel, 5. slp, 9. slp a 91. slp prakticky vyřazeny z boje po ztrátě většiny letadel. Zbylé letecké pluky včetně 7. sbolp a 47. pzlp utrpěly těžké ztráty avšak byly nadále bojeschopné. Překvapením pro všechny se staly Albatrosy 3. lšp, které sestřelily osm nepřátelských letounů přičemž samy zaplatily pouhým jedním sestřeleným letounem.

Jeden z pilotů 91. slp , por. Zbyněk Dudek, se po této bitvě stal legendou. Ne pro své úspěchy protože jeho dva sestřely zdaleka nebyly nejvyšším skóre dne ale pro své takřka neuvěřitelné štěstí.

Reklama

Při útoku na druhý nepřátelský svaz po krátkém souboji sestřelil nepřátelskou F-15C avšak následně se za něj zavěsila francouzská Mirage a začala jej pronásledovat. Por. Dudek udělal dvě ostré zatáčky následované přechodem do střemhlavého letu. Protože Mirage byla stále za ním, pokračoval v klesání až do minimální výšky pro vybrání přičemž po jejím dosažení přitáhnul knipl a zároveň přetrimoval letoun do stavu „těžký na ocas“. Příď letounu se začala zvedat avšak ke zděšení por. Dudka se záď letounu i přes urychlené vyrovnání trimů stále propadala až MiG začal padat téměř kolmo zádí napřed. Por. Dudek jako poslední možnost záchrany zvýšil tah motoru na maximální výkon a po krátkém váhání zapnul forsáž avšak i přes zpomalení klesání se ručička výškoměru stále blížila k nule. V očekávání nárazu zavřel por. Dudek oči avšak náraz a následný výbuch letounu nepřišel. Když pilot oči opět pomalu otevřel, uviděl že letoun nejen přestal klesat ale dokonce přešel i do velmi pomalého, naprosto kolmého stoupání. Pilota přitom zachránil jen samotný fakt že letoun klesal do mírného údolí protože když poprvé otočil hlavu, por. Dudek spatřil hranu údolí která byla téměř ve výšce kabiny letounu. S křečovitě sevřeným kniplem nechal pilot letoun vystoupat až do stometrové výšky kde jej opatrně otočil a po vyprázdněném nebi se vydal zpět na letiště Karlovy Vary.

Po neúspěchu těchto dvou náletů se koaliční státy už o další nálety na Prahu nepokusily. Ztráta takového množství letadel v jednom dni byla pro ně nepřípustná a donutila velení letectva USAFE k urychlenému posílení svých jednotek dalšími třemi leteckými skupinami přesunutými z USA. Přesouvané letouny se do Evropy začaly dostávat večer 22. 11. a jejich přesun trval takřka celou noc. Bohužel už koaliční jednotky prakticky nemohly nadále očekávat podporu Luftwaffe, která během konfliktu ztratila téměř všechna svá letadla. Zároveň také donutily velení letectva a PVOS ČSLA k vyjednávání o poskytnutí nových letounů ze SSSR jako náhradou za ztracené stíhačky. Vojenská mise v Moskvě po dlouhém vyjednávání nakonec získává slib dodávek osmdesáti letounů MiG-21MF jako alespoň částečné pokrytí ztrát. Protože dodávku letounů je třeba uskutečnit co nejrychleji, jsou na letiště Mošnov během odpoledne postupně přelétnuty tři stíhací pluky ze SSSR jejichž piloti zde ponechávají své letouny a mimo sedmnácti letců, kteří zde zůstávají jako dobrovolníci se všichni vrací na palubě nákladní An-26. Letouny jsou potom rozdělené napolovic předány 5. slp a 91. slp zatímco veškeré zbylé reaktivované stíhací letouny jsou přesunuty i s posádkami k 9. slp.

Zatímco nad Čechami probíhala bitva s nepřátelskými útočnými svazy, zahájila za rozbřesku ČSLA s podporou vrtulníků 51. vrp a bitevních letounů 31. bilp finální úder v Chebském výběžku s cílem definitivně z něj vyhnat koalici. Protože ranní průzkum ukázal že hlavní obrněné síly nepřítele jsou shromážděny prostoru Nový Žďár - Nebesa, bylo rozhodnuto ponechat jejich zničení na letectvu. Hlavní pěší a obrněné síly vyrazily z Hazlova k Výhledům, kde se setkaly s malým odporem nepřátelských pěších jednotek, které se jim podařilo během půl hodiny zlikvidovat. Následně zde byly donuceny pod ochrannou mobilních PLŘS a protiletadlového dělostřelectva setrvat téměř dvě hodiny než se letectvu podařilo zničit nepřátelské tankové jednotky v počtu více než stopadesáti německých a francouzských tanků. K nim potom na účtu bitevníků přibyly i tři letouny A-10, jeden Jaguar a sedm vrtulníků Ah-64, které se pokusily o napadení čekajících jednotek přičemž se střetly s bojujícími letouny Su-25K z nichž dvě byly sestřeleny. Vrtulníky Mi-24 zaplatily celodenní nasazení čtyřmi vrtulníky z nichž jeden byl sestřelen nepřátelskou A-10 a zbytek padl za oběť palbě ze země. Do pohybu se pozemní jednotky opět daly až v jedenáct hodin kdy za neustálých bojů dorazily do Nebes. Zde v hodinové bitvě zničily rozptýlenou nepřátelskou pěchotu a probily se až na předměstí Aše, kterou mezitím zpracovávaly přezbrojené bitevníky a bitevní vrtulníky. Pěchota, která do města následně vstoupila se až do pozdního odpoledne kdy je dobyt městský úřad v Krásné a Aš i její blízké okolí jsou osvobozeny. Jednotky ustupující z Aše se následně přesouvají do města Hranice avšak u Studánky jsou nuceny utkat se při západu slunce s pronásledujícími obrněnými jednotkami a do desáté hodiny večerní jsou vybity do posledního muže. Hranice, bráněné jen velmi slabě opevněnou pěchotou následně krátce po půlnoci kapituluje přičemž část Německých jednotek se přes Trojmezí stahuje do NSR.

Spolu s podporou vrtulníků 11. vrp a bitevních letounů 30. bilp zahajují jednotky ČSLA postup rovněž v oblasti Lenory. Po odklizení vraků nepřátelských vozidel na přístupové cestě k Lenoře se dávají do pohybu obrněné jednotky jimž se daří počínaje jedenáctou hodinou Lenoru postupně obsadit a donutit nepřítele k ústupu až k Hliništi přičemž jednotky které po dobytí Lenory vyrazily za severu obsazují Zátoň a Kaplici. Jednotky vytlačené z těchto vesnic se nakonec vzdávají po krátkém boji u Hloužné.

Při následném útoku na Hliniště se bitevní letouny a vrtulníky střetávají s velkým počtem bitevníků Jaguar a A-10 a vrtulníků AH-1W z nichž ve vzájemném boji sestřelí sedm bitevníků a pět vrtulníků při vlastní ztrátě čtyř letounů Su-25 a dvou vrtulníků Mi-24V. Hliniště bráněné tankovými jednotkami je dobýváno až téměř do 22. hodiny večerní kdy se rozdrcené koaliční jednotky postupně začínají stahovat ke Strážnému. S pomocí přisunutých posil sice podnikají noční protiútok v němž však neuspějí a jsou nuceny pronásledovány jednotkami ČSLA ustoupit. Ve stejné době kapituluje i zakopaná pěchota na vrchu Chlustor, která byla při postupu na Hliniště obejita a po odříznutí zásobovacích tras byla napadena a oblehnuta pěchotou ze Žlibského vrchu. Ta se více než pět hodin snaží o dobytí kopce přičemž jednotky na něm nakonec vybíjí do posledního muže.

Na jižní frontě pokračují nepřátelské pokusy o dobytí Frymburka k němuž jsou z Vyššího Brodu přesunuty jednotky na jižní frontu stažené od Nemanic. Po celodenním boji kdy vesnice mění devětkrát majitele se nakonec koaliční síly vyčerpávají a pod tlakem tankových jednotek ustupují nejprve k Náhlovu a následně i k Malšínu kde se pronásledovány obrněnci ČSLA zastavují a posíleny o tankové jednotky zahajují protiútok končící až v hlubokých nočních hodinách stagnací celé situace. Letectvo se do celé bitvy zapojuje až v odpoledních hodinách kdy 28. sbolp a 7. sbolp napadají nepřátelské jednotky v prostoru Náhlova a po jeho dobytí vybombardovávají Malšín. Utkávají se při tom s bitevními Tornady a Harriery přičemž sestřelují devět nepřátelských letounů při vlastní ztrátě jednoho MiGu-23BN, dvou MiGů-27M a jedné Su-7BKL.

Na severní části jižní fronty pokračuje boj o dobytí města Větřní. Obranná linie u Hetmanského potoka je nakonec zlikvidována po rozsáhlém nasazení bitevních letounů, které na zákopy shazují napalm a kontejnerové pumy. Protože se ale ČSLA podařilo během noci vytvořit ve Větřní opevnění, koaličním jednotkám se daří do Větřní vstoupit až krátce před soumrakem. Útočící jednotky jsou přitom napadány letouny 20. sbolp a 6. sbolp, kterým se v oblasti daří zničit přes 50 obrněných vozidel. Navíc sestřelují i dva nepřátelské letouny Harrier a sami ztrácejí jediný letoun Su-22M4 z 6. sbolp zapálený pozemní PVO jehož pilot, por. Martin Zajíc, zraněný nepřátelskou palbou svůj letoun navedl na postupující nepřátelské jednotky před Větřní a zřítil se mezi vozidla.

ČSLA je nakonec nucena ustoupit až k Českému Krumlovu kde se opevňuje na Dubovém vrchu. Nepřítel se sice několikrát pokusil o dobytí této výšiny avšak ČSLA ji i přes těžké ztráty ubránila po celou noc.

V pozdním odpoledni se u 20. sbolp opět chystají bombardéry k náletům na NSR. Jako cíl pro tuto noc jsou vybrány města Karlsruhe a Frankfurt nad Mohanem přičemž na každé město má zaútočit jedna letka Su-24M. Doprovodit je má šest letounů Su-22M4, jejichž cílem je Norimberk. Bombardéry odstartují v 18:00 a nad cílem se setkávají se soustředěnou obrannou palbou protiletadlového dělostřelectva a protiletadlových řízených střel. Prakticky ihned po shození pum je nad Norimberkem střelou Hawk zasažena Su-22M4 pilotovaná npor. Pavlem Bláhou. Střela odtrhává záď letounu, ten se převrací na záda a neřízen zamířil k zemi. Npor. Bláha se ze zmrzačeného letounu katapultuje a přistává v ulicích města. Ještě než se mu ale podaří sbalit padák, zahajuje na něj palbu policejní hlídka, která npor. Bláhu za neustálé střelby pronásleduje až do malého parčíku. Zde se do lýtka zraněný npor. Bláha pokouší krýt za stromem avšak po dalším zásahu do ramene a vystřílení munice obrací pistoli s poslední kulkou proti sobě.

Zbylé Su-22M4 dokončují svou misi bez větších problémů přičemž dva letouny jsou po poškození střepinami opraveny ještě do úsvitu. Navíc dosahují sestřelu letounu O-2A přelétávajícího do Norimberka z Mnichova, který ničí por. Petr Zavadil palbou z kanonů.

Letouny nalétávající na Karlsruhe a Frankfurt se nesetkávají se stejně hustou palbou jako letouny nad Norimberkem ale i tak je Su-24M s posádkou kpt. Miroslav Pecha a por. Daniel Adámek nad Karlsruhe poškozena a na letiště se vrací jen s jedním provozuschopným motorem.

Po dopoledním katastrofálním neúspěchu si koaliční letectvo chce vylepšit pověst nočním bombardováním do kterého se tentokrát poprvé nezapojují jen F-117 a střely Tomahawk ale nad Československo proniká i pět letounů B-52, které svůj náklad pum shazují nad chemičkou v Neratovicích, leteckými továrnami Aero Vodochody a Let Kunovice, letištěm Přerov a Zbrojovkou Brno. Ztrácejí přitom jeden bombardér, který při návratu z bombardování Přerova zasahuje ve 22:13 PLŘS S-200 ze základny 10.plro v Rapoticích, která letounu odtrhává křídlo a láme trup přičemž trosky letounu dopadají na pole u Velké Bíteše. Na padácích se zachraňují pouze navigátor lt. James McDiwitt a operátor obranných systémů lt. Garry Blakeslee, kteří jsou krátce po přistání zajati.

Protože právě letiště Přerov utrpělo největší poškození a je z větší části nepouživatelné, jsou ještě za tmy maximálně odlehčené letouny odstartovány z nejdelšího neporušeného úseku vzletové a přistávací dráhy a přelétnuty na nedaleké záložní letiště Vyškov odkud mají nyní operovat.

Vzhledem k stále neuspokojivé situaci na jižní frontě zasedá ve 23:00 velitelský štáb ČSLA. Na jeho schůzi vystupuje gen. por. Josef Remek s návrhem na provedení operace Archa, která by mohla nepřátelské jednotky v jižních Čechách zneschopnit natolik že by byly donuceny k ústupu. Protože by však při operaci došlo k velkým ztrátám na životech civilního obyvatelstva, je nutné aby celou operaci schválil i prezident Šrom. Ten nakonec rozkaz k provedení operace po delším váhání podepisuje a stanovuje její zahájení na šestou hodinu ranní.

23. listopadu 1989

Titulní strany ranních novin přinášejí obsáhlé zpravodajství o obrovské letecké bitvě nad Čechami. Zatímco koaliční státy výsledky celé bitvy bagatelizují tím že přiznávají ztrátu pouhých devatenácti letounů, na Staroměstském náměstí, kam je svolána veřejná tisková konference je předvedeno stoosm zajatých koaličních letců a na několika nákladních vozech jsou přivezeny fragmenty sestřelených koaličních letounů z nichž bezesporu největší pozornost budí takřka nedotčený německý letoun Panavia Tornado IDS, které poté co mu kanonové střely z MiGu-21bis prostřílely palivovou soustavu bylo nucené nouzově přistát u Klatov přičemž posádka hpt. Fritz Gontermann a fw. Erich Wojticzek se neprodleně vzdala a spolu s dalšími letci byla předvedena novinářům. Velké pobouření však vyvolává poslední novinářům a veřejnosti předložený důkaz o tom že nepřátelské ztráty byly skutečné - na černou látkou potažených stolech jsou pod sklem vystaveny výsledky pátracích jednotek vyslaných na místa dopadů letounů - neočištěné, žárem a krví poznamenané štítky posádek, které při bitvě zahynuly ve svých sestřelených letounech. Ke každé je navíc připevněn diskrétní nápis se jménem pilota, typem na kterém zahynul a místem dopadu.

I fotografie těchto stolů se objevují v novinách a v USA, které přiznaly ztrátu pouhých tří letounů vyvolávají dosud největší vlnu demonstrací. Ve Washingtonu se před Bílým domem shromažďuje dav několika tisíců lidí požadujících prezidentovu abdikaci. Proti demonstrantům opětovně zasahuje policie, která při zásahu zabíjí osmnáct lidí.

Atmosféra na mírových jednáních ve Švýcarsku je na bodu mrazu. Zatímco ještě včera byli zástupci koaličních států velmi optimističtí a odmítali jakékoli ústupky, nyní po likvidaci pozemních jednotek u Aše, porážce u Lenory a zmasakrování velké části svých letectev nad Čechami začínají vážně vyjednávat a vyjadřují ochotu uzavřít krátkodobé příměří za předpokladu vydání uvězněných chartistů a ponechání frontových linií na současném stavu. Československá delegace však tuto nabídku odmítá a nadále požaduje kompletní stažení koaličních vojsk z Československa avšak vyjadřuje určitou podporu návrhu na vydání chartistů za předpokladu že budou vydání mezinárodnímu tribunálu a souzeni. Delegace Francie a Velké Británie si proto vymáhají jeden den na rozmyšlenou.

Na půdě OSN se zatím pokračují vyjednávání o sankcích uvalených na koaliční státy. Československý vyslanec s podporou většiny států východního bloku a řady dalších sympatizujících států vydává návrh na zrušení těchto sankcí ihned poté co koaliční jednotky opustí Československo. Koaliční státy tuto nabídku zdvořile odmítají s tím že nejsou ochotny své síly stáhnout. Jednání tedy opět končí na mrtvém bodě.

Ve tři hodiny ráno zachytávají pozemní jednotky ČSLA na jižní frontě všeobecnou výzvu k ukrytí a zabezpečení své techniky proti živelnému ohrožení. Jednotky, které jsou tohoto schopny rozkaz plní, ostatní jsou instruovány tak, že jakmile k tomu dostanou rozkaz, opustí své stanoviště a podle možností vyhledají úkryt na nejbližší výšině. Vyslaní ženisté také následně podminovávají Papouščí skálu před Českým Krumlovem přičemž po skončení ženijních prací se s rádiovým ovládáním v rukách stahují na nedalekou výšinu

Na letištích 28. sbolp, 30. bilp, 20. sbolp, 6. sbolp a 7. sbolp je v pět hodin ráno zahájena předletová příprava k operaci Archa. Pilotům jsou předloženy velké letecké fotografie hrází vodní nádrže Lipno I a její vyrovnávací nádrže Lipno II. Na fotografiích pořízených za umělého osvětlení letouny 47. pzlp posádky vidí nejen mohutné masivy hrází ale také řadu postavení protiletadlové obrany v jejich okolí. Tou budou muset nyní proletět a hráze vyřídit. Celý úkol je navíc ztížen tím že nádrž Lipno II musí být proražena jako první.

Dělba práce jednotek je poměrně jednoduchá. První na místo přiletí letouny 28. sbolp a 30. bilp, jejichž úkolem bude zametení nepřátelských prostředků PVO v čemž jim pomůže i šest letounů 47. pzlp, které jsou pro tuto příležitost přezbrojeny jako nosiče střel Ch-58.

Ihned po nich do oblasti přilétnou zbylé bombardéry přičemž 6. sbolp a 5. letce 20. sbolp na Su-24M je jako cíl přidělena hráz nádrže Lipno II. Jakmile bude proražena, všechny letouny,které budou mít ještě pumy se připojí ke zbytku 20. sbolp a 7. sbolp, které zaútočí na hráz nádrže Lipno I. Vzdušnou ostrahu letounům zajistí veškeré dostupné stíhací letouny nad západní hranici čímž je pilotům nepřímo dáno na vědomí že operace Archa je považována za maximálně důležitou.

První letouny se do oblasti dostávají krátce po sedmé ráno přičemž bitevníkům a stíhacím bombardérům se daří zničit všech pět baterií systému Hawk v oblasti při vlastní ztrátě tří letounů MiG-27M a jedné Su-22M4. Následný útok bitevníků Su-25 na protiletadlové dělostřelectvo vyřazuje jedenáct baterií avšak i přes to že při pokusech o likvidaci zbraní na hrázích 30. bilp ztrácí pět letounů, je jejich snaha neúspěšná.

Na hráz se proto vrhají bombardéry vyzbrojené pumami BetAb-500SŠp. První roj Su-22M4 z 6. sbolp se přilepí na zem a na maximální rychlosti přelétává Vyšší Brod. Ještě během letu nad městem z jedné střechy startuje PLŘS Stinger a zasahuje letoun por. Vlastimila Palána. I přes obrovské plameny, které šlehají ze zasažené zádě letounu však por. Palán dokončuje zteč, odhazuje pumy a při vybírání se nad korunou hráze z letounu katapultuje. Hořící letoun se následně zřítí do přehrady. Odhozené pumy, modifikovaná verze pum BetAb-500Šp zatím stabilizovány zvětšenými stabilizačními plochami prolétávají po křivce nad vývarem přehrady kde zapalují urychlovací raketové motory, ke kterým byl v rámci modifikace přidán ještě jeden motor namísto padáku, a prorážejí skrz beton hráze. Prudká detonace otřese hrází jak osmnáct pum v hloubi hráze vybuchuje avšak hráz nadále stojí.

Do útoku se tedy vrhá celá letka Su-24M zatímco přivolané letouny Su-25K zasypávají Vyšší brod lehkými tříštivými pumami. Su-24M seřazené těsně za sebou po rojích se na plný plyn řítí proti hrázi z níž jim naproti šílenou rychlostí letí salvy kulometných a kanonových střel, které zraňují dva letce. Pumy odpadnou od závěsů a letouny nízkým letem na maximální rychlosti jen těsně lízají korunu hráze. Nový řetěz výbuchů otřese údolím a hráz se hroutí. Kusy betonu následované vodní stěnou drtí protiletadlové baterie u paty přehrady, zaplavují Vyšší Brod a ženou se dál po proudu řeky přičemž se rozlévají do široké krajiny.

Druhá hráz je tvrdším oříškem. Protože bitevníky neuspěly ve snaze zničit protiletadlové zbraně na hrázi, nařizuje velitel 7. sbolp aby jeho letouny využily svých pum FAB-250 k jejich likvidaci. Déšť pum přeorává okolí hráze avšak většina postavení je nadále bojeschopná.

Protože pohodlnému příletu k hrázi brání masiv kopce Luč, musí letouny útočit střemhlav a bombardovat prakticky ihned po vyrovnání. První se o to pokouší šest letounů Su-22M4 z 20. sbolp a tři ze 6. sbolp. Letouny sestupují v sevřených rojích na maximální rychlosti. První roj uniká palbě nepřátelských střelců avšak druhý už musí čelit plné palbě. 30mm granáty trhají levé křídlo vedoucí Su-22 řízené npor. Stanislavem Medem a letoun po jeho odlomení přechází do prudké rotace v níž naráží do vedeného letounu řízeného por. Annou Rajdlovou. Trosky obou letounů zahalené do obrovské ohnivé koule následně dopadají na trafostanici pod hrází zatímco třetí letoun vytrvává v útoku a bombarduje hráz. Oba letci ve svých letounech umírají. Třetí roj prolétává skryt za mastným temným mrakem stoupajícím z hořících trosek a odhazuje své bomby přesně. I přes tyto zásahy však hráz stále stojí.

Řada je nyní na letounech Su-24M. Ty útočí stejně jako jejich předchůdci nad druhou hrází v sestavě celé letky. Roj za rojem se vrhá dolů a beze ztrát bombarduje. Následná řetězová exploze způsobuje zhroucení můstku nad oběma přepady avšak hlavní část hráze stále odolává. Poslední šanci tedy představuje šest Su-22M4 2. letky 20. sbolp. Oproti předchozím útokům neútočí kolmo proti hrázi ale šikmo tak aby zasáhly uložení hráze ve skále na obou jejích stranách. Roj útočící z jihu přelétne na plném tahu kolem výšiny Cikánský hrad a těsně před hrází odhazuje své pumy jež se zasekávají do hráze těsně vedle betonového masivu. Posádky okamžitě prudce přitahují své letouny přičemž se jen o metry míjejí s trojicí útočící v protisměru a podobně přesně zasahující druhou stranu hráze. Je div že ani jeden letoun nebyl při tomto šíleném manévru ztracen a všechny unikají. Mohutný hřmot explodujících pum zaplňuje údolí a piloti kroužící nad hrází vidí jak její čelní stěna puká a trhána tlakem vody na malé kusy se i s vodou řítí do údolí kde mohutně posiluje vodu řinoucí se z druhé nádrže. Eterem okamžitě letí radiový signál o plném úspěchu celé akce načež se letouny vrací zpět na základny.

Zatímco bombardéry útočily na hráze, strhla se jižně od nich potyčka mezi bitevníky, stíhacímí bombardéry a vrtulníky koalice, které se bez stíhacího krytí vydaly podpořit pozemní jednotky na jižní frontě. Napadají je MiGy 11. slp, 1. slp a 8. slp, které sestřelují třicet jedna nepřátelských letounů a devět vrtulníků při vlastní ztrátě pouhých čtyř letounů. Protože po ranním náletu se další přítomnost nepřátelských bitevníků v oblasti ukázala jako bezpředmětná, je to zároveň poslední akce těchto letounů nad jižními Čechami.

Voda zatím v údolí postupuje na sever. Opře se do ženisty odstřelené Papouščí skály a rozlévá se do krajiny. Zatímco jednotky ČSLA byly instruovány jak se mají na situaci připravit a zachraňují tak většinu svého vybavení, nepřipravené jednotky koalice záplava těžce zasáhla. Prakticky veškerá bojová technika byla záplavou zničena a mnoho vojáků se ve stoupající vodě utopilo nebo byli zbaveni výzbroje. Katastrofa těchto jednotek je nevyhnutelná a namísto boje se většina vojáků vzdává připraveným jednotkám ČSLA. Do večera se tak od koalice prakticky vylidnil prostor jižních Čech až po záplavou nezasaženou linii Studánky-Horní Dvořiště-Dolní Dvořiště kam opěšalé koaliční jednotky ustupují. Jediné větší nepřátelské opevnění severně od této linie zůstává v Malšíně kde je napadeno nejen jednotkami ČSLA z Náhlova ale zejména 1. aevrp, která v oblasti vysazuje aeromobilní výsadek, který vesnici dobývá a zajišťuje necelých dvacet zajatců.

Během odpoledne pak československé stíhací bombardéry, bitevníky a bitevní vrtulníky provádějí takřka nepřetržité bombardování nepřátelských jednotek ustupujících na linii Studánky-Horní Dvořiště-Dolní Dvořiště kde ničí poslední zbytky nepřátelských obrněných vozidel a zabíjejí velké množství již tak dost demoralizované pěchoty. Protiletadlová palba je neorganizovaná a slabá, ale i přes to sestřeluje dva letouny Su-25K, jeden letoun Su-7BKL a tři vrtulníky Mi-24V.

Doprovodné stíhací letouny se sporadicky utkávají s koaličními stíhačkami a většinu soubojů obracejí ve svůj prospěch když sestřelují dalších jedenáct nepřátelských letounů při vlastní ztrátě tři stíhaček.

Severně od apokalypsy v jižních Čechách zahajují jednotky ČSLA s mohutnou podporou bitevníků 31. bilp a vrtulníků 51. vrp a 11. vrp mohutnou ofenzivu s cílem definitivně obsadit obec Strážný. Po šesti hodinách boje je obec Strážný dobyta a jednotky ČSLA postupují do Kunžvartského sedla kde v osmihodinovém boji ničí nepřátelské opevnění a konečně doráží na hranice s NSR. Cena za úspěch této ofenzivy je ale vysoká. Bitevníky a vrtulníky se po celý den utkávají s nepřátelskými bitevníky podporující koaliční jednotky a koaliční PVO přičemž ztrácejí sedm letounů Su-25K a pět vrtulníků Mi-24. Nepřítel tento úspěch platí sestřelením třinácti bitevníků Jaguar, Tornado a Harrier a osmi bitevních vrtulníků. Navíc na zemi příchází téměř o osmdesát obrněných vozidel a velké množství dopravní techniky.

Protože večerní fotoprůzkum jižních Čech ukázal že i přes neustálé udržování obranné linie Studánky-Horní Dvořiště-Dolní Dvořiště se koaliční jednotky začínají stahovat z území Československa padlo rozhodnutí v noci nebombardovat území NSR ale provést nálet na shromaždiště Freistadt v Rakousku. Bombardéry Su-24M a Su-22M4 20. sbolp proto krátce po 23. hodině startují aby podnikly kobercový nálet na Freistadt, který se ji krátce po půlnoci daří prakticky celý zapálit přičemž ztrácejí následky protiletadlové palby jednu Su-22M4, kterou se pilotovi por. Luboši Habichtovi podaří dotáhnout až ke Kaplici kde nouzově přistává na rovném úseku silnice. Letoun se však hasičům, kteří na místo vzápětí přijíždějí zachránit nepodaří a vyhořelý vrak je nakonec nutné odepsat.

24. listopadu 1989

Krátce po jedné hodině ranní se na žádost koaličních delegací ve Švýcarsku schází delegace zástupců koaličních států s delegací Československa. Po třech hodinách jednání nakonec koaliční státy souhlasí s československými podmínkami o stažení vojsk z Československa a podepisují dohodu o příměří s platností od 6. hodiny ranní. Jedinou podmínkou koaličních států je umožnění svobodného odchodu koaličních sil z jižních Čech. V dalších ustanoveních dohody je stanoveno že repatriace všech válečných zajatců proběhne k 1. 12. 1989 přičemž chartisté, kteří byli u zrodu sporu budou vydáni mezinárodnímu soudnímu tribunálu v Haagu.

Dohoda je podepsána ve 4:30 za přítomnosti zástupců tisku a televize. Válka skončila.

Status Quo?

Válka skončila ale ne vše je urovnáno a dokončeno. Koaliční jednotky se v souladu s mírovými ujednáními stáhly z Československa a 1. 12. 1989 předaly na letišti v Bonnu československé straně všechny zajatce získané během konfliktu. Všechny?

Všichni nakonec nebyli. Protože těla zastřelených letců byla v souladu s právem NSR zpopelněna a popel vhozen do Rýna, byla z místa vysypání popela do dvou schránek nabrána říční voda a část materiálu ze dna a po vložení do dvou uren byly i ty předány zástupcům Československa. Českoslovenští zajatci byli do Bonnu převezeni na palubě letadel jimiž se propuštění zajatci vraceli zpět do Československa ale ani v jejich případě nepřicestovali všichni. Náhodným podřeknutím gef. Williho Barnuma zajatého v Chebu se československým úřadům konečně podařilo zjistit celý průběh a pachatele vraždy československých letců u Hájeckého rybníka. Protože gef. Barnum by jediným z pachatelů, který zůstal po konfliktu naživu (ostatní padli při obraně Chebu), byl předán mezinárodnímu tribunálu v Haagu a zde odsouzen za válečné zločiny na dvacet let žaláře.

Do Haagu postupně dorazili i chartisté Václav Havel, Leoš Mlynář a Stanislav Gráber. V téměř půl roku dlouhém procesu jsou nakonec i přes protesty států Varšavské smlouvy odsouzeni k symbolickým trestům odnětí svobody načež jsou dle nařízení soudu vyhoštěni mimo Evropu. Naposledy byli viděni v Argentině.

10. 12. 1989 byla v Praze uspořádána vojenská přehlídka na které prezident Šrom udělil příslušníkům armády celkem 210 (182 in memoriam) vyznamenání Hrdina ČSSR přičemž toto vyznamenání mimo již zmíněných letců obdrželi všichni, kteří dosáhli hranice 5 sestřelů nebo prokázali zvláštní odvahu či vynalézavost v boji. Zároveň zde byli veřejnosti poprvé představeni polští a sovětští dobrovolníci, kteří bojovali s Čechoslováky na západní hranici. Všem je udělen titul čestného občana ČSSR a medaile „Za statečnost“. Postupný odchod dobrovolníků začal k 1. 1. 1990 přičemž odešli všichni mimo šesti polských letců, kteří zde již jako občané Československa zůstali poté co si zde našli své životní partnerky.

Zapůjčená letecká technika, která přežila válku byla Československou stranou odkoupena a použita při restauraci leteckých sil ČSSR. Navíc byly ze SSSR objednány velká série letounů MiG-21bis, MiG-23MLD, MiG-27M, Su-22M4 a byla zahájena jednání o dodávkách letounů Su-27. Tyto dohody se naplnily v následujících letech kdy letectvo a PVOS ČSSR prožívalo svou renesanci.

Reaktivované letouny byly po nahrazení opět postupně stahovány na deklarovaná místa kde však k jejich sešrotování nedošlo. Namísto toho byly demilitarizovány a pro velký zájem byly rozdány soukromým osobám. Mimo významnějších letounů, které byly předány do muzeí byl od každého letounu jeden letoun vybrán pro umístění na památník letců, který byl vybudován téměř rok po válce v Plzni. Vysoký obelisk s vytesanými jmény padlých letců, okřídleným letcem v kombinéze a přilbě na špici a obklopený letouny, které během konfliktu bojovaly se tak stal místem kde se od jeho vztyčení začal každoročně slavit Den letectva, nový státní svátek připadající na 22. 11. , den výročí letecké bitvy nad Čechami.

Škody po operaci Archa byly opravovány téměř tři roky. Obě zničené hráze byly postupně opraveny a znovu napuštěny přičemž zároveň byly rekonstruovány i zasažená města a vesnice pod nimi. Jména civilních občanů (překvapivě jich bylo jen 92), kteří následkem operace Archa zahynuli byla vytesána na pomníku vztyčeném u paty obnovené hráze Lipno II. Rodiny, jejichž členové následkem operace zahynuly, byly státem odškodněny včetně úplné kompenzace náhrady majetku přidělením nově postavených domů v obcích.

Život v Československu se postupně vrátil do normálu. Napětí nad hranicí však trvalo nadále.

Některé vybrané kamufláže letadel československých letců a dobrovolníků účastnících se konfliktu

Aero L-39ZA

2603

Pilot: npor. Miroslav Zeman

Druhý pilot: por. Daniel Krása

Kamufláž letounu:

Letoun byl dodán v dvoubarevné zeleno-zelené standardní kamufláži československých L-39ZA se světle šedými spodními plochami a černými dielektrickými kryty a černými plochami proti oslnění. Kryt antény na vrcholu SOP byl u 11. slp natřen žlutě s černými tygřími pruhy. Po přidělení ke 3. lšp byl kryt antény RSBN natřen zelenou barvou s bílou spirálou.

Historie letounu:

Letoun byl v Aeru Vodochody vyroben v roce 1985 a přidělen jako cvičný letoun k 11. slp do Žatce. Zde byl používán nejen k výcviku ale také k hlídkám proti pomalým cílům podél hranice. Absolvoval tak dva kratší souboje s narušitelskými vrtulníky avšak jeho posádky nezaznamenaly žádný sestřel. Po vyhlášení mobilizace v listopadu 1989 byl spolu s ostatními L-39 ze západní hranice odsunut a předán 3. lšp na letišti Hradec Králové. Odtud 22. 11. odstartoval s posádkou npor. Miroslav Zeman a por. Daniel Krása a výzbrojí dvou střel R-3S k obrannému letu nad Prahu. Napadá přitom druhý svaz z něhož sestřeluje britské Tornádo v prostoru Davle a americkou F-15C v prostoru Jílového avšak jsou napadeni dvěma F-16 a Albatros je následně zasažen střelou AMRAAM. Ta odlomí pravé křídlo a zabíjí por. Krásu v zadním kokpitu. npor. Zeman se ze zmrzačeného letounu katapultuje. Trosky letounu dopadají do prostoru JZD Dolní Břežany kde zraňují dva zaměstnance.

Npor. Miroslav Zeman *7. 12. 1957

Miroslav Zeman se narodil 7. 12. 1957 v Brně. Po absolvování pilotního výcviku byl odvelen k 11. slp, kde létal na MiG-21MF a MiG-29A. Od roku 1987 začal bojově létat na také L-39ZA proti vrtulníkům narušujícím hranici přičemž na jeho konto jde ve spolupráci s vrtulníkem Mi-24V z 11. vrp přinucení k přistání vrtulníku UH-60 ze dne 23. 9. 1988. Po odvelení L-39ZA z hranic po dobu konfliktu byl ke svému znechucení odvelen s letouny a u 3. lšp působil jako instruktor vzdušné střelby. 22. 11. bojoval na L-39ZA 2603 nad Prahou kde si připsal sestřelení Tornada a F-15C načež byl jeho letoun zasažen a npor. Zeman se musel z letounu katapultovat bez druhého pilota por. Krásy, který v troskách zahynul. Po skončení konfliktu zůstal u 3. lšp kde pokračoval v práci instruktora v hodnosti kapitána a nakonec i majora. Ze zdravotních důvodů odešel od letectva v roce 1994, vystudoval lékařskou fakultu a od roku 2000 začal pracovat jako lékař v nemocnici Na Bulovce. V roce 1993 se oženil s Karolínou Martínkovou z Dobříše se kterou má syna Vladimíra. Za jeho válečné zásluhy obdržel medaili „Za statečnost“.

Por. Daniel Krása *18. 9. 1967, +22. 11. 1989

Daniel Krása se narodil 18. 12. 1957 v Kladně. Po absolvování základního pilotního výcviku byl k pokračovacímu výcviku odvelen k 3. lšp kde se jeho instruktorem střelby stává npor. Zeman. S ním také ráno 22. 11. 1989 startuje k útoku na nepřátelské letouny mířící k Praze. Daří se jim sestřelit dva nepřátelské letouny avšak jejich letoun je zasažen střelou z americké F-16, která letoun zapaluje a odtrhává mu pravé křídlo. Část střepin rozbíjí zadní kokpit ve kterém sedí por. Krása a zásah střepiny do lebky jej usmrcuje. Tělo por. Krásy tak dopadá i s letounem na zem kde jsou ostatky z vraku vyproštěny a následně pohřbeny do rodinného hrobu v Kladně. In memoriam byl por. Daniel Krása povýšen na nadporučíka a byla mu udělena medaile „Za statečnost“.

Mikojan Gurjevič MiG-21R

8635

Pilot: npor. Nikola Peterská

Kamufláž letounu:

Letoun byl nastříkán jednotným stříbrným nátěrem. Pohyblivá část svislé ocasní plochy nese černo-stříbrnou šachovnici. Prstenec kolem vstupu sacího kanálu a koncová vřetena na křídlech jsou natřena modře. Hřbet letounu nese podélné modro-bílo-červené pruhy začínající u překrytu kabiny a končící sjednocením na vřetenu pouzdra padáku. Úzká trikolora je rovněž natřena na horní straně vodorovných ocasních ploch. Na pravé straně přídě je kresba hlavy šakala v zeleném štítě a s černým stínováním štítu. Na levé straně přídě se nachází kresba Gorgony Medusy. Letoun nese pod kabinou jeden německý kříž (symboly ostatních vítězství nebyly na letounu provedeny).

Historie letounu:

Letoun byl do ČSSR dodán v roce 1970 v rámci dodávek letounů tohoto typu pro československé letectvo. Po přejímce letounu v Mladé byl přelétnut do Hradce Králové a zařazen k 47. pzlp kde byl přidělen první letce. Zde se na něm vystřídala řada pilotů a to až do roku 1985 kdy byl letoun přidělen jako osobní por. Nikole Hájkové (od svatby v roce 1988 Peterské). Ta se s ním následně účastní listopadového konfliktu od 15. 11. 1989 kdy provádí s podvěšeným R-kontejnerem průzkum shromaždiště Mitterteich. Postupně provede celkem deset průzkumných letů přičemž nad Mitterteichem sestřeluje 20. 11. v ranních hodinách německé Tornado. Poslední let letoun provádí 22. 11. kdy na něm npor. Peterská sestřeluje F-16C USAFE v prostoru Zdice a Jaguar RAF v prostoru Unhošť. Následně je ale napadena letounem Mirage, který její letoun střelbou z kanonu zapaluje a npor. Peterská s ním nouzově přistává v prostoru Chýně přičemž následně umírá po selhání katapultážní sedačky. Poškozený letoun zcela vyhoří.

Seznam provedených průzkumných misí:

15. 11. :

Mitterteich (D-kontejner)

Deggendorf (R-kontejner)

16. 11. :

Zweisel (D-kontejner)

Freistadt (D-kontejner)

17. 11. :

Waldkirchen (D-kontejner)

Grafenau (R-kontejner)

18. 11. :

Waldmünchen (R-kontejner)

Regensburg (D-kontejner)

20. 11. :

Mitterteich (D-kontejner) – 1 Tornado sestřeleno

Kunžvartské sedlo (D-kontejner)

Nikola Hájková-Peterská *5. 5. 1959, +22. 11. 1989

Nikola Hájková se narodila 5. 5. 1959 v Mariánských lázních. Po absolvování leteckého výcviku byla odvelena k 5. slp, kde létala na letounech MiG-21PFM. V roce 1982 byla krátce převelena k 9. slp kde létala na MiG-21MF a koncem roku 1984 prochází přeškolením na průzkumné letouny MiG-21R. Po ukončení přeškolení je převelena k 1. letce 47. pzlp kde je jí přidělen letoun 8635. V roce 1988 se vdává za právníka Arnošta Peterského z Pardubic (manželství zůstalo bezdětné). Na letounu 8635 létá k hloubkovým průzkumným letům nad pohraničí NSR až do roku 1989 kdy se zapojuje do listopadového konfliktu. Její průzkumná činnost v rámci tohoto konfliktu začíná 15. 11. a pokračuje až do 20. 11. kdy provádí průzkumné lety nad Mitterteich a Kunžvartské sedlo přičemž nad Mitterteichem se utkává s německou stíhačkou Tornádo, kterou sestřeluje střelou R-3S. 22. 11. startuje i s celým zbytkem 47. pzlp jako druhosledová síla nad Prahu a zapojuje se do bojů proti nalétávajícím letounům. Při útoku na první svaz skončí bez úspěchu avšak při útoku na druhý, sestřeluje v prostoru Zdice střelou R-3S letoun F-16C a následně v prostoru Unhošť stejnou zbraní bitevní letoun Jaguar. Následně se utkává s doprovodnými stíhačkami Mirage z nichž jedna MiG zasahuje a způsobuje požár motorové sekce a levého křídla. Npor. Peterská se rozhoduje pro záchranu letounu nouzovým přistáním což se jí v prostoru Chýně skutečně daří avšak po odklopení překrytu a uvolnění poutacích pásů dochází k samovolné aktivaci přistáním poškozené katapultážní sedačky, která npor. Peterskou vyhazuje z kokpitu a ta tak po dopadu na místě umírá na těžké poškození páteře a lebky. Její ostatky byly uloženy do rodinného hrobu v Mariánských lázních.

Npor. Peterská byla in memoriam povýšena do hodnosti kapitán a byla jí udělena medaile „Za statečnost“.

Mikojan Gurjevič MiG-21F-13

1105

Pilot: npor. Martin Hnát

Kamufláž letounu:

Letoun nesl značně olétanou taktickou kamufláž tvořenou kombinací tmavě zelené a koksově černé barvy se světle šedými spodními plochami. Příď letounu a radom radiolokátoru má červený nátěr, konce křídel jsou rovněž červené. Na přídi letoun nese primitivní bílou kresbu přesýpacích hodin s nápisem „Tempus Fugit“, pod kabinou je sedm bílých hvězd.

Historie letounu:

Letoun byl vyroben v rámci bloku licenčně vyrobených letounů MiG-21F-13 v roce 1967 v Aeru Vodochody. Po zalétání byl předán k 11. slp odkud byl v roce 1981 přelétnut k 1. lšp do Přerova kde byl počínaje rokem 1985 uskladněn na deklarovaném místě v areálu LOZ. Odtud byl v listopadu 1989 vyzvednut, odkonzervován a zprovozněn načež byl přelétnut přímo k 9. slp v Bechyni. Zde byl přidělen npor. Martinu Hnátovi přičemž letoun byl zničen i s pilotem 22. 11. 1989 po zásahu střelou AIM-120 AMRAAM.

Npor. Martin Hnát *14. 10. 1960, +22. 11. 1989

Martin Hnát se narodil 14. 10. 1960 v Mostě. Po absolvování leteckého výcviku je převelen k 9. slp, kde létá na MiGu-21PFM 6310 na kterém sestřeluje dva letouny F-104G. Letoun je zničen poté co v květnu 1986 při nácviku vyšší techniky pilotáže přechází do nezvyklé polohy, kterou se por. Hnátovi nepodaří zvládnout a proto se z letounu katapultuje. Následně se přeškoluje na MiG-21bis na který se 9. slp přezbrojuje přičemž por. Hnát dostává jako svůj osobní letoun MiG-21bis 2226. S ním se účastní konfliktu z listopadu 1989 přičemž během tří dnů sestřeluje tři nepřátelské letouny načež je 20. 11. sám sestřelen nepřátelskou stíhačkou F-15C. Podaří se mu letoun úspěšně opustit na padáku a po návratu na letiště dostává reaktivovaný letoun MiG-21F-13 1105. S ním se 22. 11. účastní letecké bitvy nad Čechami přičemž při útoku na první svaz sestřeluje dva letouny F-16C. Útok na druhý svaz se mu stává osudným. Daří se mu sestřelit stíhačku Mirage avšak dostává se do sevření tří letounů F-15C přičemž střela AMRAAM odpálená jednou z nich letoun npor. Hnáta nedaleko Příbrami rozmetává i s pilotem na kusy. Npor. Martin Hnát byl in memoriam povýšen na kapitána a byla mu udělena vyznamenání Hrdina ČSSR a medaile „Za statečnost“.

Suchoj Su-7BKL

7011

Pilot: plk. Jan Dub

Kamufláž letounu:

Letoun nesl standardní dvoubarevnou kamufláž Su-7BKL v letectvu ČSSR (kombinace hnědá-zelená), značně olétanou kamufláž jíž prosvítá kovový podklad. Příď letounu nese šachovnicový vzor kolem vstupu sacího kanálu motoru. Na úrovni kořene SOP je svislý žlutý pruh označující letouny uložené na deklarovaných místech. Na levé straně přídě před kabinou je kresba vousáče v obvazech a hrozícího berlou lemovanou bílým nápisem „Dubový dědek“ (přezdívka plk. Jan Duba). Pod kabinou je šest bílých hvězd symbolizujících celkové skóre plk. Duba. Horní část SOP nese jako označení velitelského letounu bílý nátěr.

Historie letounu:

Letoun byl do ČSSR dodán v roce 1967 v rámci dodávek typu Su-7BKL do ČSSR. Po příletu do Mladé a krátkém používání jako cvičného letounu byl přelétnut k 28. sbolp do Čáslavi kde se na něm vystřídalo několik pilotů, mimo jiné i tehdy kpt. Jan Dub. V roce 1980 byl od 28. sbolp přelétnut k 20. sbolp kde byl zařazen ke třetí letce avšak bez stálého zařazení pilota. Následně byl v roce 1984 přelétnut na letiště Přerov k uložení na deklarovaném místě v areálu LOZ. Vzhledem k potřebě letounů během konfliktu v listopadu 1989 byl letoun rychle odkonzervován a přelétnut nejprve na letiště Mošnov a následně na letiště Praha-Kbely, kde si jej za svůj osobní letoun zvolil velitel 7. sbolp znovupovolaný plk. Jan Dub. S ním za řízením se letoun zúčastnil jak velké letecké bitvy 22. 11. tak i operace Archa a následných operací v jižních čechách. Po skončení konfliktu letoun létal do srpna 1990 a konec jeho letové kariéry přišel 1. 9. 1990 kdy byl oficiálně rozpuštěn 7. sbolp a jeho letouny byly přelétnuty k uložení na deklarovaném místě na letišti Vodochody. Odtud byl letoun následně v demontovaném stavu převezen zpět do Prahy a po renovaci nátěru v poslední podobě kdy létal u 7. sbolp byl vystaven v nové hale Národního technického muzea.

Plk. Jan Dub *30. 4. 1930

Jan Dub se narodil 30. 4. 1930 v Liberci. V průběhu nacistické okupace se účastnil činnosti odbojových skupin v oblasti Liberce a následně i Prahy. Po skončení války, absolvování leteckého výcviku a vyzdravění se z havárie na S-199 krátce poté, se přeškoluje jako jeden z prvních pilotů na letouny Jak-23. Na nich poté slouží u 11. slp a zaznamenává jeden ze tří sestřelů na tomto typu když 13. března 1951 sestřeluje nedaleko Mostu nepřátelský F-80. Následně prochází přeškolením na MiG-15 na kterém po svém zařazení k 5. slp díky technické závadě při přistání havaruje a utrpí popáleniny na obličeji a rukou (protože se plastická operace obličeje příliš nezdaří, v následujících letech maskuje jizvy hustým plnovousem). K létání se však po vyléčení vrací a přeškoluje se se na MiG-21F-13 na kterém u 11. slp sestřeluje jeden letoun F-100 a jeden letoun F-102. Následně je vybrán k dalšímu přeškolení, tentokrát na stíhací bombardér Su-7. Tímto přeškolením prochází na letišti v Mladé kde se mu pro poruchu hydrauliky při startu zavírá přední podvozková noha a kpt. Jan Dub je opět donucen strávit nějakou dobu v nemocničním ošetřování, tentokrát se zlomenýma nohama a přeraženou čelistí. Jakmile se opět uzdraví a absolvuje svatbu s Kateřinou Filipcovou (s ní má následně dvě dcery-Jarmilu a Lenku) v Praze je převelen k 28. sbolp kde létá na Su-7BM a Su-7BKL s nimiž následně v roce 1980 přechází k 20. sbolp a odtud je v hodnosti pplk v roce 1982 po zrušení dalšího letounu (na vině byl čáp, který při letu letounu po okruhu letiště vlétl do motoru letounu a způsobil tak jeho zastavení a požár) převelen na neletovou funkci na velitelství letectva. Jakmile propuká konflikt v listopadu 1989 je pplk. Dub jedním z prvních pilotů žádajících o reaktivaci. Po krátkém dohadování s náborovou komisí, které se mimo jeho nastřádaných zranění nelíbí ani pilotova pověst sběratele průšvihů je mu nakonec reaktivace umožněna a povýšený plk. Dub je postaven do čela nově zformovaného 7. sbolp na letišti Praha-Kbely. Zúčastnil se vzdušné bitvy nad Čechami 22. 11. při které sestřelil nad Prahou dva nepřátelské letouny F-111 z prvního svazu (jeden z nich dopadá na Jiráskův most nad Vltavou a strhává jeden z jeho oblouků) a při útoku na druhý svaz přidal sestřel F-4F nedaleko Berouna. Následně se zúčastnil bojů v rámci operace Archa a útoků na poslední obrannou linii koalice v jižních Čechách. Jeho letecká kariéra definitivně končí po druhé katapultáži 18. 5. 1990 kdy do jeho letounu 7039 během cvičného letu nad Českým rájem vráží Su-7BKL 7024 pilotovaná kpt. Stanislavem Homolkou, který svůj letoun rovněž opouští na katapultážní sedačce. Poté co pilota sundají z pískovcového masivu, na kterém se jeho padák zachytil a umožnil tak plk. Dubovi výhled na malebou krajinu z výšky třiceti metrů, jej lékařská komise z důvodů dvou absolvovaných kataputáží uznává neschopným dalšího létání a definitivně jej posílá na zem a následně i z armády. Jan Dub následně pracuje jako mistr v kovovýrobě a do důchodu odchází v roce 1997 v 67 letech. Od té doby žije se svou manželkou Kateřinou Dubovou ve Sněžném na Českomoravské vysočině kde se věnuje houbaření a vnoučatům.

Plk. Jan Dub se stal nositelem řady československých vojenských vyznamenání. Jmenujme tedy alespoň titul Hrdina ČSSR, medaili „Za statečnost“ a Československý válečný kříž, který získal jako jeden z jeho nejmladších nositelů za svou činnost v období okupace v letech 1939-1945.

Mikojan Gurjevič MiG-23BN

9807

Pilot: npor. Jiří Chadim

Kamufláž letounu:

Letoun nesl čtyřbarevné kamuflážní schéma (dva odstíny zelené, hnědá, modrošedá). Kryt značkovače KLEN nesl černý nátěr přecházející v tulipánový vzor po celé délce přídě až ke kabině. Před vstupy sacích kanálůletoun nesl na obou stranách trupu znak 28. sbolp (bílý orel v modrém poli). Pod kabinou čtyři bílé hvězdy čisté, jedna s písmeny IM (domalována na letoun posmrtně jako pátý sestřel npor. J. Chadima, který krátce po jeho získání na jiném letounu zahynul)

Historie letounu:

Letoun byl do ČSSR dodán v roce 1977 v rámci dodávky dvaceti letounů MiG-23BN. Po příletu na letiště v Pardubicích byl zalétnut a následně piloty 28. sbolp přelétnut na letiště Čáslav kde byl jako osobní letoun přidělen por. Jiřímu Chadimovi. Ten na něm létal až do roku 1989 kdy se s ním zúčastnil listopadového konfliktu kdy bojoval nad prostorem Nemanice. 20. 11. 1989 se npor. Chadimovi daří nejprve jednou střelou R-60 a střelbou z palubního kanonu sestřelit dva letouny C-130 a následně při odletu k přezbrojení sestřelit druhou R-60 stíhací letoun F-15C. Ještě téhož odpoledne potom dvěma střelami R-60 sestřeluje nepřátelský bitevník A-10 přičemž při návratu je letoun poškozen nepřátelskou střelbou natolik že je nutné jej na následující dva dny uzemnit z důvodu výměny celé SOP (ta potom nesla nenavazující kamuflážní skvrny). Letoun se tak do vzduchu dostává až 23. 11. kdy se účastní operace Archa a je nad hrází Lipno II opět poškozen, tentokrát do pravého křídla. Pilot, por. Jiří Casek (npor. Jiří Chadim je 22. 11. sestřelen a zabit na letounu 9810 v prostoru Náhlov) se s letounem vrací na základnu a ten je potom po zbytek dne opravován.

Protože konec konfliktu znamenal zároveň i konec typu MiG-23BN v Čechách a jejich nahrazení MiGy-27M, jsou zbývající letouny včetně letounu 9807 přelétnuty na letiště Praha-Kbely kde spolu s letouny Su-20 v rámci 1. clvmo slouží ke kondičnímu létání příslušníků velitelství letectva přičemž je vydán rozkaz letouny při prvním vážnějším problému zrušit. Letoun potom létá až do března 1991 kdy je po srážce letounů 9805 a 9902 vydán rozkaz MiGy-23BN uzemnit definitivně. Zbývajcí dva letouny jsou proto přelétnuty k uložení a zrušení na letiště Aero Vodochody, MiG-23BN 9807 je předán do sbírek vojenského leteckého muzea Praha-Kbely.

Npor. Jiří Chadim *9. 8. 1957, +22. 11. 1989

Jiří Chadim se narodil 9. 8. 1957 v Pardubicích. Po absolvování leteckého výcviku je převelen k 11. slp kde létá na MiG-21F-13 a PF přičemž je v roce 1977 vybrán k přeškolení na typ MiG-23BN na základně Lugovskaya v SSSR. Po příletu prvních MiGů-23BN do ČSSR se účastní jejich přelétávání na letiště Čáslav kde je mu jako osobní letoun přidělen MiG-23BN 9807. S ním se následně účastní několika vojenských cvičení (za zanedbání svěřeného úkolu během jednoho z nich je degradován z hodnosti kapitána na poručíka) a po odtajnění existence typu v ČSSR jej předvádí na několika leteckých dnech. Po vypuknutí konfliktu v listopadu 1989 se aktivně účastní bitevních operací 28. sbolp a po příletu prvních MiGů-27M 19. 11. se účastní přeškolení na tento typ. 20. 11. 1989 se účastní náletu na nepřátelské pozice v prostoru Nemanic a při tomto letu se mu daří sestřelit dva nepřátelské transportní letouny C-130 Hercules a jednu stíhačku F-15C. Při posledním letu dne potom ničí nepřátelský bitevník A-10. Protože při návratu na základnu je jeho letoun poškozen, startuje 22. 11. 1989 na letounu MiG-23BN 9810 k podpoře pozemních jednotek v prostoru Náhlova. Zde sestřeluje britský letoun Harrier (stává se tak prvním a jediným stíhacím esem, které všechny své vítězství dobude na stíhacím bombardéru) avšak za jeho letoun se zavěšuje britské Tornádo, které mu kanonovou střelbou odtrhává křídlo a letoun se tak v malé výšce i s pilotem zřítí poblíž Červeného vrchu. Npor. Jiří Chadim při dopadu umírá. Jeho ostatky a vrak letounu, který se ponořil do malého jezírka jsou náhodně nalezeny houbařem až v dubnu 1991. Následně jsou vyzdviženy a se všemi poctami jsou uloženy do rodinného hrobu v Pardubicích. Jiří Chadim byl in memoriam povýšen na kapitána a vyznamenán titulem Hrdina ČSSR a medailí „Za statečnost“.

Suchoj Su-24M

1828 „68“ NA-4A

Pilot: maj. František Vyskočil

Operátor: kpt. Tatiana Lešková

Kamufláž letounu:

Letoun nosil čtyřbarevné kamuflážní schéma (dva odstíny zelené, dva hnědé) se světle šedými spodními plochami. Na svislé ocasní ploše byl mimo značky a čísla 68 umístěn i znak 20. sbolp. Na obou stranách přídě před kabinou letoun nesl žlutý nápis „Ubi sementem feceris, ita mettes“ v kruhu kolem postavy muže rozsévajícího z ošatky pumy.

Historie letounu:

Letoun Suchoj Su-24M 1828 byl do ČSSR dodán v roce 1988 v rámci nákupu balíku osmnácti letounů Su-24M, které měly být alespoň částečnou náhradou nevlastněného čistě bombardovacího letectva. Všech osmnáct letounů přistálo 5. 10. 1988 na letišti Praha-Kbely kde byly oficiálně předány zástupcům letectva ČSLA a následně v SSSR přeškolenými piloty byly letouny přelétnuty 7. 10. 1988 na letiště Náměšť nad Oslavou kde zformovaly 4. a 5. letku 20. sbolp přičemž letoun samotný byl zařazen do 4. letky, roje A kde s ním začala létat posádka ve složení maj. František Vyskočil a kpt. Tatiana Lešková. Letoun byl protiletadlovým dělostřelectvem sestřelen 18. 11. 1989 při prvním náletu na NSR nad Mnichovem. Posádka se katapultovala až poté co letoun navedla na budovu mnichovského železničního nádraží kde letoun explodoval.

Maj. František Vyskočil *5. 11. 1959, +21. 11. 1989

František Vyskočil se narodil 5. 11. 1959 v Moravském Krumlově. Po absolvování pilotního výcviku létal u 47. pzlp na letounech Il-28 a následně se přeškolil na Su-22M4. V roce 1988 byl vybrán k přeškolení na Su-24M přičemž po jeho skončení je převelen k 20. sbolp, kde je z něj a operátorky npor. Tatiany Leškové sestavena posádka pro letoun Su-24M 1828. S npor. Leškovou létá během míru a v první den konfliktu v listopadu 1989 startuje s cílem bombardovat Mnichov. Po shození pum je motorová sekce letounu zasažena protiletadlovou palbou a letoun začíná silně hořet. Kpt. Vyskočil jej proto ještě před selháním řídících systémů navádí na jasně osvětlenou budovu Mnichovského nádraží a spolu s npor. Leškovou provádí ve výšce 500 metrů nad zemí katapultáž. Při dopadu si lehce zraní levý kotník. Ihned po přistání je kpt. Vyskočil spolu s npor. Leškovou zatčen policejní hlídkou a uvězněn až do 20. 11. 1989 kdy je vojenským soudem odsouzen za válečné zločiny proti civilnímu obyvatelstvu k trestu smrti, který je 21. 11. 1989 v časných ranních hodinách vykonán. Tělo kpt. Vyskočila je zpopelněno a popel vysypán do řeky Rýn. Symbolické ostatky jsou po ukončení konfliktu převezeny zpět do ČSSR a uloženy v rodinném hrobě v Moravském Krumlově. In memoriam je František Vyskočil povýšen do hodnosti majora a vyznamenán titulem Hrdina ČSSR a medailí „Za statečnost“.

Kpt. Tatiana Lešková *17. 3. 1961, +21. 11. 1989

Tatina Lešková se narodila 17. 3. 1961 v Prešově. Po absolvování radiotechnického leteckého výcviku slouží jako operátor na letounech Il-14RTR a následně jako operátor/letovod na letounech Il-28RTR. V roce 1988 je vybrána k přeškolení na letouny Su-24M přičemž je přeškolena do funkce palubního operátora. Následně je přeložena k 20. sbolp a přidělena v hodnosti nadporučík do posádky kpt. Františka Vyskočila k letounu Su-24M 1828. V této posádce následně létá během míru a po vypuknutí konfliktu v listopadu 1989 letí s úkolem provést nálet na Mnichov. Krátce po shození pum je letoun zasažen nepřátelským protiletadlovým dělostřelectvem a začíná hořet. Kpt. Vyskočil zmrzačený letoun navádí na budovu železničního nádraží a oba členové posádky provádí v 500 metrech nad zemí katapultáž. Po přistání je npor. Lešková ihned zatčena policií a uvězněna až do 20. 11. 1989 kdy jsi vojenský soud jako válečného zločince odsuzuje spolu s kpt. Vyskočilem k trestu smrti. Oba umírají pod salvou popravčí čety ráno 21. 11. 1989. Tělo npor. Leškové je zpopelněno a popel vysypán do Rýna. Po skončení konfliktu jsou potom symbolické ostatky předány zpět do ČSSR a uloženy v hrobě na hřbitově v Bratislavě. In memoriam je Tatina Lešková povýšena do hodnosti kapitána a vyznamenána titulem Hrdina ČSSR a medailí „Za statečnost“.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více