Českoslovenští stihači v bitvě o Franci - 1940

První opravdu výrazné vystoupení československých vojáků ve druhé světové válce byla účast československých stíhačů v bitvě o Francii na jaře 1940. Naši piloti létali v této bitvě na různých strojích (Curtiss H. 75C., Morane-Saulnier M.S. 406C., Marcel Bloch M.B. 151C. a 152C. a Dewoitine D. 520C. , ...).

Pokud bychom srovnali podíl československých stihačů v bitvě o Francii a Anglii, tak v bitvě o Anglii uvádí J.Rajlich pouhá tři procenta našich stihačů z celkového počtu spojeneckých stihačů. V bitvě o Francii uvádí Ch. J. Ehrengardt podíl dvanáct procent. Toto číslo pak bylo v závěrečné části nejspíše ještě vyšší (utlumení britské účasti na bojích a přesunu větší části perutí RAF do V.B.). Tato čísla korelují i s bojovou úspěšnosti našich pilotů. V průběhu bitvy o Anglii měli čs. stihači tříprocentní podíl na všech sestřelech RAF , zatímco v bitvě o Francii byl tento podíl dvanáct procent (J.Rajlich - Na nebi sladké Francie).

Na úvod pár věci známých - rozdělení francouzského stíhacího letectva. Francouzi měli na jaře 1940 30 denních stíhacích perutí (Groupe de Chasse), každá o dvou letkách. Z nich bylo 24 dislokovaných v Evropské Francii, zbytek byl mimo Francii (Maroko, Alžír, Tunis, Syrie). Tyto perutě byly rozděleny do pěti leteckých skupin (21. - 25. Groupement de Chasse).

Musím nyní zmínit nešťastné zásahy do struktury francouzského letectva v předvečer vypuknutí války. První problém nastal v r. 1938, kdy ministr letectví Guy La Chambre zrušil letectvo jako samostatnou zbraň a podřídil ji pozemnímu vojsku. Hlavním cílem stíhacího letectva se tak stala ochrana pozemního vojska na frontě. Druhým tragickým zásahem v únoru 1940 bylo rozhodnutí vrchního velitele francouzské armády gen. Gamelina o rozpuštění tří leteckých armád (dvě se nacházely ve Francii, jedna v Africe) a přiřazeni menších leteckých uskupení (Groupement) jednotlivým armádám. Tím ztratilo jinak velmi silné francouzské letectvo schopnost pružně reagovat na vzniklou situaci. Tuto situaci nezvrátil ani jinak schopný gen. Tétu, velitel leteckých sil pro spolupráci s armádou.
(M.Šnajder: Pád Paříže)

Nyní něco o zařazení čs. letců do francouzské L´Armée de L´Air. Podle tzv. československého statutu z 24. ledna 1940 byli českoslovenští letci vojáky čs. armády zařazenými, až do vzniku čs. leteckých jednotek, v jednotkách francouzských. Čs. letci nosili nebo měli nosit čs. uniformu. Tento stejnokroj byl sestaven jak z prvků francouzských, tak československých. Bylo upraveno hodnostní značení. Zůstalo výhradně československé, nicméně distinkce rotmistrů a důstojníků se rozlišovaly nově stříbrnými, resp. zlatými pěticípými hvězdami, byly zrušeny tzv. trojcípky. Již na konci r. 1939 (1.12.1939) začaly vznikat "čs. roje" u francouzských perutí. Většinou 1 důstojník + 2 rotmistři či poddůstojníci. Pak měly vzniknout samostatné letky (jediná vznikla 2.6.1940 u GC I/6) a posléze samostatné perutě. V průběhu bojů stál v čele československého letectva (náčelník III. odboru ČsVS) brig. gen. Ing. Alois Vicherek - Slezák, který byl velkým zastáncem vzniku samostatného čs. letectva, na rozdíl od svého předchůdce brig. gen. RNDr. Karla Janouška, který prosadil svou vizi ve Velké Británii. Podle Dohody o utvoření samostatných čs. leteckých jednotek (brig. gen. Vichrek) s 1. 6. 1940 měla vzniknou čs. stíhací brigáda (brig. gen. Janoušek) o dvou plucích (mjr. Hess, mjr. Ambruš) každý o dvou perutích a bombardovací pluk (pplk. Mareš-Toman) o dvou perutích. Pro rychlý spád událostí (Francie požádala 17. 6. 1940 o přiměří) se již realizace vyšších čs. leteckých jednotek neuskutečnila.

Jak už jsem napsal v úvodu, českoslovenští stíhači létali u bojových GC převážně na čtyřech typech stíhaček.

Nejúspěšnějšími se stali piloti létající na amerických Curtissech. Ti byly zařazeni u čtyř francouzských perutí:

GC I/4 počet sestřelů (jistě+pavděp.=celkem)
por. F. Burda 2+0=2
por. A. Velebnovský
čet. F. Štička
des. V. Brejcha
des. F. Novotný

GC II/4
kpt. A. Hlobil 1+0=1
rtn. K. Pošta 2+0=2
rtn. R. Půda 3+0=3
čet. J. Truhlář 2+0=2

GC I/5
kpt. A. Vašátko 12+2=14
npor. A. Vrána 2+2=4
npor. T. Vybíral 7+0=7
por. T. Hamšík +*
por. F. Peřina 11+2=13
rtn. E. Morávek +
čet. V. Vašek +
čet. J. Řezníček
des. Z. Kothera 1+0=1

GC II/5
škpt. J. Duda 1+1=2
npor. J. Klán 5+3=8
npor. J. Jaške 1+1=2
por. J. Burger
rtn. O. Hanzlíček 2+1=3
rtn. L. Světlík 4+3=7
rtn. F. Chábera 5+2=7
rtn. J. Janeba 1+1=2

* + v průběhu bojů padl

Jak vidno, z těchto pilotů by bylo možno bez problémů sestavit celou samostatnou úspěšnou peruť i s dostatkem velitelů. Celkem šest stihačů se stalo leteckými esy, F. Peřina to stihnul během tří dnů (10.5. 4x Do 17 společně s Cne. J. Accartem, 11. 5. 1x He 111 společně s Cne. J. Accartem a Sgt. Chef. F. Morelem a 12. 5. 4x Ju 87 zcela sám). Nejúspěšnější byli naši stihači u GC I/5 a GC II/5.

Pojďme nyní k našim pilotům na Dewoitinách D-520. Francouzské letectvo v průběhu bojů vyzbrojilo čtyři své perutě (GC I/3, GC II/3, GCIII/3 a GC II/7) těmito skvělými stroji. Čs. piloti byli zařazeni u tří z nich:

GC I/3 počet sestřelů (jistě + pravděp.=celkem)
npor. J. Bartoš 0+1=1
por. O. Korec +*
rtn. F. Glauder 3+0=3

GC II/3
npor. J. Gleich + 2+0=2
npor. A. Mikolášek + 2+0=2
rtm. V. Cukr 8+0=8
čet. S. Peroutka 2+0=2
čet. K. Korber 2+0=2
čet. O. Pavlů

GC III/3
škpt. E. Čížek 5+0=5
kpt. J. Beran + 0+1=1
npor. T. Kruml 1+0=1
npor. J. Čermák 1+1=2
ppor. F. Běhal 2+0=2
rtn. J. Keprt 2+1=3
rtn. J. Stehlík 6+1=7
čet. J. Hubáček 1+0=1
čet. B. Krátkoruký 3+1=4
čet. K. Kuttelwascher 2+1=3
čet. J. Novák +
čet. V. Šlouf 3+1=4

*+ - pilot padl

Jak je vidno i piloti létající na Dewoitinách D.520C.1 byli poměrně úspěšní, tři z nich (škpt. Čížek, rtm. Cukr a rtn. Stehlík) se stali leteckými esy a prakticky všichni ostatní piloti dosáhli sestřelů nepřítele. Pět jich však bohužel padlo. I tito piloti by bez problému mohli sestavit samostatnou peruť i s dostatkem velitelů.

A nyní k českým pilotům létajících na strojích Marcel Bloch M.B. 152. V červnu 1940 měla Francie celkem devět perutí (Groupe de Chasse) vyzbrojených tímto co do kvality průměrným strojem (GC I/1, GC II/1, GC II/10, GC III/10 tvořící komletní 21. Groupement de Chasse, GC I/8, GC II/9, GC II/6, GC III/2 a GC III/9). Čeští piloti byli zařazeni u pěti z nich.

GC I/1 počet sestřelů (jistě+pavděp.=celkem)
npor. J. Král +* 1+0=1
ppor. R. Fiala 0+2=2
čet. J. Krákora +
čet. J. Poštolka 1+0=1
čet. J. Pípa 1+1=2
des. C. Nováček

GC I/8
npor. J. Dekastelo + 1+0=1
npor. J. Žerovnický 1+0=1
npor. S. Zimprích
por. R. Holeček
por. A. Navrátil 1+0=1
rtn. O. Špaček 2+0=2
rtn. E. Prchal 3+0=3
rtn. E. Morávek
čet. J. Řezníček
čet. B. Postřehovský
čet. A. Králík + 1+0=1
čet. J. Šika 3+0=3
des. Z. Kothera
(Morávek, Řezníček a Kothera přešli 1.6. ke GC I/5 a Postřehovský ke GC III/9)

GC III/9
npor. F. Fajtl
čet. J. Šodek
čet. B. Postřehovský
(všichni tři přešli 6.6. ke GC III/7)

GC II/10
por. B. Kimlička
čet. M. Štandera
čet. F. Mlejnecký
(všichni přešli 6.6. ke GC I/6)

GC III/10
por. A. Velebnovský
čet. F. Novotný
des. V. Brejcha
(všichni přešli 4.6. ke GC I/4)

Jak je vidno, českoslovenští piloti létající na strojích M.B. 152 nebyli zdaleka tak úspěšní jako jejich kolegové na Curtissech a Dewoitinách. Nikdo z nich se nestal ve Francii leteckým esem. E. Prchal přidal ke svým třem sestřelům ve Francii další tři ve V.B. a stal se našim sedmnáctým nejúspěšnějším stihacím esem, F. Fajtl se pak stal legendárním velitelem. Od tří GC byli naši piloti úplně převeleni, většinou k elitnějším jednotkám.

Poslední typ stihačky, na které létali čs. stihači ve Francii r. 1940 byl Morane-Saulnier M.S. 406C.

GC III/1 počet sestřelů (jistě+pavděp.=celkem)
- kpt. Josef Hanuš 1+0=1
- rtn. Miroslav Jiroudek
- čet. Jan Plašil

GC II/2
- por. František Doležal 3+1=4
- rtm. Jan Doucha 1+0=1
- rtm. Josef Kopřiva 1+0=1
- por. Václav Šikl
- prp. Bohumil Furst 1+1=2
- čet. František Bernard
- por. Josef Hýbler
- rtm. Stanislav Plzák 3+0=3
- rtm. Karel Šeda

GC I/6
- npor. František Bieberle + 1+0=1
- por. Svatopluk Janouch 3+0=3
- por. Stanislav Fejfar 2+1=3
- rtn. Václav Jícha 4+0=4
- rtn. Stanislav Popelka + 0+1=1
- rtn. Jiří Kučera 3+0=3
- kpt. Jaroslav Kulhánek 1+0=1
- rtm. Josef Hranička 1+0=1
- rtn. Vladimír Horský
- por. Bohuslav Kimlička
- rtn. František Mlejnecký
- rtn. Miroslav Štandera
- des. Josef Bendl +
- npor. František Fajtl
- čet. Jaroslav Hlaváč
- rtn. Karel Kosina
- čet. Bohumil Postřehovský
- rtm. Josef Řechka
- čet. Jaroslav Šodek

GC I/7
- por. Václav Hájek
- por. Bohuslav Tobyška
- por. Emanuel Krajna
- por. František Sýkora
- por. František Vancl
- por. Hugo Hrbáček
- čet. Josef Adam

GC III/7
- por. Bedřich Dvořák
- rtn. Karel Kosina
- čet. Jaroslav Hlaváč
- por. František Dýma
- rtm. Josef Řechka
- čet. Josef Košnar
- npor. František Fajtl
- rtn. Jaroslav Šodek
- čet. Bohumil Postřehovský
(17. a 19.6. čs. stihači přešli ke GC I/6)

*+ - pilot padl

Čs. stíhači létající na M.S. 406 byli na první pohled poměrně málo úspěšní, zejména ve srovnání s piloty na H. 75C a D. 520C. Důvod nejspíše nebyl ani tak v kvalitě pilotů, jako spíše v kvalitě letadel, protože M.S. 406C byl ze všech zde jmenovaných strojů určitě nejméně kvalitní. Navíc řada GC vyzbrojených Morany plnila často spíše úkoly bitevní, což lze říci zejména o GC I/6.

Celkem bylo na jaře 1940 zařazeno u bojových jednotek  L´Armée de L´Air více než 130 československých stihačů. Většina sloužila u GC, mení část byla zařazena u ELD, tzv. místních strážních letkách. Ve Francii 1940 se nejspíš nacházel i čet. Josef František, budoucí čs. stihací eso z bitvy o Británii. O jeho aktivním nasazení v boji či možných úspěších však nemáme věrohodné informace. Dle nepotvrzených svědectví (Josef Balejka, Witold Łokuciewski, Arkady Fiedler či Bohdan Arct) měl sestřelit až 10 letadel. 

Počty sestřelů jsou dle J. Rajlicha. Lehce se liší od výsledků v oficiálním seznamu MO ČR ve V. B. 1940 i oficiálního fr. seznamu z Le Bourget.

Uvedené vojenské hodnosti čs. stíhačů je nutno brát orientačně, někteří piloti byli během bojů povýšení (např. F. Peřina) u jiných uvádějí seznamy lehce odlišné hodnosti.

Použitá literatura:
Rajlich. J.: Na nebi sladké Francie, ARES, Praha. 1998. ISBN 80-86158-05-5
Rajlich. J.: Josef František. ZP Wydawnictwo, 2010, s. 198. ISBN 978-83-61529-60-6.

Čejka.E.: Bitva o Francii, Mustang, Praha. 1994. ISBN 80-85831-36-8
Šnajdr.M.: Pád Paříže, Votobia, Olomouc, 2000. ISBN 80-7198-443-4